Říjen 2019

Během několika dnů Anika rozpoutala úplné a absolutní peklo. Proměnila se v indickou bohyni hněvu a dokonce bych jí věřila i to, že má několik rukou a nohou. Od rána do večera seděla na telefonu, neustále po někom křičela. Nebo úplně naopak – byla na něj milá, usmívala se, nevinně s ním laškovala. Věděla, kde zatáhnout za jakou šňůrku, na koho se usmát, komu pohrozit, od koho si vybrat starou maličkost a komu se zaslíbit a něco si od něj vybrat.

Měla jsem pocit, že bulvární články po celé zemi nepíšou o ničem jiném.

Všude byla moje fotka. Já a Timothée. Timothée a já. Já bez něj, on beze mě.

Jenže...

Lily-Rose a její tým se pustili do války také.

Nestříleli slepými, to v žádném případě.

Stejně jako byl všude můj obličej, na druhé straně byl vždycky ten její.

A její lži.

Vymyšlené příběhy, lži, falešné obvinění.

A všechno to schytával Timothée.

To on byl nevěrník. To on mě podváděl. To on se s Lily-Rose scházel za jejími zády. To on ji využíval, aby se přiživil na jejím jméně.

V listopadu měla začít propagační šnůra ohledně Little Women a všichni tři jsme věděli, co bude hlavním tématem, které se bude rozebírat na všech rozhovorech a na každém promítání. Najednou nikoho nezajímal film, všechny zajímal jen soukromý život jednoho z protagonistů.

Timothée na tom nebyl dobře. Trápil se, protože nevěděl, co jiného dělat. Neuměl být zlý a každodenní útoky a lži Lily-Rose ho doháněly k zoufalství. Neuměl se bránit a neuměl se vůči nim obrnit. Navíc viděl, jak to všechno dopadá na mě a s jakým nasazením pracuje Anika.

Ta podle mě už zaprodala duši ďáblovi, jinak jsem nedokázala pochopit, kde ještě brala sílu a materiál na to, aby každý den přišla s novou odpovědí na všechny ty pomluvy, které managment Lily-Rose vypustil do éteru.

Ani já jsem na tom nebyla nejlépe.

Dříve klidná kavárna se proměnila v naprostou šílenost – lidé sem začali chodit jen kvůli mně, všichni chtěli znát můj názor na danou věc. Novináři si mě chodili fotit při práci a pak mou fotku za kávovarem pak umístili na hlavní stránku bulváru s popiskem, proč někdo jako Timothée chodí s někým jako já. Nominace na Oscara a chudá servírka s titulem z Kolumbijské.

Jediný, kdo to vzdal, byla Mia.

Po pár dnech toho zmatku kolem si mě po směně pozvala na kávu. Seděly jsem v prázdné kavárně, koukaly na sebe a já věděla, že cokoliv přijde dál, nebude se mi to líbit.

„Eileen, jsi vážně dobrá. Kávu připravuješ stejně dobře jako já, možná ještě lépe. Umíš se chovat k lidem, usmíváš se a nikdy se nemračíš. Lidé tě milují a já taky. Ale takhle to dál nejde..."

Nahlas si povzdechla a já jsem přikývla.

„Dáváš mi výpověď?" Zeptala jsem se starší ženy, která seděla naproti mně a vypadala, že se každou chvíli rozbrečí.

„Můžeme tomu říkat pracovní volno?"

„A skončí to pracovní volno někdy?"

Pokrčila rameny, ale odpověď mi nedala.

Chápala jsem jí, přesto mě to bolelo.

Cestou domů jsem polykala slzy.

---

Timothée dokázal najít pozitivum i na tom, že jsem byla bez práce. Vlastně to nebyl ani jeho nápad, jako nápad Aniky. Oba jsme měli najednou spoustu volna a spoustu času na to, abychom denně procházeli všechny ty zprávy a listovali skrz nejrůznější sociální média.

