Podzim 2020

Ještě jsem ani nestihla otevřít dveře od Barbřina bytu, když mi moje nejlepší kamarádka strčila do ruky skleničku s nějakým alkoholem. Stála jsem na prahu otevřených dveří a ona se na mě ušklíbla, zvedla svou sklenici k pomyslnému ťuknutí a rychle do sebe obrátila její obsah. A to i přesto, že ji ještě stále držela v levé ruce, i když byla pravačkou. Sledovala jsem její obratnost, udělala opatrný krok dovnitř a než jsem stihla zavřít dveře, probodla mě takovým pohledem, že jsem raději do sebe kopla celou skleničku.

Přišla jsem za ní natáčet video. Domluvily jsme se na společném volném termínu asi před týdnem a ona mi až úzkostně odmítala říct, co vlastně budeme točit. Už jsem s ní pár videí natáčela, i přestože jsem ze začátku nechtěla. Jenže Barb mě nakonec ukecala, a v jednom videu jsem mluvila o mém studiu na Kolumbijské, v druhém jsem pak popisovala svůj vztah na dálku. Obě videa měla překvapivě velký úspěch, a proto mě Barb poprosila o další spolupráci. Neřekla mi však vůbec nic, jen do mě na prahu dveří nalila alkohol.

Nemusela jsem mít samé áčka, abych věděla, že ať budeme natáčet cokoliv, nebudeme se mi to líbit.

Podala jsem své kamarádce prázdnou skleničku, konečně za sebou zavřela dveře a začala si svlékat kabát. Chtěla jsem se zeptat, co tedy budeme dělat, ale ona zmizela do kuchyně. Slyšela jsem puštěnou vodu a tak jsem zamířila já za ní.

„Barb?"

Stála nad umyvadlem, v ruce držela obě skleničky, které byly pokryté kapkami vody. Lila do nich další várku alkoholu a já se při pohledu na ni musela zamračit.

„Já už nechci," zaskuhrala jsem, ale odpovědí mi bylo jen to, že mi vnutila skleničku.

„Věř mi, chceš."

„Ale..."

„Žádné ale! Na zdraví!" Ťukla tou svou skleničku o tu mojí a hned na to všechno vypila. Já se zamračila, upila jen trochu. Barb tázavě pozvedla obočí, ale ani tenhle její výraz mě nemohl donutit vypít to všechno najednou. Když si uvědomila, že víc toho do sebe nedostanu, cosi nesouhlasně zamručela a pak se rozešla do pokoje, ze kterého si udělala svůj ateliér. Vše už bylo nachystáno a já se tak posadila vedle ní. Barb ještě zkontrolovala svůj vzhled v malém výklopném displeji a pak se podívala na mě, jestli chci to udělat to stejné.

„Barb... Co budeme to-?"

Skočila mi do řeči. Dálkovým ovládáním zapnula natáčení a pak se usmála do kamery, stejně jako na začátku každého svého videa.

„Zdravím všechny! Tady Barb!" Ukázala na sebe dvěma palci a pak ukázala i na mě. Já se křečovitě usmála a zoufale moc jsem se snažila, aby na mě nebylo poznat, jak moc nervózní ve skutečnosti jsem. Člověk by si řekl, že bych měla být na kamery už zvyklá. Ale opak byl pravdou. Nesnášela jsem všechny ty veřejné vystoupení. Křečovitě jsem se držela Timothéeho a bála se, že zůstanu stát někde sama. Většinu času jsem povstávala v pozadí společně s Anikou a to bylo místo, kde mi bylo nejlépe. Neuměla jsem se přirozeně usmívat – vždycky jsem měla pocit, že mi to na fotkách z premiér nesluší. Hledala jsem na sobě chyby, které tam mnohdy ani nebyly.

Kde jsem ale chyby hledat nemusela, protože byly vidět na první dobrou, byly fotky od paparazzi. Snad na každé jsem měla zavřené oči, dvě brady, flek na tričku, nebo prostě cokoliv jiného. Slušelo mi to jen na fotkách zezadu, a to ještě ne vždy.

