Březen 2018

Byl konec března a já pořád nedokázala pochopit, jak rychle jsem se dokázala sžít s tím, že je Timmy teď stále ve městě. V podstatě jsem se k němu nastěhovala a domů jsem chodila jenom pro čisté oblečení. Donesla jsem si do jeho bytu všechny skripta, učebnice, sešity a další věci, co jsem potřebovala do školy a on mi dokonce koupil stůl, abych se měla kde učit.

Timmy taky brzy zjistil, že když jsem se učila, nesměl mě vyrušovat. Chvíli mu trvalo a díky tomu taky vznikla naše první velká hádka, ale nakonec jsme si dokázali vše vyříkat a pochopit se.

Věděla jsem, že tyhle poklidné dny brzy skončí, protože Timothée měl před sebou dvě velké natáčení. Před pár dny přišel domů, že se mu podařilo získat roli v nové adaptaci Little Women, která se měla od října začít natáčet. Timothée z toho byl nadšený, protože šlo o spolupráci s režisérkou, se kterou už točil jeden film.

Snažila jsem se nemyslet na to, co bude a užívat si toho, co je.

I když... To někdy bylo hodně těžké.

Byla jsem na cestě z kavárny a užívala si teplý jarní den a taky to, že najednou nemusím jezdit hodinu metrem. Na telefonu mi cinklo nové upozornění. Trochu jsem se styděla, že jsem si nastavila upozornění na jednom z nejčtenějších bulvárních plátků ve Spojených státech, ale omlouvala jsem sama sobě tohle počínání tím, že jsem se chtěla vyvarovat tomu, že na mě zase někde vyskočí moje fotka, o které nebudu vědět. Telefon mi tak zavibroval pokaždé, když se na webu objevil článek o Timmym a po pravdě... Tohle bylo vůbec poprvé, co se tak stalo.

Zpomalila jsem, abych si přečetla, co nového bulvár zaznamenal. Byla to jen jedna fotka z jeho nového filmu, který měl mít premiéru na podzim. Timmy se o tom projektu příliš nebavil, vlastně jsem věděla jen to, že se film jmenuje Beautiful Boy a on tam hraje syna Steva Carella. Když mluvil o natáčení, vždy mluvil jen o tom, jak bylo skvělé natáčet s někým jako je Steve a jak moc byl nervózní, protože... kdo přece nemiluje The Office.

Třeba já.

Ale to jsem nahlas neřekla.

Viděla jsem totiž jen britskou verzi, která se s tou americkou nedá srovnávat. Výjimečně se naší bývalé kolonii podařilo natočit remake, který je lepší než originál. Možná proto se taky na ostrovech nikdy moc nevysílal.

Projela jsem článek o pár větách a i to mi stačilo k tomu, aby se moje srdce rozbušilo. Film byl inspirován dvěma knihami a skutečným životním osudem Davida Sheffa a jeho syna, který propadl drogové závislosti.

Bylo mi úzko, cítila jsem, jak se mi stáhl žaludek. Zacouvala jsem na stranu chodníku, jednou rukou se opřela o chladivou zeď domu za mými zády. Telefon jsem pro jistotu schovala zpět do kapsy od kalhot. Se zavřenými očima jsem napočítala do deseti, než jsem se odvážila je znovu otevřít.

Zůstala jsem ještě chvíli stát, než jsem se znovu rozešla směrem domů.

Byla jsem stále rozhozená, ale když se Timmy zeptal, jestli je všechno v pořádku, vymluvila jsem se na špatný den ve škole a pro zbytek dne předstírala, že se učím, jen abych se vyhnula jeho dalším otázkám.

---

Březen se rychle přehoupl do dubna a než jsem se stihla nadát, byl přede mnou den D, tedy den, kdy jsem měla odletět na druhou stranu Států a tvářit se, jak moc si užívám hudební festival. Timothée i Barb odletěli už začátkem týdne a já tak snad úplně poprvé byla v New Yorku úplně sama.

Ale ty dny pohody utekly až příliš rychle a já teď s batohem na zádech čekala na odbavení. Byla jsem překvapivě nervózní, i když jsem byla zvyklá létat. Jenže kromě New Yorku jsem ze Spojených států nic neznala.

