Nakonec se Sam s Charlie vystřídali ve spaní na gauči. Tohle Doupě nejspíš představovalo jedno z hackerčiných bezpečných útočišť, protože nikdo nejevil snahu je odtud vyhazovat.

Charlie si sedla zpátky k notebooku a jala se hledat jakékoli informace, které by se hodily pro případnou válku s BMoL, která už byla vážně... ani ne tak na spadnutí, jako že už s mohutným BUM padla.

Sam si lehl na gauč, který byl dokonce tak dlouhý, že mu nečouhaly nohy, když se doopravdy natáhl.

Věděl předem, že se moc dobře nevyspí, protože mu v hlavě probíhalo zuřivé plánování. A obavy o bratra – ty byly nejhorší.

„Vypadáš jako ztracený štěně,” prohlásila Charlie, když se na něj krátce ohlédla.

Bylo to prohlášení, které asi nevyžadovalo odpověď, takže Sam jen potichu něco zamručel a zavřel oči.

Když je zase otevřel, bylo už ráno. Na stole vedle notebooku ležel komínek potištěných papírů. Charlie vypadala jako sova, přinucená být vzhůru ve dne. Vedle ní trůnil velký hrnek buď kávy nebo kakaa a talíř s vaflemi s javorovým sirupem. Další, stejný talíř stál vedle a evidentně čekal na Sama.

Ten musel vzdát svůj denní režim, kdy by si teď šel zaběhat a pak si dal sprchu. Poskládal místo toho svoje tělo na židli u stolu a nahlédl do papírů.

„Díky... no, za všechno,” zamumlal a přimhouřil oči. „To jsou věci o BMoL?”

„Jasně. Všechno, co se dalo zjistit. U těch projektů hádám, že sis to opsal, to jsem netiskla.”

„Jseš nejlepší,” pousmál se Sam a pustil se do snídaně.

„Já vím,” usmála se Charlie a taky se dala do jídla. „Uhm, můhu omoct,” zamumlala po chvilce, otřela si ústa ubrouskem, polkla, a pak to zopakovala srozumitelněji: „Můžu pomoct. S tou... Věcí. I jinak.”

Jenže Sam zavrtěl hlavou. Už tohle bylo riskantní. Kdyby na Charlie přišli, neskončilo by to dobře.

„Stačí, když budeš IT podpora,” prohlásil. „I to je... Hodně. Zvládnu některý věci, ale ty jsi prostě štika.”

„To se mi líbí,” kývla Charlie. Na někoho střílet, v reálném životě, na to by nejspíš stejně psychicky neměla a tušila, že tady poteče krev a budou se vršit mrtvoly. „Dobře, kdykoli mě neváhej kontaktovat, když to bude třeba.”

Sam přikývl, poděkoval. Snídaně s Charlie byla fajn, samotná Charlie totiž byla fajn, jenže jemu teď spousta věcí dělala vrásky.

BMoL byli všude. Možná ne tady, v Charliině Doupěti, ale jako chobotnice, chmatající po své kořisti, zasahovali svými chapadly do státní správy a bezpečnostních složek, měli své lidi na letištích a mezi Lovci, málokde se před nimi dalo schovat.

Na jednu stranu je obdivoval, odváděli vážně perfektní práci, co se týkalo odstraňování příšer, jenže tady už to... Přeháněli? Rozhodně překročili hranici, když v tom svém zařízení věznili a zotročovali i lidi.

Celkově tohle měla být další válka o nezávislost.

Věděl, že je dost Lovců, kteří by se k němu přidali, ale právě teď měl v plánu něco jiného. Kdyby posbíral skupinu Lovců, mohli by být sebelepší, ale pořád by šlo jen o lidi. A tohle bylo velké.

Rozloučil se s Charlie, nechal jí přes její protesty nějaké peníze, ne za pomoc, za přespání, pití a snídani. Když vyšel ven, trochu se v prvních vteřinách zmátl, automaticky pohledem pátral po Impale, než ho dohnal rozum a napověděl mu, že teď má přece džíp.

Znovu našel kšiltovku, tentokrát už se rozhodl, že si ještě nechá narůst vousy a možná si pořídí brýle, ne dioptrické, samozřejmě, ať se Dean klidně směje. Doufal, že se bude smát.

Při myšlence na bratra se mu sevřel žaludek, nedokázal si představit, jak Dean... Dobře, jednou měli práci ve vězení, a Dean tam celkem dobře zapadl, ale tohle byl jiný případ.

Jestli existovalo něco, čím se BMoL neproslavili, pak to byla vlídnost a milý přístup.

V první řadě byl pitomý nápad, že tam chtěl Dean jet, ale nakonec aspoň odhalil, co na celém projektu Kobaltového údolí smrdí.

A že to byl zápach řádný.

