,,Je čas. Jestli jí nenajdeme do doby, než se to tu zbortí, všichni zemřeme a celé království upadne do ruin."
Nechtělo se mu to poslouchat. Opravdu ne, ale měli pravdu.

,,Musíš najít dědičku trůnu a dovést jí sem do jednoho roku od tohoto data.  Pokud ji nepřivedeš, je to naše zkáza."

,,Ale proč neutečeme?" vyslovil otázku, která ho napadla hned, jak uslyšel o zborcení království.

,,Ty jsi mu to neřekl?" ženská postava se podívala na mužskou a zamračila se.

,,To jsi celý ty!" pokárala ho a pak se zase uklidnila.

,,Jde o to světlo." přiblížila mu a on kývl.

Slyšel to už jako malý od svého otce.

V zemi je ukryté světlo. Světlo tak silné, že by nahradilo slunce.
Ale když se včas nenajde dědička království, která má moc nechat světlo pod zemí, království se zhroutí samo do sebe a světlo pohltí celý svět.

,,Král umírá a nikdo neví, kdy vydechne naposledy. Musíš jednat rychle, jasné?" kladla mu na srdce ženská postava.

,,Tak. Abys na to nebyl sám, pomůže ti." zase se ohlédla na mužskou postavu a ta zakroutila hlavou.

,,Proč to musím být vždycky já?!" obořil se na všechny v sále a pak si poraženě povzdechl.

,,Ty máš nejcitlivější čidlo na panovníky, pamatuješ? Vždycky všechny najdeš. Pamatuješ na našeho krále, když se ztratil ve skalách? Jediný ty jsi ho našel, začala ti svítit. " připomněla mu postava a ukázala mu na jeho tykadla. Pak jí ale úsměv z tváře sešel, když si sáhla na svou hlavu a žádná tykadla tam nenašla.

,,Když jí najdu a ona se dotkne tvé hlavy, určitě ti zase narostou." slíbil blondýn a muž, který stál vedle ženy se změnil na maličkatou potvůrku.

,,Zvládneme to, uvidíš." slíbil jí.

,,KDE MÁM RANNÍ VAJÍČKA?!" Ozvalo se někde v zámku a všichni zkoprněli.

,,Koně máš za stájí a v brašně najdeš jídlo na cestu, i vak peněz a teď už jděte!"

Všichni se začali vracet na svá místa a než došla postava do trůnního sálu, jako by se nic nestalo.

**

,,Jak že se jmenuješ?" zeptalo se mladíka malé černé stvoření, které bylo velké asi jako palec u ruky silného dospělého může.

,,Jsem Adrien. Než se do království přikradla ona, můj táta byl nejznámější krejčí v království. Matku nemám, tu zabila hned ze začátku, bála se, že by moje matka byla krásnější než ona a světlo si jí vyvolilo. Vždyť sám musíš vědět, že když se ona pokusí o jakékoliv kouzlo, zem se zatřese a napraskne dole ve vesnici.
No a proto jsem tady. Chci přivést právoplatnou dědičku trůnu a jí vidět na kůlu."

Stvoření pokývalo hlavou a Adrien nasedl na koně.

,,Já jsem Plagg a mojí Tikki urvala krovky. A já chci, aby je měla zpět. Udělám pro ní vše. Už se nesměje tak, jako tomu bývalo a její černá tečka na čele už není tak černá. Kdysi jsem slyšel, že když se právoplatná dědička království setká se svou vyvolenou Kwami, vyvolá to šílenou sílu. Ale to bude báchorka."

Adrien také jen přikývl a mlčel. Vlastně ani nevěděl, kam pojedou, nevěděl jestli jí najdou, ale věděl určitě, že ta krásná krajina, která se před ním rozprostřela, nesměla upadnout do zapomnění. Nesměla už jen kvůli tomu, že značná část květin a stromů byla potřísněna krví jeho matky.

,,Takže příští zastávka?" zeptal se zelenooký blondýn.

,,Před sebou máme Francii." odpovědělo stvoření a Adrien přikývl.

Na šedém grošákovi, s malou kapesní příšerkou na samotném vršku hlavy hřebce, se vydal vstříc ubíhající krajině s jediným posláním. Zachránit svůj domov a lidi v něm.