Mezitím, co si Sam polohlasem nadával, že to nechal zajít tak daleko, vnímal Dean následující události tak trochu jako ve snu. Byl by to dobrý sen, kdyby se tak strašně nestyděl. Protože Samova vina tohle rozhodně nebyla, to on nebyl dost silný, aby dokázal aspoň základně fungovat.

Jako první Sam s andělem Deana odtáhli do koupelny a přes jeho chabé protesty ho svlékli a strčili do sprchy.

Bylo mu jasné, že ani jeden z nich to nedělá z nějakých zvrhlých pohnutek, přesto ho, jakmile byl nahý, zachvátila strašná panika a marně se ji snažil nějak rozdýchat.

„To je v pořádku,” uklidňoval ho anděl a odstoupil od sprchového koutu. To, že pak bude třeba celou koupelnu vytřít, teď nikdo z přítomných neřešil. „Zůstaň tam jak dlouho potřebuješ.”

Nenechali tedy Deana v koupelně samotného, ale prozatím se odvrátili. Oba. Dean byl za to rád. Zase tak zdevastovaný ještě být nestihl, ale alkoholová dieta působila dost drasticky, takže působil… no, ne úplně ve své nejlepší formě. 

Nehledě na to, že mu stačilo vyrašit na tváři něco na půl cesty mezi strništěm a plnovousem.

Pro teď však řešili jen tu sprchu. Vlastně se po ní Deanovi nakonec udělalo o něco líp, a když se oblékl do čistého, co mu přinesl Sam. Rozhodně šlo o pokrok, třebaže se nedalo říct, že by byl úplně v pořádku. 

„Nemusíte… já půjdu sám,” zamumlal Dean, když si ještě v rychlosti čistil zuby, aby nepadli z jeho dechu. Sam a Cas se ho připravovali podepřít a odvést zpátky do pokoje, ale jemu už tak hořely uši i tváře studem, a tohle prostě musel zvládnout sám.

Sam na to kývl a s povzdechem se pustil do vytírání, jen si ještě vyměnil pohled s Casem, kterého si Dean všiml a vyložil si ho zřejmě správně. Sam je chtěl nechat o samotě?

„Proč… Jak ses tu vzal?” zeptal se Castiela na chodbě. Snažil se neznít ukřivděně a doufal, že odpověď bude znít jinak než jak nakonec zněla.

„Sam mě zavolal,” řekl anděl a Dean zaťal zuby, tohle bolelo.

Už se nadechoval, že něco odsekne, ale Cas pokračoval: „Vlastně jsem doufal, že mě zavoláš ty. Ale myslel jsem, že mě nechceš vidět. Myslel jsem, že bych ti jen připomínal… to vězení.”

„Jeden myslel a posral se z toho,” zavrčel Dean, otevřel dveře pokoje a kývl na Case, že může vejít. Vlastně to udělal tak nějak automaticky.

„Nerozumím,” šeptl Cas provinile. „Takže jsi mě chtěl vidět?”

Dean za nimi zavřel dveře, takže přestal být slyšet zvuk francouzského sitcomu. Matně tušil, že je tu nějaký anděl s obojkem, na kterém Sam experimentuje – na obojku, ne na andělovi –, a nechtělo se mu posuzovat andělský vkus na seriály.

Když se podíval střízlivě na svůj pokoj, to on by se měl cítit provinile, ne Castiel. Jídlo, na kterém už rašila plíseň, prázdné i plné láhve, zatuchlost a pach potu ve vzduchu.

Přešel aspoň k oknu a otevřel ho, pak se posadil na postel. Dobrý pocit ze sprchy vyprchával, zase cítil únavu z hladu a bolest svalů.

„Chtěl,” odpověděl konečně jedním slovem a stáhl se k pelesti, objal si kolena. Boty už zouvat nemusel, vlastně si je zul ten první den a od té doby chodil jen v ponožkách.

„Nevěděl jsem… Omlouvám se, Deane,” řekl Cas, zůstával stát a tvářil se zkroušeně. „Neměl jsem tušení, že je to tak zlé.”

„No, je,” utrousil Dean a opřel si bradu o kolena. „Já tě– potřebuju tě, Casi,” zamumlal potom a uhnul pohledu těch modrých očí, v kterých by se rád utopil.

