Jisung seděl na nemocniční posteli a nervózně si okusoval nehet na zdravé ruce. Už to byly minimálně čtyři hodiny, co přijeli do nemocnice, a k Felixovi ho stále nepustili. Pomalu ani nevnímal to, že má pravou ruku v sádře a že ho to pravděpodobně bolí, stejně jako celé tělo. Nemohl vnímat nic, dokud se nedozví, že je jeho nejmilejší v pořádku.

Když se otevřely dveře do pokoje, zvedl hlavu a otřel si uslzené oči.

„Ahoj, Jisungu," pozdravil ho Hyunjin, jakmile stál naproti němu. I když mu pod očima visely tmavé kruhy, laskavý úsměv ho neopustil. „Jak ti je?"

„Jak je Felixovi?" zeptal se rozechvělým hlasem. Měl co dělat, aby se nerozbrečel nanovo.

„Už je konečně stabilizovaný, ale pořád spí. Jestli chceš, tak se za ním můžeš jít podívat."

„Na tuhle větu čekám celou dobu, co tady sedím," prohlásil Jisung a narovnal se. Jeho tělu se to ale nelíbilo, tudíž o sobě daly všechny pohmožděniny, včetně naražené hlavy, naráz vědět. Zaskučel a znovu si sedl, načež se schoulil.

„Pomalu, nebo omdlíš," upozornil ho zdravotní bratr, načež mu pomohl se postavit, tentokrát mnohem pomaleji a opatrněji, než chlapec původně chtěl.

„Já vím," povzdechl si sangvin a nechal se Hyunjinem odvést do pokoje, ve kterém odpočíval Felix.

Když otevřel dveře, stáhl se mu žaludek a opět měl slzy na krajíčku. Felix vypadal v bílých peřinách tak neskutečně křehce. V paži měl zavedenou kapačku a slyšel pípat přístroj, který mu monitoroval tep.

„Zvládneš to?" zeptal se ho zdravotní bratr, načež ho pohladil po zádech.

Jisung přikývl. „Můžu s ním být chvíli o samotě?"

Hyunjin přikývl. „Za deset minut se vrátím, dobře?"

Když cvakly dveře, sangvin se posadil na pravou stranu Felixovy postele. Takto to dělával pokaždé, když Felix ještě chodil na transfuze... Opatrně mu odhrnul dlouhou ofinu z očí a pohladil ho po čele, načež bříšky prstů sklouzl na jeho tvář.

„Ahoj, miláčku," zašeptal a sklonil se, aby ho políbil na čelo. Chvíli v této poloze zůstal a zavřel oči.

„Hanji?" ozvalo se tiše.

Jisung se odtáhl a znovu pohladil svého přítele zdravou rukou po tváři. „Jsem tady, Lixie."

Felix párkrát zamrkal, dokud neotevřel oči úplně, a unaveně se usmál. „Ahoj."

„Jak se cítíš?" zašeptal sangvin a chytil ho za ruku, na kterou jej následně políbil.

„Jako kdyby mě přejel náklaďák, ale budu v pohodě," ujistil ho pihatý, načež mu ruku stiskl, a druhou ho pohladil po modřině na tváři. „Jak je tobě? Bolí to?"

Jisung nad ním nechápavě zavrtěl hlavou, a už nezabránil slzám. „Tys málem vykrvácel, a staráš se o mých pár modřin?"

„Ani nevíš, jakou mám radost, že jsi v pořádku," zašeptal Felix. Rty se mu mírně chvěly a po tváři mu steklo pár slz.

„Ani mi o tom nemluv," pousmál se sangvin a slzy mu otřel palcem, načež ho znovu pohladil po čele a políbil ho na rty. „Můžu pro tebe něco udělat?"

Pihatý mírně zavrtěl hlavou. „Jen tu se mnou zůstaň, prosím."

„Samozřejmě," přikývl a jemně ho chytil za ruku.

„Hanji? Díky za květiny, jsou moc krásný," usmál se Felix.

Jisung se poprvé za několik hodin široce usmál. „To je maličkost."

O TÝDEN POZDĚJI

Felix se opřel bokem o rám dveří do koupelny. Sledoval Jisunga, jak zápasil s obvazem, kterým si snažil stáhnout pohmožděná žebra. Ještě si ho nevšiml.

„Chceš pomoct?" zeptal se ho, když se jeho partnerovi obvaz podruhé rozsypal.

„Felixi!" lekl se sangvin a položil si ruku na srdce. „Vyděsils mě. Jo, prosím, pokud budeš tak hodný."

Pihatý přikývl a udělal k němu několik kroků. Měkce jej políbil a smutnýma očima pohlédl na velké fialové modřiny na levé straně Jisungových žeber. „Tak strašně mě to mrzí, Hanji," zašeptal a opatrně na zraněné místo položil dlaň.

Jisung překryl jeho ruku svou a s mírným úsměvem zavrtěl hlavou. „Není to tvoje vina, lásko." Volnou rukou pohladil svého milence po vlasech a políbil jej.

Felix stiskl rty a přikývl, i když jej výčitky svědomí stále pronásledovaly. Vždyť on má toho kluka chránit, a místo toho dopustil tohle... S těžkým povzdechem zavrtěl hlavou a otřel si slzící oči.

Když si toho sangvin všiml, pevně jej objal. Nic neříkal, jen s ním nějakou chvíli takto stál, což vyšší z dvojice nesmírně ocenil.

„Ukaž, miláčku, obvážu ti to," usmál se na něj, když se z objetí lehce odtáhl. Vzal si od Jisunga obvaz a ještě předtím, než mu začal pohmožděný trup vůbec obvazovat, jej na modřiny několikrát políbil.

Když se dostal obvazem nízko, před svého partnera si klekl. Obvaz ještě párkrát omotal, dokud jeho konec nezajistil, aby pořádně držel. S úsměvem k Jisungovi vzhlédl. „Tak, hotovo."

„Děkuju," odpověděl druhý s červeným obličejem.

„Co se červenáš?" zasmál se Felix a kolem pasu jej objal, zatímco stále klečel.

„Jen.... vypadáš nádherně," pípl Jisung a stydlivě si překryl obličej rukama.

Vyšší se usmál a opřel si čelo o jeho břicho. „Miluju tě, Hanji."

„Taky tě miluju, Lixie." Opatrně vzal tvář svého partnera do dlaní a pomohl mu se narovnat, načež ho políbil na pihy rozeseté na jeho nose a tvářích.

Felix se rozněžněle usmál. „Jsi strašně roztomilý. Ještě ruku."

Jisung mu s přikývnutím poraněnou ruku nastavil.

Vyšší svému příteli obvázal zápěstí a následně ho políbil na hřbet ruky. „Tak. Není to moc utažený?"

Jisung zavrtěl hlavou. „Vůbec, díky. V kolik přijdeš domů?"

„Minho mi řekl, že dneska stačí, když přijdu na šest hodin místo na dvanáctku, prý si to dochodím jindy."

Sangvin se usmál a přikývl. „Takže tě mám čekat kolem třetí, když máš výjimečně na osmou? To budeš doma dřív, než já."

„Moc si na to zvykat nebudu, myslím si, že to bude jen dneska," zasmál se pihatý a objal Jisunga kolem ramen.

„Je mi to jasný," přikývl druhý a postavil se na špičky, aby svého partnera políbil.

„Miluju tě, Hanji."

„Já tebe taky, Lixie."

***

V práci byl už tradičně pět minut před začátkem své směny. Už z dálky si všiml úsměvů svých kolegů, včetně praktikanta.

„Co se děje?" zeptal se a pověsil si bundu na háček.

„Máš se hlásit u vedoucího, on ti toho řekne víc," zazubil se Seungmin.

Takže na kobereček... Proč ho to vůbec nepřekvapovalo?

Bez dalšího zdržování vyšel schody do patra a zaklepal na dveře. Netrvalo dlouho a Minho si ho pozval k sobě do kanceláře.

Sang seděl opřený zády o židli a přeměřil si ho pohledem. Felixovi se udělal knedlík v krku. Vždycky, když se jeho vedoucí tvářil takto, nevěděl, co od toho má čekat.

„Posaď se," vybídl ho Minho a kývl bradou směrem k židli naproti sobě.

Felix tak tedy učinil. „Chtěl jsi mě vidět?"

Vedoucí přikývl. „Rád bych si s tebou trochu popovídal o tom, co se stalo před týdnem."

A je to tady. Pihatý svěsil hlavu, Teď ho určitě na místě vyrazí.

„Minho..."

„Nedomluvil jsem," přerušil ho, načež pokračoval. „To, cos udělal, byla na jednu stranu donebevolající blbost. Vždyť jsi mohl umřít, člověče, a to se taky málem stalo."

Felix se svěšenou hlavou přikývl.

„Jsem rád, že se mnou souhlasíš. Na druhou stranu to bylo hodně odvážné."

Mladší k němu zvedl tázavý pohled.

Minho se usmál a položil před něj malou zdobenou krabičku. „Otevři to."

Felix otevřel krabičku. Když se pořádně podíval na její obsah, málem zapomněl zavřít ústa. „Ale Minho..."

„Postav se," pobídl ho vedoucí a sám se postavil.

Pihatý se narovnal, jak nejvíce mohl a snažil se udržet vážný výraz, i když měl sto chutí se usmívat.

Minho kývl směrem ke dveřím, načež se do jeho kanceláře přihrnulo celé oddělení. Zaměstnanci se kolem nich postavili do půlkruhu. Felix se musel usmát nad tím, že všichni určitě čekali za dveřmi, a to, že Seungmin měl telefon v kapse, jeho teorii jen utvrdilo.

„Felixi Lee, tímto ti uděluji medaili za statečnost," usmál se vedoucí, když mu připnul odznak na košili. Kanceláří se rozezněl nadšený potlesk.

Když šum ustal, sang jeho směrem uznale přikývl. „Jsem na tebe opravdu hrdý, Felixi. Díky tobě jsme našli další z míst, kde se schovávali teroristi. Ale to nic nemění na tom faktu, že to, cos udělal, byla blbost."

„Díky, Minho," usmál se pihatý. „Ale nebýt toho, že vzali Jisunga, nejspíš bych se tam nikdy nedostal..."

„To vyznamenaní si zasloužíš.," umlčel ho jeho vedoucí, načež mu Felix ještě jednou poděkoval.

Minho si následně přeměřil celé oddělený přísným pohledem. „Co tak koukáte? Tady jsme skončili, zpátky do práce!"

Felix se zasmál a jemně medaili pohladil. Nemohl se dočkat, až o tom Jisungovi řekne.

***

„Jsem doma!" zašveholil Jisung mezi dveřmi.

„Ahoj, miláčku," zavolal pihatý z pohovky a začal se vymotávat z deky.

„Klidně lež, už jdu za tebou," usmál se druhý a v další vteřině už klečel u svého partnera. „Ahoj."

Felix se usmál a pohladil ho v hustých vlasech. „Ahoj. Jak bylo v práci?"

„Všechno dobrý, celkem rychle to utíkalo. Co ty?" chytil sangvin vyššího chlapce za ruku a políbil ho na ni.

„Hned ráno jsem byl u Minha v kanceláři," řekl druhý s nečitelným výrazem ve tváři.

„Neříkej mi, že tě vyrazil," pohlédl na něj vážně sangvin.

„Upřímně, chvíli jsem se toho bál, ale udělal přesný opak."

Jisung tázavě zvedl obočí.

„Dostal jsem vyznamenání za statečnost," zazubil se Felix.

„To je skvělý, gratuluju!" zatleskal menší a úsměv opětoval. „Málem jsem zapomněl, píšou o minulém týdnu v novinách."

„Vážně?" poskočilo Felixovi obočí.

„No jasně. Chceš to přečíst?" zeptal se Jisung, načež ze zadní kapsy u kalhot vytáhl dnešní noviny.

„Spusť," přikývl pihatý.

Jisung si odkašlal a nalistoval článek. „Dne 14. listopadu bylo objeveno další místo, kde se skrývali členové Anti-Sangvin Community. Při zásahu byl jeden z teroristů postřelen, ale k žádným vážnějším zraněním nedošlo. Byli zatčeni dva muži a jedna žena, kterým hrozí až deset let trestu odnětí svobody. Policie si nepřála žádné další detaily zveřejňovat."

„Aspoň že tak, média jsou schopný to celý překroutit," zamumlal Felix.

„Souhlasím," zamručel sangvin a noviny odložil na konferenční stolek.

„Teď už pojď za mnou," našpulil vyšší rty a natáhl k němu ruce.

Jisung se usmál a přitulil se ke svému milovanému, načež jej políbil na rty. „Mazlení a filmy?"

„Mazlení a filmy."