Kate s Kas vešly do pokoje, který byl úplně totožný s tím v továrně. Ale ony tam nebyly, takže byla otázka, jak se tam dostaly? Vešly dovnitř. Skříní!

,,To je divný. Jak to že jsme tu?"

,,Kasandro?"

,,Ano?" Otočila se na ni zmateně a pohrávala si s vlasy.

,,Uteč, hned!" Křikla na ni dívka a utíkala jí v patách.

Za nimi se začala objevovat hustá černá mlha. Zase... Tušily, co je to za mlhu a tak utíkaly dále, bez jediného ohlédnutí. Zpět tou stejnou chodbou. Uviděla dveře, tak Kate popadla dívenku za ruku a otevřela je. Byly tam schody, mířící někam dolu. Dveře se sami zavřely a dívky běžely dolu. Byly tam další dřevěné dveře, ale nešly jim otevřít. Začala z nich téct voda ve chvíli, kdy do nich někdo vrazil z druhé strany. Dívenka se schovala za červenku, nebyla jediná, kdo se bát. Nakonec se dveře prudce otevřely a kromě vody se vyřítili i Jake, Tim a Nikolas.

,,Bože, víte, jak jste nás vyděsili!?" Křikla na ně Kate.

,,Tak pardon, hehe." Zasmál se Jake. S tím už jí lezl na nervy.

,,Co tady děláte?" Zeptal se Nikolas.

,,Schovaly jsme se tady." Přiznala Kas za ně obě.

,,Před čím?" Zeptal se nechápavě Tim a koukl se na Kate.

,,Byla tam černá mlha. Před tím se změnila v Zerefa..." Povzdechla si.

,,Jdu to omrknout!" Řekl Jake a vyběhl schody nahoru ke dveřím.

Zaslechli od schodů zavrzání otevírajících se dveří. Nic už tam nebylo. Parta se už nerozdělovala a šla společně dál. Všichni byli mokří a těšili se, až se doma převléknou. Najednou se z vysílačky ozval velice známí ženský hlas.

,,Kate, jste v pořádku?" Zeptala se Ráchel udýchaně.

,,Jo, jen jsme všichni trošku mokrý. Jsou tu s námi kluci, takže nemusíš mít strach."

,,Tim a spol?"

,,Jo." Kate se usmála na Kasandru, která se od té doby, co viděly tu mlhu, držela u ní.

,,Dobře, teď se vraťte na místo, kde jsme se rozdělili. Už by tam měli být ostatní. My za chvíli dorazíme."

,,Rozumím." Vrátila vysílačku do kapsy u mikiny a společně s ostatními vyrazila zpět.

Celou cestu, až k místu setkání, za sebou dělali mokrou cestičku stop. Barevno očkatá dívka vedle Kate si z toho dělala legraci, aspoň už nebyla tak vyděšená. Kate byla moc ráda, že narazily na kluky, a že se vraceli k ostatním společně. Také byla ráda, že viděla dívčin dětský úsměv.

Po malé chvilce se setkali s druhou skupinou. Netrpělivě na ně čekali. Divili se, že byli všichni celý tak promočení. Luis jim všechno do detailů pověděl, s přerušováním Jakea. Od té doby se stále smál, jako praštěný.

,,Nebouchl se někde dole do hlavy?" Zeptala se Kate Nikolase. Ten se začal vzápětí smát.

,,Ten se do té hlavy ani bouchnout nepotřebuje!" Ušklíbla se Leila. Všichni se navzdory situaci rozesmáli.

Kate si sedla ke stěně a hleděla na ostatní. Bolely jí nohy a hlava. Najednou dívce prolétla hlavou vzpomínka...

Byla s někým v lese za domem. Byly u továrny. Ta dívka chtěla, aby se tam šla kouknout s ní, prý že to bude legrace. Kate tam nešla, ale ona ano. Měla dlouhé sněhobílé vlasy, modré pronikavé oči a překrásný úsměv. Mohlo jim v té době být tak devět let.

Pak dívka zaslechla křik. Utíkala se strachem pryč. Neohlížela se, protože za sebou slyšela rychlé a těžké kroky. Pak s hlubokým nádechem otevřela oči.

