Začátek roku 2019

„A proč ležíš ve vaně?"

Pokrčil rameny a zatvářil se na oko uraženě.

„Jsem rád, že jsi si z toho všeho odnesla zrovna tohle," zamumlal a natáhl se pro magazín, který mi donesl sotva před pár minutami. Chtěl mi ho sebrat, ale já ho pevně držela ve svých rukou. Chvíli jsme se o něj přetahovali, než to vzdal a pustil ho. Posadil se vedle mě na pohovku, pořád na oko uražený, ale můj polibek na tvář ho obměkčil ve vteřině.

Nebyla jsem si jistá, jestli tohle je věc, na kterou si někdy zvyknu.

Vídat jeho obličeje na stránkách nejrůznějších magazínů. V trafikách, v rukou lidí po cestě podzemkou.

Občas mě z toho zabolelo u srdce. Byl to hloupý pocit závisti a žárlivosti. Měl být můj a jenom můj. Jenže... Nebyl. A nikdy ani nebude. Vždycky se o něj budu dělit s jeho fanoušky. Miloval je, stejně jako oni milovali jeho.

Jeho fotky byly věcí veřejnou.

A nikdo to nevěděl lépe než já.

Během dlouhých nocí, kdy jsem si připadala sama, jsem často brouzdala internetem a jako nějaká šílená fanynka koukala na všechny jeho fotky – ať už to byly fotky z magazínů nebo z nejrůznějších premiér. Samozřejmě jsem znala i všechny bulvární stránky a po nocích na nich hledala, co se schovávalo pod heslem Timothée Chalamet.

Měla jsem spoustu svých fotek. A spoustu dalších, které mi sám poslal.

Přesto...

Na těch profesionálních, zvlášť na těch z nejrůznějších magazínů, kde kolikrát vypadal jako někdo úplně jiný, bylo něco, co mě přitahovalo, mnohem víc než společná selfíčka. Možná to bylo prostě tím, že každý fotograf si byl dobře vědom jeho šarmu a uměl ho vyfotit tak, aby vypadal co nejlépe.

„Dlouho mlčíš."

„Pořád přemýšlím nad tím, proč tě někdo fotí ve vaně."

„Aspoň mám na sobě oblečení."

„O to je to divnější."

„Byla bys radši, kdybych ho na sobě neměl?"

Zvedla jsem obočí a on se na mě zazubil tím svým úsměvem tříletého dítěte. Tříletého dítěte s pěkně zvrhlými myšlenkami.

„Teď a tady, nebo tam a tehdy?" Zeptala jsem a při tom znovu poklepala na fotku v magazínu.

„Teď a tady," zašeptal mi do ucha, jen vteřinu před tím, než mě do něj zlehka kousl. Zasyčela jsem bolestí, ale místo omluvy mě políbil. Pokoušela jsem se cosi zamumlat, chtěla jsem ještě chvíli pokračovat v tom popichování o nesmyslnosti fotky, ale všechny moje snahy, brzy vzaly za své. Byl až příliš dlouho pryč na to, abych dokázala vzdorovat jeho polibkům a dotykům.

Byl pryč tak dlouho, že jsem z hlavy vypustila i to, že jsme stále ještě na pohovce a Barb může přijít každou minutu.

„Vy prasata!"

Timothée se narovnal, zatímco já se snažila schoval za něj.

Jenže nebylo co schovávat – já jsem byla bez trička a Barb mě v podprsence rozhodně neviděla poprvé. Měla jsem pocit, že jsem ji snad přivolala, protože ve stejný okamžik, kdy jsem dostala z hlavy její úpěnlivou prosbu prosím-hlavně-to-nikdy-nedělejte-na-gauči se zjevila ve dveřích. Hodila po nás mokrou čepicí a výhružně si založila ruce na prsou.

„Ahoj, Barb!" Pozdravil ji zvesela, jako kdyby se nic nestalo.

„Měli jsme dohodu, Eileen!"

„Však se nic nestalo," ozvala jsem se potichu, ale obě jsme věděly, že kdyby nepřišla...

„Zatím!"

Timothée se znovu zaculil a vyzývavě na Barb mrkl. „Čekali jsme na tebe."

„Proboha!"

Pokrčil rameny a věnoval mé nejlepší kamarádce takové mrknutí, pod kterým by se podlomila kolena ne jedné jeho fanynce. Já se snažila jednou rukou zakrýt svůj hrudník, zatímco druhou jsem se natahovala pro triko na druhé straně pohovky. A při tom všem jsem se zoufale moc snažila nerozesmát.

Barb po mě střihla tázavým pohledem, ale já dál předstírala, že se natahuju pro triko, které jsem měla doslova na dosah ruky.

„Odcházím, prasáci!"

„Kdy se vrátíš?" zeptala jsem se ještě nevinně, zatímco ona už stála v otevřených dveřích.

„Radši až ráno."

---

V noci, pár dní na to, mě probudilo pípnutí telefonu. Musela jsem usnout uprostřed učení, protože na stole stále svítila lampa, pod kterou byly zdánlivě ledabyle rozházeny papíry a učebnice. Nahlas jsem zívla a rozespale se vyhrabala z postele. Dokonce jsem na sobě neměla ani pyžamo, jen kalhoty na doma a triko o původní hodnotě kolem tisíce dolarů. Pak ho však Timmy nejdříve zabarvil v pračce a následně ho strčil do sušičky díky čemuž ho zmenšil na mou velikost a udělal z něj moje triko na doma.

Urovnala jsem papíry, zaklapla notebook a zhasla lampičku. Po tmě jsem se vrátila do postele a znovu nahmatala telefon pod mým polštářem.

Světlo z displeje mě na chvilku oslepilo, ale i tak jsem dokázala zaostřit na text na něm.

Dobrou noc a pěkné sny, moje malá Leen.

Rozklikla jsem zprávu s úsměvem na tváři a teprve teď jsem si všimla, že je k ní přiložena ještě fotka. Telefon mi málem vypadl z ruky, když jsem ji otevřela.

Jak mám jít po takové fotce spát? Naťukala jsem odpověď a znovu se vrátila k přiloženému obrázku, který byl inspirován původní fotkou ve vaně, kvůli které jsem si z něj utahovala ještě pár dní. Jen její pojetí se poněkud změnilo, protože tentokrát na ni neměl ani jediný kousek oblečení.

Dej si studenou sprchu, to prý pomáhá.

Zavrtěla jsem hlavou, přesto jsem se rozhodla vyslyšet jeho rady.

Popadla jsem telefon a i s ním zamířila do koupelny.

Tohle je hra, kterou můžou hrát dva...

Krátký, kraťoučký bonusek, ale i o tom to je. A takto krátkých bonusů teď asi bude více. Zase... možná to tady s nimi zaspamuju, protože jsou prostě krátký a napíšou se během chvilky.

Hech, dneska žádný velký zvrat, jen jedno malé zamyšlení nad tím, jak Eileen vlastně vnímá všechnu tu Timmyho popularitu. Ono to randění s hercem má jistě svoje výhodu, ale snad ještě víc nevýhod. 

U posledního obrázku jsem byla poražena, protože i když jsem celou dobu pracovala s gifem, nebyla jsem schopná to všechno uložit tak, aby to byl pořád gif. Tak vám ho vkládám tady dolů (i když lehce jiný, protože z nějakého důvodu ten co je v instagramovém postu je podle wattpadu "moc velký")

A rovnou přikládám i trailer na French Dispatch. Premiéra odsunuta do příštího roku, tak se na film můžete těšit společně se mnou :D