"U Merlina, Sonnet," plácla se do čela zrzka a hnědovlásku, která si namotávala pramínek vlasů na prst a zamyšleně koukala do hladiny jezera, žďuchla do ramene.

"Co?"

Angelina tentokrát Lily znovu doplnila. "Můžeš nás prosím poslouchat? Jseš v pěkný bryndě!" Poslední slova zaartikulovala s roztaženými rty a dramaticky se k Sonnet přiblížila. Ta si povzdechla a otočila se k ní.

"Možná tě to udiví, ale můj mozek to taky zpracoval," podivně se zašklebila, i přes to, že v ní pracovaly všechny nahromaděné pocity. Za těch necelých 24 hodin si moc dobře všímala, jak si ji na chodbě každý prohlíží- buď povzbudivě nebo nenávistně až soutěživě. Všichni o ní věděli, že je to dívka, která se zapletla do sázky se Siriusem Blackem. To nikdy dobrotu nedělalo.

"Ale třeba to nebude tak špatný, znám odpověď na téměř cokoliv?" kousla se Sonnet do rtu a upřela na Angelinu váhavý pohled do poslední kapky plný naděje. Lily znovu vydechla a ruce zabořila do měkké trávy po sebou.

"Sonn, Black si dělá, co chce. Nikdy nedodržuje pravidla a všichni to milujou. Tohle je pro něj zábava a představení, jak se mezi ostatníma ještě vytáhnout. Ta sázka není vůbec o vědomostech, bude to jeden podraz za druhým. A úkoly? Myslíš, že ti dá tahle škola úkol z matematiky?" Lily rozhodila ruce do strany v afektu, možná zalitovala, jak moc na dívku, kterou zná sotva pár dní, vyjela.

Sonnet polkla. Tušila, že se uvalila do hlouposti, ale nemohla si pomoct. V přítomnosti Blacka vyhrávala soutěživost.

"Co mám teď dělat?" zeptala se napůl pro sebe s dlouhým povzdechem.

"Možná to můžeš ještě zrušit, podle mě by to bylo nejlepší," zauvažovala zrzka, sama nejistá tím, co by v podobné situaci dělala. Angelina ale zmateně rozevřela víčka a věnovala Lily kázavý pohled.

"V žádným případě! Nesmíš to zrušit!" rozhodila ruce dostran ve svém obvyklém gestu. Jemný větřík, jenž jí cuchal vlasy dodával chvilce dramatičnosti. Sonnet jemně pootevřela rty.

"Pokud to uděláš, bude z tvýho života peklo!" osvětlila jako by to bylo úplně očividné. "Možná, že na to máš. Ale pokud chceš pokračovat, nesmíš být ke všem tak milá. Ne, vážně, nekoukej se na mě takhle. Musíš vypadat, že tě nic nezaskočí, že jsi silnější než Black. Že nejsi jenom holka, co toho hodně ví, ale že umíš hrát," usmála se podpůrně, šťastná se svým proslovem, ale zrzka vedle ni stále vedla vnitřní boj. Sonnet sice tolik nezná, ale copak jí může dovolit uvrhnout se do sázky s Blackem?

"To se mám chovat povýšeně?" nechápala Sonnet.

"Ne tak úplně," zakroutila hlavou Angelina. "Sebevědomí. Máš ho v sobě, ale potlačuješ ho, protože si myslíš, že by si ostatní mysleli, že jsi namyšlená. Nasaď ten sebevědomej úsměv, narovnej se a už jenom tím ostatní překvapíš."

"U Merlina," polkla nasucho Sonnet a zadívala se nad hladinu jezera, které se v tuto odpolední hodinu blyštilo pod paprsky západu slunce. "Jde se na to."

______________

Sonnetin mozek si stále přehrával konverzaci s Lily a Angelinou dokola. Dobře věděla, že tu situaci s Blackem posoudila špatně a tohle byly následky. Ale jak řekla Angelina, teď to vzdát nemohla. Ale ona? Byla si jistá v faktech a číslech, podvádění ani triky nikdy nebyly její silná stránka.

Poberti dělají žerty a zábavu, třeba bude za úkol ukrást Norrisovou?

Sonnet ze sebe vydrala líné zívnutí a podívala se do zrcadla. Tmavé vlasy jí padaly do obličeje a ona je zamyšleně odhrnula. Zírala a přemýšlela. Z proudu myšlenek ji vytrhl hlas.

"Co děláš?" zeptala se Eileen nezaujatě, sledovala Sonnet, která do zrcadla civěla skoro pět minut. Sonnet se na ní zadívala. Eileen patřila k těm oblíbeným dívkám ve škole. Byla typicky hezká, nejeden kluk z Bradavic se za ní otočil.

"Přemýšlím," odpověděla stroze Sonnet stále zahloubaná v myšlenkách. Eileen se pousmála a posunula si černé brýle výš na nose. Nazula si bílé tenisky. Sonnet už myslela, že jen vyjde ze dveří na snídani, kam se také chystala, ale ještě něž stačila vzít Eileen za kliku, znova se na hnědovlásku otočila.

"Slyšela jsem o sázce s Blackem," pokývla hlavou. "Hodně štěstí," zkroutila rty do úsměvu a vypařila se z pokoje.

