Kate byla s přáteli, Ami (,,Ejmi" z Japonštiny- asijská krása), Jasem a Susan ve staré, rozpadající se továrně, normálně veřejnosti nepřístupné. Jak se tam dostali? Dírou v plotě hned u hustého lesa a prudkým srázem se vydali k tunelu, vedoucím do jedné ze dvou budov továrny.

Vešli společně dovnitř a první, co spatřili jejich oči, byly obrovské hromady suti a všude okolo poházené helmy a dokumenty. Ami s Jasem si šli schovat kola do zřízeného výtahu, Katharina jim říkala, aby si je nebrali... Kdyby je někdo našel, museli by se zdržovat ještě s koly, ale proč by ji poslouchali?

Prošli celé přízemí a Susan se po chvilce zeptala, ,,hele,co chceš dělat, jestli nás někdo načape ve třetím patře?" Nikdy neměla ráda nebezpečné věci.

Hned, co dokončila větu je Jas začal ,,bombardovat" kamínky z prvního patra. Ami se lekla tak, že vykřikla. Rusovláska se schovala za z poloviny zřícený sloup a oplácela mu to. Mířila docela dobře, párkrát se jí podařilo kamaráda trefit. Susan se vydala za ním, ale ne že by mu chtěla pomoct.

,,Tak co děláte, hovada!?" Křikla Ami na přátele, ,,Kate, jdeš nebo ne?"

,,Jasně! Čekej!" Zasmála se a rozeběhla se za ní ke schodům.

Kupodivu byly schody v pořádku. To se ale o oknech, výtahu a všem ostatním říci nedalo. Vystoupali společně až do druhého patra a koukali z rozbitých oken na právě projíždějící vlak.

Dívka se začala trochu bát, ,,lidi, měli by jsme jít. Nemyslíte?"

Jas i Ami ji ignorovali. Jak jinak..? Jednou je za to oba zabije! Kdyby to nedělali tak často, asi by je zabila hned... Jedině Susan s ní souhlasila. Ale vydaly se za nimi na druhý konec, tedy než se Kate propadla noha podlahou. Všichni jí pomohli nahoru.

,,Počkáte tady? Půjdeme se kouknout s Ami nahoru." Řekl Jas a čekal na odpověď.

,,Jen jděte, já si tady hezky sednu a zůstanu tady. Bůh ví, kde bych se ještě propadla." Zasmála se Kate, i když jí do smíchu dvakrát nebylo.

Oba odešli. Věděla, že tam nikdo jiný nebyl, kromě Susan, ale měla pocit, jako by jí někdo pečlivě sledoval. Svázala si své dlouhé červené vlasy do culíku a obě si prohlížely staré záznamy, které ležely snad po celé budově. Kate se snažila zahnat ten hrozný pocit, že je tam nechali, a že je někdo sleduje.

Ami se po chvíli přiřítila od schodů se smíchem. Když se jí Susan zeptala, co se stalo, řekla jen, aby řekly Jasovi, že hnědovlásku neviděly. Bez dalších otázek souhlasily, protože by její vysvětlování stejně nepochopily. Nechápaly vlastně ani její styl přemýšlení. Kate nikdy nepotkala dívku, jako je ona. Ale neznala Ami tak dobře ani dlouho, aby jí mohla soudit. Než se nadála, Ami se schovala do rozpadlého výtahu.

Jas hledal hnědovlásku asi pět minut a stále ji nemohl najít. Kate se chtěla hrozně smát, protože u toho dělal hrozné obličeje a zvuky. Nakonec se Ami prozradila sama. Vyběhla z výtahu rychleji, než důchodci do krámu se slevami. Schovala se za kamarádku a vysvětlila, že viděla velkého pavouka.

Ona, Jas i Susan se hned rozesmáli. A kdo taky ne?

Dívky se rozhodly, že s nimi půjdou do třetího patra. Když tam přišli, začala se Kate opravdu bát. Byly tam strašně úzké uličky a po pravé straně byly malé a temné místnosti, plné novin, papírů a nějakých kuliček. Na konci chodby byla díra ve zdi, kterou Ami s Jasem prolezli na střechu továrny. Kate zůstala v první z místností, do které pronikalo světlo z rozbitých oken, se strachem, že se něco stane, něco se mělo pokazit. Jen doufala, že se mýlí.

,,Susan, jdu ven. Prosím, řekni to těm dvěma." Poprosila Kate kamarádku a utekla od tam tud.

Zamířila do druhé, menší budovy továrny. Ano měla sice strach, ale něco ji tam táhlo víc, než kdy jindy. Měla takový pocit už dřív, ale nikdy se tam neodvážila. Ani když se tam s nevlastní sestrou Mai (z Japonštiny- tanec) procházeli.

V podlaze byla jakoby ,vykopaná' další místnost, ale byla plná vody, smíchané s různými špínami, které v ní vytvářeli různé obrazce. Obešla ji a šla za roh, kde byl menší žebřík, vedoucí do podzemního vchodu budovy. Dívku nenapadlo nic jiného, než jít dolu.

V tu chvíli se z venčí ozval křik, ,,přidejte, než nás chytí!" Ale ona šla dále.

Byla tam tma, větší než čekala, a tak si rozsvítila baterku na telefonu. Viděla jen pokreslené zdi, a jak z nich kape voda. Najednou nad sebou uslyšela kroky. Oddalovali se od místa, kde byla a přibližovali se k žebříku. Nepřidalo jí to na sebevědomí. Když uviděla, že někdo leze dolu za ní, oddechla si. Byli to jen Jas, Ami a za nimi Susan.

,,Hledali jsme tě! Jsi normální!?" Křikl na rusovlásku Jas naštvaně.

Ta se na něj jen krátce podívala a šla dále chodbou. Susan ji chytla za ruku a naléhala, že musejí pryč, roztřeseným hlasem. V tom se do toho vložila i Ami. Donutili kamarádku odejít až po dobrých pěti minutách.

Když se ujistili, že už tam nikdo, kromě nich samotných není, došli si pro kola a pak se vydali přes koleje k lesu a tím pak k silnici. Kate se dole začala hrozně smát, ani nevěděla proč, ale přišlo jí to vtipné.

,,Co ti sakra je, Kate? Proč se tomu směješ? Jsi blázen?" Vychrlila na ni Ami s vážným výrazem.

Nereagovala a šla směrem domu. Ti tři se ale nedali odradit. Naštěstí kolem jela zrovna Mai, takže je uklidnila a vzala sestru domu. Objali se na rozloučenou a pak se na cestě rozdělili. Ale ještě před tím si slíbili, že už do továrny nikdy nepůjdou. Zvláštní pocit tam být.