Listopad 2018

Timothée byl na natáčení Little Women a já už čtyři hodiny seděla v přeplněném autobuse a byla na cestě do Bostonu, kde jsem ho chtěla překvapit. Kvůli cestě jsem přeskočila páteční přednášky a místo toho jsem v brzkých ranních hodinách nasedla do autobusu, připravená na více než pětihodinovou cestu hrůzy.

Nic mě ale nemohlo připravit na to, jak taková cesta autobusem bude vypadat ve skutečnosti. Nefungovalo topení, takže jsem celou dobu musela sedět ve svetru a v bundě, ale i přes to mi byla zima. Navíc za mnou seděly dvě malé děti, které mě celou cestu kopaly do sedačky, neustále se mezi sebou dohadovaly a křičely přes celý autobus. Jejich máma z nějakého důvodu měla sedačku vedle mě, a i když je neustále okřikovala, nepodařilo se jí, aby se alespoň na chvíli uklidnili.

Celou dobu jsem tak hypnotizovala ubíhající krajinu za oknem a snažila se myslet na to, co mě čeká v Bostonu.

Tam jsem dojela jen těsně před polednem.

S batohem na zádech jsem se pak proplétala ulicemi města a místy jsem i běžela.

Chtěla jsem Timmyho překvapit a věděla jsem, že aby se mi to podařilo, musím ho zastihnout na obědě.

Zastavila jsem se až před restaurací, byla jsem udýchaná a zpocená. Z batohu mě bolela záda, a ani veškerý make-up na světě nemohl skrýt moje kruhy pod očima. Ve výloze vedlejšího obchodu jsem zkontrolovala, jak vypadám.

Rychle jsem se snažila alespoň prohrábnout vlasy, ale pohled jedné ze zákaznic onoho obchodu mě vrátil zpátky na zem. Omluvila jsem se rychlým gestem a raději vklouzla do restaurace, aby na mě někdo nevyběhl.

Timmyho jsem našla sedět v rohu restaurace téměř okamžitě.

Neseděl tam sám, společnost mu dělala Saiorse.

Osten žárlivosti mnou projel ve stejný okamžik, kdy jsem je uviděla. Oba se zrovna něčemu smáli, což jen umocnilo všechny moje nepříjemné pocity. Na okamžik jsem zaváhala, ale v okamžiku jsem vynadala sama sobě a raději se pomalu rozešla k jejich stolu.

Stihla jsem udělat jen pár kroků, než si mě Timmy všiml. Zastavil v půlce slova s otevřenou pusou. Zvedla jsem koutky do úsměvu a zamávala mu. Ve stejný okamžik však vyskočil od stolu, div ho přitom nepřevrhl. Saiorse sebou překvapeně škubla a nechápavě se otočila.

„Leen!"

Ve vteřině byl u mě, popadl mě do náručí a zatočil se mnou, za což schytal hned několik pohoršených pohledů od ostatních hostů restaurace. Ale bylo mu to jedno a já měla obličej zabořený do jeho mikiny, takže jsem žádný z nich neviděla.

„Co tady děláš?" zeptal se, zatímco mě táhl ke stolu.

„Chtěla jsem tě překvapit."

„To se ti teda povedlo!"

V očích mu jiskřilo štěstím a já se musela po zbytek oběda usmívat. Celou dobu mě držel za ruku, kolem ramen, nebo měl alespoň ruku položenou na mém stehně. Zvesela neustále cosi blábolil, vyprávěl o natáčení a Saiorse ho místy doplňovala.

Po obědě se s námi rozloučila a my zamířili do jeho hotelového pokoje, kde jsme strávili celý zbytek dne.

---

„Leen?"

Slyšela jsem, jak mumlá moje jméno. Byla jsem v polospánku, hlavu položenou na jeho holém hrudníku. Cítila jsem, jak mě pevně drží, jako kdyby se bál, že každou chvíli zmizím.

„Hm?"

„Vážně jsi tady?"

„Jo."

