Hoseok:
"Koukni sama.."

Hanbyul:
"Vážně nemám ponětí co--
Ježišikriste!"

[ Jakmile se Hanbyuliné oči
zaostří na scénu před ní,
dojde jí řeč ]

Hanbyul:
"Co...co to je...?

Hoseok:
"Já-já nevím.. a ani
nedokážu říct,
jestli jsou ještě živí
nebo už mrtví .."

[ Celá místnost je tmavá
a prázdná, až na jasné světlo
zářící skrz tři vodní
nádrže lidské velikosti ]

Hanbyul:
"Do prčic."

[ Taehyung, Jungkook a
Jimin se vznáší každý v jednom
bazénu, téměř se nehýbají - jakoby
byli zamraženi v ledu. Jen jejich
vlasy a oblečení neustále
potichu vlaje ve vodě ]

[ Oči mají zavřené. Zdá se,
jakoby z nich byla vysátá
veškerá energie ]

Hanbyul:
"Nepoznám, jestli vůbec
ještě žijou..! Co to má sakra
být?? Proč jsou uvěznění
v těch nádržích?"

[ Chlapci zůstávají stále
ve stejné nehybné pozici ]

[ Hoseok vypadá, že se
brzy rozpláče ]

Hoseok:
"Vždyť tam nemůžou
dýchat! Musíme je
osvobodit..!"

Hanbyul:
"Ale musíme se pořád
pohybovat...Jestli to udělal
Midnight man a zjistí, že
jsme tady.. kdo ví,
co bude s náma."

Hoseok:
"Ale nemůžem je tu jen
tak nechat v téhle mrazivé,
ledové nádrži. Jsou tam
zavření jak nějaký
laboratorní experiment!
Musíme se aspoň ujistit,
že jsou naži---"

Hanbyul:
"Sakra, klesá tu teplota.
Je to blízko! Dělej,
musíme se pohnout."

Hoseok:
"Ale...!"

Hanbyul:
"Hoseoku, vrátíme se,
dobře? Věř mi."

Hanbyul:
"Hned jak odbije 3:33 a my
tuhle hru ve zdraví přežijem,
vrátíme se a zachráníme je.
Pokud nás ale Midnight man
teďka chytne, nikdo se už o
tomhle všem nikdy nedozví.
Jsme jediní, kdo to ještě
může zvrátit."

[ Vzduchem hvízdá pronikavý
šepot a plameny jejich svíček
začínají lehce plápolat ]

Hanbyul:
"Hoseoku, pojď! Seber se.
Skoro nás to našlo."

Hoseok:
"D-dobře...máš
pravdu...poběžme"

[ Hoseok se ještě jednou
ohlédne a zdráhavě následuje
Hanbyul ven ]

[ Pokračují v obchůzce domu,
strašidelný šepot i třepotání
plamenů postupně ustane ]

Hanbyul:
"Okej... takže můžem
zachránit dva lidi, protože
hrajeme jen dva."

Hoseok:
"Ale v tom případě...
budeme muset nechat
jednoho z nich tady.
A přijít zítra a hrát znova."

Hanbyul:
"Jo... ale hlavně... koho
tady necháme?"

Hoseok:
"No... Taehyunga. Zdá
se mi nejvíc podezřelý."

Hanbyul:
"No, já právě myslím, že
Taehyung by měl být první,
koho ocaď dostanem.."

Hoseok:
"Cože, proč??"

Hanbyul:
"Zdá se, že on si tímhle
vším prošel nejdéle.
A jako jediný má modřiny
a rány po celé tváři...
Myslím, že on trpěl nejvíc."

Hoseok:
"Ale zajímalo by mě, jak
k těm zraněním Taehyung
vůbec přišel.."

Hanbyul:
"No... pár dní zpátky mi
Jungkook poslal ten odkaz
a jako trest za to, že jsem
pohrála kolo, mi to ukázalo
video Taehyunga. Útočila tam
na něj nějaká neznámá entita."

Hanbyul:
"Útočník na obrazovce
nešel vidět, ale hádám,
že to byla ta věc

Hoseok:
"Midnight man?"

Hanbyul:
"Jo. Takže pokud osvobodíme
Taehyunga jako první,
můžem se ho zeptat na to,
co se sakra stalo a on nám
to snad všechno pěkně
od začátku vysvětlí."

Hoseok:
"Jo.. ok, máš pravdu."

Hanbyul:
"Takže..já požádám o
Taehyunga.. a pak ty o
Jimina... Takže zabijeme
dvě mouchy jednou ranou.
Zítra budeme hrát znova
a zachráníme Jungkooka."

Hoseok:
"Hrát znova?
Musím...?"

Hanbyul:
"Jakože... asi nemusíš...
Vzhledem k tomu, že
zůstane už jen jedna
osoba... Můžu hrát sama."

Hoseok:
"Aah..ale...to ne. Nemůžu
tě v tom nechat samotnou.
Je to až moc riskantní. Nebude
tu pak nikdo, kdo by ochránil
tebe, když tě to chytí."

Hanbyul:
"Bude to v poho. Neboj se,
zahraju to sama... Ale to je
jedno. To je teď to poslední,
co nás trápí... Jak dlouho
ještě do 3:33?

[ Hoseok se zadívá
na své hodinky ]

Hoseok:
"Hodina a půl."

[ Hanbyul vydechne, zavře
na vteřinku oči ]

Hanbyul:
"To zvládneme."

[ 3:33 ]

Hanbyul:
"Dokázali jsme to!"

[ Hanbyul vítězně vystřelí
pěstí do vzduchu ]

Hoseok:
"Jo dokázali.. ale jak teď
osvobodíme Taeyhunga a
Jimina?"

Hanbyul:
"Jednoduše."

[ Hanbyul vytáhne ze svého
batohu dva kusy papíru ]

Hanbyul:
"Napiš svoje jméno a
nakresli kříž. Pak napíšeš
celé jméno osoby, kterou
chceš zachránit. Rozsvítíš
svíci a třikrát nahlas
zopakuješ "Midnight man."

[ Hoseok přikývne ]

Hoseok:
"Zkusme to provést v té
místnosti s nádržemi."

[ Oba vstoupí do místnosti,
kterou pár minut nemohli najít ]

[ Postupují podle instrukcí
a přitom opakují to jméno ]

Hoseok a Hanbyul:
"Midnight man, Midnight man,
Midnight man."

[ Nic se neděje, nic se
se nehne. Žádný zvuk. ]

Hoseok:
"S-seš si jistá, že jsme
to udělali správně..?"

Hanbyul:
"Jakože..jo...jsem si celkem
jistá, tohle jsem--"

[ Do vody zabublá něčí křik.. ]

Hoseok:
"Ježkovy zraky!"

[ Taehyungovy a Jiminovy
oči se okamžitě otevřou. Oba
vypadají k smrti vyděšeně ]

[ Zoufale kolem sebe
máchají končetinami ]

Hoseok:
"Jak je odtamtud
dostanem?!
Rozbijeme to--"

[ K jejich šoku se stěny
Taehyungovy a Jiminovy
nádoby začnou zeslabovat.
Sklo se rozpadá na malé střípky,
které odlétají pryč, jakoby je
odváněl vítr. Postupně vše mizí. ]

Hanbyul:
"Tohle je šílený..."

Hoseok:
"A bylo dneska vůbec
něco normální?"

Hanbyul:
"Pravda."

[ Voda z obou bazénů se vylívá
ven, mrazivá tekutina odtéká
kolem Hanbyuliných a
Hoseokových nohou ]

[ Taehyung a Jimin upadnou
na podlahu jako loutky, jimž byly
odstřihnuty nitky. Těžce dýchají,
zoufalí po vzduchu ]

[ Hoseok a Hanbyul
k nim přispěchají ]

Hanbyul:
"Hej! Kime Taehyungu!
Jsi v pořádku??"

Hoseok:
"Jimin-ah! Bolí tě něco?
Co se to do prčic stalo?!"

Jimin:
"H-hyungu.."

[ Jiminův hlas se zlomí, jeho
oči se plní slzami ]

Jimin:
"T-tak hrozně jsem
se-se bál...!"

[ Hoseok se cítí, jakoby ho bodali
do srdce, když vidí, jak velkou
bolest prožívá jeho kamarád ]

Jimin:
"Myslel jsem, že
umřu a-a--"

[ Hoseok Jimina něžně utěšuje,
vtáhne ho do vřelého objetí ]

Hoseok:
"Je to dobré. Už jsem
tady, jsi v bezpečí."

Hanbyul:
"T-Taehyungu?"

[ Hanbyul zírá na Taehyunga,
který se stále třese a ona
si není jistá, co má dělat ]

[ Taehyung vypadá tak zděšeně
a křehce. Hanbyul se bojí, že
když do něj jen lehce štouchne,
tak mu něco zlomí ]

Hanbyul:
"Poslouchej, už je
dobře... Dýchej."

Hanbyul:
"Tady máš."

[ Hanbyul si sundá bundu a
opatrně ji omotá kolem
jeho ramen ]

Hanbyul:
"Měli bychom odsud
vypadnout a jít ke mně
domů, tam je tep--"

[ Zarazí se, když ji Taehyung
jemně vtáhne do objetí ]

[ Jeho ramena se chvějí.
Potáhne, z úst mu unikají
tiché vzlyky ]

Taehyung:
"Děkuji ti, Hanbyul."

.

.

.

Pribeh se nam uz pomalu ale jiste chyli ke konci :// ❤️❤️ ale tak aspon uz se nebudete stresovat xdd