Tohle je konec? Slyším Ráchel, jak brečí a říká, že to zvládnu a ať se nevzdávám. Ale já nechci! Nechci to zvládnout! Chci za Zoe! Jacobe? Slyším jeho hlas. Chytl mě za ruku. Co se děje?

Kde to jsem? Vidím... světlo? Jsem ve světlé místnosti. Co se děje? Neudržím mít otevřené oči. Nemůžu se hýbat. Vše mě bolí. Kam mě to vezou? Proč mě nenechají být? Zvládnu to? Ale já přeci nechci! Nebo ano?

Nemůžu dýchat! Co je to? Dostávám ránu za ránou. Dost, to stačí! Rány se opakovaly v určitých mezích. Ale pořád nemůžu dýchat! Je to konec?

Už to nebolí. Kde to jsem? Přede mnou stála Zoe. Neusmívala se tak, jako vždy.

,,Zoe? Takže je po všem?"

,,Podívej se dolu. Ničí je takhle tě vidět." Řekla zklamaně.

,,Ráchel? Jacobe? Proč mě nenechají odejít?"

,,Jsou to tví přátelé! Tvoje rodina! Tvoje láska! MILUJÍ TĚ!"

,,Nechci se vrátit! Tenhle svět...je pro mě nepochopitelný! Nepatřím sem!" Nevzdávala jsem se svého.

Cítila jsem obrovský tlak. Padla jsem na kolena a chytla se za levé rameno. Zoe se začala ztrácet.

,,Né, Zoe já nechci!" ale ona zmizela. Zaslechla jsem Jacoba.

,,Milují mě? Mám se vrátit?" říkala jsem si. Najednou byl tlak silnější. Ztrácím se! Cítím obrovskou bolest!

Nemůžu dýchat! Slyším pípání, ,,nabíjím...nabito!" Rána do hrudníku. Nadechla jsem se a začala vykašlávat krev. Zase... Jsem na zemi. Zase nic nevnímám.

--Po dvou týdnech v nemocnici--

Kate konečně otevřela oči. Rozhlédla se po pokoji, ve kterém se nacházela. Seděl u ní Jacob. Měl sklopenou hlavu a vypadalo to, že spí. Takhle už jednou viděla Ráchel, když skončila v nemocnici poprvé.

Natáhla k němu ruku a lehce s ním zatřásla. Otevřel oči a střetl se s těmi jejími.

,,Proboha, Kate!" Vykřikl šťastně. ,,Konečně si se probudila!" Objal ji.

,,Promiň mi to. Myslela jsem, že to nějak zvládnu." Pousmála se.

,,To nic, hlavně že už jsi zpět. Ani nevíš, jak se mi ulevilo." Usmál se a jemně dívku políbil. ,,Miluju tě."

,,To i já tebe."

Po dalším týdnu si Ráchel neteř odvezla domu. Cesta utekla velice rychle, a když k domu přijeli, venku na ně všichni čekali. Kate vystoupila z auta a rozhlédla se po zahradě a domě. Všechno bylo připravené na svatbu Ráchel a Sala.

Všichni Kate srdečně přivítali. Byla ráda, že je měla. Leila hned kamarádku odvedla do jejího pokoje a všem řekla, aby jí nechali chvíli být. Chtěla, aby si ještě chvíli odpočinula, než si vezmou Ráchel k sobě a udělají jí nějaký pěkný účes a nalíčí jí.

Všechno měli tak pěkně naplánované, že neměla možnost nijak zareagovat.

Když si dívky odvedly Ráchel do pokoje, kde jí učesaly a nalíčily, udělala ona to samé jim. Kluci si vzali do parády Sala. Ostatní zatím v kuchyni připravovali občerstvení.

Obřad se konal na útesu, kam vzal Jacob Kate na první rande. Když se všech šest sešlo před domem, vyrazili tam společně za ostatními.

Oddávající nemohl být nikdo jiný, než Will.

,,Sale, bereš si zde Ráchel za svou ženu a slibuješ, že ji budeš milovat, ctít a chránit?"

,,Ano, slibuji."

,,Ráchel, bereš si zde Sale za svého muže a slibuješ, že ho budeš milovat, ctít a chránit?"

,,Ano, slibuji."

,,Dobře tedy, nyní se můžete políbit." Řekl Will s úsměvem.

Po obřadu se všichni opět vydali domu. Všichni tancovali a dováděli. Ale kromě svatby Ráchel a Sala se oslavovalo zničení největší hrozby jejich světa, Zerefa. Všem se ulevilo, že je konečně pryč.

Oslavovalo se pozdě do noci. Kate se ani nedivila, že vstala už na oběd a to jen proto, že Leila všechny, co ještě spali, budila. Zdálo se, že jí to baví. Hlavně u Jakea, protože se mu vůbec nechtěla a dívka ho za pomoci Christyn vytáhla z postele násilím.

V obývacím pokoji už byli skoro všichni a společně obědvali. Všech pět Imunů odešlo na zahradu a je následoval i Kioshi, Hiiro a Ducan.

,,Kate, až se najíš, přijď za námi na zahradu."

,,Proč?" Divila se, proč jí tak najednou chce Sal a Ráchel na zahradu také.

,,Protože se posuneme s tvým tréninkem dál." Usmála se Ráchel.

,,Super!" Křikla Kate.

Po pár minutách se sešli na zahradě podle domluvy. Sal přiřadil Kate do týmu, ve kterém byli Leila, Jake a Jacob. Tím začalo její nové dobrodružství. Nová kapitola jejího života. Už se necítila v Underworldu tak nesvá, teď se tento svět stal jejím domovem.

Tohle znamenalo, že už nebude normální. Od teď se stala Vyvolenou Orchideje, tedy tím, kým být měla už od začátku života. Konečně našla místo, kde bude moci být svá.

Ale někdy má pocit, že cítí Zerefovu přítomnost. Cítí, že nezmizel úplně. Byl pořád někde tam! Bloudil ve stínech a nabíral novou sílu na návrat zpět. Tím si byla jistá.

Tak...tohle je konec :3 doufám že se vám první díl líbil a budete číst i pokračování :3 ano je i druhý díl :D tak zatím páčko :3