Sonnet Reagan byla vždycky jiná. Ovšem v jejím případě to nebylo pouze magickými schopnostmi, o kterých se ostatním dětem z vedlejší ulice jen snívalo. Její spolužáci trávili odpoledne hraním míčových her na dvorku za školou nebo vozením panenek, Sonnet se ale každý den vracela do staré školní knihovny, kde v zaprášených policích objevovala poklady lidstva. Číst se naučila snad ještě dříve než chodit a když poprvé přečetla své první řádky, nedokázala se odtrhnout. Chovala respekt k tomu, kolik vědomostí a tajemství v sobě knihy skrývají a toužila po tom přečíst každou jedinkou knihu na celém světě.

Její mysl byla tajemným palácem, skoro nikdo si ani nedokázal představit, kolik prostoru se v něm musí ukrývat. Byla v něm věčně ztracená a možná právě to bylo důvodem, proč byla stále osamocená. Každá maličkost se jí vryla do paměti, logika  a analytické myšlení vládly jejímu životu, ale jako každý dar má své prokletí, pro Sonnet bylo jednou z nejtěžších úkolů přežít sama ve světě nerozluštitelných sociálních situací a narážek. Ale i přes to v jejím životě všechno jakž takž zapadá do sebe, ovšem do té doby, než se objeví v neznámé anglické škole, kde ji její tvrdohlavost teprve dostane do pořádného maléru.

Protože hry se Siriusem Blackem jsou větším oříškem, než se mohlo původně zdát.

______________

Vítám vás (bohužel) u dalšího příběhu znovu (bohužel) z doby Pobertů. Uvidíme, jak se nám to vyvine. Sonnet je inspirovaná postavou Spencera z Criminal Minds, protože mi přišlo, že jsem nikde nic podobného neviděla, tak snad se to vyvede. Pokud tu jsou nějací fanoušci, uvidíte, že pár věcí bude stejných a něco se naopak bude lišit.

xxx Tara