Červenec 2018

Měsíc utekl překvapivě rychle. Bylo to ale hlavně díky tomu, že jsem měla stále co dělat. Brala jsem všechny směny v kavárně, a když jsem zrovna neroznášela kávu, pracovala jsem v malém knihkupectví. Díky tomuhle pracovnímu nasazení jsem si zvládla vydělat i mnohem víc peněz. Navíc se mi podařilo za překvapivě malý peníz přebookovat letenky a tak jsem místo původních dvou týdnů měla v Evropě strávit celý měsíc.

Barb se stále neusmířila se svými rodiči. Snad poprvé se se mnou loučila se slzami v očích. Obě jsme si slíbily pravidelné telefonáty, a pak jsme se obě rychle rozloučily, než se jedna z nás stihla doopravdy rozbrečet.

Na letišti v Dublinu mě už tradičně čekal Jeremy s mými sourozenci. Tentokrát se ke mně ale rozběhl jen Jonathan a Jennifer, nejstarší Julie zůstala stát vedle svého otce. Na rozdíl od mých mladších sourozenců taky pravda vyrostla za toho půl roku snad nejvíce. Na sobě měla krátké šortky a triko sotva pod prsa. Bylo ji třináct a evidentně dorostla do puberty. Přivítala mě, až když jsem se ověšená Jonathanem a Jennifer dokymácela k nim. Jen mě krátce objala a cosi zahuhlala. Jeremy pak popadl můj kufr a společně jsme se vydali na několikahodinovou cestu domů.

Prospala jsem celý následující den a probudila mě až Julie, která se vkradla ke mně do pokoje. Seděla na kraji mé postele a prstem do mě žďouchala tak dlouho, dokud mě neprobudila.

Rozespale jsem se posadila, promnula si oči a snažila se zjistit, co je za den a ve kterém století jsem se to probudila.

„Můžu se tě na něco zeptat?" Julie mi ale začala hned klást otázky.

„Hm..."

„Vážně chodíš s Timothéem Chalamatem?"

Snažila jsem se na ni zaostřit pohledem a moje rozespalé já si vlastně ani nebylo jisté, na co se to má malá sestřička ptá.

„Cože?"

„Timothée Chalamet. Je to tvůj kluk?"

Přikývla jsem, ale stále jsem nedokázala pochopit, kam tou otázkou míří.

Julie se navíc odmlčela a podezřele dlouho mě sledovala. Já se mezitím pořádně posadila a prohrábla si rukou vlasy, abych je všechny dostala z obličeje.

„To není možný," zamumlala nakonec Julie a znovu mě sjela pohledem.

„Co není možný?"

„Že se někdo jako on rozhodl chodit s někým, jako jsi ty."

Její slova mě upřímně zabolela, i když jsem se snažila nedát to najevo. Zůstala jsem nevěřícně sedět a snažila se v jejích slovech najít nějaký vyšší smysl. Jenže jsem ho tam pořád nedokázala najít a pomalu si začínala myslet, že je řekla jenom proto, aby mi ublížila.

„Co tím myslíš?" zeptala jsem se nakonec a sama jsem byla překvapená tím, jak tvrdě můj hlas zní.

„Je to filmová hvězda."

„No a?"

„A ty studuješ knížky." Pronesla to takovým tónem, jako kdybych se přinejmenším rýpala v mrtvolách.

„Vypadni."

„Cože?"

Už jsem to nevydržela. Po druhé jsem na ni zvýšila hlas.

Julie protočila oči tím typicky puberťáckým způsobem a já se musela kousnout do rtu, abych na ni nezakřičela znovu, ale tentokrát sprostě. Než opustila můj pokoj, zastavila se na prahu a otočila se na mě.

„Nechápu, co to do tebe vjelo, jenom jsem se zeptala."

Hodila jsem po ní polštářem, před kterým utekla. Nechala ale otevřené dveře, takže jsem se musela zvednout z postele a jít je zavřít. Díky tomu jsem ale samozřejmě ztratila všechnu chuť na to, se znovu zavrtat do peřin a tak jsem se převlékla do domácího a sešla do přízemí, kde už seděla celá rodina.

