Něčemu se s Brandonem hrozně smějeme.
,,Ale musíš uznat, že to byla sranda", řeknu mu a stále se u toho směju.
,,Nakonec jo, třeba jak jsi tý Bethany podrazila nohy", nad touhle vzpomínkou se rozesměju ještě víc. A tak tu sedíme na mé posteli a smějeme se. Všimnu si, že se na mě Brand dívá a přitom se usmívá.
,,Co je?" Zeptám se ho stále smějící.
,,Miluju tě", odpovídá, nejdříve se trochu zarazím, není to tím, že bych k němu necítila to samé, jenom jsem se štěstím nemohla hýbat.
,,Já tebe" odpovídám s úsměvem.
Poté spojíme naše rty v jedny...

,,Now tell me what you want, what you really, really want".
Začne hrát z mého mobilu.

,,Debilní budík", zamumlám a chvíli čekám až písnička od Spice girls přestane hrát a já zase můžu jít klidně spinkat.

Po třech minutách už mi došla trpělivost. Okey vstávám, vstávám, svět se snad jednou nesboří, když přijdu do školy pozdě.
Dneska by se asi sbořil, je totiž 1. září, ano ten den všemi studenty nenáviděný je zrovna dneska.

A tak se tedy po dlouhém vnitřním přemlouvání zvednu a dojdu do koupelny se sebou něco udělat.
Po důkladné hygieně a lehkém nalíčení si jdu vybrat něco na sebe.

Už nejdu do prváku, takže si nemusím brát něco oslnivého, abych všechny přesvědčila, že do školy přichází nová hvězda.
A tak jsem si na sebe vzala džínovou sukni do pasu a k tomu bílý rolák, outfit jsem doplnila kytičkovanou kabelkou.

Seběhla jsem schody.

,,No dobré ráno šípková princezno", pozdraví mě můj brácha.

,,Moc vtipné Patricku", poznamenán s úšklebkem.

,,Mamka už šla?" Zeptám se.

,,Jo, jo teď, v té nové práci, začíná každé pondělí a středu od šesti", odpoví.

Ou je mi mamky trošku líto, po rozvodu s naším otcem to neměla vůbec lehké, musela si najít více pracovních míst, aby nás s Patrikem uživala, ale o prázdninách se jí poštěstilo a všimla si jí jedna galerie ve městě a nabídli ji místo vrátné. Vím, že to není nějaká mega luxusní práce, ale určitě je to lepší než předtím.

,,Tak co ségra, jseš připravena na druhák? Na všechny záludnosti a dramata s Bethany, co tě tam čekají?" Zeptá se s pobaveně Patrick.

,,No jasně, už moc se těším až ji jednoho dne na tu její blonďatou makovici vyliju...", teď se zamyslím co nejhoršího bych jí mohla na hlavu vylít.

,,Benzín", řeknu s úšklebkem.

,,Benzín?" Nechápe Patrick

,,Ano bratřícku benzín a pak ji k tomu ještě přihodím sirky", začnu se smát.

,,Má drahá sestričko nevím kolikrát ti to mám opakovat, ale vrážda je trestný čin".

Však já vím.

,,Hele ráda bych se s tebou ještě bavila o upálení Clarkové, ale hola hola, škola volá", řeknu mamčino pořekadlo, kterým nás vždy budila do školy.

Patrick nastartuje auto a vyrážíme do ústavu, kterému se říká škola. Cestou samozřejmě poslouchám všelijaké Patrikovy mixi.

,,Ari, tady!" Volá na mě kdo jíny než můj nejlepší kamarádk Axel.

,,Čau lilku", zasměju se.

Tohle je jeho přezdívka, kterou ze srdce nesnáší, dostal jí od jedný holky z tábora, která byla do něj bezmezně zamilovaná a říkala mu můj lileček.

,,Čau tyčko".

Zase moje přezdívka, kterou jsem nenáviděla, opravdu nenáviděla a taky se podle toho na něj podívám.

,,Promiň, ale tebe nikdy nejde ničím urazit, když jsi tak dokonalá", řekne mile Axel.

