11th June - Sunday
F A I T H

Druhý den ráno jsem se vzbudila celá polámaná a unavená. Všechno mě bolelo a já ani nevěděla z čeho.
Dnes jdu s Harrym na ten bál a musím říct, že se opravdu těším - navzdory tomu, co jsem o něm včera zjistila.
Vlastně se mi o Harrym dnes zdálo, byl to zvláštní sen.
Nejdříve jsme spolu byli na pláži (vypadalo to skoro jako vzpomínka na ten den, kdy jsme spolu byli v Malibu) a po tom jsme se objevili v nějakém sklepě, kde jsme byli sami dva. Já byla připoutaná k potrubí a Harry mi odporně nadával. Byl to vážně hrozný sen a já jsem ráda, že to není realita. A snad ani nikdy nebude, vzhledem k tomu, co mi včera večer Harry pověděl, doufám, že se to nikdy nestane.
Pomalu jsem vstala z postele a protáhla se v zádech. Ještě jsem si zívla, podívala se na hodiny, které ukazovaly něco po deváté. Následně jsem se rozešla ke svému šatníku, odkud jsem si vzala čisté spodní prádlo, tepláky a triko. Převlékla jsem se a šla se do koupelny zkulturnit.
Tak jako každé ráno, co se podívám do zrcadla, jsem se sama sebe zlekla. Měla jsem kruhy pod očima a obličej napuchnutý, a to teda nevím, díky čemu. Opláchla jsem se studenou vodou a umyla si zuby.
Poté jsem sešla dolů do kuchyně, kde seděl u pultu Harry. Na sobě měl jen tepláky, jak naschvál samozřejmě neměl triko. Všiml si mě a usmál se.
„Dobré ráno," řekl a položil na pult svůj hrnek s kávou.
„Dobré ráno."
Harry měl před sebou talíř, na kterém měl volské oko a toasty, taky hrnek s kávou.
„Chtěl jsem tě nechat vyspat, tak jsem tě kvůli snídaně nebudil, ale jestli chceš, udělám ti klidně vajíčka," nabídnul mi a já si mezitím nalívala do hrnku kávu, která ještě zbyla.
„To je v pohodě, dám si müsli, ale děkuju," řekla jsem a vytáhla si z lednice mléko, poté jsem si vzala z poličky čokoládové müsli a všechno smíchala v jedné misce. Jídlo jsem si ohřála v mikrovlnce a sedla si vedle Harryho.
Cítila jsem, že mě sleduje a tak jsem se na něj podívala. Chvíli jsme na sebe jenom mlčky koukali, ale Harry pohled odvrátil.
Dál jsem na to nemyslela a pokračovala v jezení.
Harry mezitím po sobě nádobí umyl, ale sednul si zpátky vedle mě. Najednou měl v ruce tu složku, kterou měl včera u sebe, když mi prozradil, kdo vlastně je. Myslím si, že jsme na ni oba dva úplně zapomněli.
Nechápavě jsem ho sledovala, jeho výraz byl nervózní a já se bála, proč tomu tak je.
„Něco bych ti měl ukázat. Snad tě to nijak nevyděsí, ale myslím si, že bys to měla vidět," řekl a složku opatrně otevřel.
První čeho jsme si všimla, byla fotografie na první straně a k tomu byl nějaký text.
Byla to fotka Ashtona. Absolutně jsem nechápala, co to má znamenat.
Podezíravě jsem se podívala na Harryho, ten mi pokynul ať pokračuju dál.
Očima jsem přelétla text. Byly tam o něm napsané různé údaje. Vzhled, adresa a telefon. Otočila jsem stranu a šokovaně otevřela pusu dokořán.
Na další fotce jsem byla i já, spolu s Ashtonem, který mě drsně držel za zápěstí a já se mu snažila vyvléct. On měl naštvaný výraz, já vyděšený. Fotka byla vyfocená zvláštně, přesně takovým tím stylem, kterým prostě lidi fotíte tajně, poznala jsem to, protože byla fotka určitě vyfocená z nějakého keře, vzhledem k okrajům fotky, které byly pokryté nějakými listy.
Ten den jsem si přesně pamatovala. Zrovna jsme se kvůli něčemu hádali, myslím, že to bylo kvůli práci, a on se hrozně rozčílil. Doma mě potom uhodil a dalších pár dní s semnou nemluvil.
Každopádně jsem neměla ponětí, proč tohle ten člověk vyfotil.
„Co to má znamenat, Harry?" Zeptala jsem se šokovaně a Harry si povzdechnul.
„Měl jsem ti to ukázat dříve, omlouvám se. Ty fotky už jsou staré, stejně jako ta objednávka," zasekl se Harry a já nadzvedla obočí.
„Objednávka čeho?" Nechápala jsem nic z toho, co se právě dělo.
