Dean kdysi někde viděl vtip, který pojednával o tom, že ráno vždycky nemusí začít východem slunce. Ale taky by nemuselo začínat naprostou panikou, jako v jeho případě.

Probudil se, protože konejšivé objetí bylo pryč, a když rozlepil oči, zjistil, že ani samotný anděl tu není.

Prudce se posadil.

Možná, že se věci nějak zvrtly a Cas musel do Nebe, ale že by se s ním ani nerozloučil? Nebo mu připadalo, že co dělají, je špatné a prostě ho opustil?

Začal se hrabat z postele, snad Sam bude něco vědět. Snažil se zkrotit tu paniku z opuštění, ale pořád se nemohl pořádně nadechnout. Akorát na sebe házel košili, když se dveře tiše otevřely a objevil se anděl s tácem, na kterém byla kouřící káva, tousty z noci a nějaké croissanty.

„Deane, vrať se, prosím, do postele,” ozval se Cas tak trochu nedůtklivě, čelo se mu zkrabatilo, jak věci nevycházely podle jeho plánu. „Snídaně do postele je důkaz lásky!”

Dean strnul, vydechl a potom se tedy zvolna posadil zpátky na postel.

„Ty pako okřídlený,” zabrblal. „Myslel jsem, žes mě opustil.”

„To bych přece nikdy neudělal,” řekl anděl prostě a opatrně tác položil na Deanovy natažené nohy, pak se stejně opatrně posadil vedle něj. „Slíbil jsem, že s tebou zůstanu, a tak se taky stane.”

Dean naprázdno otevřel a zavřel pusu. Tak odzbrojující upřímnost ho… no, odzbrojovala.

Až natolik, že místo snídaně dostal děsnou chuť na něco jiného.

„Tohle je úžasný, ale ještě to chvíli počká,” řekl, přesunul tác na stůl, který tedy bude třeba uklidit než na něm vznikne nová civilizace. A protože Cas už byl plně oblečený, využil toho a přitáhl si ho k sobě za kravatu. V duchu se podivoval, že tenhle účel kravaty neobjevil už dávno, ale…

Teprve teď si můžu přiznat, že co se týče Case, jsem teplej jako radiátor.

Samozřejmě, holky ho pořád braly, ale tenhle vztah byl výjimečný, nový, křehký a zároveň tak silný.

„Nejdřív bych si totiž rád dal ke snídani kus anděla, víš,” pošeptal Casovi a trochu ho zatlačil k posteli, hravě a jemně si pohrál zuby a jazykem s jeho ušním lalůčkem, a anděl vzdychl.

„Deane…”

„Máš snad něco proti?”

„Myslím, že mám všechno pro,” řekl Cas po krátkém zaváhání a nechal se položit napříč na postel, potom si sám Deana přitáhl a poprvé začal polibek jako první.

„To bych řekl, že máš,” ušklíbl se Dean, když se od sebe na chvíli odtáhli, jeho ruce už pracovaly na tom, aby anděl pozbyl kalhot a on sám taky.

Vlastně to bylo dost rychlé, ale Deanovi, a Casovi snad též, to připadalo jako velice přirozené vyvrcholení jejich společného příběhu.

Horký dech. Sálání něčeho, co snad byla andělská Milost, s kterou tyhle jejich techtle a mechtle dělaly divy.

Ještě krátká pauza, v které Dean pustil v přehrávači Metallicu.

Wherever I May Roam.

Anywhere I may roam

Where I lay my head is home

„Domov je tam, kde jseš ty,” pošeptal Casovi, prsty obemkl jeho tvrdý úd a než anděl stačil cokoli říct, uzamkl mu ústa dalším polibkem.

Zašátral volnou rukou po lubrikantu, ale zatím si ho jen připravil vedle. Netušil, jak moc je důležitá předehra, ale teď měl náladu trochu si hrát, takže sklouzl z postele, vzal Case do úst a za zvuků divokých kytar a zpěvu ho přivedl až na pokraj, a potom přestal, přesunul se nad něj.

And my ties are severed clean

The less I have the more I gain

Off the beaten path I reign

Rover wanderer

Nomad vagabond

Call me what you will

„Deane, ach, Deane,” zašeptal anděl, vzpínal se pod ním jako divoký kůň, ale ještě ne, ještě ho chtěl chvíli dráždit, až ucítil na svém penisu trochu nejisté prsty a konečně se rozhodl, že tedy… Že zkusí přebít zlé vzpomínky dobrým zážitkem.

