•10•

Celou halou se ozvala hudba a čtveřice, co doteď četla přísahu, se začala různě kroutit a máchat rukama na znamení rozcvičky.

Zděšeně jsme se na sebe podívali, ale nakonec jsme se museli přidat. Byli bychom za blbce, kdyby jsme tam stáli jako zamrznuté.

Bylo to docela vtipné.

Jakmile ten cirkus skončil jsme šli stranou, protože jsme se nacházeli ve středu haly a my nechtěli být středem pozornosti. Čekalo se, co se bude dít dál.

"Cítím se tady tak bezmocná," zasmála se Shel a sedla si na zem. Udělali jsme totéž.

"Všichni tu mluví jinak a já pomalu začínám vnímat, která bije," pokračovala.

"Hlavně nemluv nesmysly, někdo by ti mohl rozumět a já průsery za tebe řešit nemíním," napomenula ji Lyn.

"Pochybuju že poslouchají to, co zrovna jí vyleze z huby," ozvala se Piper.

"Přestaň s těma urážkama," zamračila se a bouchla ji do ramena.

"Proč mě boucháš?!" bouchnutí ji oplatila.

"Urážíš mě!"

"Otočte se," řekla jsem z ničeho nic.
Jelikož jsem si všimla, že jsme ocitli na velké obrazovce, která byla uprostřed haly. A byli jsme přiblížené docela hodně.
Nejistě jsme se usmáli zamávali. Halou se následně ozval křik s potleskem.

"Není možné, že nás tu má někdo rád," zasmála se Jiki.
Přestali jsme mávat, jakmile kamera zaměřila někoho jiného.

Zazněl rozhlas. Docela jsme si divili, že nám nepraskli ušní bubínky na to, jak hlasitě ta paní do rozhlasu křičela.

"Co hlásila?" otočila jsem se směrem na Jiki.

"Že začíná běh na 60m." Všechny jsme se přemístili blíž k dráze, jako ostatní. Na naše neštěstí se nacházíme uprostřed nich.

S Miki jsme se začali rozcvičovat. Poté jsme se zaměřili zpátky na obrazovku, na které se zobrazila tabulka s jmény pěti lidí, kteří spolu budou soutěžit.

"Hele! Jdu s první pěticí," uchechtla se Miki a na místě poskočila. Né ten radostný poskok, reflexový poskok.

"Tak se drž a natři jim to," povzbudivě jsem se na ni usmála a plácla si s ní.

Poté jsme jí sledovali, jak jde za připravenou pěticí, spolu s níž se začala řadit na určité dráhy. Byla na dráze dva.

Ozval se hlas a následně vypálení zbraně, načež se šestice rozběhla a ostatní začali zběsile povzbuzovat. Na konci všechny narazili do žíněnky, která sloužila k příjemnějšímu dopadu, než do tvrdé stěny.

"Byla jsem první!" přešla k nám zaradovaná Miki, která to měla za sebou.

"Omyl, druhá," řekla Jamie a ukázala na obrazovku, "o pouhé dvě sekundy."

Miki radost hned přešla. Ono se to nezdá, ale vážně jsou dost rychlé.

Hned na to se zobrazila druhá tabulka s mým jménem. Prozradím, přejela mě husina.

"Nicol, jdeš," trkla do mně Jamie.

"J-jo," zakoktala jsem a šla jsem k mým protivnicím.

Sakra. Tak takhle nervózní jsem jestě nebyla. Ještě k tomu, když procházíte kolem všech soutěžících, kteří na vás čumí, jako na kus masa.

Trochu jsem se uklonila pětici, se kterýma budu běhat, no na moje překvapení se uklonili také. A všechny.

Zařadili jsme se.
Po chvíli, co jsem si dřepla se ozval  výstřel a my se dali do sprintu. Na konečné jsem narazila do žíněnky a podívala se na obrazovku.

A když jsem spozorovala své jméno na prvním místě se mi vykouzlil úsměv na tváři.

"Měla jsi to lehčí," namítla Miki, jakmile jsem si k nim zpět sedla.

"Prostě se smiř s tím, že jsem rychlejší," uchechtla jsem se. A naše Miki se napučila.

Až všechny doběhali, byli na řadu finalistky.
Čili já.

"To dáš! Jsi z nás přece nejrychlejší," povzbudila mě Jamie. Díky kámoško, ale moc jsi mi nepomohla.