Timothée i Barb mi psali snad každý den a posílali fotky. Neustále mi oba opakovali, že se nemůžou dočkat toho, až se k nim přidám a neustále básnili o všech lidech, ze kterými se setkali. Neměla jsem náladu se s někým seznamovat a neměla jsem náladu ani na to, abych vůbec někam jezdila. Ale jednou jsem to slíbila a sliby se musí plnit.

Prý.

Na letišti v Kalifornii na mě čekal šofér s cedulkou s mým jménem, který mě také dovezl na místo. Coachella se konala zdánlivě uprostřed ničeho, v poušti. 

Už byla víc sobota než pátek a všechny moje myšlenky se upínaly na postel.

„Leeeeeen!" Zvolal Timmy moje jméno ve stejném okamžiku, kdy jsem otevřela dveře od auta. Barb stála hned vedle něj a na rozdíl od něj na mě zavolala mým skutečným jménem. Oba se hned rozběhli ke mně, aby mě objali.

Nakrčila jsem nos a rychle jsem se vykroutila z jejich objetí.

„Vy jste hulili trávu?"

Barb s Timmym si vyměnili rychlý pohled a oba hned zakroutili hlavou.

Nebo...

Timmy zakroutil hlavou a Barb se zeptala, jestli chci taky brko.

Znovu se na sebe podívali, Timothée rozhodil rukama a Barb udělala to samé. Hned poté se oba rozesmáli a otočili se zpátky na mě.

„My jsme..."

„Já jsem myslela, že..."

Oběma dvěma se pletl jazyk, když se mi snažili vysvětlit, že se nemohli dohodnout pohledy, a proto každý z nich řekl něco jiného.

Zavrtěla jsem hlavou a ustoupila o krok dozadu.

„Chci jít spát."

„Ale Leen," zaprosil Timothée a moje jméno přitom protáhl, stejně jako to dělal vždycky, když po mě něco chtěl.

„Chci. Jít. Spát." Zopakovala jsem znovu, tentokrát mnohem ostřeji.

„Ale zábava se teprve rozjíždí!" Zkusila mě tentokrát přemluvit Barb. Několikrát při tom poskočila do vzduchu a po každém slovu radostně zatleskala. Pak se zastavila, zvedla ruku do výšky svých očí a upřeně se na ni zadívala.

„Věděli jste, že vaše ruka není jednobarevná?"

Timothée, překvapen tou myšlenkou stejně jako já, zvedl svou ruku stejně jako Barb a pustil se do podobného zkoumání. Chvíli oba dva mlčeli a zkoumali svoje dlaně, než je znovu spustili dolů a začali se chichotat jako malé děti.

Zamračila jsem se ještě víc.

Musela jsem se kousnout do spodní rtu, abych se nerozbrečela.

Timothée se natáhl ke mně, aby mě chytil za ruku, ale já se po něm rychle ohnala a ustoupila ještě o krok dozadu. Překvapený mým gestem se místo toho chytl Barb a ta se na něj vyděšeně podívala. Oba na sebe spiklenecky mrkli, jen chvíli předtím, než se znovu rozesmáli.

„Už mě to asi nakoplo," zašeptala Barb k Timmymu a ten přikývl.

„Budeš mě muset držet, já asi odletím," pronesl pro změnu on k Barb.

Ještě pevněji jsem skousla spodní ret a pevně zaťala pěsti. Nemohla jsem se rozbrečet, ne před nimi. Oba si spiklenecky ještě cosi šeptali, a nakonec Barb zakolísala směrem ke mně. Timothée ji pořád pevně držel za paži, jako kdyby se skutečně bál, že pokud se pustí, stane se mu něco hrozného.

„Jdu spát," řekla jsem jen a otočila jsem se na patě. Nechala jsem ty dva ať ještě chvíli hulákají moje jméno, ale oba jsem je ignorovala. Po tvářích mi tekly slzy a já je nestíhala stírat. 

