Pondělí.

Je tady zase, ten den, který ze srdce nenávidím. Ale i na tom to dnu něco bylo, zase se uvidím s Brandonem.

Když jsem včera přišla domu, tak na mě Patrick ani nepromluvil. Já jsem na něj byla pořád naštvaná, že mě obvinil z něčeho, za co jsem nemohla a ještě k tomu to byla z části jeho chyba. Chápu, že vám teď přijde trochu absurdní, že jsem na něj naštvaná, že na mě řval, ale mám své dny, tak mě pochopte.

Když jsem odcházela z koupelny do postýlky spinkat, tak jsme měli spolu další incident. Pohádali jsme se, protože jsem vyplácala všechnu teplou vodu.

Upss.

Ale já fakt miluju horké sprchy a tak jsme se na chodbě hádali kvůli té pitomé vodě, samozřejmě to byla dohra naší ranní hádky, jen jsme se hádali v jakých si metaforách.
Třeba 'nechápu jak si mě tam mohl nechat' jsem upravila na 'možná je dobře, že jsem ti nenechala teplou vodu, protože ty by jsi jí nechal zaplou a odešel bys'.

No prostě to byl boj.

Dnes jsem se ale rozhodla pro novou strategii, budu jeho malá, roztomilá, příjemná sestřička, kterou díky tomuto chování pustí na zápas.
Což asi nevyjde, ale snaha se taky počítá, ne?

Upřímně jsem si teď začala uvědomovat, jak mě nebaví, žít ve stínu, tím myslím to, že s Patrickem musíme hrát hru 'kdo jsi? Neznám tě'.
Už mě to fakt nebavilo, nemohla jsem se s ním bavit ve škole, nemohla jsem chodit na akce, z kterých by mě musel vozit domu, nemohla jsem se bavit s Brandonem!
Nemohla jsem spoustu věcí, dokonce mezi ně patřilo i to, že když mě ráno Patrick vezl do školy, musela jsem vystoupit ulici před parkovištěm, aby nás nikdo neviděl.

Bylo tomu i dneska ráno, když mě Patrick vezl do školy. V autě byla už klidná nálada, protože jsem zahájila projekt s názvem 'hodná sestra v akci'.

,,Tak doma", zavolá na mě brácha z okna.

Nestihnu odpověď a on už se rozjíždí ke škole.

,,Doma", šepnu si pro sebe.

Vypravím se do školy, u hlavní dveří na mě čeká Ken.

,,Ahoj kočko", usmála se.

,,Ahojky", usměju se na zpátek.

,,Už v pořádku?" Zeptá se vážným a trochu ustaraným hlasem.

,,Jo, už v pořádku, nemusíš si dělat starosti, ale Lili to radši nepovíme, jo?" Řeknu a Kendall přikyvne.

Vydáme se do školy, mezitím jí vyprávím o tom, co se stalo o víkendu.

,,Takže jsi byla v jeho pokoji?! Ty dračice", ušklíbne se na mě.

,,Byla a víš co, pozval mě na zápas", líčím nadšeně.

No co, v tomhle se asi od typických holek neliším.

,,Nekecej, fakt?! Ale jak to uděláš s Patrickem?" Zeptá se mě.

To byla otázka, na kterou jsem ještě neznala odpověď.

,,Budu na něj hodná a určitě mě tam pustí", řeknu přesvědčivě.

Přesvědčují jí nebo sebe?

"No měla by sis vymyslet záložní plán" prohlásí.

,,Čau holky", ozve se za námi jemný hlásek.

,,Ahoj Lili", prohlásíme s Ken sborově.

,,Snažila jsem se ti dovolat, ale nešlo to" zeptám se jí.

,,No rodiče řekli, že mám špatné známky, tak mi vzali na víkend telefon", prohlásí úplně vyrovnaně, jako by to nic nebylo.

,,Jak jako špatný známky?" Zeptá se nechápavě Kendall.

,,No vychází mi z dějepisu dvojka", odpoví.

Jako fakt, oni jí seberou telefon jenom proto, že jí vychází dvojka, však je začátek roku?!

,,Tak to je pěkná blbost", pronese Ken s povytaženým obočím.

,,To říkej mým rodičům", povzdechne si Lili.

,,Ale je fakt, že mi dějepis opravdu moc nejde", řekne ještě.

,,Axelovi dějepis jde, mohl by ti s ním pomoc", vypadne ze mě.

,,Kdo je Axel?" Zeptá se.