Anika nás proto poslala pryč.

Na dovolenou.

Daleko od toho všeho.

A tak jsme jeli.

Jen jsme nejeli daleko od všeho, ale přímo do víru celebritího života. Přímo do Los Angeles. Armie a Elizabeth nás pozvali do svého království. Timothée měl navíc ve městě nějaké pracovní povinnosti, a protože já byla bez práce a v New Yorku mě nic nedrželo, oba jsme hned druhý den nasedli na letadlo ve snaze nechat všechny svoje problémy na východním pobřeží.

---

„Timmy!"

Malá Harper obě i/y protáhla do vysokého jekotu, který mi málem utrhl uši, nicméně její radost byla nakažlivá. Hned jak nás uviděla při vchodu na obrovský pozemek u domu Hammerů, rozběhla se směrem k nám, aby skočila Timmymu kolem krku. Ten ji hned zvedl, a ona se schovala do jeho náručí. Přes rameno na mě vyplázla jazyk a cosi mu pošeptala do ucha. On se však jen zasmál a rozešel se směrem do domu. Jednou rukou se ještě chvíli snažil táhnout i kufr, ale po pár metrech ho nechal stát na trávníku se slovy, že se pro něj hned vrátí.

Nevrátil.

Odtáhla jsem ho společně s tím svým do velkého domu, kde už čekala Elizabeth s obrovským koláčem a Armie, který hned dostal od své manželky vynadáno, že se přece jen mohl zvednout a jít mi pomoc s tím kufrem.

„To je v pohodě," oponovala jsem, i když jsem byla v obličeji úplně rudá. Timothée se na rozdíl ode mě neuměl sbalit jen na pár dní a vždy sebou táhl oblečení snad na půl roku a dva měsíce k tomu.

Elizabeth věnovala ještě jeden pohled svému manželovi, který nešťastně rozhodil rukama a téměř mi vyrval oba kufry z ruky. Protestně a s hlasitým dupotem pak zmizel v dalším patře, kde jsme měli pokoj.

„Budeš spát se mnou v pokoji, Timo?" zeptala se Harper, jakmile ji Timothée položil na zem. Okamžitě se znovu doprošovala zvednutí, ale on se posadil na pohovku, kde ještě před chvíli seděli Armie. Harper se tak aspoň posadila na jeho klín, ale svoje velké oči upřela na něj, v očekávání odpovědi.

„Nejsem si jistý, jestli se vlezu do tvé postele, princezno," odpověděl a pohladil ji po vlasech.

Ona se na chvíli zamyslela. Mračila se, ale hned se jí obličej zase rozzářil úsměvem.

„Můžeš spát na zemi!"

Elizabeth i já jsme se zasmáli, Harper nás však obě zpražila pohledem. Mezitím se vrátil i Armie, který nevěděl, co se děje a tak se nepřidal ani k našemu smíchu nad obličejem Timmyho, který se naopak zoufale snažil nesmát.

„Radši se vyspím v posteli."

„Půjčím ti deku!"

„A nemůžeš mi ji půjčit... třeba... do postele?"

Harper se znovu zamyslela a její obličej se znovu zkrabatil. Nakonec si rezignovaně povzdechla a seskočila z klína. Hned se ale natahovala po jeho ruce, aby se musel taky zvednout.

„Pojď, ukážu ti všechny panenky."

„A nemůžeš je ukázat Leen? Ona tomu asi bude rozumět víc než já..." Zkusil to Timothée, ale já na rozdíl od něj věděla, že to je mise předem odsouzená k neúspěchu. Harper mě nesnášela, z celého srdce mě nesnášela. V jejích očích jsem byla narušitel, ukradla jsem jejího Timmyho a snad nic na světě nemohlo změnit její názor. Ze začátku jsem se pokoušela ji uplatit, ale brzy jsem zjistila, že to nemá smysl. To si uvědomovala i Elizabeth, která se jí pokoušela domlouvat, ale jako kdyby se díky tomu Harper vůči mě ještě víc zatvrdila.