„Objednávka jeho vraždy," řekl Harry nejistým hlasem a já na něj vykulila oči. Byla jsem v naprostém šoku, nemohla jsem tomu uvěřit.
„Počkej, někdo si vás objednal, abyste zabili Ashtona?" Zeptala jsem se, abych se ujistila, zda dobře slyším.
Harry jenom přikývl.
„A řekneš mi, kdo to byl?" Požádala jsem ho a Harry si k sobě posunul složku. Otočil pár stran, mohla jsem si všimnout dalších fotek Ashe, občas i mě.
Poté složku posunul zpátky ke mně a já uviděla fotografii nějakého - pro mě neznámého muže.
Jmenoval se John Clash a bylo mu 42 let. Byl šedivý a na fotografii měl na sobě oblek.
„Tento muž si před dvěma měsíci objednal jeho vraždu, znáš ho?" Zeptal se a já jen zakroutila hlavou.
„Nikdy jsem ho neviděla."
„V té složce je napsaný důvod, měl s ním nějaké pracovní spory. Taky to bylo kvůli tomu, že týral svou přítelkyni, tedy tebe. Vážně ho neznáš?" Harry mě těmi slovy dost překvapil, stejně jako úplně vším poslední dva dny. Ještě jednou jsem se na fotografii podívala a stále mi nebyl povědomý.
„Vážně nevím, promiň," řekla jsem a složku posunula k němu.
„To se neomlouvej. Jenom jsem chtěl, abys věděla, že je na našem seznamu. A tak nějak bych něco potřeboval vědět," pověděl a já mu ihned skočila do řeči, protože jsem přesně věděla, co tolik potřebuje vědět.
„Jestli mi nevadí, když ho zabijete? Asi mi to vadí, ale hádám, že s tím nic neudělám," přerušila jsem jej a Harryho obličej najednou povolil.
Vypadal docela dost překvapeně.
Nevím jestli kvůli tomu, že jsem přesně uhodla, na co se chtěl zeptat a nebo kvůli tomu, že mi vadí jeho smrt. Samozřejmě, že by mi vadilo, kdyby ho zabili. Ano, nenávidím ho, ale žila jsem s ním několik let a prožila s ním i pár pěkných chvil a představa, že je mrtvý se mi opravdu nelíbí.
„Dobře, promluvím si o tom se skupinou," oznámil mi a já přikývla. Harry složku zavřel a odešel do obýváku. Zpátky se vrátil bez složky a sednul si znovu vedle mě.
„A ještě něco, chtěl bych tě dnes s sebou vzít do práce. Myslím si, že by bylo dobré tě seznámit se skupinou a ukázat ti, že nejsou žádná monstra. A taky bych ti mohl spolu s nimi vysvětlit něco o naší práci," pověděl Harry a já se na chvíli zamyslela.
Docela jsem se té jeho skupiny bála, taky jsem se bála toho, co dalšího o něm ještě zjistím. A co když tam na mě všichni budou hnusní?
Každopádně jsem věděla, že musím zjistit pravdu a úplně všechno o tom, co vlastně Harry dělá. Takže jsem usoudila, že s Harrym dnes do jeho práce půjdu.
„Tak dobře, možná to je dobrý nápad," povzdechla jsem si a Harry mě pohladil po ruce, kterou jsem měla položenou na stole. Povzbudivě se na mě usmál.
„Určitě je to dobrý nápad, hlavně se neboj. Nic se ti nestane, dokud jsem s tebou ano?" Řekl chraplavým hlasem a velmi upřímným a uklidňujícím tónem. Usmála jsem se na něj a přikývla.
„Ano."
Harry mi ještě vtiskl jemný polibek na spánek, stejně jako včera v noci, kdy si myslel, že spím, a kdy mi řekl něco v tom smyslu, že našel tu pravou a taky to, že jsou jeho rodiče mrtví. V tu chvíli mě píchlo u srdce, při myšlence na to, jak Harry musí, nebo musel, trpět. V tu chvíli jsem byla za své rodiče opravdu ráda.
Podívala jsem se na hodiny, které visely v kuchyni na stěně a ukazovaly pár minut po desáté hodině.
Chvíli jsme tam tak mlčky seděli a oba dva byli zaneprázdnění svými myšlenkami, řekla bych.
Harry ale ticho prolomil.
„Asi bychom už mohli za chvíli vyjet, šla by ses prosím obléct?" Oznámil mi Harry a já souhlasně přikývla.
„Jasně, a je jedno, co si obleču?" Zeptala jsem se pro jistotu a Harry se zasmál.
„No, radši si neber nic moc odvážné, kvůli pár klukům ze skupiny, jinak je to úplně jedno, stačí rifle a triko," doporučil mi a já se zasmála spolu s ním. Trochu mě vyděsil ohledně těch "pár kluků ze skupiny", ale uklidnila jsem se tím, že když tam bude Harry, nikdo si snad nic nedovolí.

