22.Rodinné setkání- To je moje Nela

   Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jestli někdy poznám Daliborovy rodiče. Mého tátu už poznal a ségru tak napůl. Navíc myslím, že ji by zrovna potkat nechtěl. Vrhla by se mu kolem krku a vylíbala by mu duši z těla.

Myslím, že na to myslel taky, a proto mi to nabídl. Měla jsem radost, ale zároveň strach. Musím udělat dobrej dojem, protože tu jde přeci o lidi, co Dalibora vychovali. 

,,Chci tě představit rodičům jako svou přítelkyni. Souhlasíš?'' zeptal se mě a já si nervozně skousla ret.

,,Ráda je poznám, ale bojím se, že se jim nebudu líbit.'' sklopila jsem zrak. 

,,Ty? Určitě!'' dal mi letmou pusu na nos, která prolomila napětí. Vpila jsem se do jeho hnědozelených očí a nechala se uklidnit rytmem Daliborova bušícího srdce.

***

Stojím před zrcadlem v černých šatech a vínových semišových lodičkách. Pořád se všelijak nakrucuju a přemýšlím, z jakého úhlu vypadám nejlépe. Přes sebe hodím ještě černý kabát a ladně sejdu ze schodů. Táta je výjimečně doma a odmění mě dojatým úsměvem. Kdyby někdo nezazvonil, určitě by mi dal přednášku o tom, jak jsem vyrostla. Došla jsem i s tátou ke dveřím a nechala si políbit něžně ruku od Dalibora. Táta mi věnoval pusu na tvář a doprovodil mě k černé Audi. 

,,Užijte si to, Nelo.'' volal za námi, když už jsme odjížděli. Jen jsem mu zamávala a pak očima spočinula na mém společníkovi. Měl černé sako, čistě bílou košili a vínový motýlek, který nádherně ladil k mým botám. 

,,Moc ti to sluší, Nelo.'' začervenala jsem se a poděkovala mu. Zbytek cesty probíhal v klidu a tichosti. Jen občasné zakašlání našeho řidiče či zvuk tichého motoru v autě. Až, když jsme dorazili k pohledné bílé vilce, se mi zcvrkl žaludek. 

Přijala jsem nabídnuté rámě od Dalibora a nechala se dovést ke smetanově bílým dveřím. Benjamínek(můžu mu tak říkat, že jo?:D) zaklepal na dveře a ty se rázem otevřely. Stála v nich sympatická dáma s černými vlasy a zářícím úsměvem. Daliborova maminka. 

,,No, konečně si se u nás jednou ukázal,'' silně ho objala. ,,A ty musíš být Nela! Hodně jsme o tobě slyšeli!'' jen jsem slušně pozdravila a nechala se také vtáhnout do medvědího objetí postarší dámy.

,,Dalíku!'' zapištěla tentokrát vysoká holka z předsíně a vrhla se mu kolem krku. Měla nádherné dlouhé černé vlasy a rty potřené rudou rtěnkou. Sabina. Znala jsem ji ještě ze Superstar a TOP STAR magazínu, který uváděla. 

Přicupitalo se podívat i malé batolátko, které si vzala Sabča hned do náručí, když mě vítala. Všichni byli strašně moc milí a já se cítila jako doma. Nejvíc jsem se obávala ze setkání s jeho vysokým otcem. Kupodivu to byl skvělý muž a zahrnul mě spoustou otázek na nás dva. Když vítání skončilo, mohli jsme si sednout ke stolu. V čele byl Daliborův tatínek a maminka, po boku Sabina a její přítel a v druhém čele my dva. Moc jsem si to užila, jelikož jídlo bylo výtečné a hostitelé ještě lepší. Vzali mě za dalšího člena rodiny a chovali se ke mně jako k vlastní. 

Po lahodném dezertu přišla řada na vysvětlování. S Daliborem jsme se střídali a navzájem se doplňovali, když někdo něco vynechal. Samozřejmě jsme jim neřekli o našich společných večerech, protože by nám už nikdy nedovolili spát v jednom pokoji. 

Loučení bylo smutné, ale taky úlevné. Z lodiček jsem měla už bolavé nohy, a to povídání mě naprosto vyřídilo. V autě opět nikdo nepromluvil, ale nebylo to zapotřebí. Vše se vydařilo a já se náramně bavila. 

Ten večer jsem věděla, že nedorazím domů a ani mi to nevadilo. Nechtěla jsem strávit noc sama v posteli, a proto mi společnost bude dělat Dalibor u něj doma....

♪!♥DŮLEŽITÉ PRO ČTENÍ♥!♪

Píšu zároveň ještě jednu story o Harry Stylesovi a jmenuje se ''I love my teacher'', bude to trošku jiný a trošku víc 13+ :D Ale to neva:D Budu ráda, když si ji přečtete a odměníte mě hvězdičkou. Tak se mějte a dík za přečtení!

                                                                                                                                  :•) ♥Vaše: Mattonka:)♥ :•)


Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top