Alexandra odešla do svého pokoje, zavřela, zamkla dveře a lehla si na postel. Otevřela knihu a viděla text: Magie Vládců Živlů

Na další straně bylo: Patriamové, Aquaové, Ignisové, Ventusové, Luxové a Tenebrisové. Takto se nazývají všichni vládci živlů. Kouzelník je urážlivé oslovení. Jak všichni víme, na světě jsou vládci živlů, Mágové, Alchimisté, Elfové, Trpaslíci, Obři, Orkové, Vlkodlaci, Upíři, Lidé a mnoho dalších inteligentních bytostí. Patrium - Vládce Země / Aqua - Vládce Vody / Ignis - Vládce Ohně / Ventus - Vládce Větru (Vzduchu) / Lux - Vládce Světla / Tenebris - Vládce Temnoty (Tmy)

Alexandra na to hleděla jako na vládce Torigora. „ Takže já jsem s mámou Aqua... A bráška s dědečkem jsou Patriamové... Wawie..." řekla, přičemž se jí tajil dech. Četla dál.

Znak živlů obsahuje i živel Temnotu. Spousta lidí to neví. Temnota je znázorněna černým podkladem pro ostatní živly.

„Aha... já si říkala proč by diskriminovali protipol světla." řekla Alexandra tiše. „Alex!" zaslechla volat Edwarda „Pomoc!" Alexandra neváhala a vyběhla před dům. Kolem Edwarda stáli tři kluci. Dva Vládci Ohně a jeden začínající Alchimista. No ten Alchimista vypadal že to co dělá ho moc nebaví. Držel Edwardovi brýle vysoko ve vzduchu. Samozřejmě v ruce. Mezitím co se Edward natahoval po brýlích, tak ho ti dva Vládci Ohně pálili kusy oblečení a kůže. Edward se snažil bránit svou mocí, ale ti dva byli na vyšší úrovni v ovládání své moci. Hravě mu zničili každý pokus o to se ubránit. Alexandra zasáhla. Ve chvíli co ti dva se chytali hodit na bezmocného Edwarda ohnivé koule, tak jim je zhasla. Vytvořila kolem skupiny clonu z páry. Vynořila se z ní a všechny tři polila vodou. Úplně ledovou vodou, která na nich zmrzla. Nemohli se hýbat. Alchimistovi vzala Edwardovi brýle a podala je Edwardovi. Poté řekla „Já jsem Alexandra Vládkyně Vody a přísahám, že jestli se ještě jednou pokusíte ublížit mému bratru tak vám zamrazím vodu v těle. A to bude znamenat bolestivou smrt. Nikdo nebude ubližovat mému bratru. Já jsem jeho ochraná ruka." Poté zmrzlo vodu přivedla k varu čímž jim způsobila bolest a pár puchýřů. „Pojď Ede jdeme domů." Řekla, přičemž se otočila směrem k domu. Poté jen koutkem oka zavadila o ty tři, kteří se rozbrečeli a běželi k sobě domů. „Kde si tak rychle vzala vodu?" Zeptal se Edward u vchodu do domu. „Vždyť víš přece, že u sebe nosím vždy dvě lahve vody." Alexandra si odvedla Edwarda do svého pokoje a zamkla. Vytáhla lékárničku a ošetřila mu popáleniny. Poté vzala obvazy a konvičku na zalévání květin co měla v pokoji. Polila obvazy a svou mocí vodu v obvazech zchladila. Obvázala mu rány a řekla „Toto obvazy budou rány udržovat v chladu. Můžeš jít." A pousmála se. Edward ji objal a řekl. „Díky. Jsi můj zachránce." Poté odešel. „Nejsem tvůj zachránce, ale tvé starší sestra. Je to má povinost ochránit tě... Ochráním tě za každou cenu..." Řekla potichu spíše sama pro sebe.