Políbil mě do vlasů a já ve stejný moment ucítila, jak se jeho dlouhé ruce omotaly ještě těsněji kolem mého pasu.

„Miluju tě, Leen."

„Však já tebe taky, hvězdo," zašeptala jsem v odpověď, ale ve skutečnosti jsem si nebyla jistá, jestli ji ještě slyšel, nebo zda už usnul.

---

Brzo ráno jsme vyrazili na natáčení, které ten den probíhalo několik mílí za městem. Nějakým zázrakem se mi podařilo ráno vstát a alespoň trochu se upravit. Venku byla ještě tma a zima. V autě jsem musela usnout, protože jsem se probudila až v momentě, kdy jsme byli na místě. Během spánku přes mě Timothée přehodil svůj svetr a já si ho s díky oblékla, protože i když už vyšlo slunce, nebylo o nic tepleji.

Pomalu jsem se vypotácela z auta a absolvovala kolečko, na které jsem byla zvyklá už z maďarského natáčení. Dostala jsem propustku, musela podepsat smlouvu o mlčenlivosti. Na vše jsem přikyvovala, ale v duchu jsem se soustředila jen na první hrnek kávy.

Timothée mezi tím zmizel a mě se ujala jedna z asistentek. Představila se mi jako Kayla a znovu se mnou rychle prošla všechny náležitosti. Pak mě dovedla do stanu, ve kterém kromě několika přenosných kamínek bylo i jídlo. Jako vyhladovělé zvíře jsem se vrhla na kávu a s plným hrnkem jsem se potom usadila do jednoho z křesel v blízkosti kamínek s nadějí, že se alespoň trochu zahřeju.

Venku byla pořád zima, a proto mě nepřekvapilo, když se objevil Timothée v teplé zimní bundě. Pod tou měl ale schovaný dobový kostým a celá ta kombinace vypadala víc než jen vtipně.

„Počkej, až uvidíš holky," řekl mi jen, když jsem ho málem poprskala smíchy a nabral si jídlo. Pak se v tichosti posadil vedle mě, a zatímco do sebe cpal jídlo z cateringu, procházel si scénář. Já se ponořila do vlastního čtení a tak jsem si ani nevšimla, jak se stan postupně naplňoval dalšími lidmi.

A mezi nimi...

Zvedla jsem pohled od svých poznámek ze školy a překvapeně zalapala po dechu. Popadla jsem Timmyho za paži a ten sebou překvapeně cuknul. Na okamžik se zamračil a chystal se něco říct, ale ať už to bylo cokoliv, zůstal mlčet a místo toho se rozesmál.

„Viděla jsi ducha?"

„To je Emma Watson!" Křikla jsem šeptem a rychle zagestikulovala k místu, kde stála moje dětská hrdinka.

Vyrostla jsem na přelomu devadesátých a nultých let ve Velké Británii. A v té době vrcholila Potter mánie. Prodávaly se knihy, do kin šly první filmy. Všichni jsme si doma dělali z prostěradel hábity a z klacků hůlky. Každý z nás čekal na dopis z Bradavic a po odpolednech běhali na zahradách s koštětem mezi nohami.

Každý ve škole měl batoh, pouzdro, sešit nebo alespoň propisku s Harrym Potterem. Na uniformách jsme nosili špendlíky s naší nejoblíbenější postavou a neustále se dohadovali, jestli je lepší Harry nebo Ron.

Ale mojí nejoblíbenější postavou byla samozřejmě Hermiona.

Chtěla jsem být jako ona, ach bože, jak já moc chtěla být jako ona. Oblékala jsem se jako ona, česala si vlasy jako ona, mluvila jsem jako ona. V jedenácti jsem místo dopisu z Bradavic dostala povlečení s Emmou Watson a snad rok jsem odmítala spát v něčem jiném.

A najednou.

Tady byla.

Z masa a kostí.

Jen necelý metr přede mnou.

„Jo, Emms."

„Ty říkáš Emmě Watson Emms?!" Snažila jsem se udržet svůj hlas pod kontrolou, abych nekřičela a nepoutala na sebe zbytečnou pozornost. Ale o to se postaral Timothée, který vybuchl smíchy. Hned jakmile se dosmál, zavolal na svou kamarádku.

„Hej, Emms, můžeš sem na sekundu?"

Vytřeštila jsem oči a nechápavě se na něj otočila. On se znovu zakuckal smíchy a vyskočil na nohy, protože Emma z ničeho nic stála naproti nám.

„Hm?"

Timothée pokynul směrem ke mně a já se začala neobratně zvedat.

„To je Eileen, moje přítelkyně. Chtěl jsem vás představit."

Emma se na mě usmála a já v ten moment zapomněla, jak se jmenuju, kdo jsem a co dělám ve světě. Zůstal jsem stát s otevřenou pusou. Jediné, co můj mozek v ten moment zaznamenal, bylo to, jak se Timothée vedle mě tiše směje.

„Eileen je tvůj velký fanoušek."

„Aha."

„Ne!" Křikal jsem najednou a divoce přitom zagestikulovala rukama. „Nejsem... fanoušek. Teda jasně, jsem fanoušek. Ale nejsem ten šílený fanoušek. Mám doma povlečení s vaším obličejem, ale mám ho už ho strašně dlouho! Vážně! Já... nechci podpis nebo tak."

Periferním pohled jsem viděla Timothéeho, jak moc se snaží, aby znovu neexplodoval smíchy.

A já nevěděla, jestli se za chvilku rozbrečím nebo uteču pryč.

Proboha.

Právě jsem řekla Emmě Watson, že mám doma povlečení s jejím obličejem.

Proč?

Proč jsem to udělala?

„Jo, já taky kdysi doma nějaké měla. Mý prarodičové tehdy skupovali snad každou věc z Potterského merche, takže do teď máme plnou garáž nejrůznějších blbostí."

Emma se na mě usmála a já si úlevně oddechla. Zatěkala jsem pohledem mezi ní a Timmym, který konečně vypadal, že se už nebude smát. Místo toho mi položil ruku kolem ramen, zatímco druhou mi prohrábl vlasy. Pak mi vtiskl polibek na tvář a já měla co dělat, abych ho od sebe neodstrčila, pořád naštvaná za to, co mi provedl.

„Eileen studuje na Kolumbijské anglickou literaturu," pronesl z ničeho nic a Emmě se přitom lehce blýsklo v očích.

„Já studovala anglickou literaturu na Brownově univerzitě!"

Chtěla jsem říct, že to samozřejmě vím, ale místo toho jsem se jen pokusila o úsměv. Všimla jsem si, jak Emma zatěkala pohledem na židličku za mými zády, kde jsem měla odložené studijní materiály, které jsem si ještě před chvíli pročítala. Natáhla se po nich a rychle je přejela pohledem. Prst při tom zapíchla do jedné z mých poznámek, které jsem si zvýraznila a vznesla k ní připomínku. Já ji trochu váhavě oponovala a brzy jsme se obě ponořily do opravdu akademického rozhovoru a já při něm zapomněla, s kým to vlastně mluvím.

Timothée mezitím zmizel na plac a po chvíli tam musela i Emma. Ještě se mi rychle omluvila a pak mi zmizela z očí.

Já ještě chvíli zůstala nevěřícně stát ve stanu, který se mezitím vyprázdnil.

Pak jsem vytáhla z batohu tužku, abych svoje zápisky doplnila o Emminy argumenty. Spokojeně jsem je schovala zpátky do batůžku a vydala se najít Kaylu.

---

Dívat se na natáčení Little Women byl úplně jiný zážitek než natáčení The King. Na place panovala úplně odlišná atmosféra, natáčení bylo mnohem uvolněnější a vztahy mezi ostatními mnohem přátelštější, což bylo ale dáno i tím, že většina hereckého obsazení byla ve stejném věku.

Pro mě to byl ale pořád zážitek jako z rozdílného světa.

Timothée se jako lusknutím prstu přeměnil na někoho úplně jiného a to do nejposlednějšího detailu. Najednou jsem neznala jeho rozmáchlá gesta, ani jeho podivně vysoký hlas, když se v jedné scéně pitvořil na Saiorse.

Jakmile padla klapka stal se z něj Theodore Laurence a Timothée Chalamet jako kdyby přestal existovat. Celá ta přeměna mě fascinovala stejně moc jako mě děsila.

---

V autě zpět do Bostonu jsme si vyměnili role. Tentokrát to byl Timothée, kdo spal na mém rameni. Celou cestu jsem si hrála s jeho vlasy a sledovala přírodu za oknem, která byla úplně jiná, než jak jsem ji znala z New Yorku ale i z Irska.

Před hotelem jsem ho musela vzbudit a vypadal, že cestu na pokoj ani nezvládne. O to víc mě překvapilo, když jsem ho našla dokonale probuzeného ve stejný okamžik, kdy jsem vyšla z koupelny v pyžamu.

„Ty se někam chystáš?"

„My se někam chystáme," opravil mě okamžitě a já nechápavě zvedla obočí. Přitom jsem rozhodila rukama, abych upozornila na to, že jsem v pyžamu.

„No tak!"

Hodil po mě riflemi a rychle pokračoval. „Psala mi Saiorse, že s holkami chystají nějaké menší povyražení, že bychom se měli taky přidat. Navíc, Saiorse se na tebe vážně těšila, mrzí ji, že si s tebou dneska nestihla nic říct!"

To určitě, pomyslela jsem si v duchu.

„Bude tam i Florence a Emma!"

Pokračoval v přesvědčování, zatímco se mi pokoušel svléknout triko a obléct mě do jiného, které vytáhl z mého batohu.

„Však víš, můžete udělat nějakou britskou partu a bavit se těmi svými přízvuky."

Protočila jsem oči a zvedla ruce, aby mi mohl přetáhnout triko od pyžama přes hlavu. Tak trochu jsem doufala, že ho pohled na můj nahý hrudník přivede na jiné myšlenky.

On se opravdu na okamžik zarazil, pohled sklopený k mým prsům. Vítězně jsem se usmála a vyhoupla se na špičky, abych si ukradla jeden z mnoha polibků. Jenže on mě od sebe odstrčil a rychle se snažil navléct mi triko, které celou dobu držel v ruce. Což mu šlo zvlášť těžce, protože se o to pokoušel se zavřenýma očima.

„Mě je jasný, o co se pokoušíš, ty nymfomanko!"

„Jaká nymfomanka?!" Zeptala jsem se smíchem, zatímco on se mi snažil narvat hlavu do rukávu.

„Snažíš se mě svést, abychom nikam nemuseli chodit!"

Znovu jsem se zasmála, i když měl absolutní pravdu. Taky jsem od něj ustoupila několik kroků, abych si triko znovu svlékla. S ním v ruce jsem pak zamířila do koupelny, kde jsem si odložila spodní prádlo. Zatímco jsem se oblékala, pokřikovala jsem do vedlejšího pokoje.

„Prokoukl jsi mě!"

„Já tě vždycky prokouknu!"

„A co je špatného na tom, že chci strávit noc v hotelovém pokoji se svým přítelem, kterého jsem tak dlouho neviděla?"

Timothée se objevil na prahu koupelny zrovna v okamžik, kdy jsem se soukala do kalhot.

„A co je špatného na tom, že chci, abys poznala mé kolegy a kamarády?"

Na to jsem neměla co odpovědět.

Jen co jsem zapnula knoflík u kalhot, vklouzla jsem ho do jeho náruče, která na mě čekala. Zlehka jsem ho políbila a hned se zase schovala. Hlavu jsem měla položenou na jeho hrudníku, jeho ruce omotané kolem mého těla.

„Nymfomanko," okomentoval znovu, když jsem se vyhoupla na špičky, abych ho políbila. S hraným vztekem jsem sevřela pěst a uhodila ho do ramene, ale tentokrát to byl on, kdo se začal smát.

„Nevím, čemu se směješ!"

„Tvému zoufalému pokusu o útočnou akci."

„Nebyl to zoufalý pokus," oponovala jsem hned a raději odkráčela pryč do chodby, kde jsem si začala obouvat boty. Když jsem byla v předklonu, plácl mě po zadku, a já samým překvapením vyjekla. Taky jsem ale popadla druhou botu a v dobře mířené ráně jsem ji po něm švihla. Bota však jen prolétla kolem něj.

Timothée zvedl obočí, ale nic neřekl.

„Sám jsi nymfoman," zamumlala jsem jen, když jsem se s jednou obutou botou vydala kolem něj pro tu druhou.

„Ach, Leen. Kdybys jen věděla, co se mnou děláš," pronesl, když jsem se poníženě plížila kolem něj zpátky.

„Co?"

„To ti ukážu, až přijdeme," zašeptal mi do ucha a sám se začal obouvat.

Já se mírně začervenala, ale už jsem nestihla říct nic dalšího, protože nás vyrušilo klepání na dveře. Timothée na mě ještě mrkl, jako kdyby se potřeboval ujistit o tom, co jeho slova pro změnu dělají se mnou.

Za nimi stála Saiorse, která nás oba odvedla do svého pokoje, kde už seděly zbývající představitelky sester Marchových. Snad s každou z nich jsem si měla co říct a překvapilo mě, kolik toho o mě ve skutečnosti vědí.

Nevím, kolik času jsme strávili v dámském pokoji, než Timmy zavelel k odchodu. Vymlouval se na to, že já ráno brzo vstávám, protože mě čekala cesta zpátky do New Yorku, ale nikdo z nich nám to ve skutečnosti nevěřil. Když už jsme stáli ve dveřích a já se loučila s každou z nich, Florence rádoby nevinně prohodila cosi o tom, že má pokoj hned vedle. A kdyby to náhodou vyznělo nevinně, doplnila to celé o několik obskurních gest, nad kterými jsem se já červenala a Timmy smál.

„Možná bys raději měla přespat tady," pronesl ještě jejím směrem, než mě doslova vytlačil ze dveří a zabouchl za námi dveřmi.

Nechápavě jsem se na něj podívala, ale on jen pokrčil rameny, propletl si svoje prsty s těmi mými, jako kdyby nás čekala dlouhá procházka a ne jen několik kroků hotelem. Jakmile se však za námi zavřeli dveře od jeho pokoje, přilepil svoje rty na ty moje.

Chutnal hořkosladce – rum smíchaný s Coca Colou. A i když normálně jsem tuhle kombinaci nesnášela, na jeho rtech jsem ji milovala. Protože chutnala jako náš první polibek.

Ještě chvíli mě hladově líbal na chodbě, pomalu mě svlékal stejně jako já jeho. Nakonec mě zvedl do náručí a zanesl do ložnice. Ještě předtím, než mě však začal znovu líbat snad na všech částech mého těla, provokativně na mě zamrkal.

„Tohle se mnou děláš, Leen. Tohle."

Dnešní kapitola z natáčení Little Women je zase trochu víc oddechová než vážná. Eileen se v ní navíc setkává se svou hrdinkou z dětství a snad poprvé prožívá šok se setkání s nějakou celebritou, hehe. 

Kapitolu jsem původně chtěla pojmenovat jako Starstruck, ale nenašla jsem k tomu žádný příhodný český ekvivalent, tak jsem strávila snad hodinu vymýšlením nového názvu. Někdy vymyslet názvy kapitol dá víc práce než kapitola samotná, hech.

Každopádně! Protože jsem už vystřílela všechny svoje předepsané kapitoly (dobrá práce, Charlie, dobrá práce!), tak trochu zvolním ze svého vražedného tempa. Navíc v sobotu odjíždím na dva týdny mimo civilizaci, tak bych chtěla pár kapitol zase zkusit předepsat, abych vás měla čím zásobovat i tak. 

A ještě jsem chtěla říct, že dnešní obrázek patří k mým all time favorite. Debatu v komentářích už asi nepřekonám :D