Sam se teď musel rozhodnout, co je větší zlo. Vlastně to nebylo tak těžké, díky zásahům BMoL démoni ani andělé dávno nepředstavovali nějaký výrazný problém. Lucifer hnil v Kleci s Michaelem a mělo to tak zůstat, a kdokoli teď velel Nebi a Peklu, rozhodně nezamýšlel žádné velké akce.

Odstranit BMoL z rovnice by tohle mohlo změnit, ale byly tu dohody. A správně uzavřenou dohodu nemohla porušit ani jedna strana.

Proto teď jeho cesta vedla do jednoho z posledních bezpečných útočišť, o kterých věděl, že o nich BMoL nemá tušení.

Chata v lesích, bez elektřiny, skrytá menším množstvím magie, jen natolik, aby to zůstalo mimo radary. 

Zastavil džíp na kraji lesa, dál od silnice. Skryl ho pro jistotu za hustým křovím, aby nebyl tak nápadný.

Pěšky se pak vydal k chatě, v tašce si nesl všechno potřebné. Trochu ho z jeho vlastního plánu mrazilo, ale v podstatě mu to vyšlo jako jediná možnost, jak Deana dostat z toho, i na papíře děsivého, vězení.

Kdyby tu teď Dean byl, nejspíš by si neodpustil narážky na Prison Break, doporučil by mu nechat si potetovat tělo důmyslně skrytým plánem útěku, ale... Dean tu nebyl.

Sam cestou uvažoval, jestli by se takhle zasazoval, pokud by šlo pouze o anděly a démony. Nebo aspoň jen o anděly, kteří sice dovedli být taky pěkné svině, ale pořád...

Zavrtěl hlavou, málem se přerazil o vyčnělý kořen. Soustředil se chvíli jen na cestu, docela dlouhou chvíli, prakticky než došel k chatě.

Pak už se nehodlal ničím zdržovat, jen zatopil narychlo v kamnech. Teplota sice neklesla pod bod mrazu, ale stejně tady nehodlal klepat kosu.

Stačilo, co chtěl provést, vlastně to mohlo skončit takovým loveckým ekvivalentem černobylské havárie.

Nejdřív se rozhodl přivolat to menší zlo. Anděla. Jakéhokoli, neměl přesné zaměření na nějaké jméno, a jen doufal, že ani bez ohnivé pasti ho nebeský zástupce rovnou nespálí na škvarek. Ani by se tomu moc nedivil. Od začátku akce s obojky už s Deanem chytli a odevzdali snad osm nebo devět andělů.

Připravil příslušné symboly, nachystal misku s ingrediencemi, které zapálil, a s pečlivě klidnou tváří čekal, až v kamnech jakoby dřevo zaplálo jasněji a objevil se anděl.

Nebyl nijak zvlášť drobný, tedy jeho schránka, ale proti Samovi minimálně o hlavu menší. Ve tváři měl výraz, který působil neuvěřitelně sarkasticky ještě dřív, než něco řekl. Hnědé vlasy, na tváři strniště.

Naštěstí, oproti Samovu zlému očekávání, hned nezaútočil, jen si ho změřil pohledem od hlavy až k patě a ušklíbl se.

„Sam Winchester. Kde máš hořící kruh, kde máš Strážce a především, kde máš bratra?” otázal se dřív, než Sam stačil cokoli říct.

Na jazyku mu tanulo, že není nepřítel, ale bolestně si uvědomoval, že přesně tím se je snažil přesvědčit Castiel, než ho odevzdali BMoL.

„O to právě jde,” řekl tiše. „Nemám v úmyslu tě chytit, se Strážci už nespolupracuju. Naopak, chci osvobodit… No, naše bratry.”

„Že byste si hráli s ohněm a spálili se?” zeptal se anděl a vypadal docela zaujatě. Přešel k ošuntělému křeslu a posadil se. „Jsem Balthazar, mimochodem. A opovaž se mi říkat Balty,” zahrozil na Sama prstem, pak si podepřel bradu: „Poslouchám.”

„Nejdřív ještě musím zavolat někoho dalšího,” řekl Sam uvážlivě. „Promiň. Nechci to všechno říkat dvakrát.”

Sjednocené síly Nebe, Pekla a internetu.

Balthazar si založil ruce na prsou, zatvářil se nespokojeně, ale pravděpodobně si pomyslel něco jako: „Nepřítel mého nepřítele...” 

Něco málo si musel odvodit už z té věty o bratrech. Možná ne všechno, ale dost na to, aby teď trpělivě čekal.

Sam provedl všechny potřebné úkony k vyvolání démona. Ani u něj, ani u anděla netušil, jestli jsou to platní zástupci obou stran, ale doufal, že se objeví někdo, kdo bude mít aspoň nějaké slovo.