---

U večeře přišel ten správný čas nadhodit překvapení, které jsem si na tyto prázdniny schovala pro svou rodinou. Julie seděla v tichosti naproti mně a od rána se mnou nepromluvila ani slovo, za to mě celou dobu probodávala pohledem.

„Mami?"

„Hm?"

„Víš, jak jsem ti říkala, že s někým... to."

„Že máš přítele?"

Přikývla jsem a na vidličku si nabrala další bramboru, kterou jsem si taky hned strčila do pusy, abych získala trochu času.

„Eileen s někým chodí!" Vykřikla nadšeně Jennifer a ve vzduchu nakreslila prstem srdíčko, zatímco Jonathan ze sebe vydal zvuk podobný dávení. Máma je oba pokárala pohledem a Jeremy nesouhlasně zakroutil hlavou.

„No víš... On by asi přijel."

„Tak ať."

Nechápavě jsem se znovu podívala na svou mámu a stále jsem se snažila pochopit, že přede mnou sedí tentýž člověk, který mě proháněl s vařečkou po domě, když jsem procházela svým obdobím vzdoru v pubertě. Zatěkala jsem pohledem i na Jeremyho, v očekávání nějakého otcovského proslovu, ale ten spokojeně pokračoval v jídle, jako kdybych nic neřekla.

Jediný, kdo ze sebe něco vydal, byla Julie, které při mém oznámení evidentně zaskočilo a teď se málem udusila.

„Přijede už zítra, je to v pohodě? Zdrží se na pár dní."

„A bude tady spát?"

Přikývla jsem, připravená čelit řadě námitek na to, že se mnou určitě nemůže spát v jednom pokoji. Dobře jsem si vzpomínala na všechny její litanie, když jsem začala chodit s Conorem a příležitostně přespávala u něj na bytě. I když to nebyl můj první kluk, moje máma si to evidentně myslela a před každým přespáním mi dávala dlouhé kázání a vždy mi kladla na srdce, ať hlavně neudělám žádnou hloupost.

Do řeči vstoupila Julie, která konečně popadla dech a zakřičela tak, že ji muselo slyšet celý Ballycastle.

„TIMOTHÉE CHALAMET BUDE SPÁT V NAŠEM DOMĚ?!"

Střihla jsem po ní pohledem, máma zamumlala cosi o tom, ať se laskavě uklidní a Jeremy jen zopakoval mámina slova. Julie ale rozhodně nevypadala, že by se chystala uklidnit.

Máma se však rozhodla nasadit taktiku ignorování a znovu se otočila na mě.

„Tak bude tady spát?"

„Jo?"

„To je otázka?"

„Tak já nevím, je to můj přítel, asi by bylo divný, kdyby bydlel v hotelu."

Máma přikývla. „Dobře."

„Dobře?"

„Dobře."

Nechápavě jsem zůstala mlčet a sledovat svou rodinu. Máma pokračovala v jídle, jako kdyby se nic nedělo, Jeremy stejně tak. Julie vypadala, že nadšením snad za chvíli exploduje, Jennifer si prozpěvovala nějakou dětskou písničku o velké lásce. Jenom Jonathan vypadal, že by tady nejraději nebyl a v rychlosti se do sebe snažil nacpat co nejvíce jídla, aby mohl co nejdříve odejít. Naprosto jsem mu rozuměla, protože sama jsem dělala to stejné.

---

Po večeři mi máma zaklepala na dveře od pokoje. Měla jsem zamčeno, protože jsem se chtěla vyhnout dalším otázkám Julie a telefonovala s Barb.

„Otevři, Eileen, tady máma!"

Rychle jsem Barb zavěsila, vystřelila z postele a hnala se otevřít dveře od pokoje. Máma vklouzla dovnitř, zavřela za sebou, okomentovala můj stále nevybalený kufr a nakonec se posadila na kraj postele, zatímco já si sedla ke stolu.

„Bereš antikoncepci?"

A bylo to tady.

„Mami," zaúpěla jsem bolestivě.

„Tak bereš nebo ne!"

„Jo," zamumlala jsem a sklopila pohled k zemi, v očekávání dalšího hovoru na podobné bázi.

„To je dobře. A teď mi řekni, kdo to je."

