Na očích jsem ucítil jemnou látku, kterou mi uvázal kolem hlavy, abych nic neviděl. Než jsem stihl nějak zareagovat, byl jsem surově hozen na postel. Vedle sebe jsem ucítil, jak se matrace prohla pod váhou dalšího člověka, tedy Doyoung.

,,Za to, že jsi po mně dnes večer křičel a ztrapnil mě tak před tolika váženými lidmi..." odmlčel se, asi aby dodal na dramatičnosti, a pevně mě chytil za vlasy.
,,Tě čeká trest." rty se otřel o mé ucho.

Bolestně jsem sykl, když mě za vlasy zatahal znovu, ale naštěstí je hned po tom pustil. I když vím, že teď přijde něco mnohem horšího.

,,Čekají tě dvě takové jednoduché etapy." zvedl se z postele, ale pořád u ní stál.
,,První etapa je dvacet švihnutí po zadku, jak se to dělá neposlušým dětem. Ty ovšem dostávají vařečkou nebo holou rukou." poznamenal posměšným hlasem.
,,Po celou dobu budeš nahlas počítat, a když zapomeneš nebo se spleteš, začnu pěkně odznova a přidám ti pět dalších." dodal.

Nevěděl jsem, jak reagovat, a tak jsem radši nic neříkal. Už tak mě má slova dostala do velikých problémů. Ale abych byl upřímný... Jsem úplně v šoku na to, abych nějak vůbec reagoval. Možná jsem měl toho Yutu přeci jen poslechnout.

,,Čekám na odpověď." promluvil najednou Doyoung až jsem se trochu lekl.

,,Ano, pane." vyhrkl jsem ze sebe bez myšlení, jen abych se vyhl nějaké další etapě či něčemu podobného.

Uslyšel jsem, jak se Doyoung uchechtl.
,,Přidávám ti dalších pět za to, že jsi mě neposlechl." přidal mi další švihnutí, takže jsem na pětadvaceti.

,,Cože?!" vyjekl jsem překvapeně a snažil se na něj otočit hlavu, ač to nemá cenu, když mám zavázané oči.
,,Vždyť jsem tě poslechl." řekl jsem nechápavě a zmateně.

,,Zamysli se." bylo jediné, co mi na to řekl, a tak jsem v paměti tedy začal hledat, co mi rozkázal a já to nedodržel.

Oh... Najednou mi to došlo.
,,Omlouvám se..." vydechl jsem omluvu, která je momentálně naprosto zbytečná.
,,Daddy." dodal jsem.

,,Takže jsi si vzpomněl." jeho hlas byl úplně bez emocí, vesměs tak, jako pořád.
,,Ale stejně ti přidávám dalších pět za to, že jsi na mě před chvílí zvýšil hlas. To se mi totiž vůbec nelíbí."

Chtěl jsem opět něco namítnout, ale zastavil jsem sám sebe včas. Tozhodně nepotřebuji mít dalších pět švihnutí navíc; vždyť už jich mám třicet, sakra!

Uslyšel jsem Doyounga, jak otevřel skříň. Chvíli se v ní hrabal, a pak z ní něco vytáhl. Poznal jsem to, protože si u toho spokojeně zamručel. Já ovšem nevím, co je ten záhadný objekt, který ze skříně vzal, kvůli látce na mých očích.

,,Svlékni se." najednou mi rozkázal těsně u ucha a já sebou jemně cukl, protože jsem netušil, že už stojí u mě.

Opatrně jsem se zvedl z postele a začal se pomalu, a velice těžce, svlékat. Bylo to vcelku složité, protože jsem nic neviděl, a tak se stalo, že jsem několikrát zavrávoral. Naštěstí se mi to povedlo, a když bylo všechno mé oblečení dole, Doyoung mě popadl za ruce a začal mi je hrubě vázat k sobě.

,,Lehni si na břicho." padl další jeho rozkaz a já uposlechl. Lehl jsem si zpět na postel, ale na břicho tak, jak chtěl a on mi následně přivázal ruce k posteli.

Pod všemi těmi jeho rozkazy se cítím, jako nějaký prašivý pes, kterého pániček učí novým kouskům a tomu psovi to moc nejde.

Doyoung se opět vrátil ke skříni a něco z ní opět vytáhl. Já na posteli čekal, co se bude dít, i když by mi to mělo být víc než jasné. Ale z toho nevědomí a celkového strachu z celé situace, mi to teď tolik nemyslí.

,,Au!" vykřikl jsem bolestně nahlas, když mě něčím švihl po mém pozadí; nejspíš nějakým sexuálním bičíkem.

,,Neslyším počítání, takže dalších pět." oznámil, jako by se o nic nejednalo a on místo ran rozdával pusinky.
,,Začínáme odznova." po druhé mě švihl, ale pro mě je to bohužel, jako číslo jedna.

,,J-jedna." pevně jsem stiskl provaz, kterým jsem byl přivázaný k posteli v domnění, že mi to nějak pomůže od té štiplavé bolesti, kterou cítím po celém zadku.

Takhle to šlo dál, dokud jsem neměl všech třicet pět za sebou. Třicet šest, když počítáme to jedno švihnutí, které jsem hned ze začátku neřekl nahlas.

,,Tak je hodný, baby boy." Doyoung mě pohladil po mém červeném zadku. Kvůli jeho doteku jsem sebou lehce cukl a sykl bolestí; vážně kretén, to mi dělá schválně.
,,Druhá etapa." zadek naštěstí nechal být, za což jsem byl vděčný, a vrátil se ke své skříni.

