Přesně když zazněl zvonek oznamovací začátek hodiny, celá třída se nahnala do učebny ne příliš nadšená z nadcházejícího Studiu o mudlech. Do davu zapadla i Sonnet, která si drobnou nervozitou stále upravovala popruh své hnědé brašny a očima přitom kmitala po svých spolužácích.

"Můžu si sednou s vámi?" zeptala se tří děvčat, která si z minulé večeře velmi dobře pamatovala. Lily, která si znuděně hrála s konci svých ohnivých vlasů se okamžitě usmála a hlavou pokynula na jedno volné místo.

"Jasně!"

Sonnet z brašny vytáhla jen šedý brk s kusem pergemanu a položila je na místo před sebe. Marlene se její nedostatečné výbavě podivila a naklonila se přes zrzku.

"Ty ještě nemáš učebnice?" zeptala se starostlivě při myšlence na to, kolikrát bylo zapomenuto dát novým studentům přesné pokyny k přestupu. Sonnet se pousmála a zavrtěla hlavou.

"Ráno jsem si ji nestihla vzít," přiznala a opřela se do opěradla židle. "Ale stejně si ji pamatuju, takže to tolik nevadí, teda pokud na tom profesorka Brooneysticková nějak nelpí."

Teď už zamrkala i Angelina, která se do teď přehrabovala v obsahu svého batohu ve snaze najít lahvičku s inkoustem.

"Jak to myslíš, pamatuješ?" nakrčila své husté obočí.

"Mám fotografickou paměť," odpověděla téměř okamžitě na její otázku. Všechna tři děvčata na ni stočila své pohledy naprosto nechápajíc, o čem Sonnet mluví.

"Pamatuju si věci v obrazech a dokážu si je potom vybavit hodně podrobně."

Lily, Marlene i Angelina byly zatím ohromeny vším, co se o Sonnet doslechly. Samozřejmě, že se o ní školou šuškalo. Vlastně to nebylo nic neobvyklého- kdykoli do Bradavic přestoupil se stal probíraným tématem prvních několik týdnů. Ovšem o nové nebelvírské geniální dívce, o té skoro nikdo nic nevěděl.

Profesorka Brooneysticková spustila svůj výklad o mudlech a jejich používání elektřiny, ale většina studentů se jen únavně válela po lavici nebo si na lístečky pergamenu čmárala vzkazy. Lily při těchto hodinách obvykle pozor dávala, přestože byla mudlovskou čarodějkou. Tentokrát ji ale mnohem víc zajímala nová studentka, a tak se k ní znovu nahnula a začala ze sebe sypat otázky.

"Jak jsi to vůbec věděla? To o Blackovi při večeři," opustilo její rty šeptem a Sonnet se musela tiše zasmát tomu, jak se i Angelina s Marlene naklonily.

"Prostě jsem si všimla pár věcí a vyvodila z nich závěr. Věřte mi, není to tak těžké," pousmála se, ovšem žadonící pohledy tří dívek ji s povzdechem donutilo pokračovat. "To, že je balič, to jsem poznala už na první pohled. Ve Zmijozelu seděl kluk, rysy měl hodně podobné, ale pořád ještě zbývalo, že nemusí být jeho bratr, že? Ale viděla jsem, jak po sobě ti dva hází nenávistné pohledy, ovšem to nebylo jenom tou rivalitou Nebelvír-Zmijozel. Vypadá mladší, jeden, jeden a půl roku? To odpovídá sourozenci stejně jako fakt, že Sirius Black, jakožto starší sourozenec víc vyniká a stahuje pozornost-" Sonnet mluvila tak rychle, že ji bylo až nemožné chápat, ovšem Marlene, Lily i Angelina byly z jejích vědomostí a pozorování úplně unesené. "Pardon, vždycky nějak omylem mluvím rychle. Rodiče? Měl od nich dopis, ale podle jeho stavu jsem usoudila, však už víte. S Mrzimorkou jsem ho viděla ve vlaku, mimo to ho každou vteřinu při večeři sledovala a on ji ignoroval. No a on a James mají úplně stejný odstín hábitu, takže jsem si z toho vyvodila svoje. Byly bysme tady ještě dlouhou kdyby-"

"Slečny Reaganová a Evansová" přerušil Sonnet v půlce věty rozzuřený hlas profesorky Brooneystickové. Celá třída svrhla svou pozornost na novou studentku, které došlo, že během svého vyprávění musela zvýšit hlas. Lily během vteřiny zrudla a profesorce, která stála nad jejich lavicí věnovala omluvný pohled.

"Slečno Evansová, můžete mi říct, co jsem před pár minutami vykládala?"

Zrzka zahanbeně zakroutila hlavou, Angelina se jejím rudnoucím tvářím uchechtla.

"A vy, slečno Reaganová?" obrátila se na hnědovlásku, ovšem teď už to vyznělo spíš jako řečnická otázka.

Sonnet přikývla a ledabyle pokrčila rameny. Třída nyní napjatě přihlížela, stejně tak i Marlene, která Sonnet poslala lítostný pohled.

"Řekla jste 'Pokud mají někteří mudlové potíže se svým elektronickým zařízením, přivolají jiného mudlu, který takovým věcem rozumí více. Zapište si- elektrikář.' Mám pokračovat?" Sonnet odrecitovala její monolog slovo od slova a nevině zamrkala řasami. Ze zadním lavic se ozval pobavený chichot, stejně jako od Angeliny, která si ihned vysloužila výchovný pohled od profesorky.

Ta vypadala vyvedená z míry a ještě více se na Sonnet zašklebila.

