Los Angeles, California
5th May, Sunday
F A I T H

„Ten večírek je dneska v šest. Řidič pro nás přijede chvíli před šestou tak buď připravená." Řekl Ashton u snídaně. Potichu jsem jedla a přikyvovala. Těšila jsem se to ano, ale nechtěla jsem vědět jak to zase dopadne. Očekávám že tam zase bude flirtovat s cizíma slečnama. Bohužel, nebo bohudík, jsem si už zvykla.

„Jdu s Jasonem na oběd, takže nemusíš vařit," oznámil mi. Nic jsem nenamítala. „Dobře, asi si něco objednám." Nuceně jsem se usmála a on přikývl.

Seděla jsem na pohovce, rukou držela teplý čaj a dívala se na televizi. Zrovna dávali staré díly seriálu HIMYM. Vyrušil mě hluk z předsíně a tak jsem se postavila a vydala se tam. Ashton už byl normálně oblečený - nebyl už jen v trenkách, tak jako před deseti minutama - a obouval se.
„Ty už jdeš?" Zeptala jsem se a podíavala se na své hodinky. Bylo něco po desáté.
„Jo, chceme ještě někam zajít." Odvětil a já chápavě přikývla.
„Dobře, tak ahoj." Naklonila jsem se k němu a tím žadonila o polibek. Nejdřív se na mě podíval stylem 'Co to kurva?' Ale nakonec se ke mě naklonil a krátce mě políbil. Ještě jednou jsem ho pozdravila a sledovala ho jak nastupuje do svého černého Chevroleta. Zamávala jsem mu ještě, ale odpovědi se mi nedostavilo - nečekaně.

Po několika minutách jsem se začala nudit, tak jsem se rozhodla že zavolám svému nejlepšímu kamarádovi, Robovi.

„Čus Robe! Nechceš se stavit? Můžeme si objednat jídlo a tak," řekla jsem jakmile zvednul hovor.

„Jé, nazdar Faith, není problém. Hned jsem tam." A po tomhle zavěsil. Přesně takoví přátele jsou ti nejlepší.

Seděla jsem v obýváku, Amy se semnou mazlila a já koukala na televizi. Neuběhlo ani dvacet minut a už na mě někdo zvonil. Opatrně jsem od sebe odstrčila Amy, ta zamrčela a posunula se na druhou stranu pohovky.

Otevřela jsem dveře, stál předemnou úsměvavý květáček, tedy Robert.

„Čaukyy," pozdravila jsem a padla mu do náruče.
„Čus, ten tvůj se na tebe zase vysral, předpokládám." Jen jsem přikývla a pozvala ho dál.
Zkopnul ze svých nohou boty a šel s semnou do kuchyně.
„Dáš si něco?" Zeptala jsem se ze slušnosti.
„Džus, prosím." Usmál se a já přikývla. Vytáhla jsem ze skříňky dvě skleničky a nalila nám multivitamínový džus.
„Díkes," poděkoval a napil se.

„Co si dáme na oběd?" Zeptala jsem se a doufala že řekne pizzu.
„Já jsem pro pizzu," usmála jsem se a souhlasně přikývla.

„Mm, co takhle Netflix?" Navrhla jsem, když jsme seděli na pohovce a nevěděli co dělat.
„Okay," odvětil Rob a tak jsem zapla Netflix.

Asi kolem dvanácté jsme se rozhodli, že si objednáme to jídlo.

Po půl hodině pizza dorazila. Seděli jsme na gauči, společně s Amy, na nohou jsme oba dva měli krabici pizzy a hodovali.

„Dneska jdu s Ashem na nějaký formální večírek," pověděla jsem a následně si kousla do svého posledního kousku pizzy.
„To jako fakt? A v kolik?" Vyptával se.
„Před šestou nás vyzvedne jeho řidič. Bojím se, že tam zase bude balit cizí ženské." Řekla jsem své obavy, Rob na mě hodil soucitný pohled.
„Hele Faith, já vím že mi do toho nic není, ale příjde mi že se kvůli něj spíš trápíš než abys byla šťastná," řekl Rob a já přikývla.
„Já vím Robe, ale je to složité.. Pořád uvnitř sebe cítím že mě miluje. No, ale uvidíme dneska večer." Usmála jsem se a Rob souhlasil.
„Faith? Slib mi něco.... Slib mi, že když dneska bude nabalovat jiné ženské nebo ti bude říkat hnusné věci, tak se sbalíš a vypadneš od něj. Klidně můžeš jít ke mně, ale nebudeš tady." Řekl vážně.
„Dobře, malíček na to." Zasmála jsem se a nastavila svůj malíček, on taky a spojil ho s tím mým.
„Slibuju," usmála jsem se a jeho malíček pustila.

