『1』『1』

    ,, Tady to máte, nashledanou. " prodavačka mi podala tašku s nákupem, kterou jsem si převzal a s poděkováním jsem odešel.

,, Počkejte ! " někdo za mými zády zavolal.

Otočil jsem se a slečna ke mně doběhla.

,, Zapomněl jste si- Taeile ? " vykulila oči.

,, Seulgi ? " nevěřil jsem svým očím.

Co tady dělá ?
Vždyť má být u Doyounga.

,, Jsi to ty. " pousmála se, ale její oči tomu pořád nevěřily.
,, Už to bude kolik ? Šest měsíců ? " nakrčila obočí na náznak přemýšlení.

,, Už sedm. " opravil jsem ji a nenápadně si dal tašku před břicho, kterého si Seulgi stále ještě nevšimla.

,, Vážně tolik ? " divila se.
,, Páni... " vydechla.

,, Před chvílí jsi na mě volala. " obrátil jsem se zpět k tomu, proč na mě volala.

,, Oh, ano ! " do vzduchu zvedla ruku s mou peněženkou.
,, Tohle sis nechal na pokladně. "

,, Děkuji. " převzal jsem si ji od ní a hodil do tašky.
,, Vůbec jsem si nevšiml, že ji nemám. " usmál jsem se na ni.

,, Není vůbec zač. " úsměv mi oplatila a mezi námi nastalo ticho.

Bohužel to trapné, které jsem já po chvilce přerušil.

,, Jak se má Doyoung ? " otázal jsem se.

,, Chceš vědět pravdu ? " oči ji zhasly a už v nich neměla tu jiskřičku.

Přikývl jsem.

,, Co jsi odešel, úplně se uzavřel. " odpověděla.
,, Nejdřív byl zavřený ve své kanceláři a stále jenom pracoval. Po čase začal odmítat jídlo, a také se věnoval míň své práci. "

,, Proč ? " nechápal jsem.
,, Vždyť mě vůbec neměl rád a jenom jsem mu byl na obtíž. "

,, Ach, Taeile. " povzdechla si.
,, To vůbec není pravda. Měl tě, a stále má, plnou hlavu. " koukla mi do očí.

Já pohled sklopil a zadíval se na své bříško.

,, Proč jsi vlastně odešel ? " položila otázku, které jsem se celkem bál.

,, Já... " odmlčel jsem se a plastovou tašku dal bokem ze svého bříška.
,, Kvůli tomuhle. "

Seulgi svůj pohled také sklopila dolů, aby viděla, co ji ukazuji.
,, Taeile... "

Podíval jsem se na její šokovaný výraz.

,, Ty jsi těhotný ? " pohled opět věnovala mě.

,, Už to tak bude. " přikývl jsem.

,, Hádám, že je Doyounga, když jsi od něj odešel. "

Opět jsem přikývl.
,, Nemohl jsem mu to říct. Bál jsem se a pořád bojím. "

Seulgi mě opatrně objal.
,, Rozumím ti, ale odejít od něj ? To nebylo to nejlepší řešení. "

,, Mně se to zdálo, jako dobrý nápad. " podotkl jsem a objetí ji oplatil, jak jen to šlo.

Z objetí mě po chvíli pustila a podívala se na mě.

,, Děje se něco ? " otázal jsem se, protože její výraz vypadal smutně.

,, Ne, ne. " usmála se. Hned mi bylo jasné, že je to falešný úsměv.
,, Už víš pohlaví ? " zase se změnilo téma.

,, Vím. " usmál jsem se.

,, A povíš ? "

Zasmál jsem se a přikývl.
,, Čekám holčičku. "

,, To je úžasné. " teď se skutečně usmála.
,, Gratuluji. "

,, Děkuji. " pousmál jsem se.
,, Asi bych měl jít. " vydechl jsem.

Seulgi přikývla.
,, Taeile ? "

,, Ano ? "

,, Jdi za Doyoungem a řekni mu to. Má právo to vědět. " měla starostlivý výraz.

,, Seulgi... " odmlčel jsem se.
,, Vždyť mezi námi nic nebylo, bylo to čistě jen o penězích. Tohle se stát nemělo. "

,, Jestli to bylo čistě jen o penězích, jak říkáš, tak proč sis malou nechal ? "

Zarazil jsem se.

Proč jsem si ji nechal ?
Protože jsem nemohl jít na potrat.

A nebylo v tom náhodou něco víc ?
Samozřejmě, že bylo a je.

,, Taky ho máš rád, že ano ? " vytáhla mě z myšlenek.

Přikývl jsem.
,, Mám. "

Pohladila mě po paži.
,, Bude to dobré, neboj. "

Věnoval jsem ji smutný úsměv.
,, Díky Seulgi. "

,, Vždyť jsem nic neudělala. "

,, Ale ano. Moc jsi mi pomohla. " vysvětlil jsem.

Pouze nad tím mávla rukou.
,, Doufám, že tě brzy uvidím. "

,,Uvidíme. Měj se "

,, Ty taky. " oba jsme šli svou vlastní cestou.







,, Taeile ? " otevřela mi dveře Irene.
,, Moc ráda tě tu zase vidím. " usmála se na mě a pustila mě dovnitř.

,, Já zas rád vidím tebe. " také jsem se usmál.

,, Hádám, že víš kde má pokoj ? "

To jsem tak průhledný, že hned uhodla, kam mám namířeno ?

Přikývl jsem.
,, Ano. "

,, Gratuluji k mimču. " podívala se na mé bříško.

,, Oh, děkuji. " věnoval jsem ji další úsměv a šel k pokoji Doyounga.

Když jsem stál před dveřmi, trvalo mi než jsem dokázal zaklepat. Jakmile jsem ovšem zaklepal, dostalo se mi nepříliš vlídné odpovědi.

,, Jdi pryč Seulgi ! " Doyoungův hlas zněl velice chraplavě.

Nic jsem neřekl a věšel dovnitř.

,, Řekl jsem, jdi pryč ! " zvýšil hlas a otočil se čelem ke mně.
,, Taeile ? " vykulil na mě oči.

,, Ahoj. " pozdravil jsem ho.

,, Co tady děláš ? Myslel jsem, že už mě nepotřebuješ. " sjel mě pohledem.
,, Ah... " uchechtl se.

,, Co ? " nechápal jsem.

,, Potřebuješ další peníze, viď ? " ukázal na mě. Přesněji na mé bříško.
,, Kvůli tomuhle. "

,, Ne. " zakroutil jsem hlavou a dal si ruce na břicho.
,, Kvůli tomu tady nejsem. "

,, Tak proč tedy ? " nadzvedl obočí.
,, opustil jsi mě kvůli někomu jinému a máš s ním děcko. "

,, A tohle tě napadlo jak ? " zamračil jsem se.
,, Chtěl jsem vědět, jak se ti daří a něco ti... Říct. "

,, Opravdu ? " předstíral zájem.
,, A co ? "

Mlčel jsem.

Nevěděl jsem, jak mu to říct a váhal jsem.

,, Jestli budeš mlčet, tak se můžeš otočit a zase odejít. " řekl hnusně a překřížil ruce na hrudi.

,, To dítě je tvoje. " vyhrkl jsem se ze sebe.

Doyoung se zasmál.
,, Dobrý vtip. "

,, Mluvím vážně, Doyoungu. Ona je tvé dítě. " po bříšku jsem se pohladil.

,, Ona ? "

,, Ano. Čekám holčičku. "

,, Vždycky jsem si přál holčičku. " Doyoungova tvář už nevypadala tak drsně.

Počkat, počkat...
Vždycky si přál holčičku ?

Vypadá to, že náš chladnokrevný Kim Doyoung přeci jen má city.

,, Ale pořád nevěřím, že je má. " ozval se znovu.

,, Jsem v sedmém měsíci a za posledních několik let, jsem spal jenom s tebou. "

,, Nechci s tím mít nic společného. "

,, Vždyť jsi řekl, že jsi vždy holčičku chtěl. " připomněl jsem mu.

,, To sice ano, ale ne s tebou. "

Nevěřícně jsem zakroutil hlavou.

Co jsem si taky myslel, že ?
Měl jsem pravdu, nemá mě rád...

,, Svoje jsem splnil, tak půjdu. " otočil jsem se a šel ke dveřím.

,, Co tím myslíš ? "

Zastavil jsem se, ale neotáčel.
,, Seulgi mi řekla, že by jsi to měl vědět, a když jsem nad tím přemýšlel, měla pravdu. " odmlčel jsem se.
,, Ale možná bylo lepší žít s vědomím, že o ní nic nevíš než, že jsi o ní řekl, že s ní nechceš mít nic společného. " na odpověď jsem nečekal a odešel.





















¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím

Co říkáte na reakci Doyounga ?

Naviděnou u další kapitoly

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda

Veve-IsHere

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top