"Za vaši drzost strhávám Nebelvíru pět bodů," přecedila skrz zuby. Překvapená Sonnet ani nestačila cokoliv namítat, možná jí v hlavě znovu běželo, jak mohla věci tak rychle pokazit.

___________________

Do večera už každý v Bradavicích věděl, že nová Nebelvírka možná opravdu bude tak chytrá, jak sama říká. Sonnet se o tuhle pozornost neprosila, naopak se jí chtěla vyhnout, ale svým špatným úsudkem věci ještě více zkomplikovala.

"Ale na Blacka by sis měla dávat pozor. On a ta jeho banda Pobertů jsou taková elitka a když je někdo naštve, docela se mu to vymstí. Radši se měj na pozoru, protože Black je až moc namyšlenej na to, aby to nechal být," hlavou jí zazněl Lilyin hlas, když ji varovala na cestě ze Studia o mudlech. Jako by se začátkem roku na nové škole nebylo dostatek starosti pro někoho jako je Sonnet, musela proti sobě poštvat i toho nejoblíbenějšího kluka. Ale Sonnet věděla, že ať už se to vyvine jakkoliv, Siriusem Blackem se porazit nenechá.

Ve společenské místnosti trávila večer většina studentů Nebelvíru včetně Lily, a tak se Sonnet rozhodla nevyčnívat a s knihou v ruce se svalila na zlatavou pohovku vedle zrzky, která si čmárala do malého bloku. Krátce mávla na Angelinu, která si na druhé straně povídala s dívkou, kterou znala jen od pohledu z hodiny lektvarů. I přes to, že bylo ve vyhřáté místnosti rušno si Sonnet nemohla nevšimnout Siriuse a Remuse, kteří jen kousek od ní hráli kouzelnické šachy. Black měl na tváři zamyšlený výraz, ovšem když Remusovi  zničil střelce, po rtech se mu rozlil úšklebek.

"Nevim, nevim, Reme, zdá se mi, že vyhrávám," neodpustil si rýpnout do svého kamaráda, který se zamyšleně podrbal na zátylku. Sonnet Blackůva až příliš sebevědomá věta pobavila, neudržela uchechtnutí.

Sirius si ji hned přeměří vražedným pohledem, naopak Remus se na ni přátelsky usmál.

Sonnet se natáhla, aby si prohlédla stav jejich hry a neubránila se úšklebku.

"Vlastně je to šach mat ve dvou tazích pro Remuse," pozvedla obočí. Remus se srdečně zasmál a ihned posunul další figurku, ale Sirius Sonnet stále probodával pohledem a s rukama bojovně založenýma na hrudi se k ní naklonil.

"Nemusíš nám všem dokazovat, že umíš hrát šachy, Reaganová. Nechci tě zklamat, ale to umí půlka Bradavic," zašklebil se a jedním pohybem svrhl postavičky z šachovnice.

"Siriusi!" vykřikl Remus.

"Ty je evidentně hrát neumíš. Šachových tahů je víc než atomů ve vesmíru a ty jsi i přes to prohrál," neodpustila si kousavou poznámku Sonnet a věnovala chlapci stejně bodavý pohled.

"Prosim tě," uchechtl se. "Nevím, kdo si tady hraje na to, jak je chytrej."

Siriusův tón byl tak nepřátelský a pyšný, až to překvapilo i Remuse.

Sonnet se jeho napnutému postavení zasmála a knihu, jenž držela si přetočila v rukou. Ani si nevšimla, že její nová zrzavá kamarádka po očku přihlížela.

"Spíš to vypadá, že to ty máš o sobě vysoký mínění- bezdůvodně. Einstein měl IQ 160, já mám 182 a ani přes to se ani jeden znás nechoval, jako by mu patřil celý svět," vydechla Sonnet.

Teď už jejich konverzace nebyla vůbec soukromá, naopak všchni ve společence po očku přihlíželi.

"Chceš snad říct, že seš chytřejší než já?" uchechtl se Sirius.

"Chceš to zjistit?" pozvedla Sonnet obočí. Sama nevěřila, kde se v ní ta soutěživost bere, ale Sirius Black v ní vyvolával pocity hodně silného odporu.

Sirius se spokojeně zašklebil.

"Proč ne?" otočil se na ostatní Nebelvíry, kteří už teď věděli, že Sonnet proti necitelnému chlapci nemůže obstát. "Mám nápad. Deset úkolů všeho druhu, který vybere celá Nebelvírská kolej."

Sonnet jeho výzva zaskočila, hlavu nahnula na stranu.

Sirius pokračoval, v místnosti by bylo slyšet spadnutí špendlíku. "Ten kdo vyhraje, může tomu druhýmu dát na závěr jakejkoliv úkol a poraženej ho musí splnit."

Sonnet věděla, že to Sirius myslí naprosto vážně a že by na tuto výzvu neměla za žádnou cenu kývnout. Zrzka vedle ní třeštila oči a nesouhlasně kroutila hlavou k Remusovi, aby celou tuhle hloupost zastavil.

Sirius nastavil pravou dlaň. "Přijímáš?"

Sonnet se nadechla a s úšklebkem mu pohlédla do bouřkových očí.

"Přijímám," na jeho dlaň se jenom letmo zašklebila, popadla knihu z klína a s několika páry zvědavých očí v zádech se vypařila do své ložnice.

Lily a Angelina si vyměnily poražné pohledy, ale Sirius se pro sebe ušklíbl.

"Vypadá to, že by měla Sonnet Reaganová poznat, jak to v Bradavicích chodí."

_______________

Tak co, jaký na to máte zatím názor? Budu ráda za komentáře!!
xxxTara