Byl v tom stále trochu strach, obavy, že bolest ho vrátí do těch míst, které už nikdy nechtěl vidět ani ve snech, ale zvolna se uklidňoval a nechal se pohlcovat rozkoší, protože teď byl nahoře, všechno řídil on, to, jak moc na Case nasedne, jak daleko ho pustí.

Mírná bolest se ozvala, ale prakticky splynula s horkým vzrušením.

Casovy prsty teď pracovaly velmi šikovně a hbitě, to, že ho cítil uvnitř sebe, ho přivádělo skoro k šílenství.

Cosi neartikulovaně vykřikl, pak vyhrkl zkratku Castielova jména, zaklonil hlavu, a cítil, že Cas v něm vyvrcholil – vzápětí on sám pokropil jeho hruď vlastním semenem.

Potom už leželi vedle sebe, Dean oddychoval, jako by zaběhl maraton, Cas byl úplně klidný, ale připomínal kocoura, který se právě namlsal smetany.

„Budeš si muset vzít čistou –” začal Dean ochraptěle, ale zarazil se, protože pohled na Casovu košili mu sdělil, že je sice mírně pomuchlaná, ale absolutně bez poskvrny. „Páni. Jako anděl asi ušetříš za čistírnu,” vydechl a políbil Case do vlasů.

„Má to svoje výhody, ano,” přisvědčil Cas vážně, pohladil Deana po paži a posadil se. „Netušil jsem ale, že můžu zažívat… tohle.”

Dean se opřel na loktech, svraštil čelo.

„Chceš říct, že jsi byl doteď panic? Myslím… do včerejška?”

„V podstatě by se to tak dalo říct,” řekl Cas po krátkém zaváhání, kdy si zřejmě v hlavě sumíroval celé věky, které prožil. „Netušil jsem, že se dokážu tak moc napojit na svoji schránku a plnohodnotně to prožívat. Někteří bratři… Teď už chápu některé padlé bratry. Ty, kteří stvořili nephilim, ty, které Nebe zavrhlo.”

„Uh, nebudeš mít kvůli tomuhle trable, že ne?” ujišťoval se Dean, v duchu si nadával, že na tohle se měl zeptat už včera.

Anděl zase mírně naklonil hlavu, pousmál se a pak s ní zavrtěl.

„Ne, Deane, tohle je jiná situace a ani jeden z nás nemůže otěhotnět,” vysvětlil a vstal, aby si natáhl kalhoty.

Dean se taky dooblékl. Vrtalo mu přitom hlavou, jak moc je to jiná situace, ale pravděpodobně prostě ten Balthazar je benevolentnější velitel, než byl ten parchant Michael.

„Jo, ani jeden z nás nemůže být zbouchnutej,” kývnul nakonec, uchechtl se. „Protože by z toho byl syn Asstiel.”

„Obávám se, že jsem to nepochopil,” podíval se na něj Cas s přivřenýma očima.

„Jakože by se narodil z- ne, promiň, blbej vtip,” mávl Dean rukou a radši vzal tác se snídaní, položil ho na postel a sedl si k němu. „A to je fuk, teď jdeme jíst. Teda, já jdu jíst… ty mě zřejmě budeš pozorovat.”

„Můžu se jít podívat za Samem, jestli je ti má přítomnost u jídla nepříjemná,” navrhl Cas mírně škrobeně, urovnal si kravatu a zůstal stát, jako by čekal na rozkaz.

„Ne, zůstaň, mám takovej dojem, že Sammy s tou andělkou taky brzo začnou dávat ponožku na kliku.”

Co Dean vyslovil víceméně jako vtip, se nakonec ukázalo být docela blízko pravdě. Všichni čtyři současní obyvatelé domu se totiž sešli u oběda, kterým byla rozpečená mražená pizza, s tím, že by měli plánovat a tak dále, odpočinku v závětří už bylo dost. Ale aspoň ze začátku…

Nejprve Hayliel objala s radostným vypísknutím Deana, který už zase vypadal aspoň trochu zdravě, a ještě jednou mu děkovala. Poté se však posadila vedle Sama a jemné doteky, které si vyměňovali, byly dost všeříkající.

Aspoň nejsem jedinej, kdo tu šuká s andělem, pomyslel si Dean a udržel se, aby to nijak nekomentoval nahlas.

Hayliel stále měla na krku obojek, takže Samovy snahy v tomhle ohledu úspěšné nebyly, ale Dean doufal, že jestli jsou úspěšné jiné snahy, tak ti dva aspoň používají ochranu.

Byli spolu docela roztomilí; Hayliel, drobná, štíhlá, sahala Samovi ve stoje těsně po prsa, a Dean se snažil moc neuvažovat nad tím, jak se do ní brácha vůbec vejde.

Castiel seděl potichu a snažil se nevypadat, že sleduje ostatní, jak jedí.

Sám si aspoň nalil vodu, aby tak moc netrhal partu.

„Je perlivá, víš jistě, že to zvládneš?” zeptal se ho s hranou vážností Dean, ale anděl opět jednou nepochopil, že si z něj dělá legraci, a s vážností zcela nehranou přikývl: „Jsem přesvědčen, že tohle množství oxidu uhličitého mi nijak neublíží. A chuť molekul vody není tak zlá.”

„Já jsem teď skoro ráda za ten obojek,” usmála se Hayliel, která už držela v rukou trojúhelník pizzy a chystala se do něj zakousnout. „Některé věci si jako člověk můžeš mnohem víc užít. Jídlo, pití, pohl–”

„To chápeme,” skočil jí do řeči Sam, který v obličeji nápadně zrudnul, pravděpodobně nechtěl před bratrem a jeho přítelem rozebírat svůj sexuální život.

„Takže,” řekl ještě rychle a přejel pohledem po všech přítomných. „Myslím, že už jsme blízko tomu, abychom zjistili, jak ty obojky sundat.”

„Ano, pracujeme na tom velice usilovně, pokud zrovna ne–” začala zase Hayliel a Sam ji znovu přerušil, Dean udusil chechot, který se mu dral z hrdla, nenápadně pod stolem pohladil Case po stehně.

„Pokud zrovna neodpočíváme, chtěla říct,” navázal Sam a mírně na andělku zavrtěl hlavou.

„Jasně, odpočinek je super,” zakřenil se Dean a ignoroval Casův zmatený a tázavý pohled. „Ale hej, myslím, že už tu trčíme dost dlouho, chtělo by to nějakou akci.”

„Když jsi byl… uhm, no, mimo,” začal Sam a převracel v ruce svůj plátek pizzy. „Ve spolupráci s Charlie, andělé a démoni začali systematicky likvidovat základny BMoL ve Státech.”

Dean se trochu zastyděl. Bylo by bláhové čekat, že zatímco se bude topit v alkoholu a depresi, válka počká, ale stejně…

„Přidáme se k nim, co? Casi?”

„Samozřejmě,” kývl anděl a Sam na židli poposedl, Hayliel mu položila ruku na rameno, tak nějak konejšivě. Sam se na ni krátce usmál a pak zase zvážněl.

„Oni zkrátka nenechávají nikoho naživu,” řekl a vrásky na čele svědčily o tom, že se mu to vůbec nezamlouvá. „Chtělo by to… Já chápu, že chtějí BMoL úplně vykořenit, ale nevím, recepční, sekretářky… Prostě personál, co neví ani prd o tom, jaký hrůzy BMoL dělá, ty by podle mě bylo lepší nechat jít.”

„A Sam vymyslel způsob, jak zabránit tomu, aby Lovci vyvolávali a chytali anděly a démony,” vypískla Hayliel úplně mimo téma, ale zdála se být tím faktem tak nadšená, že se zkrátka musela pochlubit za Sama.

„Brzděte, jedno po druhým,” zvedl Dean ruce, mezitím do sebe stačil nasoukat půlku pizzy a teď si otevřel pivo. „Takže, s Casem se budeme účastnit těch… Útoků. Likvidace. A zajistíme, aby civilisti mohli živý a zdravý odejít.”

„Přesně tak,” přisvědčil Castiel a Sam taky přikývl.

„A další Kobaltový údolí už teda nehrozí,” dodal Dean a ukázal Samovi zdvižený palec. „Jseš borec, Sammy.”

„Je to Sam,” ozval se mladší Winchester současně s andělkou a Dean se nad tím uchechtl, rozhodně si nehodlal zakázat tu zdrobnělinu.

„Ze zkázy Kobaltového údolí mají členové BMoL noční můry ještě teď,” dodala pak Hayliel a na chvíli se zatvářila jako bohyně pomsty.

„To je dobře,” broukl Dean, „protože my, co jsme se odtud dostali, je máme taky. Počítám. Ale teď už je to… Dobrý.”

Cas se pousmál a pohladil ho po zádech.

„Myslím, že jsme teď super tým,” dodal Dean a zakousl se do další pizzy.

Sam se zatvářil navýsost spokojeně.

Teď, uprostřed války, nakonec zase měli jeden druhého. K tomu ještě druhý třetího a jeden čtvrtého, takže ať už se dělo cokoli, všichni si byli jistí tím, že společně to zvládnou.

KONEC