Šla jsem se tedy zařadit, na dráhu 4. Dřepla jsem si, ruce položila podél čáry a dívala jsem se vpřed. Zazněl výstřel a z nás se staly doslova stíhačky.

Byla jsem na stejné úrovni s jednou vysokou holkou, která nepůsobila sice moc drsně, ale za to na ní šlo znát, že se jen tak nevzdá. Já ale taky ne.

Dopadli jsme do žíněnky a já se nestačila ani otočit, protože jsem na svých zádech najadnou ucítila 100 kilo.

"Vyhrála jsi!" zakřičela mi Jamie do ucha, načež mě všechny objali a poskakovali se mnou.
Následně se ozval potlesk a jeden z komentátorů křičel do mikrofonu jak na lesy.

Začala jsem se smát. Udělá mi radost, když v něčem uspěju.

S holkama jsme se vrátili na své místo u dráhy, jelikož jsou na řadě muži.
To jsem ale popravdě moc nevnímala.

Našla jsem si jinší zábavu, kterou začala Jamie. Začala mě totiž různě otravovat a já jí její laskavost oplácím.
Ano, tohle je naše zábava.

Zanedlouho mi byla předána zlatá medaile, kterou mi jeden starší pán nasadil na krk. Opět se ozval potlesk, ke kterému jsem se s mírným úsměvem přidala.

"První disciplína za sebou. Co následuje?'' zeptala se Shel.

"Jdem se pobít, do krve," řekla Jamie a s pohrdavým úšklebem bouchla pěstí do dlaně.

"Prosím tě. Jen aby ses o někoho nezlomila sama," nenechala si Lyn ujít poznámku, díky které jsme se všechny rozesmály.

První se budou 'rvát' muži. Proto jsme
následně přešli k molu obloženém žíněnkama a sedli jsme si na volné místo mezi ostatníma.

Na molo vstoupil jeden z komentátorů a začal vše uvádět. Zase rozumím úplné hovno.

Následně poukázal na šest protivníků, kteří se postavili vedle něj a uklonili se.

A mně se najednou něco nezdálo.
V obličeji jsem se zamračila a oči jsem přivřela tak, abych více zaostřila tu známou dětskou tvář.

"Annyeonghaseyo! Jeoneun
Bangtan Sonyeondan maknae Jeon Jungkook-ibnida.''





Jungkook:

"Hyung! Co to bylo?" zakřičel jsem posměšně na Jimina, který akorát doběhl, ale druhý.

Z dálky jsem viděl, jak se uculil a na tváři mu vysel úsměv. Se sklopenou hlavou k nám přišel.

"Nejsem bohužel tak rychlý, jak vypadám," uchechtl se a sednul si na zem vedle mě a Taehyunga.

"Más pravdu. Rychlejší než ty je dokonce i Suga-hyung," řekl Tae, načež ho Jimin vzal za kapuci a prudce mu ji nasadil přes celý obličej.

"Já se spíš divím, že taková tyč jako jsi ty, jde právě na ssireum," oplatil urážku Taemu, který mu skočil na záda a začal ho lechtat.

Málem bych zapoměl. Bude to už za chvíli.

"Přestaňte s tou vaší činností a pojďte se připravit," zavelel máma Jin a máchl rukou na náznak, abychom ho následovali.

"Tak hodně štěstí, ty naše sušenko" natáhl ke mně Jimin ruku, kterou položil na mou hlavu a následně mi pocuchal vlasy. Já jsem se jen usmál a ruku odstrčil pryč.

Nemám rád, když mi někdo říká zdrobněle. Cítím se pak jako nějaké neshopné malé dítě. A to já už dávno nejsem. Vyrostl jsem přece.

Pak jsme se šli podívat k molu, na kterém bude boj probíhat a u kterého byla tabulka. Na níž jsme byli zapsaní hned první proti BTOB.

Ani jsme moc dlouho nečekali.

Přišli jsme na molo vedle komentátora a uklonili jsme se.  Jakmile se představil Taehyung, byl jsem na řadě.

"Ahoj! Já jsem nejmladší člen skupiny BTS, Jeon Jungkook."

Teď prosím všechny znalce korejštiny😂 Pokud mám v té větě z pohledu Nicol chybu, napište mi to, ať to opravím, protože si nejsem jistá, stejně jako tím překladem😁 Děkuju a doufám, že se díl líbil😊

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top