Šla jsem se tedy nahoru převléct. Vzala jsem si na sebe modré potrhané džíny, bílé Gucci triko a na to jsem si dala černě zbarvenou  džínovou bundu.
Makeup jsem nijak nehrotila, dala jsem si jenom řasenku a matnou řůžovou rtěnku, která byla dost nevýrazná. Vlasy jsem si nechala v copku a když jsem usoudila, že jsem hotová, šla jsem zpátky dolů za Harrym.
Ten už se taky stihnul převléct. Zrovna v kuchyni pil vodu, když si mě všimnul, dal sklenici do dřezu a usmál se.
„Můžeme jít?" Zeptal se a já jenom přikývla.
„Dobře."
Prohlédla jsem si ho, na sobě měl černé upnuté společenské kalhoty a černou košili. Oba dva jsme byli oblečení úplně jiným stylem, díky čemuž jsem si připadala vcelku blbě, ale teď už jsem s tím nic udělat nemohla.
Obula jsem si své Nike tenisky, Harry svoje boty od Gucciho a vyšli jsme z domu. Harry pečlivě zamknul a společně jsme šli do garáže.
Harry se vcelku dlouho rozhodoval, jakým autem pojedeme. Nakonec vybral černý Range Rover.
Když jsme byli na cestě, Harry mezitím obvolal plno lidí, aby se ujistil, zda jsou všichni v práci. Zatím nikomu neříkal o tom, že tam přijedu spolu s ním. O to víc jsem byla nervózní. Nahlas jsem se nadechla a vydechla. Harry to zaregistroval a zasmál se.
Položil svou ruku na mé stehno, které konějšivě zmáčknul, což mě ještě rozptýlilo. „Klid, Faith. Všechno bude v pohodě, ano?" Uklidňoval mě a já se na něj podívala. Bedlivě sledoval cestu před sebou a já jen přikývla, pak mi došlo, že mě asi neviděl.
„Dobře."

Jeli jsme asi třičtvrtě hodiny, když jsme se najednou objevili na obrovském place, vypadalo to trochu jako nějaká poušť. Uprostřed ničeho byla nějaká továrna, která vypadala dost opuštěně. Byly zde dva vysoké komíny a jedna velká budova. Všechno tohle se nacházelo na obrovském kopci, ze kterého byl výhled skoro na celé L.A.