Sonnet si své kadeře prohrábla prsty. Věděla, co musí udělat. Potlačit svoje racionální uvažování a získat si Bradavice na svou stranu. Jak?

Nad tou malou myšlenkou se zašklebila a rozevlátou bílou košili si zastrčila do školní skládané sukně. Nebelvírskou kravatu uvázala jen tak, jak si myslela, že bude vypadat ledabyle. Nazula si své lakované boty. Ohrnula límec. Rozházela vlasy a na rty nanesla malinový lesk. Znovu se podívala do zrcadla a se sebejistým úsměvem se odebrala na snídani.

"Přesně o tom jsem mluvila," Angelina málem obdivně zapískala, když si to k ní Sonnet po hodině nakráčela s hlavou vzhůru. Angelina měla zkrátka pravdu.

Sonn roztáhla rty do širokého úsměvu a odhalila své zářivé zuby. "Pochopila jsem, co jsi tím myslela, teda doufám," nakrčila na vteřinu obočí. "Lidi mají rádi populární lidi. Chci je na svojí stranu, že? Takže se musím stát jednou z nich."

Angelina pokývla hlavou. "Nebude to tak lehký, ještě je tu Black."

Sonnet se nechápavě zamračila, až ji mezi obočím naskočila malinká vráska. "Proč ho mají všichni rádi?"

Angelina se srdečně zasmála a opřela se o studenou zeď vedle své kamarádky. "Má tu svojí tvář. Dokáže oslnit každýho, holky, učitele a dokáže přimět ostatní, aby chtěli být jako on. Je něco jako idol. Jasně, najdou se někteří, kteří ho tolik rádi nemají- možná holky, se kterýma dříve chodil, ale jenom pár vyjímek ho nemá rádo, protože ho prokouklo," vysvětlila.

"Ale jak mám někoho získat na svou stranu? Než se všichni smluví na prvním úkolu?"

"Sonn," vydechla Angelina, jako by sváděla malinký vnitřní souboj, "Lily a já na tohle máme trochu jinej pohled. Ale podle mě zapoj svoje zbraně! Jsi holka, jsi krásná- víš, na co narážím, protože jinak by sis tu košili dnes nerozepla o ten knoflík navíc," zašklebila se, "buď přátelská, ale zachovej si nedostupnost. To ti půjde až moc dobře, ne? Nejde o to, získat všechny na svou stranu, ale získat si pozornost. To potřebuješ. U Merlina, jsi génius, dokážeš odhadnout, jací jsou ostatní stejně jako si to udělala u Blacka. Použij to proti nim."

"Dobře," Sonnet zahnala svoje pochyby do malého neviditelného růžku. Angelina zkrátka měla pravdu. Tohle je ta cesta.

Všimla si, že se po ní několik páťaček procházejících kolem pootočilo. Zamyšleně naklonila hlavu a zkroutila rty. I tu vteřinu klidu jí ale vyrušil hluboký hlas.

"Jestli to náhodou není Sonnet Reaganová," jeho ostrý hlas se jí vryl do paměti, jak by taky ne. Vedle Siriuse procházel i Remus Lupin s brašnou přes rameno a Peter, který fascinovaně čekal na to, co ze sebe Black dál vypustí.

Věděla, že je po očku sledují všichni na chodbě, proto se jen ležérně opřela o zeď a nevinně se usmála. Sirius se ušklíbl jejímu chování. Když už se chystal vypustit další poznámku, chodbou se rozeznělo hlášení.

"Ráda bych poprosila studenty, aby se od dnešního dne do odvolání nekoupali v Černém jezeře," ozval se hlas profesorky McGonagallové, "protože jak jistě víte, pokračuje dále jeho renovace a práce profesorky Prýtové na vodních rostlinách. Děkuju."

Sirius nad hlášením protočil oči, nebylo něčím, co by ho zajímalo nebo alespoň zajímalo víc než Sonnet Reaganová. Jak tam tak stála s tím podivným úšklebem, pociťoval k ní ještě větší nenávist než předtím. Ale jedno ho uklidňovalo, věděl, že nad Sonnet vyhraje.

"Slyšel jsem, že už se vymyslel první úkol," pronesl se zkřiveným úsměvem k hnědovlásce. Ta na něj znovu obrátila svou pozornost a zašklebila se.

"To je dobře," odvětila jednoduše, jako by byla situací naprosto nezaujatá. Ve skutečnosti ale dychtila po tom vědět, co prvním úkolem bude.

"Možná si konečně uvědomíš, že to nemá cenu. Ostatní jsou na mojí straně," mykl rameny s určitou povýšeností. Sonnet sledovala jeho pohyby a zrovna ty jeho ji dokázaly neuvěřitelně vytočit.

"Je dobře, že si tím seš tak jistej. Tím jednodušší pro mě," zkopírovala jeho arogantní myknutí rameny a podivně se zašklebila, až to přešlo do možná povýšeného úsměvu. Angelina, která konverzaci nenápadně poslouchala, se cítila hrdá.

Celou konverzaci a vlastně i šum štěbetání chodby přerušil chlapecký hlas.

"Už víme, co bude první úkol."