11th June - Sunday

H A R R Y

Faith seděla na gauči v naší společenské místnosti a netrpělivě si poklepávala svými prsty o stehno. Vypadala vyděšeně a taky nervózně.
Tenhle rozhovor už jsem si připravoval strašně dlouho, možná už v ten den, kdy u mě poprvé přespala. Ale stále jsem si říkal, že když mi neutekla po tom, co jsem jí už řekl, tak mi neuteče ani teď.
Každopádně jí dneska musím sdělit mnoho informací, chci totiž aby o mně (i o nás všech) věděla co nejvíce věcí a aby se semnou necítila nijak špatně, aby si prostě v mé přítomnosti byla vším jistá a hlavně se mě nebála.

Čekali jsme jenom pár minut, po chvilce už se u nás všichni začali scházet. Madeline si sedla vedle Faith a usmála se na ni, aby ji trochu utěšila. Z druhé strany si vedle ní sedl Tristan, myslím si, že on ji přišel nejvíce sympatický.
Jakmile se všichni usadili, odkašlal jsem si a začal hovořit.

„Takže, vzhledem k tomu, že si přeju, aby o nás Faith všechno věděla, protože mi na ní záleží, chci aby každý z vás nějakým stylem představil svou práci, kterou v téhle společnosti dělá. Samozřejmě můžete něktěří vynechat detaily," řekl jsem a u poslední věty jsem se podíval na Scotta, který velmi rád všem sděluje detaily jeho práce, které nejsou moc příjemné na poslouchání.