,,Axel je můj dlouholetý kamarád", odpovím s hrdostí, jsem na něj hrdá, vážně, když byla teď o něm řeč, uvědomila jsem si, že jsem zapomněla na náš rozhovor, ve kterým mě žádal, abych ho omluvila na celý týden ze školy. Ježíši, já jsem špatná kamarádka, úplně jsem na to zapomněla.
Měla jsem mu zavolat o co se vůbec jedná, nechápu proč na začátku školního roku se musí uvolňovat ze školy.

Z přemýšlení nad tím, jak mizerná jsem, mě vytrhl Liliin hlas.

,,No sice ho neznám, ale ráda bych ho poznala", prohlásí s úsměvem.

,,Jo a mimochodem, jaký byl víkend", zeptá se nás.

Otázka je samozřejmě směřována na páteční párty.
My se s Kendall na sebe podíváme.

,,Skvělý", řekneme obě najednou a přitom se usmějeme.

Je hrozný takhle lhát, ale opravdu nevím, jak by to Lili nesla a hlavně byla z poloviny pravda, že víkend byl 'skvělý', protože jsem byla u Brandona v pokoji.

Nad tou zpomínkou se usměju. Budu jí někdy muset o tom všem povedět.

,,A jaký by..", najednou zazvoní zvonek.

,,Aha, tak já jdu, Ari uvidíme se druhou hodinu na angličtině", řekne Lili a odchází do učebny chemie.

S Ken jdeme loudavým krokem do třídy, kde máme mít zeměpis.

,,Hele, koukni", ukáže ke skřínkám na druhé straně.

Stojí tam Brand a něco si dává do batohu.

,,Ježíš neukazuj", syknu a rychle jí stáhnu ruku dolu.

,,Klídek Nothemowá, co za ním jít? Je sám, bude to v pohodě", řekne Ken sledující Brandona.

,,Blázníš?!" Řeknu vyděšeně.

,,Prosimtě, Patrick tu není, skoro nikdo tu není, už bylo první zvonění, skoro všichni už sedí v lavicích a nezapomeň co jsem ti říkala, nečekej až první krok udělá kluk", řekne, popadne mojí ruku a táhne mě k Brandnovi.

,,Ne", šeptnu, ale už je pozdě.

,,Ahoj", usměje se Kendall na Brandona, který zrovna zavírá skříňku.

,,Ahoj?" Řekne trochu zmateně.

,,Ahoj", ozvu se zase já.

No co, nebudu páté kolo u vozu.
Brand se rozhlédne po chodbě, ale když vídí, že už tady nikdo není, tak na mě lehce kývne.

,,Jmenuju se Kendall a jsem hroznej fanda do fotbalu, tady s mojí kamarádkou Ariou bychom rády šly na zápas, ale nevíme kdy?" Řekne Kendall tím nejsladším hlasem.

Jsem ráda, že neprozradila to, že ví o mým bráchovi a o něm.

,,Ve čtvrtek od pěti", usměje se Brand.

,,Těšíme se", usměje se na něj Kendall.

,,Potěšení je na mé straně", řekne a podívá se na mě.

Bože ty oči.

Zazvoní druhý zvonění.
Brandon se rozloučí a jde chodbou neznámo kam.

,,Kdo je nejlepší", řekne Ken s úsměvem.

,,Ticho", bouchnu jí do ramene.

,,Au" řekne s hranou bolestí.

,,Teď jsi mu potvrdila to, že tam opravdu půjdeš", řekne.

Vydáme se chodbou do třídy, asi určitě přijdeme pozdě, ale co už.

                                         ~

,,Héj!" Křičí na mě Kendall s Lili přes celou jídelnu a já se vydám jejích směrem.

Au, rozplácla jsem se na tvrdé zemi a jídlo se roztříštilo všude kolem mě.
Právě jsem zakopla o něčí nohu.

,,Dávej pozor", ozve se za mnou Scott.

Jeho skupinka tupoňů se zasměje a já se začnu sbírat ze země, přiběhne ke mně Ken s Lili.

,,Tos přehnal", syknu, když vidím všechno to jídlo na zemi.

Co teď budu mít k obědu, proběhne mi hlavou.

,,Ale, ale snad se nám tu nerozpláčeš", řekne posměšně, když vidí, jak smutně koukám na to jídlo.

Než stihnu něco říct, ozve se za náma učitelka.

,,Nothemowá, Clark do ředitelny!", zavelý přísně.

,,Uklidíme to", šeptne ke mně Lili.

Podívám se na ní vděčným pohledem.

Když vidím, že Scott už se vydal do té oné místnosti, které se říká ředitelna, vyrazím za ním.