Ano je to můj nejlepší kamarád, ale občas mám trochu pocit jako... jako já nevím úplně jak to popsat, ale kamarádi se přeci normálně popichují a ze srandy urážejí, ale Axel se mě nikdy nepokusil urazit anebo když už tak to hnedka vzal zpátky, spíš mě vždycky chválil. Pro mě to bylo trošku divné, ale zároveň to bylo nehorázně milé a k jeho osobě připouštím, že to chápu. Axel měl hnédé vlasy stejně jako oči, byl docela hubený, tvář měl trochu posetou pihy, na něm působily roztomile. K jeho povaze se dá jenom říct, že byl dost stydlivý, ale když jste ho doopravdy poznali tak jste zjistili, že s ním je kopa srandy.

,,V pohodě", usměju se na něj.

,,Tak pojď, musíme jít do školy, ať nepřijdeme pozdě", řeknu a zavěsím se mu o ruku.

Cestou si vyprávíme jaký byly prázdniny a kde jsme všude byli, Axel mi taky vypráví o jeho nové maceše, kterou moc nemusí.

,,Jenom jsem si rychle chtěl dojít pro klíče, tak jsem si řekl, že na ten kousek si nemusím sundavat boty a hádej, za mnou stájí má milovaná nová maminka a začne na mě řvát, ať se laskavě přezuju, že nebude po mně vytírat. Přijde mi to trochu vtipné, ona za tu celou dobu co je u nás ani jednou neuklidila a vždy když už byla potřeba, tak zavolala uklízečku", dovypráví svůj záčitek z léta.

Já se tomu zasměju a docela nahlas, čehož později lituju. Hned před námi si vykračuje partička čtvrťáků, ve které je nejenom můj brácha, ale také kluk, do kterého jsem už od malička zamilovaná. Když se setkají moje oči s jeho oceánově modrýma, podlomí se mi trochu kolena.

,,Brandon", vzdychnu neslyšně. Po 3 vteřinové výměně našich pohledů na mě malinko kývne, ale pak už mu příjde zajímavější jeho telefon.

Můj brácha, jakože lídr té party jde úplně ve předu, také na mě kývne, ale trochu víc jak on a přitom se i usměje.

Ve škole se s Patrickem moc nebavím, je to proto, že můj brácha moc nechce, abychom byli spojováni. Teď asi se vám nad hlavou vznáší otazník.

No tak abychom si to ujasnili, Patrick je jeden z těch nejvíce populárních lidí na škole, je hezkej a zábavnej, pro většinu holek je idolem, ale také se tu najdou odpůrci, lidé kteří ho za jeho popularitu nenávidí. No a on se bojí, že kdyby mu někdo, chtěl nějak ublížit půjde přeze mě, a tak vymyslel, že ve škole se nebudeme moc bavit, aby si nikdo vůbec nevšiml, že jsme v nějakém příbuzenského vztahu.

Většina školy si tedy myslela, že Patrick je jedináček, ale byli tu tací, kteří si zahráli na Sherlocka a vypátrali pravdu, díky bohu to nikdo moc nešířil. Samozřejmě naši nejbližší přátelé to věděli, včetně Axela a Brandona.

Ano Brandona, nejlepšího kamaráda mého bráchy a mojí tajnou láskou. No zas tak tajná nebyla. Do tohohle kluka jsem se už zamilovala jako malá a to v den kdy se vedle nás nastěhoval.

Bylo mi asi pět, ale už tehdy jsem věděla, že jsem v tom až po uši. Díky tomu, že byl ve stejném věku jako byl můj brácha, skamarádili se a stali se z nich nejlepší kamarádi.
Já jsem se s ním nikdy zas tak nebavila. Samozřejmě, že občas při společných večeřích jsem s ním nějaké to slovo prohodila.
Ale vždycky mě pak zklamalo, když jsem viděla, že jsem v jeho očích jenom jeho nejlepšího kamaráda sestra.
Vlastně jsem úplně nevěděla jaký má na mě názor. Ve škole jse se mnou nebavil a když byl u nás, snažil jse se mnou trochu bavit typem vět ,,tak co škola?" a nebo ,,dneska byl pekně hnusnej oběd co?" já mu vždycky odpovídala jednoslovně, asi proto, že jsem se předním styděla se zmoct na inteligentnější odpověď, ikdyž to bylo dávno, teď jsem si řekla, že po tom půjdu po hlavě a při každé naskytlé příležitosti se s ním dám do řeči,
go Aria go.