„Kdy se vrací ten tvůj Romeo?" Zavtipkoval Robert a já se zasmála. Podívala jsem se na hodinky a úsměv mi z tváře zmizel. Bylo chvilku po páté hodině a on se měl vrátit o čtvrt na šest.
„Do háje, nechci tě vyhazovat, ale budeš muset jít." Zaťukala jsem na své hodinky a Rob přikývl.
„Okay, tak mi zitra zavolej jaké to bylo jo?" S úsměvem jsem přikývla. Ještě se rozloučil s chrochtající Amy a odešel.

Dvacet minut po něm přijel Ashton, já už byla vysprchovaná. Zrovna jsem byla v ložnici a malovala se. Nechtěla jsem to nějak přehánět, abych pak neposlouchala, že vypadám jak děvka a nebo že je ten make up moc přehnaný.
Jakmile jsem si obtáhla rty světlým leskem na rty, vešel do místnosti Ashton.
„Ahoj," pozdravila jsem.
„Čau," odvětil a začal se svlékat. „Nevíš kde mám oblek?" Zeptal se s já přikývla rameny.
„Netuším, nejspíš ve skříni." Odpověděla jsem a vydala se ke skříni. Prohrábla jsem ji a po dvaceti sekundách našla jeho oblek.
„Tady je," podala jsem mu ho a on kupodivu poděkoval. Oblékl si ho.
„Motýlka nebo kravatu?" Zeptala jsem se.
„Černého motýlka," odpověděl zatím co si zapínal knoflíky od košile. Došla jsem k němu a zavázala mu ho.
Poděkoval a šel do koupelny.

Vytáhla jsem své šaty a oblékla se, mezitím Ash vyšel z koupelny.
„Co si budeš dělat s vlasama?" Zeptal se zvědavě.
„To nevím. Co myslíš ty? Rozpuštěné a vlnité nebo copek?" Zeptala jsem se.

„Rozpuštěné a vlnité," řekl a sedl si na postel.
„Dobře." Šla jsem tedy do koupelny. Natočila jsem si vlasy do menších vlnek. Nastříkala jsem si na ně lak, ať mi vydrží déle a vyšla z koupelny.

„Tak co říkáš?" Optala jsem se Ashtona a ten zvednul pohled od telefonu.
„Jo je to v pohodě," usmála jsem se nad tím.
„Řidič už je dole, tak pojď." Přikázal, tak jsem popadla mé psaníčko, dala si voňavku a šla dolů.
U dveří jsem se rozloučila s Amy a následně si obula takové zvláštní boty na podpatku, ale k mým šatům se hodily. Ještě jsem na sebe hodila lehký kabát ať mi není zima a společně jsme se vydali k autu, které už čekalo před domem.

Cesta byla krátká a tichá. Dorazili jsme na místo. Ashton z auta vylezl první, potom mi podal ruku, aby mi pomohl, ale myslím že kdyby se kolem nehemžilo tolik lidí, tak by mi nepomohl, takhle jenom chtěl vypadat jako gentleman.
Nabídl mi rámě, které jsem přijala společně jsme kráčeli do velké luxusní budovy. Ani nevím co to bylo za večírek. Mělo tam být několik známých architektů a firem. Do budovy vcházeli lidé hlavně slušně oblečení, a úsměvaví.

Šli jsme nějakou chodbou, ze stropu visely křišťálové lustry, na stěnách byly různé krásné malby. Šli jsme do šatny, odložili si věci a šli do hlavní místnosti. Během cesty nás zdravilo několik lidí, které jsem - i přesto že jsem je neznala - zdravila a usmívala se na ně.

Co se bude na dnešním večírku dít, jsem zjistila až od nějaké dámy, která stála na pódiu a pověděla nám, že nám dnes nějaký známý architekt představí jeho nový projekt a pak si asi můžeme dělat co chceme - teda aspoň takhle jsem to pochopila.

Následovala dvou hodinová přednáška nějakého cizího chlápka o projektu nějakých úžasných lázní. Měla jsem co dělat abych neusnula.

Po těch dvou hodinách jsem jen chodila za Ashem jak ocásek, usmívala se, nechávala si líbat ruce od cízích mužů a podávala si ruce s cizími ženami.
Všude kolem mě byli bohatí a snobští lidé, kterým všechno patřilo a kteří si mohli cokoliv dovolit.