Nechápavě jsem se podívala na Harryho, netušila jsem, že to bude vypadat takhle.
„Jsme nájemní vrazi, nemůžeme normálně pracovat doma," vysvětlil mi a hned na to se zasmál.
„Aha," Odvětila jsem a uchechtla se.
Harry vystoupil z auta a otevřel mi dveře. Taktéž jsem vystoupila a Harry auto zamknul. Rozhlédla jsem se kolem, výhled byl odsud opravdu moc pěkný.
Vydali jsme se tedy směrem k továrně, která byla ohraničená stříbrným plotem. Všimla jsem si několika aut, které zde ještě byly zaparkované. Většina z nich byla Range Rover a nebo Mercedes.
„No jo no, gangsteři mají hodně peněz," zavtipkoval Harry, když viděl jak si prohlížím všechna ta drahá auta. Protočila jsem nad tím očima, ale zasmála jsem se.
Do továrny se vcházelo takovými obrovskými vraty. Harry na ně hlasitě zabušil, během chvíle se otevřely.
Za vraty stál James, nejdříve se podíval na Harryho, po tom na mě, pak zase na Harry a pak na mě.
„Nazdar," pozdravil jej Harry. James otevřel vrata trochu více.
„Ahoj," pozdravila jsem ho taky a James po mně ihned střelil pohledem.
„Čau," Odseknul a já nechápavě nadzvedla obočí. Harry nad ním jenom protočil očima a spolu jsme vešli dovnitř.
To místo bylo obrovské. Prakticky vevnitř vůbec nic nebylo. Vlevo jsem si všimla nějakých stolů a židlí, potom velká tabule. U stolů sedělo pár lidí. Vpravo byla kuchyň, kde stála nějaká slečna a něco nejspíš vařila. Přímo předemnou bylo něco jako obývák, prostě gauče a stolek, akorát zde nebyla televize, ale další tabule. Na jednom z gaučů sedělo pár mužů a něco dělalo na počítáčích, které měli položené na klíně. V tom "obýváku" byla i velká skříň, ve které byly nějaké dokumenty.
Všimla jsem si i dveří s obrázkem WC. Bylo zde ale plno dalších dveří, na kterých ale nebyly žádné cedule a obrázky, začala jsem se obávat co v nich je, když z jedné z místností vyšel muž ozbrojený od hlavy až k patě.
Vlevo bylo ještě pár stolů s počítači, za kterými seděli tři lidi. Na uších měli sluchátka s mikrofonem a něco dělali.
Nikdo si nás nevšimnul, všichni si dál dělali svoje.
Neviděla jsem žádné známé tváře, jediný koho jsem zde znala byl James (a samozřejmě Harry). Niall a Louis zde nebyli, když jsem se na ně zeptala Harryho, odpověděl mi, že jsou někde pracovně.