Všichni tedy přikývli a já se zeptal, kdo chce začít.
Přihlásil se Park.
„Tak tedy, já jsem Park a pracuji se zbraněmi. Starám se o ně, jsou jako moje děti," všichni se zasmáli včetně Faith, „a hlavně se vždy musím postarat o to, aby byl každý perfektně ozbrojen," Park domluvil a Faith se na něj usmála, její úsměv mě dost uklidnil. Zatím to nebylo nic strašného.
Potom se tedy představil Phil, Tristan a Lip. Slova se chopil Tristan, asi ten nejrozumnější.
„Takže já jsem Tristan, tohle je Phil a Lip. Všichni tři pracujeme s elektronikou. Zařizujeme různé odposlouchávací čidla, kamery a čipy, na zjištění polohy člověka. Staráme se prostě o technické věci, taky i o to, aby nikoho z naší skupiny nemohli vystopovat pomocí telefonů," řekl Tristan a oba kluci jenom přikyvovali. Asi už nebylo co dodat, myslím si, že Tristan to řekl skvěle.
Potom se zvedl Alex, Lucas a Rick, tohohle představení jsem se dost obával. Ale slova se ujal Alex, takže to nemuselo být až tak zlé. Opět se představili.
„My už nemáme na starosti moc pěknou práci, takže ti to řeknu trochu ve zkratce. Když dostaneme nějakou objednávku, tak až určití lidé z naší skupiny udělají svou práci, my máme za úkol tu osobu unést a dotáhnout ji na domluvené místo, kde potom spácháme ten čin. Objednávky taky vyzvedáváme, to probíhá tak, že se s tím klientem sejdeme a domlouváme se na tom, jak ta vražda proběhne," po tomhle monologu už Faith nevypadala moc klidně, myslím si, že už se trochu začala bát, a to ještě neslyšela práci ostatních.
Ještě se přidal Rick, „Já se občas starám i o naši internetovou stránku, o které si myslím, že už jsi slyšela," řekl a Faith přikývla. Je to ta stránka, kde jsem zaměstnal Candy a ona na to přišla díky toho svého kamaráda, takže moc dobře věděla o kterou stránku se jedná.
Potom se zvedli Marcus a Madeline. Nejdříve mluvila Madeline.
„Takže já jsem spíše na takové ty fyzické boje, třeba když má člověk, kterého musíme "zlikvidovat", nějakou ochranku tak mým úkolem je, se jí zbavit. A když jsme tady tak se starám o pohoštění a nebo pořád trénuju," vysvětlila a Faith se na ni usmála. Tak moc jsem si přál vědět, co si o tom všem myslela. Ale nevypadala moc vyděšeně.
„Teď ti něco o sobě řekne Marcus, budu to překládat," pověděla a něco ukázala Marcusovi, ten se na Faith mile usmál.
Madeline začala překládat: „Já jsem Marcus a nedělám tak moc špinavou práci jako ostatní. Zařizuji pouze dokumenty o našich obětech a zjišťuji o nich různé informace, také musím ty osoby vyfotit v určitých situacích. Potom mám také na starosti řízení různé dopravy, třeba vrtulníků a tak dále, a to my moc nepoužíváme, takže většinou jenom řídím auta."
Měl jsem pocit, že práce Marcuse ji uklidnila, ale to ještě neslyšela Scotta, který bohužel šel na řadu právě teď.
Představil se a spustil svou špatnou angličtinou něco o sobě.
„Já mám na štarosti utrpení osob, kterých se musíme zbaviti. Takže různé mučení a někdy i celá vražda. Protože jsi dívenka tak detaily žíkat nebudu, ale má práce mě baví," zašišlal svým španělským  přízvukem a kdyby neřekl to, co řekl, tak by se možná i Faith zasmála nad jeho mluvou, ale věřím, že jí do smíchu moc nebylo.
Jediný kdo chyběl už byl jenom James, ten se ale nehodlal představovat, přesně jsem to tušil.
Stále nevím proč, ale James vůbec nemá rád Faith. Je to hrozně zvláštní vyhýbá se jí a když už ji potká, tak se na ní škaredě dívá.
Faith seděla, tak nějak klidně, najednou se zhluboka nadechla a promluvila: „Takže tohle už jste všichni jo?" Zeptala se.
Raději jsem se chopil slova. „Ještě chybí James, ale ten má něco na práci," řekl jsem a nervózně přešlápnul na špičky. Opravdu jsem se bál její reakce.
„Tak dobrá, ráda jsem vás poznala," pověděla úplně klidně a všichni na ni vyjeveně koukali.
„Ty se nezlobíš?" Zeptal jsem se, když se zvedla a došla ke mně, byli jsme sami, ostatní už dělali svou práci.
„Proč bych se měla zlobit? Je to přeci vaše práce a vaše volba, že něco takového děláte. Nevadí mi to, dokud mě do toho nezatahujete," řekla a já se usmál. „Tak to jsem moc rád, že to takhle bereš. A děkuju moc, že sis je vyslechla," Faith jenom přikývla a rozešla se za Madeline a Marcusem, kteří stáli v malé kuchyňce, Mad něco vařila a Marcus zrovna ochutnával.
Sledoval jsem ji, jak se s Madeline baví a dokonce se směje. Byl jsem opravdu rád, že to všechno vzala takhle dobře.
Najednou se vedle mě objevil Tristan, vypadal docela vyděšeně.
„Harry? Máme problém, vzpomínáš na toho Ashtona Irwina?" Zeptal se mě zadýchaně. Nad vzpomínkou na toho muže jsem se zamračil. Jenom jsem přikývl na souhlas.
„Tak ten klient, co si objednal jeho smrt dnes zemřel.. Našli ho oběšeného někde ve stodole, nejspíš sebevražda," informoval mě a já se to snažil všechno vstřebat.
„Takže tím pádem ten případ padá, když už nemáme klienta, že ano?" Zeptal se Tristan, aby se ujistil.
„Ano, tím pádem padá, informuj o tom prosím všechny, ale Faith to neříkej. Děkuju ti za informace, Tristane." On jenom přikývl a odešel všechny informovat.
Faith už najednou nebyla v kuchyni, a tak jsem ji začal hledat po celé hale, uviděl jsem ji s Lipem a s Philipem. Opět se smála, vypadala doopravdy klidně.
Podíval jsem se na své Rolex hodinky a zjistil, že bylo něco kolem druhé hodiny. Zavolal jsem tedy na Faith, aby za mnou došla.
Jenom tázavě nadzvedla obočí, nad tím, co po ní asi tak potřebuji.
„Nechtěla bys zajet na oběd? Mám docela hlad a už jsou dvě hodiny, tak co říkáš?" Navrhl jsem a Faith se široce usmála.
„To zní skvěle, ale půjdu jenom pod podmínkou, že pojedeme do McDonald's," řekla a já se zasmál. „Tak fajn, pojedeme do McDonald's."

Faith se se všemi rozloučila jako se starýma známýma a společně jsme pak šli do auta.