Jediná věc která mě zachránila, byly servírky a číšníci, kteří se tady různě potulovali a v rukou měli tácy s pitím nebo jídlem.
Stáli jsme u muže, který vlastnil firmu se sexuálníma hračkama, ano s těmahle hračkama. Byl velmi známý po světě a jeho žena taky, protože mu pomáhala tyto hračky vymýšlet. Ashton si s ním zrovna o něčem velmi zajímavém povídal, a já jen sledovala lidi kolem mě jak se bavili, nebo spíš dělali že se baví - stejně jako já.
Nejvíc mě zaujal číšník opodál, který měl na tácu nějaké košíčky, které vypadaly fakt lahodně.

Různě jsem se rozhlížela po tom obrovském sálu a byla okouzlena tím obrovským křišťálovým lustrem, který byl přímo nad námi.
Jaké by to bylo kdyby nám teď spadl na hlavu? V duchu jsem se svým myšlenkám zasmála, ale doopravdy jsem si stále udržovala kamenný výraz.
Ashton stále o něčem mluvil s tím mužem. Měla jsem chuť se sebrat a odejít, protože mě to absolutně nebavilo, ale aspoň neflirtoval s žádnýma ženskýma.

Najednou mě chytnul za zápěstí, omluvil se těm pracháčům a táhl mě někam za roh, ať na nás nikdo nevidí.
Stále surově držel mé zápěstí.
„Můžeš se aspoň na chvíli tvářit normálně a ne tak jakoby tě někdo mučil? Chápu že tě hrozně otravuje být tady, ale bohužel to musíš vydržet. Teď jdu něco zařídit tak přijď tak za deset minut. A laskavě se už zkus tvářit normálně, protože se na tebe nemůžu pomalu ani dívat. Jsi odporná." Na každé slovo dával pořádný důraz, ať si ho zapamatuju. Pustil mé zápěstí, které jsem si ihned promnula, a odešel pryč. V očích jsem měla slzy. Vydala jsem se tedy na toalety.

Umyla jsem si ruce a napsala Cotty.

Je to tady hrozné. Všude se to hemží pracháčema a lidma kteří vymýšlí sexuální hračky. Doufám, že se zitra v práci uvidíme. Měj se, F.

Během pěti minut mi přišla odpověď.

Proč s ním ještě vůbec jseš, když tě tahá na takové stupidní večírky?! To víš, že se zitra uvidíme :) kdyby něco, ozvi se. Pa

Usmála jsem se nad její zprávou. Sama nechápu proč s ním pořád jsem. Ale miluju ho, a věřím že on mě taky.

Vyšla jsem z toalet a vydala se na místo, kde jsme celou dobu s Ashem byli.

Hledala jsem jeho postavu v davu lidí. Po chvilce jsem ho uviděla stát s nějakou slečnou, ale stál u ní nějak moc blízko. Byla jsem od nich úplný kousek, takže jsem mohla zaslechnout, o čem se baví.
„Jseš tak sexy," šeptal jí do ucha a já jen ohrnula nos. Jeho ruce různě bloudily po jejím těle a ona se jen chichotala. Říkal jí různé sprosté lichotky - které by mě spíš urazily než potěšily - a já byla v naprostém šoku.
„Nazajdem někam do soukromí?" Zeptal se a to byla poslední kapka. Došla jsem k nim a promluvila.
„Oh, tak to je to co sis potřeboval vyřídit? Přetáhnout cízí holku na záchodcích?" Zeptala jsem se ironicky. Ashton na mě hodil vražedný pohled, zatím co slečna šokovaný.
„Moc se ti omlouvám!" Řekl Ashton slečně - uh couře - a ta byla stále v šoku. Tak on se omlouvá jí? Aha. Sebrala jsem se a odešla.
Vyšla jsem z budovy, ale celou dobu jsem za sebou slyšela kroky.
„Do hajzlu, zastav už!" Zakřičel na mě Ashton a tak jsem zastavila. Otočila jsem se na něj s očima plných slz.
„Co to kurva bylo?!" Křičel.
„To se ptáš mě?! To ty si tam balil nějakou ženskou přímo před mýma očima! Jsi kretén Ashtone!" A jakmile jsem tohle vykřikla, ihned jeho ruka - pěst - vyletěla proti mému obličeji. Ucítila jsem neskutečnou bolest a klopýtla, najednou jsem ale taky uslyšela někoho zakřičet.
„Hej!" A to už jsem jen slyšela rány a když jsem se podívala, Ashton ležel na zemi a držel se za krvácející nos.
Člověk, který ho udeřil a zároveň mi pomohl, ke mě byl otočený zády, ale jakmile se otočil, můj pohled se střetl s dvěma smaragdovýma očima.

<><><><>
OMLOUVÁM SE ZA CHYBY!
Dnešní část trošku o ničem, ale snad se líbila. Kdybych to ještě o něco prodloužila, je to zase až moc dlouhé.
VOTE&COMMENT❤️