„Kdo je kdo?"

„Ten tvůj... kluk."

Zvedla jsem pohled, abych se jí podívala do očí, protože jsem si nebyla jistá, jestli tu svou otázku myslí vážně, nebo ne. Jenže ona tam seděla, narovnaná jako pravítko, prsty nervózně poklepávala o svoje stehna a evidentně čekala jen na to, až ji odpovím.

„Jmenuje se Timothée."

„A dál?"

„Je o dva roky starší než já," pokračovala jsem a hned jsem si všimla, jak se zatvářila. Z nějakého důvodu měla vždy problém, když byl kluk starší než já. Což jsem chápala, když mi bylo patnáct, ale přestala jsem to chápat, když mi bylo jednadvacet.

„No a je to herec."

„Herec?"

Na okamžik jsem odolávala pokušení protočit oči, ale místo toho jsem na tváři vykouzlila úsměv a skrz něj procedila: „To jsem ti říkala, mami."

Zamyslela se a nakonec přikývla. „Jakože v divadle a tak?"

„Ne, mami. Jakože ve filmech a tak."

„Aha."

Na mámě bylo poznat, že zase usilovně přemýšlí. Skoro jako kdybych viděla kolečko nad její hlavou, které se pomalu načítá.

„Letos byl nominován na Oscara."

„Na Oscara?" Mámě vystřelilo obočí vzhůru a překvapený tón v jejím hlasu nešel skrýt. Já stále seděla na své židli a usmívala se úsměvem, který byl stále víc a víc nucený. Jasně, byla to moje chyba. Měla jsem s mámou o Timmym více bavit, ale ona se na něj nikdy neptala. Když jsem ji oznámila, že jsem ve vztahu a že moje fotka se možná objeví v bulváru, reagovala na to prostým fajn.

„No..."

„Ty jo," dostala ze sebe nakonec a pomalu se začala zvedat z postele.

„Mami, jenom... je to normální člověk."

„Má tě rád?"

Její otázka mě překvapila.

„Ano," řekla jsem ale hned, bez váhání.

„Dobře," odpověděla zase ona a vydala se na cestu pryč z pokoje. Měla nasazený velmi zamyšlený pohled a já nevěděla, jestli přemýšlí nad tím, co udělá zítra k obědu, nebo nad tím, že její dcera randí s hollywoodským hercem. Ve dveřích se ještě zastavila a naposledy po mě střihla svým máma pohledem.

„Ale ty prášky teda bereš?"

„Jo!"

---

Timothée měl přijet kolem poledne a já byla vzhůru už od šesti. Nervózně jsem přerovnávala celý pokoj, a když jsem sešla do přízemí, všimla jsem si, že máma dělá přesně to samé. Zběsile lítala s luxem po obýváku, zatímco Julie vytírala prach. Jeremy odjel nakoupit a Jonathan s Julií si hráli venku na zahradě, protože pobyt v domě, jim byl zřejmě zakázán. Přidala jsem se k mámině hysterii a její nervozita narůstala snad každou minutu. Neustále cosi mrmlala a pořád se na něco vyptávala.

Když zazvonil zvonek u vstupních dveří, ztuhla na místě a zběsile se rozběhla do kuchyně. I když se celý dům leskl až nepřirozenou čistotou, kuře se mezitím pomalu pálilo v troubě a ona se ho teď snažila zachránit. Já jsem se mezitím rozběhla ke dveřím, kde už čekal Timothée.

Rozrazila jsem je a téměř ve vteřině mu skočila kolem krku. Zakolísal se, div i se mnou nespadl ze schodů, ale nakonec našel ztracenou rovnováhu a přitiskl si mě k sobě, zatímco jeho kufr se zhroutil k jeho nohám.

„Timothée," šeptla jsem jeho jméno, když mě konečně položil na zem. Stále mě držel v pase, tak blízko sobě, jak jen to šlo. Já konečně zvedla pohled a až teď jsem si všimla jeho nového účesu, který ze všeho nejvíce připomínal dílo šíleného kadeřníka, který na jeho hlavu položil hrnec a podle něj ho ostříhal. „Co to máš s vlasy?!"

