Alternativ univers: Moderní svět (hokejové prostředí)

Inspirované: DestinyDraco

Tohle byl jeho svět, jeho život.
Každé ráno vstával před svítáním aby byl na tréninku první a mohl promýšlet nové strategie které je dovedou k vítězství. Je to jeho povinnost jakožto kapitána našeho družstva draků. Jak čas plynul trousili se sem moji kolegové z týmu. Všichni jsme byly v podstatě stejní. Silný, svalnatý , vysoký a tvrdý. Jenže já z nás byl nejhorší, proto mi trenér taky říkal zběsilec. Ostatní měli ale barvitější smysl pro humor, pro soupeře jsem vyšinutý.
Ano to ke mně sedí nejlépe, Dagur Vyšinutý. Vlastně se mi to zalíbilo natolik,že jsem si nechal tu přezdívku napsat na dres.

,,Dnes mám pro vás novinku, přijde k nám nový člen týmu."řekl trenér. Tlamoun má k trénování osobitý přístup ale co mu chybí v neústupnosti nahrazuji já.

Čekal jsem někoho stejného jako zbytek týmu ale to jsem se šeredně přepočítal. Bylo to vyžle první kategorie s plachým pohledem a sotva mohl unést svou výbavu. Nejvýraznější na něm ale byly jeho zelené oči, když se na mě upřely jako by se led pod mýma bruslema pohl a nohy jsem měl jako z žužu. Nevím co to semnou udělal ale jednu věc vím stoprocentně jistě, nikdo mu neublíží. Protože navzdory tomu kolik trestných minut mi napočítají, nikdo mu neskřivý ani vlásek v tom jeho vrabčím hnízdě.

V ten moment jsem ztuhnul jako prkno. Co se semnou sakra děje? Takhle jsem nikdy nad nikým nepřemýšlel. Možná maximálně o Heather ale ani u ní nebylo tak silné.

,,Rád bych vám představil svého kmotřence, Škyťák Treska."řekl Tlamoun a většina týmů v čele semnou se otráveně zašklebila. Takže protekční mazánek, to nám určitě někdo udělal zatrest protože jsme příliš dobří.

O to víc mě překvapilo co jsem viděl když se k nám přidal na tréninku a skutečně se zapojil do hry. Byl mrštný, rychlí a neskutečně bystrý. Každý svůj postup měl vypočítaný a přemýšlel o několik kroků dopředu. Byl úžasný jen s jednou malou vadou. Neuměl ustát útoky na svou osobu, když se na něj vrhli byl v koncích.
A tím se vytvořila naše nová strategie.
Válcovali jsme protivníky s velkým bodovým náskokem a minimální námahou. Jediné co bylo na vkus našeho trenéra příliš vysoké byli trestné minuty a počet vyloučení. Celý tým totiž měl jediný úkol. Držet protihráče od naší tajné zbraně a ta pak zařídí vše ostatní. Nej více sehraný byl ale semnou.
Já k němu totiž nikoho nepustím.

Zrovna končil jeden z našich nejúspěšnějších utkání. Navzdory dost nechvalné pověsti našich soupeřů, jejich fyzická nadřazenost se nemohla rovnat našemu trumfu. Škyťák je všechny převálcoval jako by byly jen led pod jeho bruslema. Škyťák byl zvláštní už jen tím,že mu to nestouplo do hlavy. Žádná sebestřednost, žádný nos nahoru jen malá nejistota a věčný úsměv.

,,Daggí!"zavolal na mě po posledním hvizdu kapitán našich rivalů. Vřelá mi krev v žilách jen jsem se podíval do těch mrazivých modrých očí. Jak já toho kreténa nenávidím a ta přezdívka co mu dal je v podstatě jen poslední kapka do poháru mojí trpělivosti. Teď už jen odolat tomu nutkání přejet mu bruslí po krku.
Uznávám, že mám občas trochu vražedné nápady ale zase brzy přejde.
Tedy doufám.

,,Ale Daggí, snad se na mě ještě nezlobíš za to jak jsme vás minule rozdrtili?"řekl až přehnaně sladce.

,,Jak bych mohl když jste dnes tak kolosálně prohráli."oplatil  jsem mu sladký tón a vydal se do naší šatny, s ním si nemám co říct. Vlastně jsem si myslel,že tím to pro dnešek končí. Často se ale pletu, dokonce by se dalo říct, že je to mé prokletí.
Celý život mám opravdu špatný úsudek.

Proto jsem taky mezi posledními vyšel ze stadionu a ani v nejmenším mě nenapadlo,že bych neměl odcházet sám bez někoho kdo by mi mohl krýt záda. Což se mi samozřejmě vymstilo když mě obklíčil ten blb s dalšími bouchači z jeho týmu.  Následná rvačka by se dala popsat jakkoliv ale rozhodně ne, fér. Rval jsem se zběsile ale oni měli početní převahu. Když mě drželi zatím co si ze mě její kapitán dělal boxovací pytel myslel jsem ,že je konec. Zase chyba.

