Říjen 2019

Nejsem si jistá, jestli si někdy zvyknu na letištní loučení.

Stejně jako vždy jsme naposledy spočinuli v krátkém objetí, které zakončil eskymáckým polibkem. Ani jeden z nás nic neřekl, ale oba jsme toho měli na jazyku spoustu. Viděla jsem za jeho zády stát Aniku, která netrpělivě přešlapovala na místě, snad jako kdyby letadlo mělo odletět za deset minut a nikoliv až za hodinu. Kromě Aniky tam byli další lidé z jeho týmu, stejně jako Lily-Rose, která byla součástí propagační tour.

Usmívala se na mě tím svým samolibým úsměvem, a když si všimla, že se na ni dívám, neodpustila si krátké zamávání.

„Timmy," zašeptala jsem jeho jméno a on jen zabručel do mého ucha cosi nesrozumitelného. „Prosím, neměj mě za hysterku, já jenom..."

„Hm?"

„Dávej si na ni pozor, prosím. Nevěřím ji ani nos mezi očima, je to mrcha. Zlá, zlá... mrcha."

Mohla bych pokračovat výčtem všem nadávek a nejrůznějších přídavných jmen klidně celý zbytek dne.

„A mě věříš?"

Přikývla jsem.

Odtáhl se, ale nepustil mě. Stáli jsme jen pár centimetrů od sebe, ale tak abychom na sebe viděli. Měla jsem zakloněnou hlavu, jeho pohled byl sklopený ke mně dolů. Jednou rukou držel můj obličej. Jako kočka jsem se o ní otřela a pod ním dotykem na chvíli přivřela oči. Sklonil se ke mně, zlehka mě políbil na čelo.

„Tak mi věř, Leen."

Zase jsem přikývla.

Pohled se mi však zatoulal na Lily-Rose, která se teď bavila s Anikou. Nahlas jsem si povzdechla a zase se zadívala do očí přede mnou. Nepatrně jsem se usmála a on udělal totéž.

„To není o tom, že bych ti nevěřila. Tobě já věřím. Ale jí nevěřím."

„Timothée!"

Byla to Anika, kdo nás vyrušil. Zakřičela na něj tak, že to musela slyšet celá odletová hala. Zběsile rozmáchla rukama a zagestikulovala na svoje hodinky, poté směrem k celnici a zase na své hodinky.

„Pět minut!" Zakřičel zpátky, ale ona prudce zavrtěla hlavou.

„Minutu. Maximálně!"

Přikývl a rychle se otočil zase ke mně.

„Protože mám jenom minutu, zkusím to říct tak jednoduše, jak to jen jde. Miluju tě, Leen, a to úplně nejvíc."

Sklonil se, aby mě políbil. Já ani nestihla říct svoje miluju tě zpátky, protože mě umlčel. Políbil mě krátce, ale s takovou něžností, jako kdyby mě chtěl ujistit o svých slovech. Zavřela jsem oči, ruce mu omotala kolem krku a nechala jsem svoje rty mluvit za mne.

„Timothée!"

Anika znovu zakřičela jeho jméno, indický přízvuk v jejím hlase byl mnohem výraznější. Jeho jméno díky tomu ztratilo svou zpěvnost.

Naše rty se ve spěchu rozpojily, on mě naposledy krátce objal, naposledy políbil na čelo. Pak otřel svůj nos o ten můj v eskymáckém polibku a rozběhl se za Anikou.

Já zůstala ještě chvíli stát v odletové hale. Anika se se mnou rozloučila krátkým zamáváním, ale Timothée se už mým směrem neotočil. Věděla jsem, že to nic neznamená, dělal to tak vždycky.

Jednou mi i vysvětloval, proč to tak dělá. 

„Odlétat od tebe, je ta nejtěžší věc v mém živote," říkal mi tehdy. Mluvil pomalu a rozvážně, jako kdyby mi prozrazoval velké tajemství. „Než jsem tě poznal, miloval jsem všechno to cestování. Po Státech, do Evropy. Nová místa znamenala nové dobrodružství. Ale spíš než začátek něčeho nového je to teď pokaždé konec. Malý konec, konec, který nic neznamená. Ale pořád je to konec. A tak se snažím, aby to byl konec i začátek. Když od tebe odcházím, je tomu tak. Nemůžu se už otočit, protože bych tím narušil tu tenkou rovnováhu falešného světa. Já vím, že tam pořád jsi, ale občas se bojím, že kdybych se otočil, už bych neodletěl a zůstal bych tam s tebou."