Harry najednou zatleskal. Všichni se za tím hlasitým zvukem, který se přes celou budovu ozýval, otočili a zvedli se ze svých míst.
Harry mě majetnicky popadnul za pas a přitáhnul si mě k sobě.
Prohlížela jsem si lidi, co se k nám pomalu blížili.
Bylo jich přibližně deset. Všichni to byli muži, kromě jedné jediné dívky, té co něco tvořila v kuchyni.
Všichni vypadali děsivě. Muži měli vypracované postavy a potetované těla. Ta dívka byla taky potetovaná, dokonce i na krku. Měla dlouhé zrzavé vlasy a na sobě měla nějaký černý kožený komplet. Vypadala drsně, a asi bych se s takovou ženou do problémů nechtěla dostat.
Většina z nich vypadala, že jsou asi v mém a nebo Harryho věku.
Když jsem viděla, jakým stylem se na mě všichni dívají, nahlas jsem polkla.
„Lidi, tohle je Faith. Už o nás ví, přivedl jsem ji sem, abych ji všechno řekl," oznámil všem Harry a jakmile domluvil, jeho pracovníci hned odstranili ty děsivé výrazy.
Jeden vousatý zrzek se ozval jako první.
„Joo, to je ta Faith. Těší mě, jsem Phillip, ale říkej mi Phil, je zde totiž ještě jeden Phillip," představil se a ukázal na bruneta s černými brýlemi, myslím si, že zrovna tihle dva seděli za tím počítačem.
„Jo jsem Phillip, říkej mi Lip, ale myslím si, že mě v pohodě rozeznáš od tohohle idiota, jsem totiž mnohem hezčí," mrknul na mě a já se zasmála. Oba dva byli vcelku pohlední, takže jsem s Lipem nemohla souhlasit.
„Omluv nás za ty dva, jsou bratři a nedokážou se smířit s tím, že je rodiče tolik nenávidí, že jim oběma dali stejné jméno," uchechtl se ironicky jeden blonďák, který mě uchvátil tím, že měl na tváři tetování. Byla to slza, kterou měl přímo pod okem.
Phil a Lip se na něj zamračeně podívali a něco zanadávali.
„Mimochodem, já jsem Alex, rád tě poznávám," podal mi ruku a já si s ním potřásla.
Zatím vypadali všichni úplně v pohodě, sice jsem teprve znala tři lidi z desíti, ale měla jsem z toho dobrý pocit.
Následně se mi představili dvojčata - Lucas a Rick. Oba dva byli sympatičtí a milí. Byli to bruneti, vysoké postavy. Vlastně zde nebyl nikdo malý, všichni byli vysocí.
Zalíbilo se mi jejich společné tetování, které měli oba dva na stejném místě - na levé paži. Lucas měl kolečko s černým obrysem a Rick měl kolečko vyplněné černou. Přišlo mi to moc hezké.
Najednou se předemnou objevila ta zrzavá dívka.
„Jsem Madeline, tohle je můj brácha Marcus," ukázala na zrzka, který stál vedle ní. „Těší mě," řekla jsem, a podívala se na ně.
„Marcus je hluchoněmý. Já ale umím znakovou řeč, takže většinou překládám," informovala mě znuděným tónem a já jen šokovaně přikývla.
Nakonec se mi představili poslední tři muži - Tristan, Park a Scott.
Park byl ten muž co vycházel z té místnosti celý ozbrojený.
Byl vysoký a opravdu hodně svalnatý, taky byl holohlavý. Šel z něj opravdu strach, ale když mluvil, přišel mi hodný.
Tristan byl blonďák, který vypadal, že jako jediný z nich nemá tetování. Měl brýle a vypadal opravdu chytře. Potom tady byl Scott, který mi připadal, že je španěl, měl takové rysy a všechno, jenom neměl španělské jméno.

Když se mi všichni představili, šli zase zpátky na svá místa.
Harry mě zavedl do toho obýváku, či co to bylo, posadila jsem se na gauč.
„Tak co si o nich myslíš?" Zeptal se mě Harry zvědavě.
„Vypadají v pohodě, ale jde z nich strach, to nemůžu popřít," řekla jsem se smíchem a Harry se také zasmál.
„Jo, jsou děsiví. Za chvíli ti všechno povíme, jenom všichni musí udělat svou práci," oznámil mi Harry a já přikývla.
Chvíli bylo ticho, dokud se přes celou budou neozvala hlasitá španělská nadávka. Díky tomu mi došlo, že Scott je určitě španěl.

A tak jsem tam netrpělivě seděla a čekala na to, co se dozvím. Bála jsem se, kdo by se nebál?

<><><><>
Omg, znáte to, když vás najednou střelí nápad? To se mi stalo s tím Ashtonem, rozhodně jsem to neměla v plánu😅
Ale jsem s touhle částí kupodivu dost spokojená, snad vám nevadí, že jste se toho nic moc zatím nedozvěděli, ale už tak je část dost dlouhá a nechtěla jsem ať je zase až moc dlouhá, ať může mít tenhle příběh více částí.

Jak jste si užili prázdniny? Já poslední týden prázdnin strávila na katastrofálním soustředění, takže radši nic neříkám.
Hádám, že se nikdo netěšíte do školy😂

Doufám, že se vám tedy část líbila a moc jsem vás nezklamala❤️Pokud ano, zanechte prosím vote a komentář, opravdu si toho cením a jsem za to moc ráda❤

️Děkuji vám za veškerou podporu a hlavně za těch 7K přečtení! Je to neuvěřitelné!

VOTE&COMMENT PLEASE❤️✨