Ze stadionu vyšel ten poslední kterého bych čekal a když uviděl scénu před sebou jeho očí získali neočekávaný lesk. Nikdy jsem ho takhle neviděl, tedy ne že bych přes tu krev co se mi řinula z roztrženého obočí viděl ale nějaký obrys tam byl. Vztek, mazanost, krvežíznivost a ještě něco co jsem nedokázal identifikovat. No jo, on nikdy neměl rád nespravedlnost. To ví za tu dobu kdy využil každé příležitosti mě seřvat když jsem se k někomu choval nefér. On se mě totiž nebál i navzdory rozdílů v našich postavách.
Pak to bylo tady.

Upustil tašku s vybavením a pevně sevřel hokejku v rukou. Nevěděl jsem co se chystá ale představa jediného nekonfliktního hokejisty jak se kvůli mě pouští do konfliktu mě zaskočila. Ovšem ještě víc zaskočila tu partu hromotluků což byla moje příležitost. Dal jsem do každého dalšího úderu všechno co jsem mohl. Nemůžu si dovolit aby se zase zvedli. Musí zůstat ležet abychom mohli odejít.  Škyťák ale nebyl po zadu. Jednoho trefil se svou obvyklou přesností pukem přímo do hlavy, ani nevím kde ten puk vzal. Dalšího vzal po hlavě už ale hokejkou.

Když všichni skučeli na zemi nezaváhal jsem. Sebral jsem jeho tašku a druhou rukou chytil jeho.  Nezdržoval jsem se ničím a rozeběhl se odtamtud. Musíme pryč dřív než se probudí. Znovu bychom už takové štěstí mít nemuseli. Zastavil jsem se až v nedalekém parku. Oboje jsem pustil a málem se doslova zhroutil na nejbližší lavičku. Asi už stárnu, protože obvykle po rvačce takhle na odpis nejsem. Celou dobu co jsem se vzpamatovával stal nademnou a nejistě mě sledoval.

,, Děkuju."řekl jsem nakonec kdy jsem našel alespoň nějakou vnitřní sílu. Už je to vlastně docela dlouho kdy jsem naposledy někomu poděkoval.

,, Dlužil jsem ti to a vlastně i dlužím."řekl s drobným úsměvem a nervózně si sedl na opačný konec lavičky.,,Od chvíle kdy jsme přišel do týmu mě hlídáš i když si nemusel. Nikdo tě o to nežádal a já vlastně nečekal,že u vás vydržím tak dlouho. Většina kapitánů se mě chce jen co nejdříve zbavit."

,,Proč bych se měl chtít zbavit nejprospěšnějšího hráče?"zeptal jsem sarkasticky a v očích mi navzdory krvi hrálo pobavení.

,,Vždy jsem jim nebyl."řekl stydlivě.,,Nevím co jsi na mě v ten první den viděl ale nebýt tvé strategie mám odtud jen dostatek zlámaných kostí."

Pokrčil jsem nad jeho slovy rameny a usmál se. Zavřel jsem oči a zkusil si z nich vytřít krev. To je opravdu otravné.

,, Ukaž."řekl pobaveně a už jsem cítil na tváři kapesník kterým ní stíral krev z tváře. Navzdory naší situaci jsem nedokázal zabránit tomu aby se mi můj úsměv neskutečně rozrostl. Nevím jak to dělá ale je asi jeden z mála kterýmu za tuhle drzost jednu nevrazím.
No a to nejenom proto,že mě dneska zachránil.

,,Přežil jsem horší nakládačku."řekl jsem pobaveně když jsem slyšel jeho znepokojené syčení jak odkrýval rány z pod nánosu krve.

,,To neznamená,že se mi líbí vidět tě v tomhle stavu."řekl kousavě ale byla to ta špatně skrývaná starost co mě přiměla se mu podívat do očí. Vypadal jako ptáče co vypadalo z hnízda a nejistě čeká na někoho kdo ho zachrání přesto, že sám nevěří že si to zaslouží. Viděl jsem v jeho očích nejistou touhu po náklonnosti a zároveň strach z toho,že si jí nezaslouží.

Kdybys jen věděl pískle, že sis mě získal pro sebe aniž bys o tom věděl nebo o to stál. Uchopil jsem jeho ruku,kterou mě ošetřoval a přiměl ho přestat.

,,Jak by se ti tedy líbilo mě vidět?"zeptal jsem se provokativně a byl zvědavý na jeho reakci. Pokud mě pošle k šípku tak ať ale budu vědět,že jsem to zkusil.

,,Dagure?"zeptal se šokovaně ale směr jeho myšlenek dost názorně prozradila červeň co zbarvila jeho tváře. Stoprocentně to ale nebylo nic nevinného.

,,Možná není moc obvyklé aby si kapitán začal něco se spoluhráčem..."řekl jsem zamyšleně a záměrně každé slovo sladce protáhl než se mi na tváři usadil dravčí úsměv.,, Já ale na pravidla nikdy nebyl, takže...kdy by jsi měl čas?"

Překvapeně se uchechtl než mě prsty lehce pohladil po tváři.,, Co v sobotu?"