Položila jsem oba kufry i s taškou před dveře a začala se prohrabovat klíči. Když jsem odemknula dveře, tak se s tichým skřípáním otevřely a já uviděla malý, ale útulný byteček. Kufry jsem položila za dveře, klíče vložila do kapsy bundy a zabouchla, výtahem jsem zase dojela dolů k parkovišti a vzala si tašku s vybavením; talíři, hrnky, příborem a vším co budu v novém bytě potřebovat. Koupila jsem ty, na které jsme se s otcem koukali v obchodě, kdy jsme o tomhle bytu přemýšleli, strávila bych s ním čas úplně nějak jinak, kdybych věděla, že za pár dní už tu pro mě nebude...

Zavřela jsem kufr a zmáčkla tlačítko na klíčích. Auto jemně zapípalo a i se zabliknutím stáhlo zrcátka. Snažila jsem se otevřít dveře, po mém asi půlminutovém snažení se otevřít dveře, ke mně přistoupila mladá slečna a pomohla mi otevřít dveře. Nastoupily jsme spolu do výtahu a ona se mě i s milým úsměvem zeptala:,,Do jakého patra?" ,,No do posledního..",,Já taky!" Skoro vypískla. ,,Víš bydlí tam i jedna stará paní, sice je vážně fajn, ale pokec s ní moc není.. Chyběla mi nějaká kamarádka.. "podá mi ruku a říká: ,,Ahoj, já sem Rose.. A ty? Promiň, já vím, moc mluvím, ale co! Dneska ses nastěhovala viď? Víš co? Až se trochu zabydlíš ak přijď! Objednám čínu..."

,,Vlastně asi možná jo.. Jinak moje jméno je Miranda..."

Vybalila jsem si věci a stavila se k ní. Povídaly jsme si o všem, ona mi řekla, že je původně z Anglie, ale tady se jí více líbí a má tu inspiraci.. Je totiž malířka..

Pak navrhla:,, Víš co? Večer půjdeme do baru! Musíš se odreagovat.." Narážela na smrt mého otce, o které jsem ji řekla.

I kdybych sebevíc chtěla, nemám co na sebe..,, Ale já nemám co na sebe..." ,, Vždyť jsme teď obědvaly! Tak pojďme nakupovat a pak do baru!"

Když myslíš..

Ahoj!! První kapitolka.. Něco jako prolog.. Holky to rozjedou :) nebo ne?