Byl krásný sluneční den a dívka s modrými vlasy pořád polehávala v posteli. Neměla pojem o čase. Absolutně nevěděla, že už dávno měla snídat. Jen tiše spala.

Budík přestal zvonit před několika minutami. Byla to sice jen maličká krabička se všelijakými zoubky a stroječky, ale nejspíš usoudila, že už to nemá cenu.

,,Marinette, vstávej!" vykřikla naplno dívčina matka z dolního patra jejich bytu, který měli spojený s pekárnou, kterou vlastnili.

Marinette rozlepila obě oči a rozmazaný pohled se jí zaměřil na potichu tikající hodiny. Chvíli mžourala a pak rychle vyskočila na nohy a začala lítat z místa na místo.
Do koupelny, zpět. Do skříně, k posteli. Chvílemi se válela na zemi a ani nevěděla, jak se v tom spěchu ocitla na svém růžovém koberci.

V jednu chvíli rozrazila dveře svého střešního pokoje a doslova po zadku sjela schody, vedoucí dolů do obývacího pokoje.

,,Máš půl hodiny zpoždění!" okřikla starší žena mladou dívku a ta se jen zakřenila, sbírajíc jablko, svačinu a batoh.

,,Zvládnu to, ahoj odpoledne!"

Marinette vyběhla na ranní ulici a nadechla se čerstvého vzduchu.
Vydala se přes přechod a běžela až ke škole.

Do školy se hrnuli poslední zpožděnci,  jen jedna studentka stála nenuceně u školní zídky a koukala do telefonu.

Marinette k druhé dívce přiběhla, sotva popadala dech a její snědá kamarádka se jen zubila.

Byla už zvyklá na Marinettiny pozdní příchody. Navíc jí hrály do karet. Stihla omrknout svůj blog, který se zaměřoval na mýtické bytosti nebo třeba na nějaké zapomenuté země a jejich princezny.

,,V klidu, vždyť hodina začíná -" chvíli se odmlčela, aby zjistila kolik minut jim ještě zbývá a v tom zazvonilo.

,,Právě teď." zachichotala se, když se její nejlepší kamarádka narovnala a vytřeštila oči.

Culíky dívky, která zaspala, se zatřepaly, když jejich vlastnice popadla druhou dívku za zápěstí a v běhu jí vedla do třídy chemie, kde už nějakou minutu ubíhala hodina.

Doběhly před dveře a Marinette ze sebe smetávala neviditelné shluky prachu.

Hnědovláska mezitím chytla kliku od dveří a otevřela dveře.

,,Alyo, ne-"

Marinette nestihla zastavit Alyu a než se nadála, byly obě dvě středem pozornosti celé třídy.

,,Omlouváme se! Ale Marinette přišla na poslední chvíli, protože jí ráno nebylo moc dobře."

Dívka, o níž se mluvilo, jen přikyvovala na souhlas.

Učitelka je poslala mezi jejich spolužáky, aby si sedly do svých lavic, víc jí nezajímalo, protože jí vyrušily, když se snažila vylíčit důležitou myšlenku.

Odkašlala si a pokračovala.

,,Jak jsem již říkala, jsou tu návrhy od pana ředitele. Buď bude soutěž v nejlepším chemickém pokusu, nebo soutěž v šití. Takže -"

,,Soutěž v šití? To by mohla být tvoje šance!" Alya drkla do své spolusedící a Marinette zasněně přikývla. Mohla to být její šance.

,,- pro, aby byla chemická soutěž?"

Pár lidí zvedlo svou ruku a někteří z nich ani nedávali pozor, o čem se mluví.

,,A kdo je pro soutěž v šití?"

Marinette okamžitě vyšvihla svou ruku do vzduchu, až jí křuplo v lokti a Alya, která seděla vedle ní, udělala to samé. Blondýnka o tři lavice dál ruku také zvedla a posměšně se ušklíbla.

,,Jo. Přesně tak, Nešiko, vyber si radši šití, protože kdyby sis vybrala chemii, mohla by vzniknout další hloupá a nešikovná verze tebe."

Zrzavá spolusedící dívky, která se právě posmívala chudince Marinette, vyplázla na dotyčnou dívku jazyk a na čelo si dala hřbet ruky a prsty naznačila písmeno L.

,,A je taky dobře, že ty se neúčastníš chemie, bůh ví, co bys vyvedla, když neumíš ani periodickou tabulku." ozvala se Alya a Marinette se na ní podívala s děkovným výrazem.

Ty dvě dál mlčely, Alya blondýnu úplně uzemnila.

,,Takže je jasno. Příští týden bude soutěž v šití. Máte za úkol ušít šaty, které byste si na sobě představovali. A pánové zase nějaký oblek. Proč? To se dozvíte po soutěži. Vítěz vyhraje speciální cenu.
A Chloe? Pojď k tabuli, přezkouším si tě."

Šití. To byl pro Marinette obrovský sen. Potíž byla v tom, že neuměla šít.
Další potíž byla v tom, že nevěděla, koho oslovit, aby jí to naučil.
A třetí potíž byla v tom, že nikdo nevěděl, že to vlastně neumí.