Nebyla jsem člověk před kameru.

Kamera mě nesnášela.

„Dneska je tady se mnou moje nejmilejší Eileen!"

Zamávala jsem do kamery a Barb hned pokračovala.

„Ona chudák sama neví, co jsem si pro ni připravila. Mám totiž pocit, že kdyby to věděla dopředu, s ničím by nesouhlasila."

„Barb, děsíš mě."

„Tohle tě bude děsit!" Sáhla vedle sebe a vytáhla několik potištěných papírů. Jeden z nich mi vložila do ruky, ale když jsem se sklonila k tomu, abych si ho přečetla, zase mi ho vytrhla z ruky. Nesouhlasně jsem zamlaskala, ale ona se zase otočila do kamery.

„Zabrousila jsem do temných, jakože velmi temných, vod internetu a speciálně pro Eileen z těchto vod vylovila několik fanfikcí. Všechny jsou o Timovi a já jsem přesvědčená o tom, že je Eileen velmi ocení. Ať už z gramatického či stylistického hlediska. Anebo možná po dějové stránce." Pokrčila rameny a otočila se na mě. Já na ni překvapivě vytřeštila oči, ale nemohla jsem najít žádná slova. Dívala jsem se na ni s otevřenou pusou a ona mi podala skleničku s alkoholem, kterou jsem předtím odložila.

„Napij se, budeš to potřebovat."

Přikývla jsem, obrátila do sebe pohárek a třesoucí rukou se natáhla po papíře, který mi předtím vytrhla z ruky. Zle se mi udělalo hned z první věty, která sice měla jen pět slov, ale v každém z nich byla chyba. Ještě jednou jsem ji zkontrolovala pohledem, abych se ujistila, jestli opravdu dobře vidím, a pak se pustila do čtení.

Četla jsem pomalu. Každou větu jsem nejdřív přejela pohledem, než jsem ji vyslovila nahlas.

Dobře jsem si pamatovala všechny ty fanfikce, které jsme si s Barb četly, když jsme ještě bydlely spolu. Po dvou láhvích vína to byl podle všeho nejlepší nápad a všechny nám přišly neskutečně vtipné, i když mnohdy velmi nápadité, hlavně co se týkalo sexuálních scén. Já jsem tehdy ztratila svou nevinnost a slovo mušlička jsem od té doby nedokázala vyslovit.

Znala jsem Barb dostatečně dobře na to, abych věděla, že jednu z těch pikantních vybrala i teď. Ale první, kterou jsem akorát četla, byla zdánlivě nevinná. Popisovala udílení Zlatých Glóbů z minulého roku. Autorka, nebo možná autor, nejdříve popisovala všechny ty přípravy a já se musela smát.

„Takhle to ve skutečnosti vůbec není," poznamenala jsem, hned po první větě. „Timothée si může oblečení vybírat, módní návrháři mu píšou o spolupráce docela často. Já ale určitě nejdu do Gucci obchodu a neukážu na šaty za výlohou, že zrovna tyhle chci!" Zasmála jsem se při té představě a Barb se ke mně přidala.

„Cože, ty si nevybíráš svůj outfit na červený koberec?"

„Ani omylem! Mám docela štěstí, že nemusím nosit svoje šaty ze střední školy. Anika, Timmyho manažerka, mi vždycky něco dohodí. Zpravidla je to od stejného návrháře, ale mnohdy je tomu úplně jinak."

„Proč?"

„Protože věř tomu nebo ne, ale takový Louis Vuitton netouží po tom, abych nosila jejich šaty, když jsem někdo úplně neznámý. Moje fotka se dostane možná do tří bulvárních plátků a to není něco, po čem touží velké značky. Velké značky chtějí být vidět."

„Takže?"

„Anika většinou sežene nějakého začínající návrháře, který se potřebuje prosadit. Moje šaty se ladí k outfitu od Timmyho, v žádném případě si nemůžu určovat, co bych chtěla mít na sobě. Ani šaty, ani účes, ani make-up. Celou dobu trpělivě sedím a nechávám mnohem zkušenější lidi, aby udělali svou práci."

