Kmitala jsem tam celé 4 hodiny a obsluhovala jednoho zákazníka za druhým. Na konci směny jsem byl utahaná při nejmenším jako rocková hvězda po vyprodané londýnské O2 aréně. V 20:00 na minutu přesně se u pultu objevila Jesica a konečně mě vystřídala.

V tramvaji jsem se neurvale prodrala k volnému místu k sezení a kecla si tam dřív, než stařenka, kterou jsem nakonec stejně pustila sednout, kvůli té haldě nenávistných pohledů, které se mi neostýchala věnovat. Doma bylo ticho, jediný zvuk vydávala pračka. Alaska, roční kotě britské kočky, se mi mihla mezi nohama a okamžitě se začala zajímat o mojí tašku.

"Nech to." pokárala jsem ji, ale hned na to jsem se k ní sehnula a láskyplně jí začala hladit. Alaska vrněla a po několika okamžicích se překulila na záda a packami začala chňapat po mé ruce.

Přestala jsem ji hladit a namísto toho si svlékla džínovou bundu i boty, které jsem z nohou doslova skopla a málem trefila moji společnici.

"Hleď si svého." napomenula jsem ji, když se začala škrábat nahoru po vaně a shodila při tom plastové dinosaura, který stál na jejím okraji. Zdvihla jsem kohoutek na doraz. Za několik minut se celá koupelna naplnila párou a zrcadlo se - díky bohu - zamlžilo.

Když jsem vylezla z vody, připadla jsem si jako miminko. Znovuzrozená s kůži tak o 2 čísla větší, na prstech zkrabatělou. Alasku jsem našla stočenou v klubíčku na posteli. Lehla jsem si vedle ní, načež se zavrtěla a propnula přední nohy. Já propnula ty zadní. Nakrčila čumák, já nakrčila noc. Obě jsme naráz zívly. Přetočila se na záda

Spánek se dostavil ještě dřív, než jsem stihla udělat to samé.

________________________

"Užila sis to včera s Miláčkem?" zeptala se Tamara a sedla si obkročmo na židli naproti mě. Vlasy měla vyčesané do bobku na vrcholku hlavy a z několika stran do něj byly zapíchané pampelišky.

"Ohromně. Je vážně dobrý. Jsem úplně vyčerpaná." odpověděla jsem jí se stejnou mírou ironie v hlase jako ona a povzdechla si. Třída se pomalu plnila lidmi a sem tam se dal zaslechnout útržek něčího rozhovoru.

Zvedla jsem se a rozhodla se vydat na pochůzku. Vyšla jsem ze třídy, ruce sepnuté a zády a lenivým krokem štrádovala po chodbě. Najednou se vedle mě vynořila dívčí postava a já spatřila Savannu v krátkých květovaných šatech.

"Byla ses už podívat na nástěnku dole?" zeptala se aniž by zaregistrovala můj beznadějný povzdech.

"Co je s ní?" zamumlala jsem potichu, protože jsme zrovna procházeli okolo maturantů, kteří mají v oblibě imitovat každého, kdo je mladší než oni, což jsou na téhle škole všichni.

"Visí tam tvoje jméno." usmála se a namotala si při tom vlasy na prst. Jak strašně ráda bych jí je vytrhala. Prostě jenom škub a bylo by to.

"Děláš si legraci?" zastavila jsem se uprostřed davu. Několik lidí do mě zezadu narazilo.

"Vypadám, jako že si dělám legraci?" Zastavila se naproti mě a svraštila obočí.

V tu chvíli jsem si připadala jako marathonský běžec. Vyrazila jsem nadzvukovou rychlostí směrem ke schodům div mi oči nezůstaly na místě. Propletla jsem se davem až k nástěnce, kde stálo jenom pár lidí.

"Jo!" vykřikla jsem až příliš hlasitě, když jsem našla svoje jméno. "Jo!" znovu nahlas, ale tentokrát záměrně. Zatracená Daisy Ridleyová bude účinkovat na zatraceném koncertě celého zatraceného Londýna.

Šlo o velký projekt na kterém spolupracovaly desítky Londýnských škol. Každá škola vybrala skupinku 15 lidí a ti ji pak reprezentovaly na benefičním koncertu. Kam peníze poputují se rozhodlo každý rok v lednu, tentokrát byl vybrán sirotčinec ve středu Londýna.

Přelétla jsem očima celý seznam a zarazila se na posledním řádku. Jay Wayne.

Zatracený Jay Wayne.

________________________

Park, který jsem tak často navštěvovala, se táhl od naší školy několik kilometrů až k břehu Temže. Sedávat tam s nejlepším kamarádkami je prostě super, ale být tam sama, aniž by mě někdo okřikoval ať netrhám ty nebohé rostlinky, je k nezaplacení.

Sedla jsem si pod dub a nic nedělala. Bylo to tak jednoduché, až mě to unavilo, proto jsem si opřela hlavu o pokrčená kolena. Spala bych, kdyby si někdo nesedl vedle mě.

"Tak takhle tráví vyvolení svůj čas? Spí pod stromem?"

Srdce mi maličko poskočilo, ale opravdu jen maličko. A George Bush byl jenom maličko alkoholik.

Jay byl oproti mě vysoký. Kdybych se postavila naproti němu, nosem bych ho dloubla do klíční kosti. Kudrnaté vlasy byly o pár tónů světlejší než ty moje. Šedivé oči se mu na sluníčku leskly, takže po mě skoro házel prasátka. Nebo to bylo jenom v mojí hlavě? Celkově jsem mu v myšlenkách přisuzovala mnohem víc té klasické krásy, než ve skutečnosti vlastnil.

Ani tvar hlavy neměl typicky hezký. Podlouhlý obličej, trochu propadlé lícní kosti. Tak proč se mi konečky prstů klepaly jako by bylo -20?

"Nejsem si jistá, že chápeme slovo vyvolení stejně." špitla jsem.

Koutky mu vystřelily směrem vzhůru. Nebýt tak nadopovaná adrenalinem, omdlela bych. Kdy se mnou naposled mluvil? Před 7 lety? Možná.

"Vzali tě."

"Vzali mě." Těžko říct, proč se rozhodl na mě promluvit zrovna teď. Ale jedno se mu musí nechat. Jestli je Savannino tvrzení o jeho úsměvech pravdivé, umí to opravdu dobře.

Natáhla jsem se pro jednu sedmikrásku a začala otrhávat okvětní lístky.

"Věštíš si budoucnost?"

"Jenom počítám kolik dní budu ještě naštvaná."

"Naštvaná?"

"Naštvaná, Jayi, na celý svět."