„To teda vůbec!" Harper si bojovně dupla a znovu zatáhla stále sedícího Timmyho za ruku. „Tak pojď přece!"

S povzdechem se nakonec musel zvednout a se skleslýma rameny odešel do dětského pokoje, odkud se vynořil až večer. Ve vlasech měl několik sponek a gumiček, kolem krku pak růžový řetízek a na prstech navlečené dětské prstýnky.

Musela jsem se smát, když jsem ho viděla.

Harper si mě změřila pohledem a založila si ruce na svém miniaturním hrudníčku.

„Čemu se jako směješ?"

„Ničemu!" Řekla jsem okamžitě, překvapená tím, že na mě vůbec promluvila.

Ona si však jen odfrkla a otočila se na svou mámu, která se na rozdíl ode mě nesmála, jen ten smích ze všech sil zadržovala.

„Řekni mami, že vypadá dobře?"

„Úplně jako na obálku nějakého časopisu!"

Timothée chtěl cosi namítnout, ale než stihl cokoliv říct, Armie vytáhl ze zadní kapsy telefon a několikrát ho vyfotil, za což jsem mu byla víc než vděčná. Oběma nám totiž zabavili telefony hned při vstupu a ani jeden z nich jsme se na ně nesměli podívat. Trestem bylo vykázání z jejich panství, a to jsme ani jeden nechtěli.

Elizabeth pak odvedla Harper spát, ale ta se samozřejmě velmi bránila. Snad po hodině se znovu objevila v pokoji a mrskla po Timmym dětskou knížku s obrázky se slovy: „Máš ji jít přečíst pohádku."

Timothée tak zase na pár minut zmizel, ale objevil se téměř hned. Harper podle všeho usnula po první větě a Elizabeth to oslavila tím, že otevřela láhev vína a všem nám nalila sklenici.

Chvíli jsme si nezávazně povídali a při druhé skleničce Armie usoudil, že teď přišel ten správný čas na otázky.

„Vy dva tragédi, už nám řeknete, co se vlastně stalo?"

„Co se jako mělo stát?"

Armie pozvedl obočí a jeho manželka ho doplnila. „Lily-Rose Depp?"

Nahlas jsem povzdechla a svezla se na pohovce o několik centimetrů níž. Jenže se skleničkou vína v ruce a s kapkou alkoholu v krvi se celý ten manévr proměnil v dokonalou parodii, a já div nespadla na zem.

Naštěstí se však Timothée ujal slova, zatímco já se neobratně zvedala zpátky.

„Jak jen... začít."

„Je to kráva," zamumlala jsem potichu, když jsem konečně znovu seděla. Elizabeth se ušklíbla, ale jinak nic neřekla.

„Natáčeli jsme spolu a docela jsme si rozuměli. Lily-Rose byla jediná v mým věku, trochu jsme si padli do oka. Nikdy jsem ale nepřekročil žádnou hranici, a kolikrát ji ukazoval fotky Eileen a vlastně tak trochu... pořád... mluvil jen o ní. Když skončilo natáčení, psali jsme si a pak se viděli až v Benátkách, kde ztropila strašnou scénu a vyhrožovala Eileen."

Na okamžik se odmlčel a já jeho slovům jen přikývla.

„Začala si vymýšlet, volala paparazzi, nechala nás společně se fotit. Její tým si vymyslel všechny ty lži – nejdřív o tom, že spolu chodíme, pak o tom, že spolu spíme, a že to všechno děláme za zády Eileen. Nic z toho ale není pravda, jenže ona..."

„Vykašli se na to."

„Cože?"

Elizabeth rázně přikývla, aby podpořila svého manžela.

„Nejlepší obrana je nic nedělat."

„Nic?" zeptala jsem se nechápavě a Elizabeth i Armie kývnuli jako jeden muž. Nebo jako jedna žena.

