Jsem sama doma a je devět hodin večer. Lucka je s Tomem, což je její novej kluk, a táta bude až do zítra v práci. Však jsem velká holka, ne? Jednu noc doma zvládnu...

Seděla jsem před televizí a sledovala nějakej pořad. No, dobře... ve skutečnosti jsem ho vůbec nevnímala a myslela na můj včerejší výstup. Dalibor se tvářil zničeně, když jsem mu to všechno vyčítala, ale stejně je to jeho chyba, kdyby na mě nebyl v tom parku tak hnusnej, stát se to nemuselo. Z mého přemýšlení mě vytrhlo hlasité bouchání na dveře a řev. Řev, který bych poznala kdekoliv. Otevřela jsem zděšeně dveře a ihned se svalila na zem, protože na mě ''někdo'' spadl. Šíleně mu táhlo z pusy a dalo mu práci se vyškrábat ze země. Pořád něco mumlal, ale nakonec na mě začal opile mluvit.

Čtěte to  takovým tím přízvukem, když jste na mol:D

,,Nelo, nech si to vysvětlit, já tě miluju!'' žvatlal sotva srozumitelně.

,,Teda, Dalibore, ty ses zřídil!"

,,Ty mě neposloucháš, já tě miluju a všechno, co jsem ti tenkrát řekl, nebyla pravda. To můj manažer!" najednou sebou zase sekl.

,,Ale poslouchám tě!" utěšovala jsem spíše sama sebe a snažila se ho dostat ze země. ,,Do prdele, ty jseš těžkej!" zaklela jsem a odvlekla ho na gauč.

,,Řekni, že mě miluješ, protože já jsem ti to taky řekl!" dělala jsem, co jsem mohla, abych nevyprskla smíchy. To jeho šišlání působí tak roztomile.

,,Taky tě miluju, a teď si hezky lehni a spi!" ani nevím, jestli jsem to myslela vážně, ale stejně si to zítra nebude pamatovat. Přikryla jsem ho dekou a pomalu se odebírala ke mně do pokoje, když mě Dalibor zadržel.

,,Počkej, nikam nechoď, prosím. Zůstaň tu se mnou." zase jsem podlehla jeho škemrání a lehla si k němu na prostorný gauč. Přitáhl si mě k sobě a já neprotestovala. Zavírala jsem pomalu oči, ale on mě ještě před vniknutím do říše snů zadržel.

,,A co pusa na dobrou noc?" za-žebral. Protočila jsem očima a vlepila mu malou pusu na tvář.

,,To není pusa!'' protestoval a našpulil dolní ret.

,,Ach, bože!" dala jsem mu pořádnou pusu na rty a víc se přitulila.

,,To je lepší, dobrou, krásko.'' zamumlala jsem mu na odpověď a konečně usnula.

Když jsem se ráno probudila na něčí hrudi, tak jsem si nejdřív nemohla vzpomenout, co se vlastně stalo. Stačilo aby kluk vedle mě promluvil a vše mi už došlo. Opilý Slepčík včera v noci. Chvilku na mě také vyděšeně koukal, ale nakonec se chytl za hlavu a sykl bolestí.

,,Moc se omlouvám, já... co se vlastně včera stalo?'' zeptal se nervózně a stále držíc za hlavu. Došla jsem pro zmraženou zeleninu a přiložila mu ji na bolavé čelo.

,,No, začal si v noci řvát a bušit u mých dveří, a tak jsem ti šla otevřít. Omlouval jsi se mi, prosil si a říkal mi, jak moc mě miluješ. Pak si sebou sekl u dveří a já tě dotáhla sem na gauč. Řeknu ti, že to byla pěkná dřina. Chtěl si abych s tebou spala na gauči a nakonec si mě přemluvil i k puse. To je asi tak všechno." ukončila jsem své vysvětlování a pousmála se nad jeho výrazem.

,,Ty vole, to je trapas. Promiň, já.... Promiň." zrudl a sklonil hlavu.

,,Nevadí, když si mě prosil o pusu na dobrou noc, byl si roztomilej.''  ušklíbla jsem se na něj a přerušila tak trapné ticho.

,,To já jsem pořád.'' oplatil mi sebejistě.

,,A egoistický Dalibor Slepčík je zpět!" pravila jsem odevzdaně.

Jelikož se zanedlouho měli vracet ségra s tátou, musela jsem trochu poklidit. Uklidila jsem v obýváku a vyhodila Daliborovy poloprázdné plechovky s pivem, které včera zanechal u dveří. Rozloučila jsem se s ním a musela mu slíbit, že se ozvu. Vím, že jsem neměla, ale když se do někoho zamilujete, uděláte cokoliv, abyste s ním mohli být. I když je to pyšný a slavný Dalibor, nebo kluk, kterého jste ještě včera nenáviděly.

Jedno ale vím... ozvu se mu a nenechám se odradit jeho manažerem. Klidně ať do toho zase spadnu. Hlavní je, že jsem mu odpustila...