Jenže byl… Byl špatný, byl nicka, nemohl po andělovi nic žádat, i jeho blízkost byla něčím, co si nezasloužil.

„Měl jsem přijít dřív,” prohlásil anděl a posadil se na kraj postele, trochu rozpačitě natáhl ruku a dotkl se té Deanovy, zkoušel… evidentně zkoušel léčit, ale přestože dokázal vyléčit zranění, tohle bylo mimo jeho pole působnosti. Dean musel začít znovu jíst a přestat nasávat, aby se dal dohromady. Tělo zničené chlastem a hladem mohl snad Castiel udržet při životě, ale ne vyléčit.

„Potřebuju tě, ale měl bys být jinde, Casi,” řekl Dean, ochraptěle, v ústech mu náhle vyschlo. „Neměl bys se mnou ztrácet čas, já… já za to nestojím.”

Anděl krátce zavřel oči, jako by dostal facku, zavrtěl hlavou.

Pak se posunul blíž a Deana z toho až příjemně zamrazilo. Přesvědčoval sám sebe, že nepotřebuje nějaké ujišťování, že stojí za to, že má nějakou hodnotu, protože nic z toho by ho doopravdy nepřesvědčilo, ale Casova blízkost, třebaže anděl neřekl jediné slovo, to dokázala.

Casova ruka ho objala, konejšivý dotek.

„Deane. Nesmíš je nechat, aby zvítězili,” zašeptal mu Castiel. „Jsou mrtví a my žijeme. To my jsme vyhráli. To my píšeme pravidla hry. Oni teď za svoje činy platí v Pekle, ale ty sis dobrovolně jedno takové Peklo vytvořil tady a teď. Nedopusť to.”

„Jak?” hlesl Dean, hrdlo se mu svíralo. „Jak to mám udělat? Nemůžu… Já nemůžu.”

„Jsi silnější než si myslíš,” řekl Castiel a volnou ruku mu přiložil k tváři, jemně ho přiměl otočit se k němu. „Deane, měli jsme tam oba zemřít, ale žijeme. Tu bitvu jsme vyhráli. Vím, co ti provedli. Nesmíš věřit tomu, co říkali. Víš to, víš moc dobře, že tě jen chtěli zlomit.”

„No, myslím, že se jim to povedlo,” zašeptal Dean, ale už to neznělo tak přesvědčeně. Ano, Dunn, Howell a ostatní měli mnohem víc času a prostředků k tomu, otrávit jeho mysl, než měl teď Cas k tomu ji vyléčit. Ale jeho slova měla mnohem větší váhu a smývala z Deanovy duše špínu jako wapka.

V tu chvíli chtěl zase cítit to, co naposledy při tom nešťastném nástupu, kdy polibek znamenal světlo v temnotě, jedno pozitivum v hlušině negativity, doušek chladné vody na poušti. A tak přivřel oči, přiblížil svoje rty k těm Casovým, protože slova teď už byla zbytečná.

Anděl trochu ztuhl, ale vzápětí se uvolnil. Muselo to pro něj teď být jiné. Tehdy v Kobaltovém údolí byl prakticky člověkem a ani tam nebyl tak docela… spontánní.

Možná ale věděl, že na rozdíl od jiných obětí znásilnění, Dean teď potřeboval blízkost, potřeboval ujistit fyzicky, ne slovně, a anděl byl odhodlaný mu to poskytnout.

Deanovi připadalo, že Cas z vteřiny na vteřinu přepnul z nebeské bytosti na tu lidskou. Možná sáhl do vzpomínek své schránky, ačkoli by byla příliš velká náhoda, kdyby jeho schránka měla nějaké zkušenosti se stykem mezi dvěma muži.

Každopádně, v příštích minutách se odehrálo to nejlepší líbání, jaké Dean kdy zažil a s každou vteřinou, kdy cítil Casovy hebké rty a jeho horký dech, se z něj trochu vytrácelo to všechno zlé, co měl vštípené v hlavě.

Věděl, že tohle potřebuje.

Potřeboval takhle intenzivní blízkost a víc…

Našmátral jednou rukou ovladač a pustil muziku, aby ani náhodou nebylo něco slyšet ven. Pořád tu bylo riziko, že sem vleze Sam, a on…

„Dej mi moment,” vydechl, slezl z postele, sebral na zemi ponožku, kterých se tu několik válelo, a navlékl ji zvenčí na kliku, pak dveře znovu zavřel.