,,Protože Clark má ve čtvrtek zápas a musí se připravovat, budete poškole až příští týden", řekne s úsměvem říďa.

Náš pan ředitel, si vychtnává dávání různých trestů, dělá prostě vše s úsměvem.

,,A těd můžete jít", usměje se na nás a ukáže na dveře.

Já se zmučeně zvednu.
Super, budu po škole, fakt skvělý. Když nad tím tak přemýšlím, nikdy jsem nebyla poškole, bude to taková moje premiéra.

Cestou dolů slyším Scotta, jak si něco mumlá.

,,Skvělý, to mi tak chybělo být ještě poškole" a ještě ,,zasraná bruneta", nad tím jen protočím očima.

Když jsem vyšla ze školy, přišla mi zpráva od holek, že se moc omlouvají, že se nepotkáme, že mají ještě odpoledku.

Me: v pohodě😀

A tak jsem se vydala domu.

Mamka byla v práci, a tak jsem se rozhodla zavolat Axelovi.

,,Axele?".

,,Ahoj Ari", ozve se v telefonu.

,,Co se děje?" Zeptám se ho na rovinu, nebudu chodit kolem horké kaše.

,,No... já ...", větu nedořekne, v telefonu uslyším vzlyky.

,,Axele?" Řeknu už trochu roztřeseně.

,,Moje máma má rakovinu", rozbrečí se.
Zastaví se mi dech.

,,Cože...", nebyla to otázka, jen jsem se chtěla ujistit.

,,Je to tak, minulý týden jí diagnostikovali rakovinu plic", řekne Axel mezi vzlyky.

Věděla jsem, že jeho mamka byla v minulosti kuřačka, ale už nějakej ten rok není, tak jakto, že dostala rokovinu teďka?

,,Je to z části poděděný a prý jí už má dýl, jen na to přišli až teď", řekne už trochu vyrovnaným hlasem.

,,To je strašný Axele", myslím to vážně, ale vím, že tím ho ještě více rozpláču.

,,Neboj tvoje máma je silná, ona ji přemůže", řeknu a snažím se znít klidně, ikdyž mám na krajíčku.

Povídali jsme si spolu ještě další dvě hodiny.

,,Ario?!" Ozve se z protějšího okna.

,,Ano" ozvu se na zpátek a přejdu ke svému oknu.

,,Ještě jednou, díky za koláč", usměje se na mě Brandon sedící ve svém okně.

,,Není za co", řeknu trochu smutně.

Ano, věc z Axelovou mamkou mě vážně rozrušila, ale věřím, že to zvládne, vždycky to byla hrdinka.

,,Co tak smutně?" Zeptá se Brand.

,,To je jedno, nechci se o tom bavit".

,,dobře, dobře" usměje se na mě.

,,Prosím tě, mám vám vyřídit, že jste další pondělí zvaný k nám na večeři", řekne.

Skvělý.

,,Vyřídím", opáčím.

,,Ale bacha, myslím, že se mamka bude ptát, jak to máš se školou, když tu byla babi, hrozně jí to zajímalo", řeknu varovně.

,,To tak nějak čekám, ikdyž se kvůli tomu s mamkou pořád hádáme, tak je to jen moje rozhodnutí kam půjdu, nikoho jiného. Je to moje budoucnost a život, který budu žít. Řeknu prostě pravdu", řekne mi upřímně.

Páni, když se nad tím zamyslím... on je tak moudrý! Ne fakt, nevím jestli to bylo tím s jakou upřímností mi to říkal, nebo prostě tím, že jsem jím byla naprosto uchvácena, ale jeho slova mi opravdu přišla moudrá a tak dospělá.

,,No tak to hodně štěstí".

~

V úterý jsem Brandona ve škole vůbec nepotkala, a proto pro mě celý den ztrácel hodnotu.
Vím, že s ním ve škole nemůžu mluvit, což mě poslední dobou dost štve, ale znáte takový ten pocit, když toho svého jenom vidíte a to vám stačí, hned máte lepší den. No tak úterek ten lepší den nebyl.
Jediné plus co tenhle den měl, bylo to, že jsem konečně Lili řekla o Brandonovi.
Sice byla hodně překvapená tím, že s Patrickem sdílím stejnou krev, ale jinak to docela vzala dobře.
Byla tu ale pořád jedna velká otázka. Pustí mě Patrick na zápas?
Ano, tuhle otázku jsem si kladla docela často a řekla jsem si, že ve středu ráno na ní musím zjisti odpověď.