Myslela jsem na tyhle slova, zatímco jsem mávala Anice. Věnovala mi široký úsměv, jako kdyby na mě před pár minutami neječela přes celé letiště.

I Lily-Rose mi zamávala.

Počkala jsem, dokud se neotočila Anika zpátky k Timmymu a poté jsem zvedla prostředník. Zamračila se, v jejím obličeji i na dálku šlo přečíst překvapení nad mým malým gestem vzpoury. Rychle se zase otočila, nahnula se k Timmymu, aby mu cosi řekla, ale on si vyměnil místo s Anikou, aby nemusel jít vedle ní, i když šlo jen o pár metrů dlouhou cestu k letištní kontrole.

Nic to neznamenalo, přesto mě to zahřálo u srdce.

Věděla jsem, že mu můžu věřit.

Vždycky jsem to věděla.

Ale díky těm málo krokům, jsem z letiště odcházela s překvapivě čistou hlavou.

---

Možná jsem z letiště odcházela s čistou hlavou, ale to neznamenalo, že by ty dva týdny nebyly čistým utrpením. Trpěla jsem nad každou jejich společnou fotkou, i když všechny byly čistě profesionální.

On měl nabitý program a velký časový rozdíl jen znesnadňoval komunikaci mezi námi. Hodně mi psal, posílal fotky. V Austrálii byl poprvé, stejně jako v Jižní Koreji. Jako správný turista si všechno fotil a já často našla ráno po probuzení telefon doslova zaspamovaný fotkami z jeho procházek.

Ale nejhorší bylo číst všechny ty bulvární články.

Nechápu, proč jsem to dělala, ale pokaždé to bylo silnější než já. Přes den v kavárně jsem neměla čas myslet na to, co všechno by se mohlo stát, po večerech jsem pak pracovala na recenzích, které jsem měla odevzdat již za pár dní. Všechno to přišlo až v momentě, kdy jsem si lehla do prázdné postele. Vzala jsem do ruky telefon, napsala Timmymu dlouhou zprávu a pro změnu poslala pár svých fotek. Pak jsem telefon odložila na noční stolek, otočila se na stranu a zavřela oči v očekávání spánku. Jenže ten nikdy nepřišel hned. A já tak znovu vzala do ruky telefon a pomalu se začala utápět v množství bulvárních článků, které vycházely.

Scrolovala jsem skrz články a fotky. Svět internetu se rozdělily na dva tábory, přičemž jeden z nich všemi dostupnými způsoby podporoval neexistující pár Lily-Rose a Timmy. Hledal na fotkách a v jejich chování důkazy o jejich vzájemné lásce a při tom zcela ignoroval mou existenci. 

Druhý tábor naopak obhajoval mou maličkost.

Timmyho fanoušci mě dokázali vážně dojmout. Odhodlaně stáli na mé straně. Tak jak ze začátku mého vztahu s Timmym všichni nelichotivě komentovali moje fotky a každý mě znal lépe než jsem znala já sebe, teď to bylo přesně obráceně. Na jednom fanouškovském instagramu jsem dokonce našla příspěvek o tom, proč jsem pro Timmyho lepší přítelkyně než Lily-Rose. Lidé teď komentovali moje přednosti, o kterých jsem ani nevěděla, že je mám. Spousta fanoušků pak evidentně chodila ke mně do kavárny a v komentářích se tak často objevovali zprávy o tom, s jakým úsměvem obsluhuju a jak příjemná jsem na všechny zákazníky. Že si na nic nehraju a jsem opravdová.

Ale pořád tu byly i ošklivé věci.

Komentáře, které uměly ranit.

Závistiví lidé, kteří pomlouvali. Falešní fanoušci, kteří nám nepřáli nic jiného než rozchod.

Sociální sítě byly dobrý sluha, ale špatný pán. A já občas nedokázala najít tu správnou hranici a utápěla se tak ve zbytečných obavách, kvůli lživým zprávám od rádoby novinářů.

---

Timmy se vrátil ve stejný den, kdy online vyšla moje první recenze. Od Mii jsem dostala půl dne volno, abych na něj mohla čekat na letišti. Původně jsem si připravila karton s jeho jménem, ale na letišti mě překvapil poměrně velký dav jeho fanoušků. Nikdy jsem nedokázala pochopit, jak a kdy se dozvěděli, kde se právě nachází.

Karton jsem hodila do nejbližšího koše a postavila se trochu bokem od toho humbuku.

Když se konečně objevil i s Anikou, nemohla jsem se k němu hned rozběhnout. Počkala jsem, až dojde ke mně a teprve tehdy jsem se schovala do jeho objetí. Na přivítanou mě políbil na tvář a do ucha zašeptal několik slovíček lásky, které jsem slyšela jen já. Teprve potom si se mnou propletl prsty a otočil se ke svým fanouškům. Obešel je postupně všechny, každému věnoval fotku či podpis a s každým prohodil pár slov. Jako ocásek jsem ho sledovala a usmívala se na všechny ty lidi.

Timothée přímo volal po mé blízkosti. Neustále se držel mé ruky, nebo ji měl položenou kolem mého pasu. Otíral se o mě, usmíval se na mě. V očích měl sice vepsanou značnou únavu, ale z jeho projevu nešlo nic nepoznat.

„Timothée, Timothée!" Jedna fanynka volala jeho jméno, aby na sebe upoutala jeho pozornost. Timothée se otočil jejím směrem a věnoval ji jeden široký úsměv. Ona si udělala společné selfie, ale tím to neskončilo. Timothée se hned po fotce znovu natáhl po mé ruce, neboť jsem stála kousek od něj. Tmavovlasá dívka se zamračila a zeptala se ho: „Proč raději nechodíš s Lily-Rose než s ní? Lily-Rose je pro tebe ta pravá, je mnohem hezčí a talentovanější než Eileen, spolu byste byli úplně pár snů!"

Nechápavě jsem vytřeštila oči na mladou dívku před sebou. Mohla být stejně stará jako Julie, nebo možná o trochu starší. Timmymu ve stejný okamžik zmizel úsměv ze tváře a pár okolo stojících fanynek a fanoušků překvapeně zalapalo po dechu. Dav jako kdyby ve vteřině utichl, všechny oči se upínaly na Timmyho. Najednou nikdo nechtěl fotku ani podpis, všichni čekali jen na jeho odpověď.

Cítila jsem, jak mi pevně stiskl ruku, přesto se neotočil mým směrem.

„Lily-Rose je moje kolegyně. Eileen je moje partnerka. To jsou dvě různé věci. A ať je Lily-Rose sebelepší herečka, v mých očích se nikdy nemůže vyrovnat Eileen, protože ona je ta, kterou miluju. Teď a tady, zítra, pozítří, i za deset let."

Na důkaz svých slov si mě přitáhl k sobě a vlepil mi polibek. Jen krátce přitiskl svoje rty na ty moje. Jako kdyby se nic nestalo, pokračoval dál. Zastavil se u posledních dvou fanynek a jednoho mladého klučiny, který stál úplně na konci řady. Ten měl při setkání s ním slzy v očích, pevně ho držel za ruku a neustále opakoval, jak mu Elio z Call Me By Your Name otevřel oči. Timothée se u něj zdržel ze všech lidí nejdéle. Přesto mě po chvíli popadl za ruku a odvedl mě zpátky k Anice a zbytku týmu.

Anika se zamračila, protože si dobře všimla, že se něco stalo.

A Timothée jí to svými slovy taky hned potvrdil.

„Asi máme problém."

„Asi?"

„Asi určitě."

„Já tě jednoho krásného dne zabiju, Timothée," zamumlala Indka a gestem ruky ho vyzvala k tomu, aby jí řekl, co všechno se stalo. Během pár okamžiků ji všechno vypověděl a ona jen protočila očima. Oba nás vyzvala k pohybu a přitom už z kabelky lovila telefon, aby zvládla celou věc co nejrychleji urovnat.

---

Anika byla čarodějka.

Místo toho, aby se po dvou týdnech bez své malé dcery rozjela hned domů, zamířila do našeho bytu. Telefonovala celou cestu v taxíku a neustále se víc a víc mračila. Když konečně dotelefonovala, měla na stole nachystanou kávu ode mě a zákusek, který měl původně být Timmyho. Ona ho však vděčně odmítla a jen upila kávy.

„Co přesně se stalo mezi tebou a Lily-Rose?" položila Timymu otázku, jen co dopila.

Timothée však jen pokrčil rameny. „Nic."

Anika pak stočila pohled na mě a pohledem mě vyzvala k tomu, abych řekla vlastní verzi toho samého příběhu. Trochu váhavě jsem ji pověděla o benátském incidentu a ona se s hlasitým povzdechem svezla o pár centimetrů níž.

„Timothée, jsem tvoje agentka. Když se něco podobného stane, jsem první člověk, který by o tom měl vědět!"

„Ale..."

Umlčela ho rychlým gestem ruky a zase se narovnala. Dlouhými nehty poklepala na stůl před sebou a zavrtěla hlavou. Byla viditelně unavená, stejně jako Timothée.

„Tak jo, věc se má takhle. Lily-Rose stojí za všemi těmi bulvárními články. Posílala paparazzi tak, aby vás mohli společně vyfotit a k tomu si domyslet nějaký článek."

„Cože?" Vyjekla jsem překvapeně, div jsem je oba nepoplivala vodou.

Anika se na mě chápavě podívala a pokračovala: „Ten příběh má dvě roviny – The King je její první velký film pro americké publikum a všechna publicita kolem toho slouží k jejímu zviditelnění. Čím víc o ní bulvár píše tím víc se o ní ví. Už teď mám rozjednané dva projekty na příští rok, evidentně její strategie funguje."

Odmlčela se, prsty znovu zabubnovala o stůl. V tichu mezi námi to byl jediný zvuk, který jako kdyby se rozléhal až nepřirozeně nahlas celým bytem. Anika přejela pohledem z jednoho na druhého, ale ani jeden z nás nic neřekl. Seděli jsme naproti ní, Timothée měl ruku položenou na mém stehně. Zezačátku si hrál, kroužil prstem po mé holé kůži, ale jakmile Anika začala mluvit, pohyb se zastavil. Každým jejím slovem byl naopak jeho stisk pevnější a silnější.

„Nebo je tu ta druhá rovina. A to... Jak to jen říct..." Anika se zase odmlčela, odkašlala si a znovu nás přejela pohledem. „Možná... Možná musíme brát v úvahu i to, že je Lily-Rose do tebe zamilovaná a vážně udělá cokoliv, aby vás dva rozeštvala."

Ozvalo se další rychlé zabubnování, jak její nehty narazily o dřevěnou desku stolu, ale to bylo všechno. Jakmile Anika vyslovila to všechno nahlas, jako kdyby se to teprve až teď stalo skutečným. Předtím to byl jen malý problém, který jsme si měli vyřešit mezi sebou. Párkrát se pohádat, ztropit několik žárlivých scének. A zase se udobřit.

Ale...

Tohle bylo něco většího.

Nešlo jen o nás dva, šlo o Timmyho a jeho kariéru. Lily-Rose byla silná hráčka, která mohla pár slovy napáchat velké škody.

„Co...?" Timothée otázku nedopověděl, místo toho jen rozhodil rukami.

Věděla jsem na co všechno se chce zeptat.

Co se s tím dá dělat?

Jak s tím budeme bojovat?

Máme nějakou šanci vyhrát?

Co se teď bude dít dá?

Co nejhoršího se může stát?

Anika si povzdechla a já snad poprvé v životě viděla nejistotu vepsanou v jejím obličeji. Jako kdyby povolila všechny svaly, najednou neseděla vzpřímeně, ramena ji trochu povolila a ona naopak vypadala, že se hrbí. Oči jako kdyby ztratily nějakou jiskru, tvrdost v jejím výraze zmizela. Najednou vypadala mnohem starší než ve skutečnosti byla, mou pozornost upoutalo množství vrásek, kterých jsem si nikdy nevšimla.

„Nejednoduší by bylo s ní promluvit a zjistit, co má za lubem. Pokud potřebuje publicitu, možná bychom se zvládli nějak domluvit."

„Nechci s ní mluvit," zavrčel Timothée a Anika chápavě přikývla.

„To jsem si myslela. V tom případě je to otevřená válka. Nejdřív se zkusím domluvit s jejím agentem. Nevím, kdy se mi s ním podaří spojit, nicméně co teď můžeme udělat, je mluvit o vás dvou. Sociální sítě, rozhovory, bulvár. Domluvím se s pár známými, uděláme sérii falešných paparazzi fotek. Pár fotek by mělo uklidnit debatu. Zkusím domluvit nějaký rozhovor, kde se tě budou ptát na Eileen. Musíš potvrdit váš vztah. A samozřejmě – nějaké společné fotky na sociálních sítích budou fajn."

„A co když to nepomůže?" Skoro jsem se bála na tu otázku zeptat.

Anika stočila svůj pohled ke mně a téměř neznatelně kývla.

„Soud."

„Soud?" Timothée měl v hlase jasně vepsanou debatu.

„S bulvárem samozřejmě. Očernit veřejně Lily-Rose... To by byla až úplně poslední možnost. Nesmíme zapomínat, kdo za ní stojí, z jaké pochází rodiny. Jsem si jistá, že by její rodiče sehnali takové právníky, kteří by nás zadupali do země."

Timothée přikývl a Anika udělala totéž. Svoje dlouhé prsty omotala kolem hrnku s kávou a dopila zbytek černé tekutiny. V tichosti zůstala ještě několik minut sedět. Bylo na ní vidět jak usilovně přemýšlí, ale svoje myšlenkové pochody si nechala pro sebe. Po chvíli se zvedla, přehodila přes sebe sako a popadla kabelku, která ležela na židli vedle ní. U dveří pak stál její kufr a Timothée se jako správný gentleman nabídl, že jí pomůže dolů. Anika jeho nabídku vděčně přijala a oba pak zmizeli za zavřenými dveřmi.

---

Večer jsme leželi v posteli, ani jeden z nás nemohl usnout. Timothée měl hlavu položenou na mém hrudníku, zatímco já si hrála s jeho vlasy.

„Mrzí mě to, Leen."

„Co?"

„To všechno."

„To není tvoje vina."

Nic neřekl a ticho mezi námi rušil jen hluk z ulice pod námi.

„Dolar za to, když mi řekneš, co si myslíš."

„Bojím se, Leen."

„Čeho?" zeptala jsem se překvapeně.

„Všeho," zamumlal potichu. Trochu se zavrtěl, hlavou se mu podařilo nacpat se mi pod bradu.

„Neboj se, hvězdičko," odpověděla mu šeptem a tentokrát jsem to byla já, kdo se zavrtěl. Neobratně jsem se posadila a on zůstal ležet. Díval se na mě, a i v šeru pokoje jsem rozeznala všechny ty obavy, které se mu zrcadlily v očích. Pohladila jsem ho po čele a prsty sjela po linii obličeje, až ke krku, kde jsem zase ruku zvedla. Neobratně jsem se předklonila, abych ho políbila, ale přitom se mi podlomily ruce a já místo romantického gesta přistála na jeho hrudníku. Zasmál se a přitiskl mě k sobě.

„Všechno zvládneme, neboj se."

„Slibuješ, Leen?"

„Slibuju."

Lily-Rose ještě evidentně neřekla poslední slovo - i když tentokrát si připravila pořádnou podpásovku. No - asi ji ještě nikdo neřekl, že existuje slovo "ne" :D 

Taky se na scénu vrátila Anika, která se z původně nepříjemné postavy stala... no, nevím jestli úplnou sympaťačkou, ale aspoň klaďasem, no ne? 

Na závěr ještě... Eileen a její příspěvek na instagram je asi můj nejoblíbenější příspěvek, který jsem napsala, hehe. Podle mě řekla úplně všechno, ale jak jde vidět i podle komentářů - internet si prostě vždycky bude žít svým životem, ať se mu snažíš říct cokoliv. 

No a to je tak k dnešní kapitole asi všechno. Díky za přečtení, hlasy a komentáře. Občas si připadám už trochu jako robot, jak pokaždé děkuji na konci každé kapitoly, ale vážně... vážně je to pořád pravda.