„Aha!" Barb se tvářila překvapeně, i když tohle všechno samozřejmě věděla.

Od nerealistických příprav se příběh přesunul na červený koberec a já v sobě zase dusila smích. V povídce hlavní hrdinka vystoupala na červený koberec a všem spadla bradla. Tisíce fotek a všechny jen o ní. Svými zelenými šaty s hlubokým výstřihem zastínila úplně všechny, přestože to byla úplně neznámá holka z instagramu.

„Tohle taky není pravda," upozornila jsem. „Ve skutečnosti nemůžu z auta vylézt dřív než Timmy."

„Fakt?!" Barb vytřeštila oči, tentokrát byl její údiv opravdový.

„Jasný. Novináři chtějí fotky Timmyho, nikoliv mě. Vyfotí ho, jak vystupuje z auta, on mi pak gentlemansky podrží dveře a z toho je spoustu dalších dobrých fotek. Pak spolu většinou jednou nebo dvakrát zapózujeme a Timmy pokračuje dál beze mě. Já se držím bokem, neúčastním se velkého focení, pokud mě k tomu někdo vyloženě nevyzve. Ale to se stalo možná jednou, nebo dvakrát. Timmy většinou trvá na společné fotce sám, ale to jsou sotva dvě bliknutí foťáku. Nikoho tam nezajímám, nejsem hlavní hvězda večera. A zprávy o šťastném páru se taky neprodávají dobře."

Barb znalecky pokývala hlavou a já pokračovala ve čtení. Pronesla jsem ještě pár poznámek k tomu, jak to všechno bylo nereálné. Neudržela jsem v sobě smích, když se autor snažil opsat to, jak Timothée vypadal nejrůznějšími přirovnáními. Ke konci se množily sexuální narážky, ale já vybuchla smíchy až při větě, kterou pronesla hlavní hrdinka téměř na konci – „Chci tě jen v tom postroji."

„Za prvé!" Zvedla jsem první prst a hned pokračovala. „Není to postroj, ale lacl! A za druhé," přidala jsem druhý prst, „ten lacl má cenu stovky tisíc dolarů! To není věc, kterou by si člověk vzal do postele. Ve skutečnosti to je věc, kterou svleče hned jako první v obavě, že by ji náhodou mohl zničit."

„To zní, jako kdybys mluvila z osobní zkušenosti."

Zprudka jsem zavrtěla hlavou a Barb se nahlas rozesmála.

„Vůbec!" Ohradila jsem se okamžitě a moje kamarádka jen přikývla. Dolila sobě i mě a poté mi podala druhý papír. Já však byla rozjetá a odmítla ho. Místo toho jsem zamávala před kamerou první povídkou.

„Ještě bych řekla pár slov o gramatice!"

„Ale ne!" Barb nahlas vykřikla a pokusila se mi papír vytrhnout, ale já ho dokázala ubránit. Snad deset minut jsem vyjmenovávala všechny chyby a snažila se je opravit. Barb mezitím stihla vypít celou skleničku sama a dolít si další. Když jsem konečně skončila, podala mi druhou povídku a při tom všem nezapomněla opomenout, že to stejně vystřihne.

„Nestříhej to!"

„Proč ne? Myslíš si, že někoho zajímá desetiminutové kecání o tom, kdy se píše your a kdy you're?"

„Třeba si to zapamatuje jeden člověk!"

Barb významně povytáhla obočí a já rychle pokračovala ve své obhajobě.

„Ten jeden člověk to pak vysvětlí další lidem a najednou tady bude sto lidí, co budou umět správně používat přivlastňovací zájmeno!"

„Naivko. Spíš to všichni přetočí."

„Takže to tam necháš!" Vypískla jsem nadšeně a ona jen protočila očima.

„Zrychlím to."

„Lepší než nic."

„Radši už čti."

