*Kapitola 17*

Na obrázku je Will... (nevím jak se mi to povedlo, ale nevypadá jako dospělí, ale toho si nevšímejte :D)

Dívky odešly tiše do pokojů. Sal měl pravdu, musely si odpočinout. Když šla Kate zkontrolovat Chettu, už spala. Jí samotné se chtělo spát, ale když si konečně myslela, že už konečně usne, zaslechla něčí kroky v obývacím pokoji pod ní.

Koukla se na hodiny, které ukazovaly dvě hodiny ráno. Všichni by měli spát. Možná to byla jen Ráchel. Nevěnovala tomu tedy nijak zvlášť pozornost.

Ozval se další zvuk, který jí přiměl, aby se zvedla z postele. Dole se něco rozbilo. Pro jistotu si vzala nůž a sešla neslyšně ke kuchyni. Než stačila vejít, někdo vyšel ze dveří a zalapal po dechu, jak se dívky s nožem lekl.

,,Co tu pro boha děláš, Kate?" Zeptal se s úsměvem černovlásek.

,,Slyšela jsem tě, jak tu chodíš." Povzdechla si. ,,Nevěděla jsem, kdo to je a tak jsem sešla dolu. Víš jak, pro jistotu." Pousmála se.

,,Měla by jsi jít spát."

,,Ty taky."

Usmál se na ni a objal kolem pasu. Vážně jí to moc chybělo. Pak se rozdělili a každý šel do svého pokoje. Takže nakonec se jen přeci vyděsila zbytečně. Kdyby to věděla, ani by se nenamáhala přerušit svůj skoro spánek.

Po chvilce se jí usnout podařilo.

Ráno Kate vzbudil výkřik. Byla to Leila. Vyběhla z pokoje a zamířila do kuchyně. Všude na zemi byly střepy, které tam ještě před čtyřmi hodinami nebyly. Černovláska byla na druhé straně.

Červenka opatrně přeskákala přes střepy a klekla si ke kamarádce, která se neustále dívala na linku. Kate následovala její pohled.

,Stejně vás dostanu!' Bylo napsáno na lince krví zvířat, která ležela pod linkou a kolem stolu a před dveřmi na verandu. Dveře byly ještě k tomu zamčené.

,,Leilo, jsi v pořádku?" Zeptala se Kate, ale odpovědí jí bylo mírné pokívání hlavy.

Odvedla černovlásku do obývacího pokoje a posadila ji na gauč. To už byla dole skoro celá skupina.

Zatímco Kate uklidňovala Leilu, byla Chetta s Liemem nuceni, aby odvedli Dennyho a Kasandru k Willovi.

Museli doma uklidit, a ti dva by určitě neunesli až takový pohled. Zbytek prostě někam zmizel, jelikož se jim nechtělo to uklízet. Zůstali na to jen Ráchel, Sal, Kate a Jacob.

Kate zavolala Kioshimu, aby došel pro Leilu. Nemohla jí tam v takovém stavu nechat. Všechno mu vysvětlila do telefonu a on si opravdu pospíšil. Za deset minut už byl Kioshi u nich a šel pro černovlásku.

,,Díky, že jsi sebou tak hodil." Usmála se červenka.

,,Vždyť víš, že pro Leilu udělám vše." Byla jeho odpověď.

Když se za nimi dveře zavřely, Kate se hned ptala, jak se tam mohli dostat a tohle všechno udělat, když ona a Jacob byli ještě ve dvě hodiny vzhůru. Nikdo na to nepřišel.

,,Dobře, Kate, Jacobe, omyli by jste tu krev a uklidili střepy?"

Oba kývli na souhlas. Kate se postarala o krev, ale ten pohled jí byl nepříjemný. Měla opět ten svůj pocit nejistoty a strachu. Neuměla to popsat, jen už to chtěla mít za sebou.

Ještě vytřela podlahu a když byla všechna krev pryč, mohla si oddechnout, že to zvládla.

,,Je to všechno?"

,,Mohla bys ještě odnést ten pytel, Kate?" Zeptala se Ráchel, když vešla do kuchyně.

,,Co v něm je?" Zeptala se vyděšeně.

,,Jen střepy. O zbytek se postaral Sal." Zasmála se Ráchel a šla pokračovat v drhnutí koberce taky od krve.

Červenka vzala pytel se střepy a odnesla ho k lesu za dům, kde měli popelnice. Ve chvíli, kdy se vracela k verandě domu, zaslechla od lesa dětský pláč.

Nedalo jí to a otočila se. Nikoho neviděla. Zase nějaká past? Pomyslela si. Ale kdo by využíval malé dítě? Zeptala se, jestli tam někdo je. Pláč neustával.

,,Kde je maminka?" Zeptala se dívka v lese.

Kate se nadechla. ,,Kdo je tam? Pomůžu ti."

,,Kate?"

,,Co?" Podivila se.

Otočila se ke vchodu, jestli to nebyl někdo z domu, ale ne. Rozběhla se do lesa, protože od tamtud cítila bolest a zoufalství. Tohle nikdo nemohl nahrát, protože to bylo skutečné!

Znovu se zeptala, kde dívka je. Byla v lese, ale tam na tom místě ještě zatím nebyla. Žádná cesta tam nevedla. A porost byl hustý, takže by se tam nikdo jen tak neprocházel. Leda by hledal cestu ven, protože se ztratil.

,,Někoho hledám." Zaslechla někde před sebou.

,,A koho?"

,,Poslali mě, abych je našla."

Sakra! Křikla na sebe dívka v duchu. Opravdu skočila do pasti, nebo je jen dívka zmatená.

,,Kdo tě poslal?" Zeptala se dívka přiškrceně.

Odpověď se jí ihned naskytla ve chvíli, kdy se otočila. Byla tam Amber a usmívala se na ní.

,,Přeci já."

Byla tak rychlá, že Kate nestačila nijak zareagovat. Černovlasá dívka jí před pusu dala ruku a ona hned na tu upadla. Pohltila jí temnota a zima, která nepředvídala nic dobrého.

Všechny dny jí připadaly, jako by se opakovaly stále dokola. To byla poslední myšlenka, kterou měla. 

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top