FLASHBACK(Mezitím, co byli v Anglii)

Z pohledu Alexis

Dalibor mi po tom polibku vrazil facku a naštvaný odešel. Nechápu! Co na ní pořád vidí?! Odjel do Anglie i s Nelou a o našem polibku se ani nezmínil... Jenomže já mám plán a pomůže mi Daliborův manažer...

Nela půjde ke dnu....

(Příjezd z Anglie)

,,Pane Tomane, mohli by jsme se sejít?'' optala jsem se do telefonu Daliborova manažera.

,,Prosím? Kdo volá?''

,,Jmenuji se Gabriela Navrátilová(Sry, Gabi:D), ale všichni mě znají pod jménem Alexis. Volám ohledně věci, která by Vás určitě potěšila...''

,,Je mi jasné, kam tím míříte. Sejdeme se v devatenáct hodin před Hotelem Ametyst, budu čekat!'' zavěsila jsem a vítězoslavně se usmála. Můj plán právě začíná....

END FLASHBACK

***

O pár dní později

Když jsem se vrátila z Anglie, ségra už měla odstěhované věci a její pokoj zel prázdnotou. Smutně jsem vzdychla, ale hned se zase pousmála, při myšlence, že se mám za hodinu sejít s Daliborem. Člověk by řekl, že si od sebe budeme chtít trochu odpočinout, ale každá minuta s ním byla pro mě vzácná...

Čekala jsem před hotelem Ametyst a tiskla v ruce svůj mobil. Dalibor mi nepsal a já začínala mít strach. Nikdy nechodí pozdě, natož na naše schůzky. Mrkla jsem na hodiny a zatajila dech, už je půl osmý a on nikde. Chtěla jsem už odejít, protože čekání v téhle zimě mi přivodí akorát rýmu, ale někdo mě chytil za zápěstí a stáhl do auta. Ocitla jsem se v tváří tvář panu Tomanovi a pohledné blondýnce z časopisu, kterou jsem znala jako Alexis. Vyděšeně jsem se porozhlídla po tmavém autě a zjistila, že tu není Dalibor...

,,Proč jsem tu? Kde je Dali-''

,,Dalibor? Daleko odtud!'' skočila mi do řeči blondýnka s úšklebkem.

,,A proč? Co tu tedy dělám?'' divila jsem se.

,,Jsi tu kvůli domluvě. Pokud se dobrovolně ztratíš a necháš Dalibora Daliborem, nestane se nic tvým blízkým a rodině. Pokud ale odmítneš, a ve vztahu budeš nadále pokračovat, můžeš se s nimi rozloučit.'' mluvil ke mně klidně pan Toman.

,,Prosím? To nemůžete!''

,,Ba naopak, můžeme!'' zasmál se hrozivě a Alexis se k němu přidala.

,,A...a...ale já ho miluju...'' do očí se mi začaly hrnout horké slzy.

,,Prosím tebe, za chvíli na něj zapomeneš a pomůžeš své rodině. To snad nechceš?''

,,Ano...chci, ale jak mu to mám asi tak říci?'' po tváři mi stekla slza a nechala za sebou lesklou stopu.

,,O to se už postaráme! Jdi domů, a to ti povídám, jestli cekneš...!'' zamával mi výhružně ukazováčkem před očima a otevřel dveře. 

Nemohla jsem odmítnout. Představa, že by se něco stalo tátovi a Lucce, je hrozná. Co kvůli jedné lásce lidi nadělají... Nemůžu uvěřit tomu, že je zase konec... Zase jsme od sebe odloučeni a musíme jít dál. Brečela jsem celou cestu domů a ze srdce se těšila na výjezd do Paříže se školou. Alespoň na chvíli zapomenu na starosti...

Tohle není konec! Nesmí být, protože kdyby byl... můj život by nebyl nic...

Taky máte rádi napínavé konce? :D