A ukázal se chlapík v obleku, s černými vlasy a vousy. 

Démon se rozhlédl, zamračil se. Už s BMoL a Winchestery měl co dočinění, alespoň natolik, aby bratrům dal posměšné přezdívky.

„Kde máš Veverku, Losi?” zeptal se mírně nenaloženým hlasem. „Vy dva jste přece jako siamská dvojčata. A co tu dělá ten okřídlený mamlas?”

„Musí se dívat na šerednýho démona,” odsekl Balthazar a Sam zvedl obě ruce, vážně nepotřeboval, aby se tu rozpoutala válka Nebe a Pekla.

„Musíme spolupracovat,” vyhrkl a ukázal na pohovku, stejně ošuntělou jako všechno v tomhle stavení, aby se Crowley posadil. „Všichni… no, všichni teď stojíme proti BMoL. Dean skončil v tom jejich vězení, a zkrátka… Nevěděli jsme o tom.”

Podíval se na anděla a na démona, který se tedy s nepřátelským výrazem posadil.

„Mysleli jste, že BMoL anděly a démony posílají na Bahamy, aby zrelaxovali?!” zavrčel Crowley. „S těmi fešnými obojky na krcích, aby si lépe vychutnali Sex on the Beach?"

„Nevěděli jsme, co se děje,” zopakoval Sam ještě jednou, jako by to byla směrodatná věc. Platná omluva. „A teď to víme, BMoL jdou po mně stejně jako po vás a potřebujeme… mhm. Potřebujeme se spojit.”

„Jakože má Nebe spolupracovat s démony?” ujistil se Balthazar, jestli to dobře chápe, šlehnul pohledem po Crowleym.

„Přesně tak,” kývl Sam a démon se pohrdavě uchechtl, ale zatím nemizel a anděl taky ne. To byl docela úspěch.

„To zařízení je skryté tak, že ani všichni andělé dohromady ho nedokážou najít. Ani já,” zabručel Balthazar, vypadal trochu nesvůj z toho, že o téhle neschopnosti mluví před Crowleym. Ale ten se ozval taky: „To samé u nás. O co přesně tady jde, Losíku? Hm?”

„Jde o to, že mám přesnou polohu toho… Vězení,” vytasil se Sam s trumfem. „A nechci, aby to skončilo tím, že osvobodíme… No, vězně. Chci, aby tu BMoL skončili. Dělají… Mají na svědomí víc zlého než dobrého.”

Balthazar se napřímil a začal pomalu, ironicky tleskat.

„Sam Věci-mi-dochází-vážně-pomalu Winchester,” utrousil Crowley, ale vypadal, že ho to i přes tu poznámku zaujalo. „Takže, osvobodíme ten nadpřirozený Alcatraz, a co? Americké kolonie svedou další válku o nezávislost? S tím, že Nebe a Peklo mají bojovat na straně skvělých a jedinečných bratrů Winchesterů?”

Sam nasucho polkl a snažil se zadržet pokrčení rameny. Jenom doufal, že do toho jak andělé, tak démoni půjdou – aspoň do toho osvobození vězňů z Kobaltového údolí.

BMoL měl své kolonie po celém světě, vlastně ano, vypadalo to jako další britská nadvláda, ale jemu by stačilo, kdyby se je podařilo pro začátek vypráskat z Ameriky. Z USA – to by stačilo. Samozřejmě to bude znamenat oželet technologický pokrok a všechno, navíc jim přece vděčil za vytažení z pekelné Klece, ale stál si za tím, že jsou mnohem větší zlo, než návrat ke starým způsobům.

Nešlo jen o projekt Kobaltové údolí, stačilo mu podívat se na další tajné projekty a nebylo mu z toho dobře po těle. Protože se BMoL ani tolik nesnažili svět příšer zbavit, spíš najít způsob, jak je využít.

Nakonec kývl.

„Přesně tak.”

Balthazar se opřel v křesle, pořád se neozýval zvuk křídel, bušících do vzduchu, a on zůstával, což dávalo Samovi naději.

Crowley taky nemizel.

Sam vyložil na stůl papíry a svůj sešit, v kterém měl opsané podrobnosti.

„Mám dost informací, a další můžu sehnat,” řekl. „Chci teď s vámi naplánovat, jak to přesně provedeme, a chci to stvrdit dohodou o spolupráci.”

Balthazar vstal, ale pořád nemizel, jen se přesunul ke stolu a nahlédl do papírů.

„Je to šílené,” prohlásil a zkoumavě pohlédl na Sama. „Líbí se mi to.”

„Zatraceně,” utrousil Crowley, zavrtěl hlavou, ale pak se taky přidal. „Je to zatraceně šílené, a nelíbí se mi to, avšak… Předpokládám, že mám nějaké ty démony, které můžu oželet. Peklo jde do toho.”