,, Yuto ! " zavolal jsem na svého kamaráda, který už čekal na domluveném místě.

,, Ahoj. " usmál se na mě, a když jsem u něj byl dostatečně blízko, objal mě.

Objetí jsem mu oplatil.

,, Kam půjdeme ? " otázal se a koukl na mě.

,, Do nákupního centra ? " navrhl jsem.

,, Můžeme. " souhlasil a společně jsme se vydali do nákupáku.

,, Chceš jít do nějakého specifického obchodu ? " otočil jsem se k němu.
,, Nebo to jen tak projdeme ? "

,, Pojďme se jen tak procházet. " řekl.

Kývl jsem a spolu jsme vešli do prvního obchodu co byl poblíž.

,, No... Co ten tvůj sugar daddy ? " nadhodil téma, když jsme seděli v kavárně tady v nákupáku.

,, Co by bylo ? " pokrčil jsem rameny a napil se teplého nápoje.

,, Jak se chová ? Je na tebe milý ? Platí ti dobře ? " jmenoval své otázky Yuta.

Jak se chová ?
Jako největší debil pod Sluncem.

Je na mě milý ?
Spíš ne.

Platí mi dobře ?
Musím uznat, že ano.

,, Svět volá Taeila. " zamával svou rukou před mýma očima.

,, Jo, promiň. " vydechl jsem.
,, Nemůžu si na něj stěžovat. Je velice dobrý a platí mi celkem dost. " řekl jsem částečnou pravdu.

Yuta jenom kývl.
,, Už je ti líp ? " změnil na další téma.

,, Řekl bych, že ano. " pousmál jsem se.
,, Nejspíš jsem si musel jen na chvíli sednout. "

,, Rozumím. To se stane každému. " úsměv mi oplatil.
,, Máš už dopito ? "

,, Ano. " odpověděl jsem a vytáhl peněženku.

,, Opovaž se. " zastavil mě Yuta.

Nechápavě jsem se na něj podíval.
,, Co se děje ? "

,, Nic platit nebudeš. " vysvětlil a sám vytáhl svou koženou peněženku.
,, Platím za nás oba. "

,, Yuto. " zamračil jsem se.
,, Vždycky za mě platíš, tak teď nech mě. "

,, Nenechám. " vytáhl peníze a zavolal k nám servírku.
,, Tady máte. Platím za nás oba. " peníze ji předal.

Servírka si je ochotně vzala, a jelikož měl Yuta přesně, vracet mu nemusela.

,, Jsi hrozný, víš o tom ? " zvedl jsem se od menšího stolu.

,, Když myslíš. " uchechtl se, a také se zvedl.

Spolu jsme vyšli z kavárny a zamířili k dalšímu obchodu. Bohužel se mi zatočila hlava a já se musel o něco opřít.

,, Taeile ? " přišel ke mně blíž.
,, Jsi v pořádku ? " dal mi ruku na záda.

,, Jo, jsem. " přikývl jsem.
,, Jenom se mi zatočila hlava, nic víc. " oznámil jsem.

,, Opravdu ? Jsi hrozně bledý. " zkoumal můj obličej.

Chtěl jsem něco namítnout, ale hlava se mi opět zatočila, já ztratil balanc a spadl na zem.

Poslední co si pamatuju je, jak Yuta křičí o pomoc.

,, Taeile ? " podle hlasu jsem poznal, že je to Yuta.
,, Taeile. "

Když se můj zrak zaostřil, zjistil jsem, že se nacházím v nemocnici. Rozhlédl jsem se po pokoji a poté zůstal pohledem na Yutovi.

,, Jsi v pořádku ? " zeptal se se strachem ve tváři.

,, Myslím, že ano. " posadil jsem se.
,, Neříkal něco doktor ? "

,, Co tě sem přivezli a udělali testy, tak tu ještě nebyl. " odpověděl.

Pouze jsem kývl.

,, Děje se něco, o čem bych měl vědět ? " otázal se.