„Taky tě rád vidím," zamumlal s úsměvem na rtech a konečně se sehnul, aby mě políbil. Jen lehce otřel svoje rty o ty moje, protože ve dveřích už stála moje rodina. Pustil mě z objetí a já se nemotorně postavila vedle něj.

„Mami, to je Timothée," představila jsem ho první mámě a hned poté Jeremymu. Jonathan s Jennifer si stále hráli na zahradě a snad ani nepostřehli příchod někoho nového. Julie se z ničeho nic zjevila za svými rodiči, oblečená do šatů a s lehkým make-upem, který nechápu, kdy si stihla nanést.

„Já jsem Julie," představila se sama a Timothée přijal její nabízenou ruku, krátce s ní potřásl a s úsměvem se představil.

Máma ho hned po té zatáhla dovnitř. Já měla odnést jeho kufr do svého pokoje, ona ho hned posadila ke stolu, zatímco Jeremy se snažil nahnat Jonathana a Jennifer zpět do domu, a přitom jim naznačit, že v žádném případě nesmí udělat nepořádek, nebo snad nedejbože nějakou ostudu. V trapné seznamovací konverzaci jsme pojedli oběd. Nejvíc ze všeho mluvila Julie, která evidentně byla Timothéeho fanynkou číslo jedna. Jen co jsme dojedli, podařilo se mi konečně ukořistit Timmyho jen pro sebe a pod záminkou odpočinku po dlouhé cestě jsem nás oba zamčela u sebe v pokoji.

„Neodpověděl jsi mi na otázku."

„Hm?"

„Co to máš s vlasy?"

Nahlas se zasmál a prsty si projel svůj účes, jako kdyby šlo o nějaký nový módní výstřelek. „Takový účes nosil Jindřich V."

„Velmi sexy."

Zasmál se, popadl mě do náručí a přes všechny moje protesty mě doslova hodil do postele.

---

„Eileen!"

Vytřeštila jsem oči a začala rychle sbírat svoje svršky. Na dveře nám klepala moje nejmladší sestra, která nás vyrušila při něčem, co by určitě její nevinné dětské oči neměly vidět. Snažila jsem se rychle obléct, upravit si vlasy, zastlat postel a schovat veškerý důkazní materiál, zatímco Timothée prostě ležel v posteli a dusil se smíchem.

Jennifer znovu zabušila na dveře a znovu zvolala moje jméno a já se rychle nasoukala do tepláků a přiotevřela dveře.

„Ano, drahoušku?"

„Máma říkala, že za deset minut jedeme."

„Kam?" zeptala jsem se nechápavě.

„K babičce."

„Cože?"

„Prý jedeš taky. I Tim."

„Aha," dostala jsem ze sebe překvapeně, prohrábla ji vlásky a rychle se omluvila, že se musím nachystat. Nesouhlasně si založila ruce na svém hrudníčku a pokusila se kolem mě protáhnout do pokoje, ale naštěstí jsem ji zvládla včas zastavit. Jennifer, stejně jako Julie a vlastně i Jonathan, naprosto propadli Timmymu kouzlu a chtěli s ním trávit každou volnou chvíli. A tak, místo toho aby trávil čas se mnou, strávil většinu času kopáním do míče s Jonathanem, pečením báboviček s Jennifer, anebo fanouškováním mé nejstarší sestry.

Trvalo mi několik nekonečných minut, než se mi podařilo Jennifer zbavit. A vlastně to nebyla ani moje zásluha. Byl to Timothée, který z postele rozhodl, že malá Jenny, jak jí říkal, pojede s námi v autě, ale jenom pokud nechá svou velkou sestru se řádně připravit. Jennifer byla ve vteřině pryč.

„Slyšel jsi, jedeme k babičce!" Rozhodila jsem rukama, když jsem zabouchla dveře od pokoje, a ze skříně rychle vyhazovala oblečení, abych našla nějaké vhodné na návštěvu prarodičů. S ním v náručí jsem rychle zamířila do koupelny a celou dobu jsem zvládla jen nadávat na to, jak u nás v rodině perfektně funguje komunikace.