„Nic."

„Ale..."

„Bulvár vždycky bude psát nějaké svoje blbosti. Dneska je to tohle drama, zítra to bude jiné drama. Za týden si na to nikdo ani nevzpomene."

Nechápavě jsem se podívala na Timmyho, který vypadal, že o Armieho slovech usilovně přemýšlí. Koneckonců... Armie se poprvé v televizi objevil, když mu bylo deset let. A těch čtrnáct let v showbyznyse nebyly všechny růžové a zalité sluncem.

Armie si všiml, jak se na něj jeho mladší kamarád dívá.

„Tohle je Hollywood, Time, tady se každý den něco děje. Už zítra se bude někdo rozvádět, někdo otěhotní, někomu se narodí dítě. Budou tu velké hádky, někdo bude řídit opilý. Někdo někomu šáhne na zadek, někoho nachytají s drogami. Jasně je super, že se bráníš a že bráníš Eileen. Ale dej tomu chvilku, dej tomu pár dní. Za chvíli se objeví nějaký další skandál a na ten váš všichni zapomenou."

„Vážně?"

Přikývl a jeho manželka ho podpořila stejným gestem.

„Proč si myslíš, že vás Anika poslala pryč?"

Zamyslela jsem se a váhavě pokrčila rameny. Armie se zase rozesmál a obrátil do sebe zbytek vína, který byl v jeho sklenici. „Když se dostanete z objektivů novinářů, přestanete existovat. Na to nikdy nezapomínej." Mrkl na Timmyho, jako kdyby tuhle debatu už někdy vedli a on mu jen připomínal dávno řečené.

„A teď už běžte spát."

„Cože?"

„Běžte spát."

„Ale..." Zvedla jsem sklenici s rozpitým vínem, ale Elizabeth jen máchla rukou.

„Dopiješ to zítra."

„Cože?"

„Hele... Naše dcera spí, a když se vzbudí, má se o ní kdo postarat."

„Ale..."

Timothée byl rychlejší než já. Obrátil do sebe svou skleničku a začal se rychle zvedat. I se mnou. Popadl mě za ruku, aby mě zvedl a spěšnými kroky zamířil do patra, kde jsme měli pokoj.

„Jste pěkně nechutní!" Zavolal ještě, když byl na prvním schodu, ale Armie na jeho obvinění zareagoval jen pokrčením ramen.

„Nenaděláš nic."

---

Po pár dnech nicnedělání, relaxování a vyletování v Los Angeles se Timothée musel vrátit do práce. Nejdříve ho čekalo focení se Saoirse. Koncem měsíce dorazily do města plného hvězd i další malé ženy a v malém kině pro vybrané publikum a novináře je čekalo povídání s novináři a fanoušky.

Seděla jsem vzadu a doslova jsem se třásla nervozitou.

Čekala jsem, že každou chvíli přiletí nějaká otázka na Lily-Rose nebo na jakoukoliv její lež.

Jenže...

Novináři se ptali na film.

Fanoušci se ptali na film.

Bylo to tak samozřejmé, ale stejně – v tom podivném světě, ve kterém jsem se momentálně nacházela nic nedávalo smysl. Obloha byla zelená, tráva byla modrá. Slunce vycházelo na západě a svítilo jen přes noc, protože přes den celý svět ozařoval Měsíc. Tohle všechno byly věci, o kterých jsem ještě před pár hodinami byla přesvědčená, že jsou mnohem víc pravděpodobnější než tohle.

Ale přesto...

Novináři se ptali na film.

Fanoušci se ptali na film.

Zázrak.

---

Pár dní před Halloweenem jsme se rozloučili s Hammerovými a Harper to celé obrečela. Těšila se, že půjde koledovat společně s Timmym a náš brzký odjezd zase jednou padl mě za vinu a její nenávist ke mně se ještě prohloubila.

Ve skutečnosti však bylo všechno jinak a Timothée měl v New Yorku rozhovor v jedné z noční show.

Jako člověk bez práce jsem i tentokrát šla s ním na natáčení. Seděla jsem ve druhé řadě a doslova jsem visela Timmymu na ústech. Mluvil sebevědomě, usmíval se, pohled upíral na moderátora, do kamery i do publika. Během pár okamžiků si mě našel pohledem a díky tomu se usmíval ještě víc.

Nikdy nezapomenu na ten jeho první zmatený rozhovor, který jsem viděla v televizi, a právě proto jsem nedokázala pochopit, kdy se tak strašně změnil. Pro mě to byl pořád ten stejný Timmy – pořád stejně zmatený, pořád stejně mimo, pořád tak trochu ztracený. Ale co jsem viděla teď před sebou – to nebyl Timmy.

Byl to Timothée Chalamet, nejmladší nominovaný herec na Oscara. Byl áčkovou celebritou a každý režisér ho chtěl do svého filmu. Měl několik nominací na Zlatý Glóbus a spoustu dalších menších i větších nominací. Nešlo ale jen o nominace – doma měl i několik cen nejen z filmových festivalů.

Byla jsem na něj tak hrdá.

Tak strašně moc hrdá.

A pořád stejně zamilovaná.

„Spousta lidí komentovala tvůj účes v tomhle filmu..." Seth Meyers, moderátor televizní show, zvedl do vzduchu obrázek, kde byl Timothée s tím přitroublým středověkým účesem a spousta lidí v publiku se začala smát, stejně jako on. „To nebyla paruka, že ne?"

„To teda nebyla."

„Dokážu si představit, že na natáčení to muselo být vážně skvělé, všichni v kostýmech a s nejrůznějšími parukami, ale jakmile jednou opustíš set, nebylo to divné?"

Zase se zasmál, jeho pohled se na chvíli stočil ke mně, a pak znovu na moderátora. „Bylo to vlastně docela v pohodě. Je to taková životní lekce – nikdo se o vás nestará. Víte, pořád si všichni myslíme, že nás někdo sleduje, že nás někdo soudí. To, jak vypadáme, co máme na sobě, jaký máme zrovna účes. Ale... nikoho to ve skutečnosti nezajímá."

Seth Meyers znovu přikývl a chystal se pokračovat, ale Timothée mu skočil do řeči.

„Jediný, koho můj účes zajímal, byla moje přítelkyně. V době natáčení jsme se několik týdnů neviděli a já se to schválně snažil maskovat. Když mě uviděla poprvé, místo přivítání mi řekla co to máš s vlasy?!"

Publiku se začalo znovu smát a Timothée se snažil zachránit situaci. „Nemyslela to špatně! To v žádném případě, ale určitě to byl šok. Já bych byl taky překvapený, kdybych ji viděl ve stejném účesu."

Zase se ozval smích a Seth ještě chvíli pokračoval v rozpravě o The King, který měl mít premiéru už za pár dní. Přesto nepadlo ani jedno o Lily-Rose a já opět děkovala Anice, jak dokonale nakonec celou situaci zvládla. Od našeho návratu z Los Angeles se na bulvárních stránkách objevovaly jiné celebrity. Jeden nebo dva rádoby novináři se pokusili znovu obnovit celou kauzu, když nás společně s Timmym vyfotili po návratu v New Yorku a sdíleli naši fotku s nějakým děsně zajímavým popiskem. Jenže to už nikoho nezajímalo a přesně jak říkal Armie – byly tu jiné celebrity a jejich průšvihy.

Mezitím se na podiu přede mnou stočila řeč na Little Women a Timothée vyprávěl příběh o tom, jak jsem poprvé potkala Emmu Watson.

„Víte, já vyrůstal na filmech o Harrym Potterovi, a vidět poprvé Emmu bylo trochu... překvapující. Ale naštěstí jsem v tomhle nebyl úplně sám, snad nic nepřekoná, když se s Emmou seznámila Eileen, moje přítelkyně. Víte, ona je Britka a podle všeho, Harry Potter je v Británii ještě mnohem větší fenomén než ve Státech, i když si nejsem moc jistý, jestli je to možné. Každopádně – jakmile Eileen uviděla Emmu, naprosto zpanikařila, a místo pozdravu či představení, nebo prostě... úplně první co jí řekla bylo to, že má doma povlečení s jejím obličejem."

Celý sál se zasmál a já s nimi. Timothée zapíchl svůj pohled do toho mého, jako kdyby se potřeboval ujistit o tom, že to je v pořádku.

„Druhá věc, jakou ji řekla bylo to, že není žádný šílený fanoušek."

Další smích.

Seth počkal, až se publikum uklidní a pokračoval ve svém rozhovoru.

„Teda! Tvoje přítelkyně zní jako pěkná střela!"

„Ale to ona právě vůbec není, o to víc je to celé komičtější."

Moderátor se znovu zasmál, stejně jako všichni v publiku. Timothée se zase podíval mým směrem, v očích se mu leskla jakási emoce, kterou jsem nedokázala na dálku úplně přečíst.

„Ona je skvělá, vážně skvělá. Každému přeji, aby si našel svou Eileen! Já jsem strašně rád, že jsem tu svou poznal tak brzo a že díky tomu s ní budu moct prožít skoro celý život."

Publikum dojemně zavzdychalo a já se k němu přidala. V obličeji jsem byla rudá, stejně jako vždy, když mi složil nějaký kompliment. Jenže tohle nebyla slova zašeptaná do ouška, ale prohlášená v celonárodní televizi. Usmála jsem se na něj a on mi to hned oplatil.

Seth na jeho prohlášení hned navázal a šikovně se oklikou dostal zpátky k Little Women. Jenže já už téměř neposlouchala a těšila se jen na to, až to celé skončí.

Chtěla jsem mu říct to stejné.

Chtěla jsem to vykřičet do světa, stejně jako on.

V ten moment jsem se nechala zaplavit takovým štěstím a takovou láskou, že jsem zapomněla na to všechno kolem toho. Dokonce i na to, že jsem bez práce.

V posledních dnech se na mě navalilo víc povinností než jsem čekala, hech. A protože mám posledních pár dní prázdnin, doháním to všechno, co jsem díky škole nestihla. Takže teď trochu pomalejší přidávání a uvidím, jak dlouho mi bude trvat, než se zase dostanu... do tempa.

Navíc trochu bojuji s tím, jak a kdy to ukončit, protože jsem původně měla vymyšlený úplně jiný konec, který už měl jaksi přijít, ale moje postavy se rozhodly žít vlastním životem a konec se vlastně vůbec nehodil, takže teď... se to snažím nějak pomalu uzavřít. Navíc trochu bojuji s tím, jestli to ukončit ještě před rokem 2020, nebo jít do roku 2020. A jestli jít, tak jestli jít do covidového roku 2020 nebo do alternativního vesmíru. Hech, je to těžký. Budu ráda, když mi dáte vědět, jaká z těch variant přijde nejlepší vám. I když teda... já jsem tvrdohlavý býk a možná si to nakonec stejně udělám po svém.

Armie už trochu chyběl, navíc tentokrát v roli rozumného staršího, to se moc často nevidí. Taky jsem tady trochu zafailila, protože v téhle době by už měli mít Armie a Elizabeth syna Forda, ale jaksi... jsem na něj... zapomněla. Hups.

Vůbec... tahle kapitola smrdí štěstím, i když to tak ze začátku nevypadá. Eileen se ale zase jednou ocitá v koloběhu událostí, do kterých se dostala víceméně omylem a stojí před novou výzvou - protože je bez práce. Ale o tom zase někdy příště.

Díky za přečtení, hvězdičky a komentáře. A uvidíme se zase u další kapitoly!