Červenka zhluboka dýchala a pomalu se uklidňovala. Ta dívka... Vypadala stejně, jako na fotce v přívěsku, který jí poslala mamka. Byla na fotce Kate, teta Ráchel, nevlastní matka a dívka s bílými vlasy, její dvojče. Nebyly si vůbec podobné. Ráchel po pravdě říkala, že si bude vzpomínat na dětství. Proč jsem jí to nevěřila?

Nevěděla, jaká uběhla doba, ale stále čekali na Ráchel a Jacoba. Minuty míjeli a míjeli. Všichni se začínali strachovat.

,,Půjdu se po nich kouknout. Luisy!" Řekl Sal. Kate stále nechápala, jak může mluvit, když nemá ústa?!

,,Ano pane?" Luis přešel od bratra k němu.

,,Máš to tu na starosti, ať odtud nikdo neuteče! Slyšel si, Jakeu?"

,,Dobře pane." Souhlasil Luis a otočil se na Jakea vedle něj.

Když Sal odešel, Kate zaslechla znovu ten hlas, který v nemocnici. Otevřela opět oči. Krom nich tam nikdo nebyl. Zvedla se ze špinavé země a rozhlédla se. Koukla na ostatní. Povídali si. V tu chvíli udělala něco, co by jí v životě nenapadlo. Když se ujistila, že jí nikdo nesleduje, zaběhla za roh. Šla zjistit, kdo jí to stále volá.

Za pár okamžiků se Kate zastavila u dřevěných dveří. A však věděla, že tam před tím žádné nebyly. Instinktivně sáhla po klice.

,,Kate..." Zaslechla hlas za sebou. Trhla sebou. Za dívkou nikdo nebyl, jen prázdná dlouhá chodba. Z dálky slyšela hlasy přátel, ale nikoho neviděla. Dveře před ní nakonec otevřela.

Července se naskytl výhled na nespočet cel, ve kterých byli uvěznění Creepové z toho světa, ve kterém se nacházela. Dveře se automaticky zavřely. Všichni jí začali prosit o propuštění. Vyšla k první cele, která byla nejblíže. Začala zkoumat zámek, ale za Boha nemohla přijít na to, jak ho otevřít.

,,Použij moc." Řekla mile starší paní naproti Kate. Dívala se na ni žlutými oči a usmívala se.

,,Jak víte o mé moci?" Zeptala se zvědavě. Nepřestávala si jí prohlížet. Věděla, že jsem Vyvolená? Kdo je to?

,,Také vím, že ji neumíš používat. Povedu tě, pokud dovolíš, děvče." Hned, co dořekla větu, na dívku skrz mříže vykoukla malá růžovo vlasá dívenka. Prosebně na ni upírala černo-zlaté oči. Měla tričko od krve. Na obličeji měla řeznou rán, ze které proudila rudá tekutina.

,,Tak dobře." Souhlasila Kate na konec. Vyjde to?

,,Postav se o kousek dále," udělala tak, ,,teď natáhni levou ruku naším směrem," opět poslechla, ,,soustřeď se. Na nic nemysli. Uvolni tvou vnitřní sílu." Radila jí klidným hlasem.

Poslechla vše, co jí řekla. Kate si nemyslela, že by to mohlo vyjít. Po chvilce však zaslechla řinčení kovu. Otevřela hnědé oči a uviděla, že se cela pootevřela. Dívenka utekla ven a rozesmála se. Začala se točit dokola. Byl to hřejivý pocit.

,,Teď ostatní, Kate. Zopakuj to, prosím. Pomoz mé rodině, Vyvolená." Chytla jí starší paní za ruku. Takže věděla, kdo jsem. Ale jak?

Kývla na souhlas a postavila se před dalších devět cel, udělala to samé a pustila i ostatní prosící Creepy na svobodu. Kolem se začaly honit malé děti, bylo jich Kate hrozně líto. Jak dlouho tam museli ti chudáci být?

,,Odvedu vás za Ráchel, ona už bude vědět co dál." Usmála se a vedla je za ostatními.