Přikývla jsem a pustila se do dalšího čtení. Zčervenala jsem už u druhé věty, ale nakonec v sobě našla odvahu ještě pokračovat. Bylo to překvapivě slušně napsané, o to horší to bylo. Nedalo se z toho utahovat.

Když jsem se dostala k velmi detailnímu popisu sexu mezi fiktivním Timmym a hlavní hrdinkou, tváře mi hořely. Přestala jsem číst a papír složila vejpůl. Ten jsem podala Barb a ona mi na oplátku podala sklenici s alkoholem, kterou jsem do sebe obrátila.

„Tohle číst nebudu," pípla jsem potichu.

„Mám to přečíst za tebe?"

„Prosím, ne."

Nahlas se zasmála, ale další papír už mi nepodala. Rozloučila se s každým potencionálním divákem a já udělala to stejné. Když se vypla kamera, hodila jsem po ní polštářem.

„Nechápu, jak jsi po mě mohla chtít, abych to četla nahlas!"

„Byla to sranda, no ne?"

„To teda nebyla!"

Hodila po mě polštářem zpátky, já ho však chytla. Pevně jsem ho objala a přitiskla ke své hrudi, zatímco ona z kamery vytáhla paměťovou kartu, aby pořízený záznam přetáhla do počítače a rovnou i na další externí uložiště, kdyby se náhodou něco pokazilo.

„Jestli chceš, vezmi si to psaní domů," popíchla mě. I když jsem ji neviděla do obličeje, dokázala jsem si představit, jak moc se teď směje. „Aspoň se něčemu přiučíš!"

„Ty jsi blbá!" Odpověděla jsem uraženě. Otočila se na židli a vyplázla na mě jazyk. Udělala jsem to stejné, i když ona už to neviděla.

„Nalij si další skleničku."

„Budu opilá."

„Už jsi."

Zamručela jsem cosi v odpověď, ale nakonec jsem si skutečně nalila další skleničku. Taky jsem využila toho, že je ke mně Barb zády a natáhla se pro druhou povídku. Složila jsem papír tak, aby byl co nejmenší a neobratně ho schovala do zadní kapsy. Pak jsem vstala a skleničku donesla i Barb, která sledovala, jak se data přenáší do počítače.

Ťukly jsme si a Barb do sebe sklenici samozřejmě hned obrátila.

„George nebude mít radost."

„Proč?"

„Je to jeho sváteční rum."

„Aj, aj."

Barb však jsem pokrčila rameny a znovu si nalila. A já udělala to stejné.

---

„Timmy!" Nadšeně jsem zavýskla, když se zjevil ve dveřích. Cestou do jeho náruče jsem ale klopýtla a po pár krocích jsem se mu natáhla pod nohy. Sesbíral mě z podlahy, zatímco já se nepřestávala chichotat. Barb seděla na klíně svému příteli, který se k nám v průběhu večera přidal. Timothée mě musel držet, abych vůbec stála. Nevšimla jsem si jeho naštvaného výrazu. Anebo možná všimla, jenom jsem ho nechtěla vidět.

„Co se stalo?"

„Barb se stala," zachichotala jsem se.

Moje kamarádka pokrčila rameny, ale na svou obhajobu nic neřekla. „Nabídka jsem jí, ať tady přespí, ale chtěla strašně domů."

„Jo!" Souhlasila jsem s ní a zaklonila hlavu, abych se mohla podívat na Timmyho. Za pár dní měl odjet na natáčení a já rozhodně nebyla připravená na další dlouhé odloučení. Až příliš rychle jsem si zvykla na to, že je tady se mnou.

„Tak to je paráda," zamumlal, a kdybych byla střízlivá, možná bych si všimla toho, že ve skutečnosti to vážně není paráda.

„Nejsi rád?" Zahuhlala jsem. Vyhoupla jsem se na špičky, zakolísala, ale uslintaný polibek na tvář jsem nakonec zvládla.

„Smrdíš jako námořník."

„Po rumu," řekla jsem pyšně a on jen přikývl.