---

Den před jeho odjezdem jsem ho zavedla na pláž. Výjimečně svítilo sluníčko a venku bylo docela teplo. Posadili jsme se na deku a já jsem se unaveně opřela o jeho rameno, zatímco on mi položil ruku kolem pasu.

„Promiň za mou rodinu."

Nahlas se rozesmál, zlehka mě políbil do vlasů. „Nemáš se za co omlouvat."

„Já... Oni se občas musí dávkovat po menších várkách."

Timmy s námi strávil jen čtyři dny a musel se vrátit zpátky na natáčení. Ty čtyři dny ale byly velmi intenzivní. Kromě návštěvy prarodičů jsme stihli i návštěvu dvou tetiček a já se celou dobu ptala, proč tohle návštěvní kolečko nemohlo počkat do doby, až Timothée odjede. Moji sourozenci navíc usoudili, že ve skutečnosti přijel kvůli nim a celou dobu žadonili po jeho pozornosti.

Měla jsem zítra odjet s ním, a strávit s ním týden na place. Všechno už bylo domluvené a já z toho byla stejně nadšená jako nervózní. 

Ze všeho nejvíc jsem byla ale frustrovaná, protože po měsíci odloučení jsem ze všeho nejvíc toužila po chvilce, kterou bychom měli jen sami pro sebe.

„Jsem rád, že jsem je mohl poznat."

„Nelžeš?"

„Vůbec." Krátce se zasmál, otřel se svým nosem o ten můj. Stále mě držel, když sebou plácl na zem a místo výhledu na moře jsme se teď dívali na oblohu nad námi.

„Víš co?"

„Ne."

„Tvůj přízvuk."

„Hm?"

Narovnala jsem se na loktech do polosedu, on ale zůstal sedět. Oči měl přimhouřené pod sluníčkem, pohled ale i tak upřený na mě.

„Nikdy jsem ho neslyšel. Mluvíš úplně jinak než v New Yorku."

Trochu jsem se začervenala a nepatrně jsem se usmála. Byla to pravda. Zatímco v Americe jsem se snažila svůj přízvuk potlačit, tady mě nic nedrželo zpátky. Naopak – když jsem mluvila s rodiči a prarodiči, bylo pro mě mnohem přirozenější mluvit tak, jak mi jazyk narostl. Máma navíc trvala na tom, abych nemluvila tou směšnou americkou angličtinou a mí přátelé se mi za americký přízvuk smáli. Proto pro mě bylo naprosto přirozené přepínat mezi oběma přízvuky, že jsem si ani neuvědomila, že mě tak Timothée nikdy neslyšel mluvit, dokud za mnou nezavítal domů.

„Mluvíš úplně stejně jako Saiorse."

A najednou byl můj úsměv úplně pryč.

Položila jsem se na jeho hrudník, aby neviděl, jak moc mě to rozhodilo.

On už ale zůstal mlčet a já se rozhodla pro to stejné. 

Věděla jsem, že to tak nemyslel. Vlastně ve skutečnosti asi nemyslel vůbec. Prostě řekl to první, co ho napadlo, aniž by si uvědomil, co se mnou její jméno dělá. Brzy ale začal o něčem jiném a já se tak zase uklidnila a mohla se soustředit jen na to, že jsme právě teď a tady. Spolu.

Po minulé kapitole jedna zase trochu odpočinková. Tuhle část si pro sebe evidentně ukradla Julie, která mě svým nepokrytým fanouškováním prostě baví. Stejně jako maminka Eileen, která se celou dobu tváří, že je naprosto v pohodě a pak vyšiluje minutu před příjezdem :D Vůbec - snad všechny scény z Ballycastle mě prostě baví.

(A taky insta post mě baví. Barb a Eileen jsou prostě bff goals, sorry not sorry.)

Mimochodem - jak vám vyhovuje tempo příběhu? Vím, ze začátku jsem to možná trochu přestřelila a teď naopak... možná popisuju všechno. Tak se jenom ptám, jestli je takové tempo bez nějakých větších příběhových zlomů v pořádku a jestli vás to ještě baví.

(A na závěr zase jedno díky!)

Ech - chtěla jsem si nachystat kapitolu na středu, ale místo uložit klikla na publikovat. Ach jo se mnou, fakt.