Jeli jsme s Patrickem do školy.

,,Patricku?" Zeptala jsem se ho následně po našem rozhovoru o našem neschopném tělocvikáři.

,,Ano sestřicko", řekne s úsměvem.

To ještě nevíš co tě čeká chlapečku.

,,Chtěla jsem se zeptat, no... že... no prostě, zítra máte zápas a já jsem na něm nikdy nebyla a Kendall by tam hrozně ráda šla...", větu načnu a pak se zavřenýma očima, rychle a potichu dopovím.

,,Mohla bych jít taky? Prosím".

V autě je chvíli ticho.

,,Ari o tom už jsme mluvili, není to nejlepší nápad, až odejdu ze školy klidně si tam choď. Takže moje odpověď je ne, nemůžeš tam jít", řekne s naprostým klidem.

,,Ale to není vůbec fér", rozkřiknu se po celém autě.

,,Já chci mít taky svůj život, v prváku jsem to ještě tolerovala, dělala jsem všechno co jsi chtěl, ale teď už chci taky něco zažít, je to můj život!" Hulákám na něj, použila jsem pár moudrých slov od mého souseda 'je to můj život'.

,,Jo to sice je, ale já jsem ten starší, takže mám trochu větší slovo než ty", řekne už trochu nasupeným hlasem.

Už jsem připravená na něj vystartovat, ale on mě přeruší.

,,Hele nechci se o tom hádat, ale ty tam prostě nejdeš, tečka!" Řekne už klidným, ale rozkazovacím hlasem.

Já svoje rozhořčení chvíli vydejchávám.
To je tak nefér!

,,Zastav", zavelím.

,,Co? Škola je až o tři bloky dál", řekne nechápavě.

,,Prostě zastav", on doopravdy zastaví.

Nijak se s ním nechci už dohadovat, nebo jakoby chci, ale když jsem naštvaná, tak celá zčervenám a nepotřebuju, aby si mě někdo ve škole spletl s rajčetem.

Prostě vystoupím z auta a šinu si to ke škole.

,,Vážně Ario?" Řekne Patrick, jedoucí vedle mě opravdu pomalou rychlostí a s otevřeným okýnkem.

Neodpovím.

                                        ~

,,Takže ti to nedovolil?" Ptá se mě Kendall, když se protahujeme.

Zrovna máme tělocvik a protože je hezky, jsme venku společně s klukama, kteří trénují na zápas, jsou mezi nimi i Patrick a Brandon.

,,No, sice nedovolil, ale nejsem malá, nemá mi co rozkazovat", řeknu prostě, už od výstupu z auta se mi v hlavě honila jenom jedna myšlenka, 'na ten zápas půjdu, i kdyby mě to mělo stát život'.

,,Ale je to tvůj brácha Ari, měla by jsi ho poslechnout, až něco zase budeš potřebovat ty, on ti určitě vyhoví", řekne prozmněnu Lili.

S Kendall se na ní podíváme s povytaženým obočím.

,,Já chápu, že je to kvůli Brandonovi, ale rodina je přednější a on ti to určitě někdy oplatí", usměje se na nás.

Chvilku jse nad jejíma slovama zamyslím. Má pravdu, že rodina má vždy přednost, ale mám právo na svůj vlastní život, kdy mi pořád někdo neříká, kam mám chodit a kam ne.

,,To je blbost", oboří se Kendall na Lili.

,,Ano rodina má přednost, ale jsme mladé, chytré a krásné, měly bychom si užívat! V tomhle věku se neřídit rozumem, ale srdcem. Ari má teď příležitost a jenom kvůli tomu, že její 'rodina' jí říká NE, tak by na to mělo doplatit její křehké srdíčko?" Dopoví Kendall tak, jako kdyby byla v reklamě a přesvědčovala lidi, že hamburgery z mekáče jsou zdravý.

Na druhou stranu měla pravdu, jsem mladá, 'chytrá' a krásná, měla bych si užívat.

,,Podle mě to není dobrý nápad", podívá se na mě Lili, ale já už o tom nehodlám debatovat.

S Ken se na sebe šibalsky ušklíbneme.

Ahojky💗
Jsem tu s novou kapitolou. Hrozně ráda bych chtěla všem poděkovat za 100 přečtení, ikdyž vím, že je to celkově za všechny kapitoly, hrozně to pro mě znamená, takže děkuju❤️
Jinak jak se vám líbila dnešní část? Půjde Aria na zápas, nebo poslechne Patricka?
Budu ráda za každou hvězdičku a komentář😀
Vaše My Lady Jane🖤