『1』『1』
,, Tady to máte, nashledanou. " prodavačka mi podala tašku s nákupem, kterou jsem si převzal a s poděkováním jsem odešel.
,, Počkejte ! " někdo za mými zády zavolal.
Otočil jsem se a slečna ke mně doběhla.
,, Zapomněl jste si- Taeile ? " vykulila oči.
,, Seulgi ? " nevěřil jsem svým očím.
Co tady dělá ?
Vždyť má být u Doyounga.
,, Jsi to ty. " pousmála se, ale její oči tomu pořád nevěřily.
,, Už to bude kolik ? Šest měsíců ? " nakrčila obočí na náznak přemýšlení.
,, Už sedm. " opravil jsem ji a nenápadně si dal tašku před břicho, kterého si Seulgi stále ještě nevšimla.
,, Vážně tolik ? " divila se.
,, Páni... " vydechla.
,, Před chvílí jsi na mě volala. " obrátil jsem se zpět k tomu, proč na mě volala.
,, Oh, ano ! " do vzduchu zvedla ruku s mou peněženkou.
,, Tohle sis nechal na pokladně. "
,, Děkuji. " převzal jsem si ji od ní a hodil do tašky.
,, Vůbec jsem si nevšiml, že ji nemám. " usmál jsem se na ni.
,, Není vůbec zač. " úsměv mi oplatila a mezi námi nastalo ticho.
Bohužel to trapné, které jsem já po chvilce přerušil.
,, Jak se má Doyoung ? " otázal jsem se.
,, Chceš vědět pravdu ? " oči ji zhasly a už v nich neměla tu jiskřičku.
Přikývl jsem.
,, Co jsi odešel, úplně se uzavřel. " odpověděla.
,, Nejdřív byl zavřený ve své kanceláři a stále jenom pracoval. Po čase začal odmítat jídlo, a také se věnoval míň své práci. "
,, Proč ? " nechápal jsem.
,, Vždyť mě vůbec neměl rád a jenom jsem mu byl na obtíž. "
,, Ach, Taeile. " povzdechla si.
,, To vůbec není pravda. Měl tě, a stále má, plnou hlavu. " koukla mi do očí.
Já pohled sklopil a zadíval se na své bříško.
,, Proč jsi vlastně odešel ? " položila otázku, které jsem se celkem bál.
,, Já... " odmlčel jsem se a plastovou tašku dal bokem ze svého bříška.
,, Kvůli tomuhle. "
Seulgi svůj pohled také sklopila dolů, aby viděla, co ji ukazuji.
,, Taeile... "
Podíval jsem se na její šokovaný výraz.
,, Ty jsi těhotný ? " pohled opět věnovala mě.
,, Už to tak bude. " přikývl jsem.
,, Hádám, že je Doyounga, když jsi od něj odešel. "
Opět jsem přikývl.
,, Nemohl jsem mu to říct. Bál jsem se a pořád bojím. "
Seulgi mě opatrně objal.
,, Rozumím ti, ale odejít od něj ? To nebylo to nejlepší řešení. "
,, Mně se to zdálo, jako dobrý nápad. " podotkl jsem a objetí ji oplatil, jak jen to šlo.
Z objetí mě po chvíli pustila a podívala se na mě.
,, Děje se něco ? " otázal jsem se, protože její výraz vypadal smutně.
,, Ne, ne. " usmála se. Hned mi bylo jasné, že je to falešný úsměv.
,, Už víš pohlaví ? " zase se změnilo téma.
,, Vím. " usmál jsem se.
,, A povíš ? "
Zasmál jsem se a přikývl.
,, Čekám holčičku. "
,, To je úžasné. " teď se skutečně usmála.
,, Gratuluji. "
,, Děkuji. " pousmál jsem se.
,, Asi bych měl jít. " vydechl jsem.
Seulgi přikývla.
,, Taeile ? "
,, Ano ? "
,, Jdi za Doyoungem a řekni mu to. Má právo to vědět. " měla starostlivý výraz.
,, Seulgi... " odmlčel jsem se.
,, Vždyť mezi námi nic nebylo, bylo to čistě jen o penězích. Tohle se stát nemělo. "
,, Jestli to bylo čistě jen o penězích, jak říkáš, tak proč sis malou nechal ? "
Zarazil jsem se.
Proč jsem si ji nechal ?
Protože jsem nemohl jít na potrat.
A nebylo v tom náhodou něco víc ?
Samozřejmě, že bylo a je.
,, Taky ho máš rád, že ano ? " vytáhla mě z myšlenek.
Přikývl jsem.
,, Mám. "
Pohladila mě po paži.
,, Bude to dobré, neboj. "
Věnoval jsem ji smutný úsměv.
,, Díky Seulgi. "
,, Vždyť jsem nic neudělala. "
,, Ale ano. Moc jsi mi pomohla. " vysvětlil jsem.
Pouze nad tím mávla rukou.
,, Doufám, že tě brzy uvidím. "
,,Uvidíme. Měj se "
,, Ty taky. " oba jsme šli svou vlastní cestou.
,, Taeile ? " otevřela mi dveře Irene.
,, Moc ráda tě tu zase vidím. " usmála se na mě a pustila mě dovnitř.
,, Já zas rád vidím tebe. " také jsem se usmál.
,, Hádám, že víš kde má pokoj ? "
To jsem tak průhledný, že hned uhodla, kam mám namířeno ?
Přikývl jsem.
,, Ano. "
,, Gratuluji k mimču. " podívala se na mé bříško.
,, Oh, děkuji. " věnoval jsem ji další úsměv a šel k pokoji Doyounga.
Když jsem stál před dveřmi, trvalo mi než jsem dokázal zaklepat. Jakmile jsem ovšem zaklepal, dostalo se mi nepříliš vlídné odpovědi.
,, Jdi pryč Seulgi ! " Doyoungův hlas zněl velice chraplavě.
Nic jsem neřekl a věšel dovnitř.
,, Řekl jsem, jdi pryč ! " zvýšil hlas a otočil se čelem ke mně.
,, Taeile ? " vykulil na mě oči.
,, Ahoj. " pozdravil jsem ho.
,, Co tady děláš ? Myslel jsem, že už mě nepotřebuješ. " sjel mě pohledem.
,, Ah... " uchechtl se.
,, Co ? " nechápal jsem.
,, Potřebuješ další peníze, viď ? " ukázal na mě. Přesněji na mé bříško.
,, Kvůli tomuhle. "
,, Ne. " zakroutil jsem hlavou a dal si ruce na břicho.
,, Kvůli tomu tady nejsem. "
,, Tak proč tedy ? " nadzvedl obočí.
,, opustil jsi mě kvůli někomu jinému a máš s ním děcko. "
,, A tohle tě napadlo jak ? " zamračil jsem se.
,, Chtěl jsem vědět, jak se ti daří a něco ti... Říct. "
,, Opravdu ? " předstíral zájem.
,, A co ? "
Mlčel jsem.
Nevěděl jsem, jak mu to říct a váhal jsem.
,, Jestli budeš mlčet, tak se můžeš otočit a zase odejít. " řekl hnusně a překřížil ruce na hrudi.
,, To dítě je tvoje. " vyhrkl jsem se ze sebe.
Doyoung se zasmál.
,, Dobrý vtip. "
,, Mluvím vážně, Doyoungu. Ona je tvé dítě. " po bříšku jsem se pohladil.
,, Ona ? "
,, Ano. Čekám holčičku. "
,, Vždycky jsem si přál holčičku. " Doyoungova tvář už nevypadala tak drsně.
Počkat, počkat...
Vždycky si přál holčičku ?
Vypadá to, že náš chladnokrevný Kim Doyoung přeci jen má city.
,, Ale pořád nevěřím, že je má. " ozval se znovu.
,, Jsem v sedmém měsíci a za posledních několik let, jsem spal jenom s tebou. "
,, Nechci s tím mít nic společného. "
,, Vždyť jsi řekl, že jsi vždy holčičku chtěl. " připomněl jsem mu.
,, To sice ano, ale ne s tebou. "
Nevěřícně jsem zakroutil hlavou.
Co jsem si taky myslel, že ?
Měl jsem pravdu, nemá mě rád...
,, Svoje jsem splnil, tak půjdu. " otočil jsem se a šel ke dveřím.
,, Co tím myslíš ? "
Zastavil jsem se, ale neotáčel.
,, Seulgi mi řekla, že by jsi to měl vědět, a když jsem nad tím přemýšlel, měla pravdu. " odmlčel jsem se.
,, Ale možná bylo lepší žít s vědomím, že o ní nic nevíš než, že jsi o ní řekl, že s ní nechceš mít nic společného. " na odpověď jsem nečekal a odešel.
¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡
Co říkáte na reakci Doyounga ?
Naviděnou u další kapitoly
Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡
Veve-IsHere
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top