Pořád mu nebylo úplně dobře po těle, pořád byl vyhladovělý a zničený chlastem, ale právě teď… toužil. Toužil po andělovi, který ho, s tmavými vlasy rozcuchanými Deanovými prsty, pozoroval z postele a evidentně nechápal.

„Nechci, aby nám sem někdo lezl,” vysvětlil Dean ponožku a vlezl si zpátky do postele, klekl si proti Casovi.

„Viděl jsem film,” oznámil anděl vážně. „Dva lidé měli koitus a uprostřed něj vstoupil do místnosti další člověk. Ale v tom filmu se k nim přidal.”

Naklonil hlavu mírně ke straně a přimhouřil oči, když čekal, co Dean na to.

„Jo, tak právě to nechceme,” vysvětlil Dean a znovu ho přitáhl k sobě.

Ten polibek byl jako živá voda, dokázal při něm zapomenout na bolest, kterou cítil, dokonce po nějaké době znovu dostával normální hlad. Ale nejdřív potřeboval… pokračovat.

Otevřeným oknem dovnitř proudil chladný noční vzduch, ale Dean byl rozpálený, až mu skoro bylo horko, a anděl zase zimu zkrátka nevnímal.

Na řadu přišlo odhazování svršků po místnosti, a Dean si to užíval. Úplně opačně, než prve v koupelně. Přestože věděl, že teď vypadá tak trochu zničeně a mírně v tom byl i stud z toho, že se takhle dovedl zanedbat, Casův pohled ho uklidňoval.

Anděl se na něj díval s úžasem, jako turista na sochu Davida, ale na rozdíl od turisty, on se svého objektu zájmu mohl dotýkat a tak to dělal, jako by se ujišťoval, že je Dean doopravdy tady.

A ty doteky byly vzájemné, pod Deanovými prsty na Casově kůži málem zůstávaly stopy. Dlaně a prsty zkoumaly, hladily – neubližovaly, a to bylo důležité. Uzdravovaly, a hlavně od anděla to byly doteky takřka elektrizující. Dean nepochyboval, že Cas používá sílu své Milosti, aby přece jen napravoval škody, které poslední dny na jeho těle napáchaly.

Které on napáchal.

Stiskl rty a pak se mu podařilo, v Casově objetí, zahnat výčitky a špatné myšlenky. Anděl měl pravdu, nesměl je nechat vyhrát.

Sklouzl z postele na zem, přiměl Case se posadit a teď hodlal dobrovolně a s radostí udělat něco, k čemu byl prve nucen.

Srdce mu divoce tlouklo, netušil, jestli to zvládne, jestli anděla nezklame, ale chtěl… Chtěl, to bylo podstatné.

Chtěl ho ochutnat a slyšet, jak sténá rozkoší.

„Co to děláš, Deane,” uslyšel místo toho mírně znepokojený andělův hlas. Pro něj to možná bylo poprvé, a třebaže jeho úd už stál v celé své kráse a v pozoru, on si nebyl jistý vůbec ničím.

„Prostě… se tomu poddej,” doporučil mu Dean a něžně ho zatím dráždil rukou. Cítil v klíně něco, co tehdy v Kobaltovém údolí necítil ani v nejmenším. Napětí, tepající vzrušení.

Sehnul se a vzal Case do úst, po pár vteřinách mu ve vlasech přistála andělova dlaň. Na to, že šlo o nebeskou bytost, se mu opravdu dařilo zařídit se podle Deanovy rady. A že se Dean opravdu snažil.

Vzpomínal na to, co se líbilo při sexu s ženami jemu, a pak to praktikoval. Použil jazyk, kterým třepetavě dráždil špičku penisu a objížděl jím žalud. Sál a přejížděl nahoru a dolů, občas nechal velice jemně zapůsobit i zuby, jen opatrně, jen pro menší okořenění.

Přes Judas Priest a jejich Painkillera přece jen slyšel, jak se Castiel trhaně nadechuje a sténá.

Uspokojovalo ho to.

A s jídlem roste chuť, takže chtěl víc a víc. Začal zrychlovat tempo, jednou rukou svíral Casův zadek, druhou si hrál s jeho varlaty a občas si pomohl u kořene penisu, až konečně stisk v jeho vlasech zesílil.

Hlavou se mu mihlo, jestli při vyvrcholení nevytryskne místo spermatu proud modravého světla a jemu nevybouchne šiška, ale v podstatě by mu to tak docela nevadilo.

Nakonec to byl ale jen mírně nahořklý náklad, který spolykal, zatímco si zapisoval v duchu do hlavy, že anděl může ejakulovat, takže všechny ty poznámky o okřídlených eunuších byly mimo.

Casův úd po tom výkonu mírně ochabnul.

„Deane… ach Deane,” zašeptal anděl a vytáhl ho k sobě na postel.

Dean se usmíval.

Teď ale byla řada na něm. Když se jednou hrabal v nočním stolku, objevil tam tubu s lubrikantem, který ještě nebyl po záruce. Bývalí obyvatelé sídla si zřejmě užívali život. Teď se po něm natáhl, a pak si k sobě stáhl anděla, který vypadal, že se ještě načítá, že se snaží pochopit, co se stalo.

Nechtěl mu rozhodně ublížit a podle svých zkušeností předpokládal, že na to bude muset jít pozvolna, i když byl fakt, že anděl by se asi dokázal okamžitě zahojit.

Nanesl si lubrikant na prsty, a zamířil s nimi ke Casovu zadku. Když anděl při tom chladivém doteku vykulil oči a začal vypadat skoro až vyděšeně, Dean se zase odtáhl, čistou ruku položil Casovi na tvář a otázku mu ze rtů slíbal.

Jeho úd byl pořád připravený, už se chtěl vrhnout do akce, a tohle zdržování bylo mučivé i vzrušující zároveň.

„Neublížím ti,” slíbil andělovi, a začal pracovat na splnění toho slibu – jeden prst, dva, tři… stačilo.

Dva jsou málo, čtyři moc, zaznělo mu v hlavě, zatímco ve skutečnosti už pokojem začínal znít Turbo Lover.

Then we race together

We can ride forever

Wrapped in horsepower, driving into fury

Changing gear, I pull you tighter to me

Použil víc než dostatečné množství lubrikantu a nechal Case, aby se před ním trochu rozpačitě nastavil na všechny čtyři. S pocitem, že je panic, který má mít poprvé v životě sex, do něj zvolna pronikl a málem vážně dopadl jako nadržený šestnáctiletý kluk.

Po prvotním pocitu, že tohle je prostě vrchol všeho úžasného, se trochu zklidnil, chytil Case za boky a začal zvolna přirážet.

I'm your turbo lover

Tell me there's no other

I'm your turbo lover

Better run for cover

„Radši nikam neutíkej,” zašeptal k andělovi, který vypadal, že snad hryže polštář a vydával zvuky, znějící ale vlastně docela spokojeně.

A se závěrem songu přišlo tedy i vyvrcholení, Dean už to nedokázal déle zadržovat. S divokým výkřikem přišel i divoký výstřik, a on naplnil Casovy útroby svým semenem.

Aspoň se nemusím starat, aby z toho nebyl malej nephilim, blesklo mu hlavou, než vyklouzl a na záda se svalil vedle Case.

Anděl měl evidentně úplně jiné myšlenky, když k Deanovi obrátil svůj mírně zmatený obličej, jeho výraz zcela jasně říkal, vlastně se ptal „Co se to, do Pekla, právě stalo?”.

„Casi, tohle bylo…” začal Dean, aby ho aspoň nějak ujistil, že se nestalo nic hrozného, že je naopak všechno v pořádku. „Děkuju, já… Děkuju.”

„Věděl jsem, že sex může být velice uspokojivý,” prohlásil Cas, stále s ustaranou vráskou nad kořenem nosu, která se ale postupně začínala vyhlazovat. „Ale ani ty filmy, které jsem v tom ohledu studoval, mě dostatečně nepřipravily na to, jaké je to doopravdy.”

Dean se vzepřel na loktech, pak se posadil úplně, lehce se dotkl Casova ramene.

„A jaký je to doopravdy?” zeptal se mírně.

Pro něj to znamenalo konečné přepsání zkušeností z Kobaltového údolí. Věřil, že teď už by zlé sny mohly dát pokoj, i když zřejmě ještě bude muset ujít kus cesty k tomu, aby se dal do pořádku úplně, tohle byl velice slušný základ.