To mě donutilo přemýšlet, kolik takových věcí tam asi má? Určitě to nechci dneska zjistit, a nejspíš ani nikdy jindy, ale vsadím se, že tam má od každého něco. Bůhví, na koho všeho tyhle věci už stihl použít.

Pečlivě jsem čekal, že začne něco nového vysvětlovat, ale on stále mlčel. Ani jsem si nebyl pořádně jistý, kde se právě teď nachází.

,,Na kolena a zadek pěkně vystrčit." rozkázal po chvíli a já mu poslušně vyhověl. Za tu první etapu jsem se už tak nějak poučil, co mám a nemám dělat.

Nebylo to sice jednoduché, dostat se na kolena, protože můj zadek je v jednom ohni a ruce mám svázané před sebou, ale zvládl jsem to. Kdybych to totiž nezvládl, určitě by mě čekala etapa navíc.

Doyoung se přesunul ke mně má postel (tedy za můj zadek, abych byl přesný) a začal do mě něčím pomalu pronikat.

Pevně jsem sevřel víčka k sobě a stiskl provaz.
,,C-co... Co to je?" látka na mých očích byla už nasáklá mými slzami, že už je ani nedokázala vstřebat.

Doyoung mi ovšem neodpověděl a neznámou věc do mě, na jeden příraz, celou strčil. Kvůli tomu jsem bolestně zaskuhral a měl co dělat, abych zadek udržel ve vzduchu.

,,Vibrátor, který máš teď v sobě, má čtyři rychlosti." začal své vysvětlování. Já teda měl co dělat, abych vnímal ho a ne tu bolest.
,,My samozřejmě začneme rovnou tou nejrychlejší." jeho hlas zněl najednou tak spokojeně, až jsem si připadal, že se mi chce jenom posmívat.
,,Nejdřív to bude zaplé na pět minut, poté na deset, a pak na dvacet."

,,Dobře, d-daddy." trhaně jsem vydechl a ještě pokýval hlavou, že mu plně rozumím a vše chápu, ač jsem si tím sám nebyl tolik jistý.

,,Ještě jsem neskončil." pleskl mě po zadku, ale tentokrát pouze rukou. I tak jsem si kvůli tomu tiše zanadával pod nos, protože to neskutečně bolelo.
,,Tvůj úkol je, se neudělat po celou dobu druhé etapy, rozumíš?" až teď dokončil.

,,A-ano, d-daddy." kousl jsem se do rtu, abych zbytečně nevydal nějaký zvuk, který by se mu nelíbil a já se neocitl ještě v něčem dalším.

,,Šikulka." poplácal mě po zadku a já měl co dělat, abych hlasitě nevzlykl.
,,Pět minut." ohlásil a vibrátor zapl.

Ještě víc jsem si zkousl ret a snažil se to vydržet. Mělo by to být příjemné, je to přeci vibrátor, ale já cítím pořád jen tu příšernou bolest a nedokážu myslet na nic jiného.

,,Pět minut ti šlo opravdu skvěle." pochválil mě, když vibrátor vypl.
,,Jdeme tedy na deset." nedal mi ani minutku na to se uklidnit a on vibrátor opět zapl.

🖤

Myšlenkami jsem se snažil soustředil jenom na to, abych se neudělal a Doyoungovi vyhověl. Můj kamarád už byl plně v pozoru bolestně tvrdý a čekal na uvolnění, které jsem mu nemohl dopřát.

,,J-já už n-nemůžu." hlasitě jsem vzdychl a hned na to dosáhl svého vrcholu. Nohy se mi třásly tak moc, že jsem to už nevydržel a na posteli se rozplácl.

,,Tsk, tsk." Doyoung si odfrkl a ten pekelný vibrující nástroj ze mě vytáhl; díky Bohu.
,,A to jsi si vedl tak dobře." otočil mě na záda a mně se tím tak ruky bolestně překřížili.

,,U-už ne, prosím." hrudník se mi rapidně zvedal a klesal, až to zdravé nebylo. Mé tělo se ale snažilo nějakým způsobem uklidnit.

,,Je mi líto." dal ruku na mou tvář.
,,Ale nedodržel si, co jsem ti řekl. Proto tě čeká ještě jeden trest." Doyoung mě po tváři poplácal.

Poté jsem uslyšel, jak svléká sám sebe a já věděl, co myslí dalším trestem. I přesto jsem ale zapištěl, když mi nečekaně roztáhl nohy.

,,Teď začne ta pravá zábava. Určitě se to bude líbit i tobě." látku mi z oči sundal a než jsem se stihl rozkoukat, tvrdě do mě přirazil. Na nic nečekal a hned začal rychle přirážet.

,,D-doyoungu! P-rosím..." hlasitě jsem vzlykl a doufal, že pro jednou najde milost a povolí.
,,J-já už n-nemůžu." bolestně jsem vzdychl. Celé mě tělo bylo, jako v jednom ohni, příšerně bolelo, dělalo se mi špatně a provazy se mi zarývaly do kůže na rukou.

,,Tohle je můj čas si užít." promluvil mezi vzdychy, které vycházeli z jeho úst.
,,Tak mi ho nekaž, baby boy." na tempu ještě víc přidal.

Můj nářek a prosby o to, aby přestal, po chvíli utichly, když jsem z toho všeho upadl do bezvědomí.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Já vím, já vím... Je to příšerné a strašný cringe, ale v minulé kapitole jsem vás varovala!

Uh... No, doufám, že se kapitola líbila 😊❤

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere