Dalibor se měl dnes vrátit a já byla mírně nervozní. Těšila jsem se na něj, to ano, ale možná, že by ani tolik nevadilo, kdyby se vrátil o den déle...

Proboha! Co to říkám? Jasně, že se na něj těším, vždyť jsme se dva týdny neviděli...

Sešla jsem dolů do kuchyně a snažila se ignorovat, že je v mé přítomnosti i Justin. Jako naschvál si nevzal tričko a promenádoval se v kuchyni, jen v bílých boxerkách od Calvina Kleina. Dělal jako by se nic nestalo, a tak jsem se přidala.

,,Hi.'' hlesla jsem s nezájmem a začala si na chleba mazat tlustou vrstvu marmelády. 

,,Hi, babe.'' pronesl trochu nejistě. Nevadilo mi, že mě takhle oslovil. Dělával to často, ale i tak jsem se trošku začervenala.

V tom bouchly domovní dveře a já své oči upřela na něho. Malinko se pousmál, ale v jeho očích bylo vidět, že je smutný a zklamaný. 

,,Jsem doma, nikdo mě nevítá?'' ozvalo se z chodby a já semkla rty těsně k sobě.

,,Ale jistě, ahoj Benjamínku!'' zvolala jsem a rozběhla se za ním. Vtáhl si mě do objetí a chtěl mě políbit, když já ucukla.

,,Děje se něco?'' zeptal se starostlivě.

,,Ne, já jen, ještě jsem si nevyčistila zuby.'' zalhala jsem.

,,To nevadí, i tak tě chci políbit.'' chytil mě za bradu a znovu se mi chtěl vrhnout na rty.

,,Já si je stejně radši vyčistím, promiň.'' vysmekla jsem se mu a omylem narazila do Justina, který celou tuhle situaci pozoroval ode dveří.

Vběhla jsem do koupelny a zamkla za sebou. Slzy se mi začaly hrnout z pod víček samy. Vyčistila jsem si zuby a dala si dlouhou a horkou sprchu. Oholila jsem si nohy a všechny důležité partie těla. Celou dobu se mi na tvářích tvořily mokré cestičky ze slané vody a ustaly až ve chvíli, kdy mi někdo zaklepal na dveře.

,,Nelo? Jsi v pohodě? Dostanu už tu sladkou pusu?'' Dalibor. Kdo by to asi byl jiný, že?

,,Hned ji dostaneš, už jdu.'' otřela jsem si rychle zarudlé oči a vyšla ze dveří. Hned se mi přitiskl  na rty a naléhavě se mi snažil dostat jazykem do pusy. Pustila jsem ho, ale vůbec jsem to nevnímala. Líbala jsem Daliborovy rty, ale před sebou jsem viděla ústa někoho jiného. V hlavě se mi přehrával obrázek člověka, který teď nejspíš stojí v kuchyni a kouká z okna. Představovala jsem si, že to on mi přejíždí rukama po bocích a čechrá mi vlasy. Snažila jsem se tyhle nevhodné myšlenky vytratit z hlavy, ale pořád jsem před sebou viděla jeho. V panice jsem se od Dalibora odtáhla.

,,Pro dnešek stačí. Je mi jasný, kam by to vedlo a já nejsem jen holka na sex, okay?'' ani nevím, kde se to ve mně bere. Nechci na něj být hnusná, protože za to nemůže, ale prostě mě z nějakého důvodu vytáčí. Bez jediného slova vyjdu z pokoje a nechám ho tam zaraženě stát. Popadnu kabát a vystřelím z domu.

To jsem to zase podělala!

,,Nelo! Nelo!'' volá na mě dost povědomý hlas. Z ničeho nic se mi na tváři vytvoří úsměv. Otočím se a rozběhnu se k němu.