„Na co myslíš?" Zeptal jsem se jí, protože už docela dlouho mlčela.
„Na to jaký si dám burger," řekla seriózně a následně se nahlas zasmála, a já spolu s ní.
„Ale ne, teď vážně," odkašlal jsem si.
„Já vlastně ani nevím, co si mám myslet, Harry. Bojím se, ale zároveň mi ti lidé připadají v pohodě, ne jako vrazi. A taky věřím, že doopravdy zabíjíte jenom ty zlé lidi. Ale po tom, co jsem teď zjistila se určitě nestěhuju, leda že by si to chtěl," řekla a poté se uchechtla.
„Dobře, naprosto tě chápu, a dám ti čas na to, udělat si o tom všem obrázek. Určitě to nechci, jsi to nejlepší, co mě teď v poslední době potkalo," ujistil jsem ji a ona se usmála a zašeptala jenom tiché Fajn.

Dojeli jsme k McDonald's a vystoupili z auta. Vevnitř bylo opravdu hodně lidí, ale nijak nám to nevadilo, protože jsme oba měli obrovský hlad.
Chvíli jsme si vystáli řadu na objednávku, a podle toho co všechno si objednala Faith, se asi ti lidi za námi dost nervovali.
„Já bych vás poprosila o dva cheeseburgery, potom o jeden wrap s grilovaným masem a taky bych chtěla jeden velký čokoládový shake a mcflurry s lentilkama," vyjmenovala svou objednávku a já i pán za pokladnou na ni udiveně koukali. „Co si dáš ty?" Zeptala se mě a já se uchechtl. „Dám si jedno McWrap menu, a všechno s sebou, děkuju," řekl jsem a pán si to zapsal, řekl mi určitou částku, která nebyla moc nízká díky tomu, jak se Faith rozjela a já mu tedy zaplatil.
Když jsme opodál čekali na naši objednávku, která pak byla za několik minut hotová, a Faith nesla dvě tašky s jídlem a ještě k tomu jeden milkshake a zmrzlinu, nechápavě jsem ji sledoval.
Vycítila můj pohled a promluvila: „Ano, tohle všechno sním, když jsem nervózní a nebo se jednoduše potřebuju uklidnit, tak jím," vysvětlovala mi a já se jenom smál. Ale docela mě rozhodilo co řekla. Potřebovala uklidnit..? Ano asi ji chápu, že toho na ni bylo moc, ale mohli jsme si o tom i popovídat a ne se jenom s prominutím přežrat.
„Aha, tak to všechno vysvětluje. A nechceš si semnou o tom promluvit?" Navrhl jsem a ona jen zakroutila hlavou a napila se svého milkshaku. „Nechci, teď se chci hlavně najíst, potom můžeme mluvit," řekla a nasedla do mého auta.
„Počkej, mám nápad kam se můžeme jet najíst, ještě to nerozbaluj," pokynul jsem a nastartoval auto. „Dobře, šéfe," odvětila a já už se dál soustředil jenom na cestu.

Během cesty už byla Faith dost nervózní, pořád si stěžovala, že má hrozný hlad. Ale po deseti minutách neůprosného škemrání o to, aby už se konečně mohla najíst, jsme dojeli na to správné místo.
„Klid, však už tady jsme," řekl jsem a v tu chvíli zabrzdil. Před námi byl výhled na celé L.A. Faith se ihned rozzářily oči jakmile to uviděla.
„Páni, to je krása. Tak tady se mi bude jíst o mnohem lépe," uznala a já s úsměvem přikývl. „To teda jo."
Seděli jsme v autě, mlčky jedli, ani rádio nehrálo. Někomu by takové ticho přišlo nepříjemné, nám dvoum vůbec. Když jsme oba dva dojedli, teda když jsem dojedl já - Faith ještě měla zmrzlinu - odvážil jsem se promluvit.
„Takže.. chceš si o tom promluvit?" Zeptal jsem se jí a ona na mě pohlédla zvláštním výrazem.
„Mám jenom jednu jedinou otázku, Harry," řekla lhostejně a já přikývl. „Ptej se."
Připadalo mi, že chvíli váhala, pak se zhluboka nadechla a promluvila.
„Harry, baví tě vraždit lidi?"