„Poslyš, Time, klidně tady můžete zůstat spát oba," začala Barb, která působila dokonale střízlivě, i když ve skutečnosti toho vypila snad dvakrát tolik. Nikdy jsem tuhle její superschopnost nepochopila. „Nechtěla jsem tě vzbudit, chápu, že na Manhattan to je daleko."

Mávl rukou, na chvíli mě kvůli tomu pustil. Já se hned pevněji přitiskla k němu, jako kdybych se bála, že odejde beze mě.

„To je v pořádku, promiň, že jsem trochu nerudnej." Rukou mi prohrábl vlasy a zlehka mě políbil do vlasů. Zavřela jsem oči, přitiskla se na jeho hruď a ve vteřině zaspala ve stoje. „Jenom jsem nečekal, že bude až takhle zřízená."

„Znáš ji, nic nevydrží," zargumentovala Barb a George vyprskl smíchy.

„A znáš Barb!"

Timothée se ušklíbl a s Georgem si vyměnili významný pohled. „Znám je obě až moc dobře."

Pokusil se o krok, ale já zůstala stát na místě. Možná jsem vážně na pár sekund usnula, protože teď se mnou musel lehce zatřást, abych se probrala. Pomohl mi do kabátu i do bot, zatímco Barb a George nás sledovali z bezpečí pohovky.

„Barb, díky za inspiraci!" Řekla jsem až příliš hlasitě. Ze zadní kapsy vytáhla poskládanou povídku a Barb se nahlas rozesmála. Timothée věnoval jeden zmatený pohled mě a poté i Barb. Ta však jen pokrčila rameny, rozloučila se vzdušným polibkem a zmizela někde v hlubinách velkého bytu. George mi pomohl ze schodů a společně s Timmym mě naložili na sedačku spolujezdce.

Rozmluvila jsem se, až když jsme se rozjeli.

„Barb mi dala sprostý čtení."

„Sprostý čtení?"

Zahihňala jsem se jako malé dítě a velmi neobratně vytáhla složený papír ze zadní kapsy, kam jsem ho zase schovala.

„Skoro bych řekla, že to je porno."

Neotočil se na mě, protože se soustředil na jízdu. New York ani v noci nebyl klidným městem, provoz byl téměř stejný jako za dne. Řidičák si udělal před pár lety, když se musel naučit řídit kvůli roli v Beautiful Boy. Auto si však koupil až během koronových prázdnin.

„Proč ti Barb dává porno?"

„Prý abych se něco přiučila."

„A přiučila?" Zastavil na červené a otočil se na mě, jen aby na mě mrkl.

„Možná," dostala jsem ze sebe po chvilce. Auto se zprudka rozjelo a mě se převrátil žaludek. Na chvíli jsem se odmlčela, dokud jsem si nebyla jistá, že moje večeře zůstane uvnitř mě.

„Je to fanfikce."

„Co to znamená?"

„Že to je o tobě."

„O mě?!" Překvapením mu vyskočil hlas o něco výš. „O mě a o tobě?"

„Vůbec."

Zamračil se, ale díval se stále před sebe.

„A o kom?"

„Co já vím. Hlavní hrdinka se jmenuje TJ/TP."

„Co to je za ujetý jméno?"

„To si můžeš jako doplnit."

„Jak jako doplnit?"

„TJ znamená tvoje jméno. TP tvoje příjmení."

„Nechápu."

„Já taky nechápu. Občas si myslím, že ti je devadesát."

Auto zase zastavilo na dalším semaforu. Otočil se na mě, prstem mě pohladil po tváři. Zavřela jsem pod tím dotykem oči. Kdybych byla kočka, jistě bych začala příst. Pěkně nahlas, tak aby mě všichni slyšeli.

„Je ti dobře?"

„Jo."

„Nepozvracíš mi auto?"

„Ne!"

„Dobře," řekl se smíchem, než se zase rozjel. „A teď mi už konečně řekni, o kom je to tvoje sprostý psaní."

„No o tobě!"

„Nechápu."

„Je to fanfikce!" Frustrovaně jsem vydechla a rozhodila rukama. „To je fanouškovské psaní. Lidé píšou na internetu nejrůznější povídky a dosazují sebe vedle svých oblíbených herců, nebo tak něco. Ale s Barb jsme už našly i spoustu povídek, kde... však víš."

„To teda nevím!"

„Ty a Armie."

„JÁ A ARMIE?!"

Přikývla jsem a on na vteřinu spustil zrak ze silnice. V jeho očích se zrcadlilo spoustu emocí – překvapení, znechucení a znovu překvapení. Vlastně vypadal i docela naštvaně, možná trochu ztraceně.

„Proč to čteš?"

„Nečtu!"

Střihl po mě pohledem, zatímco zpomalil na červenou.

„Barb to občas někde vyhrabala," přiznala jsem a sjela na sedačce trochu níž. Timothée nevěřícně zakroutil hlavou, prsty pevněji omotal kolem volantu. Tentokrát jsem to byla já, kdo se natáhl k němu. Prsty jsem mu přejela ve vlasech, ale ten naštvaný výraz z jeho obličeje nezmizel. Místo toho zařadil a pomalu se rozjel, jakmile se světlo na semaforu změnilo z oranžové zase na zelenou.

„Je to sranda, aspoň občas. Je to úplně nesmyslné, nic si z toho nedělej. I Barb má svoje fanfikce!"

„Taky v nich spí s tebou?"

„Někdy," přiznala jsem trochu neochotně.

„Proboha," zamumlal nechápavě a zavrtěl hlavou.

Pár minut jsme jeli v tichosti. Pak se o slovo přihlásil alkohol v mé krvi. A nejen on.

„Zastav!" Vyjekla jsem. Začala jsem si rychle odepínat bezpečností pás, zatímco Timothée přibrzdil na kraji silnice. Z auta jsem téměř vypadla, ale vyzvracet jsem se už stihla na chodník. Pár kolemjdoucích mi věnovalo znechucený pohled. Timothée mi podal vlhčený kapesník, abych se očistila. Jako zpráskaný pes jsem se pak vrátila zpátky na sedačku spolujezdce.

„Promiň," pípla jsem potichu.

„Aspoň to nebylo v autě."

Nic jsem neřekla. Za chvíli jsem ucítila jeho ruku na svém stehně.

„Však už jsme skoro doma. Tam můžeš zvracet klidně celou noc."

„Nebudu."

„Budu ti držet vlasy." Blýskl se po mě úsměvem a mé srdce v ten moment roztálo.

„Miluju tě."

„Já tebe taky, Leen. Ale pusu ti dám až zítra, jo?"

Dneska si povíme něco o bourání čtvrté zdi. Jasně, není to úplně dokonalý bourání čtvrtý zdi, ale takovou příležitost jsem si nemohla ujít. A tak Barb a Eileen prozkoumávají hloubi internetu a Eileen pak chudák musí Timmyho seznamovat s tím, co to vlastně fanfikce je. A už se do toho všeho stihla i pěkně zamotat, naštěstí ji pak ale zradil vlastní žaludek.

Protože chci končit s nějakým pěkným kulatým číslem, do konce už tak zbývá jen pět bonusovek. Z toho jednu bych chtěla poskládat jen z instagramových postů, případně velmi krátkých "poznámek" k nim. Bavila by vás taková kapitola, nebo si ji mám strčit za klobouk?

A taky! Poslední možnost o bonusovku "na přání". Mám v hlavě už jen poslední dva příběhy, které chci napsat + instagramová kapitola. Další dvě kapitoly jsou takové volné, tak nějak se pořád nemůžu rozhodnout. Tak kdyby vás náhodou něco napadlo, nebo si o něčem chtěli přečíst... Teď je ten správný čas.

Já už zase radši končím, nebo se tady zase rozepíšu. Jako u téhle kapitoly. Původně měla být poloviční. Nevyšlo to úplně.