,, Není. "

,, Opravdu ? "

,, Opravdu, Yuto. " řekl jsem trochu hlasitěji.
,, Nic se neděje. "

,, Dobře, promiň. " dal ruce do vzduchu, jakože to tak nemyslel.
,, Na mobil ti pořád chodily zprávy a někdo i volal. " oznámil mi.

,, Kdo ? " nakrčil jsem obočí.

,, Nějaká Seulgi. Měla strach kde jsi a proč ještě nejsi zpátky. "

Seulgi ?
Ale proč by mi... Sakra !

,, Musím se hned vrátit ! " vyhrkl jsem ze sebe a chtěl si z nemocniční postele stoupnout.

,, Hele hele, brzdi. " dal ruce na mé ramena a tím mě zastavil v pohybu.
,, Nikam nejdeš dokud to neřekne sám doktor. "

,, Ale já vážně musím. " naléhal jsem.

,, Neměj strach, napsal jsem ji, že jsi v nemocnici. " pustil mě.
,, Napsala, že děkuje za odezvu, a že to už vyřeší. "

Podíval jsem se na něj a kývl.
,, Díky. " vydechl jsem.

,, Můžu se zeptat, co vyřeší ? A kdo vlastně ta Seulgi je ? "

,, Seulgi je moje kamarádka. " vysvětlil jsem.
,, Co vyřeší ? Ehm... Měl jsem s Doyoungem někam jít. " zalhal jsem.

,, Aha. " Yuta uznale přikývl, ale v obličeji měl takový zvláštní pohled, který říkal, že mi moc nevěří.

Někdo zaklepal na dveře a následně věšel dovnitř.

,, Á, pane Moon. " byl to doktor.
,, Jsem rád, že jste vzhůru. Právě mi přišli vaše výsledky. " ve vzduchu zamával deskou, na které byly připevněné papíry.

,, Podle toho, jak se tváříte, to vypadá, že jsou dobré. " řekl jsem.

Já se vážně potřebuji vrátit co nejdřív zpět za Doyoungem.

Kdo ví, co udělal Seulgi.

,, To máte pravdu, takže můžete jít domů. " usmál se.
,, Ale... " odmlčel se a zalistoval v papírech.

' Ale ' není dobré. Vždycky z toho vzejde něco špatného.

A já na to teď nemám čas.

,, Ale podle krevního testu jsme zjistili, že jste v jiném stavu. " podíval se na mě už bez úsměvu.

Nevěřícně jsem na něj vykulil oči.
,, Jste si jistý, že jsou to mé krevní testy ? Nemůže to být někdo jiný ? " nemohl jsem si to připustit.

Yuta mě chytil za ruku a zmáčkl mi ji.

,, Ne, jsou to na 100% vaše testy. " řekl doktor.
,, Jestli to dítě nechcete, tak máte možnost interrupce. " podíval se i na Yutu.

,, To není jeho dítě. " řekl jsem hned.

,, Oh... " doktor se podíval zpět na mě.
,, Každopádně rozhodnutí je na vás. Jelikož nejste ani měsíc těhotný, tak máte čas si to promyslet. " slovo ' pořádně ' zdůraznil.

,, Dobře. " kousl jsem se do rtu.

,, Děkujeme. " řekl Yuta a ruku mi opět zmáčkl.

,, Nemáte zač. " doktor se pousmál.
,, Už vás nebudu déle zdržovat, aby jste mohli odejít. " a s tím odešel.

,, To je jeho, že ? "

Otočil jsem hlavu k Yutovi a přikývl.

,, Co chceš dělat ? "

,, Já-

Nemohl jsem to doříct, protože do pokoje věšel někdo další.

Doyoung.

Rychle jsem pustil Yutovu ruku a sklopil pohled.

A teď jsem pěkně v prdeli...

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Máme zde takové menší drama, zase...

Jak myslíte, že se Taeil zachová ?

Doufám, že se jinak kapitola líbila ♡♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere