I'm back! Kinda
Jak asi víte, tak jsem na střední a je to dost hard core. Polovinu věcí co se v téhle story udály už si ani nepamtuju, tak prosím ignorujte případné hlouposti co budu psát.

MOC DĚKUJU ZA 16K READS! LOVE YOU

<><><><>
Po několika minutách jsme dorazili na místo, kde se konal ten slavný bál. Vystoupili jsme přímo před vchodem, masky jsme si nasadili už předem v autě. Harry jenom hodil poslíčkovi klíče a poprosil ho aby naše auto zaparkoval někde co nejblíže ke vchodu - proč to chtěl jsem nepochopila.
Harry mi nabídl své rámě, a vyšli jsme po červeném koberci směrem k budově. Byl to obrovský kulturní dům. Byl nádherně osvětlený. Stálo před ním několik lidí a všichni měli masky, dokonce i ti poslíčci a také bodyguardi, kteří hlídali před vchodem měli své tváře zakryté. Celé to působilo tak tajemně.

Když jsme procházeli kolem bodyguardů, Harry jednomu z nich podal VIP pozvánku a bodyguard tmavé pleti ho slušně pozdravil: „Dobrý večer, pane Stylesi," podíval se na mě, „slečno, vítejte." Přikývl na pozdrav a já jej s úsměvem pozdravila nazpět.
„Následujte mne, prosím," řekl a následně šel před námi. Hned na to ho nahradil zase jiný bodyguard. Všude kolem bylo plno lidí, ženy měly nádherné šaty a muži měli drahá a luxusní saka. Masek tam bylo také mnoho, všechny jinačím způsobem zajímavé.

Šli jsme po takovém kouzelném schodišti a nad námi byl obrovský křišťálový lustr. Stěny, stropy a dokonce i schodiště bylo pozlacené. Působilo to tam jako z nějaké pohádky.
Pomalu ale jistě jsem začínala vnímat hudbu, která vycházela z nějakého sálu, do kterého jsme nejspíše šli a blížili se k němu víc a víc.
Na vrchu toho mohutného schodiště bylo takové rozcestí, na každé straně se nacházeli velké dveře. Vešli jsme do těch pravých, protože z levých se vycházelo. Jakmile jsme vstoupili dovnitř, byla jsem pohlcena úžasem nad tím, co jsem viděla.
Byl to obrovský a nádherný taneční sál. Místnost měla opravdu vysoké stěny a okna byla neskutečně obrovská, ani jsem netušila, že něco takového může existovat. Sál byl krásně vyzdobený, bylo zde pódium na kterém byla živá kapela. Na okrajích sálu byly stoly, u kterých stály skupinky lidí, nejspíše známých, kteří vypadali, že se skvěle baví. Všichni měli v rukou různé drinky a kdo ne, tak tomu ihned číšníci ve výrazných maskách pití strčili do ruk, tak jako právě teď mi a Harrymu.
„Dobrý večer, mohu vám nabídnou něco k pití?" Optal se číšník a my s Harrym s radostí přikývli. Vzali jsme si drinky, poděkovali a následně jsme si přiťukli.
„Tak na tenhle večer, abychom si to spolu co nejvíce užili," řekla jsem s širokým úsměvem a Harry přikývl. „A na nás," řekl a mrknul. V tom obleku vypadal tak nádherně, nemohla jsem z něj spustit oči. A to jak se na mě on díval mě dostávalo do kolen.

Celý večer jsme se náramně bavili, tančili a hlavně pili. Cítila jsem jak mnou alkohol trochu cloumal, točila se mi hlava a byla jsem taková veselejší. Harry si ze mě díky tomu utahoval a já za to na něj házela vražedné pohledy.
Díky tomu alkoholu jsem měla vcelku plný močový měchýř a tak jsem byla nucena si odskočit.
„Musím jít na malou, počkej tady, Harry," přikázala jsem mu přiopilým hlasem.
„Jsi si jistá, že to zvládneš sama?" Zeptal se s podezíravým úšklebkem a já protočila očima a s odfrknutím šla směrem k záchodům.
Byly v takové menší uličce a kolem nebylo noc lidí. Najednou jsem ucítila hrubý stisk na mém zápěstí a hbitě se otočila. Vysoký, holohlavý muž mě drsně hodil o stěnu a přitlačil se svým tělem blízko na to mé. Měla jsem pocit, jako bych tím nárazem vystřízlivěla.
„Tak ty jsi ta kurvička, kvůli které se Ashton zabil?" Pověděl muž hrubým hlasem a odfrkl si. Absolutně jsem nechápala o čem mluvil.
Hovořil o „mém" Ashovi? Nebo si mě s někým spletl?
„O čem to mluvíte? Ashton Irwin je mrtvý?"
„Ano, udělal to kvůli tobě. Protože jsi mu utekla za nějakým jiným pracháčem. Copak, ten už ti dává to, co si umaneš?" Zasyčel, jeho obličej byl blíž a blíž tomu mému a mé zápěstí držel stále pevněji.
„To není pravda, Ashton mi po nějakou dobu ubližoval jak psychicky, tak fyzicky. Ani mě nemiloval. A o jeho sebevraždě jsem neměla nejmenší ponětí.." snažila jsem se to tomu muži vysvětlit, ale jemu to bylo asi naprosto ukradené.
„To mi je u prdele, zabil se prostě kvůli tobě! A jednoho dne za to budeš pykat.. Je jen otázkou času, kdy se za tebou staví Payne," ušklíbl se a drsně mě chytil jednou rukou za tváře, „a to teprve zažiješ jízdu."
Jakmile jsem zaslechla to jméno, projel mnou mrazivý pocit.
Pustil mě a pak už jsem jenom sledovala jeho záda. Na toalety už se mi nechtělo a okamžitě jsem se rozběhla zpátky za Harrym. Postával stále na stejném místě se sklenkou šampaňského a pozoroval okolí.
Udýchaná jsem za ním přiběhla a chytila ho za paži. Hodil na mě vystrašený pohled a položil ruku na mé rameno.
„Co se stalo? Celá se třeseš," pověděl a celou si mě prohlížel, zda nemám nějaké pohmožděniny.
„Nějaký chlap.. čapl mě u záchodů, a začal mi nadávat, že prý se kvůli mě Ashton zabil. Nechápu to.. Ash je mrtvý, Harry.." řekla jsem a cítila jsem jak se mi slzy hrnou do očí.
Nebylo to, že by mi nějak bylo líto Ashe, necítila jsem k němu už nic jiného než odpor. Spíš jsem byla smutná z toho, že to nejspíš udělal kvůli mně a taky jsem měla obavy z toho, co teď příjde.
„Klid, Faith. Bude to v pořádku, jak ten týpek vypadal? Najdu ho," ptal se Harry, ale já netušila jak ten chlap vypadal. Měl masku, kterou zde má každý druhý muž.
„Měl černou masku s ptačím zobákem, tu tady mají skoro všichni Harry," řekla jsem rozrušeně a Harry si zamumlal pod nosem nějakou nadávku.
„Co přesně ti řekl?" Vyptával se starostlivě.
„Že prý za vše můžu já a že se můžu těšit až se za mnou staví.. Payne-" chtěla jsem pokračovat, ale Harry mě přerušil.
„Do hajzlu, v tom má určitě prsty i Malik. Padáme odsud, nejsi tady v bezpečí," řekl Harry a hned na to mě chytl za ruku a táhl mě směrem k východu. Šli jsme po těch obrovských schodech když v tom se ozvala obrovská rána. Někdo střílel. Hned na to začali lidé křičet a krčit se k zemi. Rána však šla zevnitř ze sálu, ze kterého jsme zrovna s Harrym vyšli.
Harry na mě hodil starostlivý pohled a bez váhání se rozběhl dál ze schodů. Všimla jsem si jak po cestě vytáhl spoza opasku zbraň, kterou teď pevně držel v ruce. Nemohla jsem si pomoct a pomyslela na to, jak je s tou pistolí sexy. Ale pak jsem myšlenky zase zahnala a uvědomila si, že nám může teď jít o život.
Konečně jsme se dostali k východu a nasedli rychle do Harryho auta.
„Připoutej se, bude to asi rychlá jízda," rozkázal mi a já tak učinila. Udělal svižnou otočku na parkovišti a rychle vyjel vstříc domovu.
Neustále kontroloval zrcátka, zda za námi někdo nejde.
„Do hajzlu," zaslechla jsem a také se podívala do zrcátek. Těsně za námi jel obří jeep, který nevypadal zrovna přátelsky. Řidič kopíroval naše pohyby. Jeli jsme po dálnici, Harry se snažil různě kličkovat mezi auty, ale jeep jsme stále nemohli setřást.
„Nemůžeme je zavést k nám domů, to je příliš nebezpečné. Musíme jet někam jinam," řekl Harry a já začala přemýšlet.
„Můžeme jet třeba směrem k Ashově firmě a po cestě někde zabočit a zkusit jim prostě ujet," navrhla jsem. Harry se chvíli rozmýšlel a pak přikývl.
Šlápl na to, ale jeep tím stále úplně nesetřásl. Když jsme vyjeli z dálnice do města, odbočil do nějaké temnější uličky, ale na konci už byla další ulice ze které se z ničeho nic vyřítil další jeep. Ten nám zablokoval cestu z jedné strany a ze zadu stál druhý jeep.
Harry rozčíleně praštil do volantu. Z jeepů najednou vylezli ozbrojení chlápci. Obklíčili nás a čekali až vylezeme z auta.
„Počkej tady, zamkni se a rozhodně nevycházej ven, ano?" Řekl Harry zatím co pevně držel mou ruku. Jenom jsem rychle přikývla. Harry se naklonil a krátce mě políbil. Vzal svou zbraň a naposledy se na mě podíval když vylézal t auta. Jakmile tak udělal, zamkla jsem se a sledovala veškeré dění.
Harry sebevědomě kráčel naproti těm mužům. Ti na něj mířili zbraněmi a pozorně jej sledovali.

Harry's point of view

Šel jsem naproti těm hajzlům a snažil se v té tmě rozpoznat, kdo proti mně stojí.
„Ale, ale, sám Harry Styles, rád tě vidím brachu," řekne někdo a já se zděsím toho, jak je mi hlas povědomý. Najednou ze stínu výjde James. Zuřivostí stisknu zbraň v ruce pevněji. Ale zatím s ní na něj nemířím.
„Ty -" chystám se mu nadat, ale přeruší mě.
„Šetři dechem, budeš ho ještě potřebovat. Payne mě poslal pro tu tvoji kočku, tak nám ji předej a můžem to všechno vyřešit po dobrém," povídá s úšklebkem a já se jenom uchechtnu.
„Myslíš si, že ti jen tak dám Faith? Tak to zapomeň," nabiju svou zbraň a pomalu ji na něj zamířím. Jeho pohunci okamžitě zareagují s namíří na mě také s nabitými zbraněmi.
„Harry, Harry, víš, že nás je tady dohromady 8 a ty jsi jenom jeden, viď?" Zase ten úšklebek.
Ten parchant si se mnou jenom hraje a baví ho to.
„Faith, ti prostě nedám, ať si pro ni ten Payne přijde sám," zasyčím a James protočí očima.
„Ahh, ty nám to děláš fakt těžké. Když myslíš. Ale Payne už se s tebou nebude mazlit tak hako já a myslím, že ti nechá větší památku než já," řekne a hned na to kývne na jednoho ze svých pohunků. Ten namíří na mé rameno a než něco stihnu udělat, vystřelí. Vezmu svou zbraň a také ho postřelím, ale ne do ramene. Do trošku horšího místa, které se nachází mezi jeho nohama. Chlápek se dobelhá k jeepu a nasedá, všechna auta jsou rázem pryč. Já se chytnu za své rameno, které bolí jako blázen a opřu se o auto. Než se naděju, už u mě stojí ustrašená Faith se zaslzenýma očima.
„Harry, sakra, musíme do nemocnice nebo ti to nějak co nejrychleji ošetřit," říká a starostlivě si mě prohlíží. Svou malou ručku má položenou na mé tváři.
„Do nemocnice nemůžeme, musíš mě zavézt za ostatníma do továrny, tam mě ošetří," řekl jsem jí a ona jen horlivě přikyvovala.
Nemohl jsem si pomoct a políbil ji, tak moc se mi ulevilo, že jsem ji od nich zatím ochránil.
Polibky mi oplácela, ale po chvíli se odtáhla.
„Pojď, musíme tě ošetřit," zašeptala a pomohla mi do auta. Když jsem seděl tak mi to rameno zafixovala nějakou látkou, co se mi válela v autě.
Po cestě do továrny jsem zavolal Madeline, že ji nutně potřebuju ať okamžitě dorazí.
„Mad má lékařskou školu, tak nějak napůl, takže mi pomůže," pověděl jsem Faith, abych ji trochu uklidnil.
„Dobře, to jsem ráda," odpověděla a následně mě pevně chytila za ruku na důkaz podpory, řekl bych.
Asi po půl hodině jsme dorazili na místo, v továrně už čekala Madeline a Marcus. Faith mě přidržovala z jedné strany a vedla mě k sedačce.
Madeline na mě hodila vyděšený výraz.
„Co se stalo?" Pomohla mi z druhé strany a posadila mě na gauč. Zaběhla pro nějakou lékarničku.
„James je teď na straně Payna a tak trochu mě postřelil. A ten chce abychom mu dali Faith. Buď ji chce kvůli tomu, že se zabil Ashton a nebo to je nějaký jeho způsob pomsty," zuřil jsem nejen kvůli Payna, ale také kvůli té bolesti, kterou mi ta kulka způsobila.
Madeline mě začala ošetřovat, zatím co Faith držela mou ruku a se smutným vyrázem mě pozorovala.
„Ten chlap si nedá pokoj, tohle všechno jenom kvůli té jeho sestry?" Ptala se Madeline a já přikývl.
Neměl jsem chuť  se o jeho sestře moc bavit, protože Faith stále nevěděla úplně všechno a já jí to ani zatím nechtěl říkat. Mad to pochopila a dál mě ošetřovala.
Asi po hodině jsem byl zase jako nový a s Faith jsme vyrazili domů.
Po cestě bylo v autě nějaké nepříjemné ticho a já netušil jak ho prolomit.
Když jsme dorazili domů, Faith mě stále přidržovala i když jsem už byl prakticky v pořádku.
Stáli jsme tak v předsíni, ona v nádherných šatech, s řasenkou rozmazanou a výrazem takovým neutrálním. A já, s obvázaným ramenem bez trika, měl jsem přes sebe hozené mé zničené zakrvácené sako a sledoval ji ze shora. Byla nádherná, i po celém tom náročném večeru, po tom všem co jsme zažili měla pořád tu stejnou jiskru a stále mě fascinovala.
„Jsem ráda, že jsi v pořádku. Já - já nevím, co bych dělala kdyby - " přerušil jsem ji tím, že jsem jí přiložil svůj prst na ústa.
„Shh, důležité je, že jsme tady teď spolu, živí a zdraví, i když tak nějak postřelení," usmál jsem se na nic a ona mi úsměv oplatila.
Bylo mi jasné na co myslela. Mohla se tvářit tak moc nevinně jak chtěla, ale přesně jsem věděl, co měla teďka v hlavě. Prakticky se vsadím, že na to myslela celý večer.
Přiblížil jsem se k ní trochu blíž a objal ji, opatrně kolem mě obmotaka své ruce a já se naklonil k jejímu uchu.
„Nemůžu si pomoct, ale," sjel jsem pomalu pravou rukou na zip jejich šatů, „v těch šatech jsi tak sexy, celý večer jsem se těšil, až dorazíme domů a budu si s tebou dělat co budu chtít," šeptal jsem a hned na to začal líbat její krk. Hbitě zaklonila hlavu, líbal jsem ji na krku a pomalu jí sundával z ramenou rozepnuté šaty. Co bylo dobré bylo to, že pod nimi neměla podprsenku.
„Harry," zasténala. „Máš na to vůbec sílu?" Uchechtla se a já si odfrkl.
„Na to mám sílu vždycky, věř mi," ujistil jsem ji a z jejího krásného krku jsem přešel na její plné rty. Začali jsme se vášnivě líbat, došlo mi, že v předsíni asi sex mít nebudeme a tak jsme se nějak přesunuli nahoru do ložnice.
Nepřipadalo mi už, že bych před necelýma dvěma hodinama byl postřelený. Jediné na co jsem myslela byla ona a to, jak poblázněný z ní jsem. Co ona se mnou dokázala..
Shodila z mých ramen mé zakrvácené sako a začala líbat mou hruď a bříško. Rukama zabloudila ke kalhotům a začala je pomalu stahovat dolů.

A když jsem to tak sledoval, uvědomil jsem si, že dnes v noci se asi ani jeden moc nevyspíme.

✨✨✨
Po necelém roce, hihi.
Omlouvám se, pokusím se vám to nahradit. Pokud máte nápady na nějaké zápletky nebo něco, nebojte se mi napsat.

MOC DĚKUJU ZA VŠE

VOTE&COMMENT
DOKAŽTE MI, ŽE TADY STÁLE JSTE, PROSÍM!