Nad mýma myšlenkama, mě vyruší Axelův hlas.

,,Haló, haló země volá Ari", řekne s úsměvem.

,,Však jó, jen jsem se trošku zamyslela", řeknu pořád ještě trochu nepřítomně.

,,A nebylo to tvoje zamyšlení nad jedním nejmenovaným klukem, bydlicí hned vedle vás?" Řekne s úšklebkem.

Parchant.

,,Hm zajimávý, že už je najednou tolik hodin", poznamenán.

,,Co máš první hodinu?" Zeptám se Axela.
Teď přicházela ta bolestná část, o které jsem věděla, že přijde.

Vždycky jsme s Axelem měli spolu hodiny, a také jsme spolu vždycky seděli.
Ale tento rok jsme se oba zapsali na jiné předměty, jediný společný předmět, který jsme měli spolu, byla etiketa a to byl velmi dodatkový předmět, který byl pozdě odpoledne a zapsali jsme se tam, jenom abychom měli aspoň jednu hodinu spolu.

,,Ekologii, ty?" Zeptal se.

,,Dějepis", povzdechnu si.

,,No tak to vypadá, že se naše cesty rozcházejí".

Achjooo.

,,Tak si po škole zavoláme?", zeptám se.

,,Jasný, tak čau", rozloučí se a nezapomene mě obejmout.

Ano teď si říkáte, že to moc prožívám, ale Axel byl můj nejlepší kamarád a taky asi můj jedinej kamarád, no a teď jsem musela jít na hodinu kde jsem nikoho neznala.

Ke komu si sednu?

,,Ahoj", rozloučím se na oplátku já a každý se vydáme svou cestou.

Takže hledám učebnu 114A sakra v téhle učebně jsem ještě nikdy nebyla.
Naštěstí ji najdu hnedka za rohem.

Nádech výdech, prostě tam Ari přijdeš a k někomu si sedneš, lehké jako facka.
Vešla jsem do třídy, která už byla plná studentů, kteří měli se mnou dějepis.

Většina si povídala se svojí dvojicí, se kterou seděla, ale byli tu i tací, kteří nevině seděli sami v koutě a vyhlíželi z okna.

,,Ale, ale, ale koho pak to tu máme?"
Ozval se za mnou ten nejotrvanější hlas, který jsem znala.

Dvě slova - Bethany Clarková.
Největší mrcha na škole a také moje bejvalá nejlepší kámoška. O ní někdy jindy.

,,Bethany", otočím se na ní se sladkým úsměvem.

,,Páni nevěděla jsem, že hvězdy jako ty chodí do školy", řeknu s velkou dávkou sarkasmu.

Bethany si jenom posměšně odfrkla.

,,Kdepak máš lilečka?" Zeptala se posměšně.

Ano i ona znala tuhle historku. Ale jak už jsem řekla o tom někdy jindy.

Nad touhle její poznámkou se její dvě věrné vypatlané hlavy - Brithany a Christen, tyto dvě bezmozkové, umělé barbíny, kterým Bethany říkala bbfíčka, samozřejmě nezapomněli zasmát.

Chtěla jsem na to něco dost nehezkého poznamenat, ale zrovna v tom zazvonilo na hodinu.

Začla jsem po třídě hledat místa.

Mezi všemi novými tvářemi jsem zahlédla jednu povědomou. Kendall Harrisová.

Kendall byla holčina, kterou jsem znala jenom z vyprávění.
Byla takzvaným terčem Bethany a jejich poskoků, kteří si z ní v prváku dělali neustále srandu, ale protože Kendall byla docela dost drzá a nebála se jich, často jsem slýchavala, že to od ní Bethany také párkrát slízla.

A proto mi ze všech těch kandidátů co tu seděli, přišla právě ona dobrá volba ke komu si sednout.

A tak jsem se rozešla úplně do poslední lavice za touto hnědovlasou dívkou.

,,Ahoj, je ta lavice volná?" Zeptala jsem se.

,,Jasný sedej. Každý nepřítel Bethany je přítelem Kendall", řekla s úsměvem.

Já jsem se tomu zasmála. Je mi čím dál tím víc sympatičtší.

