Jungkook:

Uklonil jsem se svému protivníkovi a zaujali jsme své pozice v kleči.

Následně začal boj.
A hned zase skončil.

Musel jsem se pousmát nad tím, jak se na obličejích všech vytvořily překvapené výrazy.

Docela jsem se divil, jak rychle to uteklo. Rád bych se začal chlubit, ale ve finále jsme bohužel neprospěli. Ale co. Stříbrná medaile je taky dobrý výkon.

Teď nastala opět doba nic nedělání. Jen dlouhé sedění a pozorování boje mezi dívkami.

Seděl jsem v tureckém sedě a proto, že se zatím nic nedělo, jsem si hrál s prsty.

Zanedlouho mou činnost přerušil Jin, který si sedl za mě  a kolem mého pasu si obmotal ruce, díky čemuž jsem se mohl alespoň trochu opřít.
Hned na to se k nám přivtěřil Taehyung, který si sedl přede mě, chtíc, abych udělal to samé, co Jin mně.

Takhle jsme seděli do doby, kdy na mě zakřičel Jimin, sedíc kousek od nás s Namjoonem, Sugou a J-Hopem.

"Jungkookie! To je ta, co na tebe vylila  kafe!" zasmál se.

S pokrčeným obočím jsem se podíval týž směrem co on a hledal dotyčnou.
Jakmile byla v dosahu, vykulil jsem oči.

Dotyčná stála na molu. Se dvěma dalšíma, ze kterých jedna z nichž právě teď mluvila s moderátorem.
A mně se najednou vybavila ta scénka v kavárně. Aahh!

"Nečervenej se! Ta barva ti nesluší," rejpnul si do mě, načež jsem k němu vystřelil pohled, naznačujíc, ať je zticha. Nemusí to tu tak řvát. Já jsem rád, že to nikdo nevyfotil a někam se to nedostalo. Určitě bych pak měl klidnější život, než mám teď.

S povzdechem jsem svůj pohled obrátil zpět k molu a sledoval následující zápasy. A doufal, že Jimin zas něco nezapiští.

Poté, co ssireum plně skončil a byly nám odevzdány medaile, jsme se přesunuly k místu, poblíž nich se nacházely terče s luky.

Nikdo jiný, než já, Jimin a Suga, doslova neumí zacházet s lukem. Dá se říct, že mi jediní z naší skupiny jsme zodpovědní za dobré výsledky.

Opět byla velká výhoda taková, že jsme šli jako první. Takže jsme nemuseli dlouho čekat. Posadili jsme se na židličky poblíž luků a zatím se radili, kdo začne a kdo bude poslední ranou ukončovat.

Šel jsem první. Postavil jsem se, vybral jsem si svůj vhodný luk a postavil se před čáru. Jakmile se ozval zvuk na náznak, že můžu začít, jsem před sebe vztyčil luk, natáhl šíp a zamířil na terč. Následně vystřelil.

Poté následoval Jimin a Suga.

Myslím, že jsme měli dobré skóre. Ale to však nestačilo k výhře. Takže se nám to opět vyhlo velkým obloukem.
S hyungy si z toho ale nic neděláme.

"Abych pravdu řekl, přestává mě to tu bavit," postěžoval si Namjoon.

Seděli jsme u obrovské žíněnky, která se roztáhla pro ty, co zde budou předvádět svá představení. To se nás netýká. Takže se budeme jen dívat.

"Kdyby ses víc zajímal, nemusel bys tu celou dobu jen tak sedět a zabavovat se nic neděláním," podotkl J-Hope.

"Teď můžeš být šťastný, že jsme se do tvé činnosti nic nedělání zapojili i my a budeme tu teď s tebou," trkl ho do ramene Taehyung.

"Radostí skáču," zamrmlal Namjoon.

Pak už jsme jen čekali, kdy nějaké to představení začne. Vždycky to dlouho trvá než se soutěžící nachystají, není tu pak co dělat a je tu strašná nuda.

Najednou jsem s sebou cukl leknutím, čímž mou, no naši pozornost upoutal pisklavý hlas, který patřil dívce, sedící poblíž nás.

Nicole:

Právě teď jsme skončili ve střelbě. Jak jsme dopadly? Blbě. Né jen kvůli výsledkům, ale i kvůli jedné malinkaté nehodě.

"Můžeš mi vysvětlit, proč jsi po té holce tak vyjela?" zeptala jsem se Jiki.

"Ty se ptáš proč? Vždyť se mi ta pipka smála, protože mi šíp letěl mimo terč!"

"Třeba se nesmála tobě," uchechtla se Jamie.

"Ale smála, já ji viděla!"  přecedila Jiki skrz zuby a k tomu si dupla nohou.

"No a? To jsi ji prostě nemohla ignorovat?"

"Může být jedině ráda, že neskončila s monclem pod okem," zamumlala Jiki a všechny jsme se posadili k velké žíněnce, kde bude probíhat vystoupení.

"Ale to bychom schytaly i my, kdybych tě od ní neodtáhla," ozvala se Lyn.

Jiki si jen odfrkla a s překříženýma rukama na hrudi napučeně hleděla v před. Tohle umí nejlíp. Být uražená.

"Takhle si tu spojence nenajdem," prolomila krátké ticho Miki.

"Ale jejda nebuďte měkké! Najdem všechno, když se chce," máchla zběsile rukama Shel, div nepraštila Piper do obličeje. To by tady bylo zase divadlo.

"Jenom by to chtělo...," pokračovala Shel a začala se kolem sebe rozhlížet. "Ah!" vylezlo z ní. Asi našla to, co hledala.

V tu se otočila zpátky na nás,"Ty...Jiki? Jak se řekne korejsky ahoj?" zeptala se jí.

"Annyeonghaseyo," odpověděla jí Jiki s nakrčeným obočím.
"Aha, díky!" jako poděkování ji Shel věnovala úsměv, hned na to se otočila a......

"Áňjónghaséjó!" zařvala na skupinku kluků, sedíc vedle nás, kteří na ni následně vylekaně upřeli svůj pohled.

Nám málem oči vypadly z důlků a na místě jsme zamrzli.
Při tak trapné situaci jsme se mohli i stydem propadnout.

To neudělala...

Omlouvám se, že vyšel díl až teď, jenže mám odpolední a času minimum:/