„Je to… Horké. Dechberoucí. Nádherné a trochu děsivé,” řekl Cas po krátkém zamyšlení se. „Myslím však, že… Myslím, že tě miluju, Deane.”

Dean se na něj usmál, pak se k němu sklonil a věnoval mu – místo toho, aby mu to vyznání oplatil –, jeden pořádný polibek.

„A teď se jdeme najíst,” prohlásil, přestože už dávno odbila půlnoc, prostě už nechtěl dál trpět tím, že mu tělo v nouzi požírá vlastní svaly, aby získalo palivo.

Začal sbírat oblečení, to Casovo podával andělovi a ještě zavřel okno, protože teď se do něj už začínala dávat zima.

Ještě chybělo, aby se hloupě chichotali, když se setmělým domem plížili do kuchyně, a byli by jako dva puberťáci s mozky oblouzenými prvním sexem.

V kuchyni se svítilo, místnost obsahovala Sama, který si zachmuřeně připravoval kafe.

Když ti dva vešli a Dean se začal shánět po jídle, změřil si je Sam pohledem a řekl jen: „Aha.”

„Deane,” zašeptal anděl svému příteli do ucha. „On to na nás poznal!”

„Co? Ne, ne-e,” mávl Dean rukou, ve které už držel toustový chleba, uvědomil si, že Cas asi jíst nebude, ale měl pocit, že celé to balení spořádá sám. „Vidíš na nás něco, Sammy?”

„Vidím, že jsi konečně v pořádku. Nebo aspoň víc v pořádku. O něco. Hm. Ostatní mě asi ani nezajímá,” prohlásil Sam, stiskl rty, ale pak si nedokázal pomoct a usmál se. „Ale jsem za to sakra rád,” dodal, poplácal Deana po zádech a protáhl se okolo nich k odchodu, k andělovi ještě naznačil tiché: „Děkuji.”

Když jeho kroky dozněly a Sam se šel pravděpodobně vrat do sklepní dílny, Castiel se podíval na Deana.

„Opravdu mi poděkoval za to, že jsem měl sex s jeho bratrem?”

„Poděkoval ti za to, že jsi mi zachránil kejhák, Casi,” opravil ho Dean, který už ládoval toustovač první várkou. „Kdyby ses neukázal, nevím… Nevím, jak dlouho bych vydržel.”

Castielovi se vyhladilo čelo. Nejspíš v tom nebyl stud z toho, že měl právě s Deanem styk, ale zkrátka byl zřejmě zmatený.

Došel ke stolu a posadil se.

„Jsem moc rád, že jsem mohl… pomoci,” řekl s vážnou tváří, až se Dean málem rozesmál. Což ale v podstatě znamenalo, že mu to doopravdy pomohlo.

Jako kdyby z něj spadly okovy, jako kdyby teprve teď byl doopravdy svobodný.

„Teď bys ale měl jíst pomalu,” dodal Cas, když ho viděl, jak si nandává na talíř první čtyři tousty a další strká do toustovače. „Jinak budeš zvracet.”

„Neměj péči,” ušklíbl se Dean, zakousl se do toustu, ale musel si přiznat, že má anděl pravdu. Aspoň tedy kousal pomalu a neházel to do sebe jako vlk, k čemuž ho to svádělo.

A další čtyři tousty si nechal na ráno.

Takže se mu skutečně podařilo vyhnout se zvracení, a když kolem jedné hodiny ráno zalézal do postele, konečně se cítil příjemně unavený a vláčný, ne namol zpitý, bolavý a hladový.

„Zůstaneš se mnou?” zeptal se anděla, protože to bylo to jediný, čeho se teď bál. Celý BMoL si mohl trhnout nohou, z nich strach neměl, ale že ho Cas opustí a půjde si řešit svoje...

„Mám svolení od Balthazara zůstat s vámi,” řekl Cas a skoro bylo slyšet žuchnutí, jak Deanovi spadl kámen ze srdce.

Shodil ze sebe kalhoty a košili, udělal vedle sebe v posteli místo a anděl se taky trochu svlékl, aby si k němu lehnul a objal ho, přesně tak, jak to Dean potřeboval.

Ještě zhasnout lampičku a ztlumit muziku, a alespoň jeden z nich teď mohl konečně v klidu a míru usnout, zatímco jeho anděl hlídal jeho spánek.