,,Tak to jsem tady správně".

Hned po tomto našem krátkém rozhovoru příšel do třídy učitel a hodina začala.

                                       ~

,,Nekecej, fakt?!" Jdu po chodbě a směju se jak blázen.

Zrovna mi Kendall vyprávěla jednu vtipnou historku s Bethany.

Bylo teď po druhé hodině, kterou jsem opět měla s Kendall a teď jsme šli společně na angličtinu, bohužel tu jsme neměli spolu, Ken měla učebnu hnedka vedle.

U skříněk jsem zahlédla rudovlasou dívku.

Lili Stone prolítne mi hlavou.
Wow ta zhubla.
Lili jsem také znala jenom od vidění.
Minulý rok si na ní občas Beth vylívala zlost a nadávala ji do zrzávého donatu.

Ano smála se jí za to, že je tlusá, Lili se nikdy nebránila, bála se jí, připadala mi, že je někdo jako Axel, také stydlivá, ale kdyby ji někdo poznal určitě by uviděl veliký charakter.
Byla teď trochu drobnější, ale byla krásná a tak nevinná.

Hned jak jsem uviděla jak se k ní blíž Bethany věděla jsem k čemu se schyluje.

Začátek jejích konverzace jsme nestihli i Kendall pochopila, že by jsme měli zakročit.
Já jsem od minulého roku nesla pocit viny, že vždy, když jsem viděla, že jí Beth uráží, nezakročila jsem. Teď mám příležitost.

,,..., takže teď ses vydala na dráhu anorektičky", zasmála se jedovatě Bethany.

A mě  někde něco uvnitř zabolelo.

,,Bethany přestaň", syskla jsem na ni a přitom si stoupla před Lili.

,,Prosim tě, našla jsem ti kamarádku, teď vám oboum můžeme říkat tyčk..", nedopoveděla to.

,,Clarková mírní hormon jo a radši si běž někam lakovat ty svoje nehtíky a nestarej se o ostatní laskavě", vmíšila se do toho Ken, za což jsem jí byla nesmírně vděčná.

Bethany chtěla ještě něco říct, ale přerušil ji její bratr.

,,Teda nečekal bych tě ve společnosti zrovna těhlech třech chudinek", zasmál se Scott.

Scott Clark, tento kluk s blanďatými vlasy na mě upřel pohledu.

Se Scottem jsme byli stejně starý byli s Bethany dvojčata.
Zrovna u něj mě tahle poznámka zabolela.
Proč mi to děláš?
Ale asi už bych si měla zvyknout, že s těmito dvojčaty jinou konverzaci než o tom jak jsem podřadná už nikdy nepovedu.

,,Jo taky bych to od nás nečekala", opáčil jsem, věděla jsem, že jeho otázka byla míření na Bethany, ale trochu jsem jí předstihla.

,,Jo nečekala jsem že s takovýma chudinkama jako jsou Clarkovy bychom se dali ještě někdy do řeči", doplnila mojí větu Kendall s velkým úsměvem.

,,Jo no nečekala jsem, že hned první den se budu muset bavit s takovou...", řekla za námi nebojácně Lili.

Ona umí mluvit?

To asi teď proběhlo hlavou všech přítomných.
Větu nedořekla, všichni jsme věděli co by následovalo, a tak to za ní dokončila Kendall.

,,Krávou", řekla s vítězným úšklebkem.

,,A teď, jestli mě omluvíš, máme něco na práci", dodala ještě, popadla mě a Lili za ruku a jako tři mušketýři jsem se otočili a odešli se zmatenýma pohledama, který nám spočívali na zádech.

Hned po tomto gestu jsme se všechny tři hlasitě rozesmály.

Jen kdybych tušila, že tímto dnem začalo to nejsilněší kamarádství.

Ahojky💗
Tak jsem se po dlouhé době vrátila na Wattpad s novým příběhem.
Vím, že tahle kapitola je docela dost dlouhá, ale nechtěla jsem jí půlit.
Zatím tady o její dětský lásce moc není, ale nebojte, kdo si počká ten se dočká.
Budu ráda za každou hvězdičku a komentář.
Uvidíme se u další části.
Vaše My Lady Jane🖤