Brečela jsem celou cestu ve výtahu a brečela jsem celou cestu k pokoji. Brečela jsem ve sprše, brečela jsem, když jsem se převlékala do pyžama. Místo postele jsem si lehla na pohovku a zakryla se jen dekou, která na ní ležela. Brečela jsem i tam, a nakonec jsem se musela probrečet do spánku.

---

„Eileen?"

Vzbudil mě letmý polibek na mé rty, na který jsem zareagovala velmi pohotově – rozpřáhla jsem se a vlepila Timothéemu pohlavek. Překvapivě se narovnal a držel se na místě, kam jsem ho uhodila. Oči měl zeširoka rozšířené, přesto v nich měl vepsanou evidentní únavu.

„Timmy!" Vyjekla jsem, když jsem si uvědomila, co jsem udělala. Vyskočila jsem z pohovky, ale hned jsem se zastavila. Původně jsem se mu chtěla omluvit polibkem, ale až teď se mi vrátily vzpomínky na můj příjezd. Zůstala jsem tedy stát na místě a místo horlivého objetí, jsem se mu omluvila tichým zamumláním.

Přikývl, jakože vzal moje slova na vědomí.

„Proč jsi spala na pohovce?"

„Nechtěla jsem být s tebou v jedné posteli."

„Ale proč?" zeptal se nechápavě.

„Protože..." Rozmáchla jsem rukama, nahlas jsem si povzdechla a na okamžik jsem si připadala jako hysterka. „Když jsem včera přijela, byli jste s Barb oba úplně opilí, zkouření a bůhvíco ještě. Ty ses bál, že odletíš a Barb si myslela, že její ruka má snad všechny barvy duhy."

Timothée se nervózně zasmál a udělal krok směrem ke mně. Já zase o krok ustoupila, ale za mnou byla pohovka. Když jsem zacouvala, narazila jsem do ní, a aniž bych chtěla, zakopla jsem a spadla na zadek.

„Měli jsme na tebe počkat, já vím, říkal jsem to Barb."

Ze své nepříliš výhodné pozice jsem se na něj zamračila a založila jsem si ruce na prsou.

„Ne! O tom, to není!"

„Tak co...?"

Nahlas jsem si povzdechla a i když jsem si myslela, že už jsem vybrečela všechny svoje slzy, najednou mě znovu zaštípaly v očích. Než jsem se stihla nadechnout, abych cokoliv řekla, rozbrečela jsem se. Timothée nade mnou zůstal chvíli stát a nechápavě se díval na ten výjev před sebou. Pak si přisedl, aby mě objal, ale já ve vteřině vyskočila a zacouvala od něj co nejdál, téměř na druhou stranu pokoje.

„Leen," zašeptal moje jméno, překvapen tou reakcí. Nahlas jsem vzlykla a po zdi za svými zády jsem se svezla na zem. Zůstala jsem sedět, obličej schovaný ve svých dlaních, neschopná dalších slov.

Timothée už neudělal stejnou chybu jako před chvíli. Z koupelny mi donesl ruličku toaletního papíru, kterou položil přede mne a nakonec se posadil na pohovku naproti mně. Seděl tam v naprostém tichu, zatímco já pokračovala ve svém srdceryvném pláči.

Když už jsem vybrečela a vysmrkala vše, co jsem měla v sobě, znovu promluvil.

„Děsíš mě, Leen."

Přitáhla jsem k sobě kolena, potáhla, ale zůstala mlčet.

„Co se stalo?

Leen.

Mluv se mnou."

Když jsem zůstala mlčet, frustrovaně si povzdechl, vstal z pohovky a jako lev v kleci obkroužil celý hotelový pokoj, než se nakonec posadil naproti mně. Chtěla jsem se od něj odtáhnout, ale neměla jsem kam, a tak jsem jen ještě více pokrčila svoje kolena, abych co nejvíce zvětšila tu mezeru mezi námi.

„Když se mnou nebudeš mluvit, bude to jenom horší."

Ticho.

„Vadí ti, že jsme s Barb včera kouřili trávu?"

Opatrně jsem přikývla. „Vím, že to nebyla jenom tráva."

„Měli jsme tabletku extáze."

„Můj táta se předávkoval."

Vypadlo to ze mě z ničeho nic, největší tajemství mého života.

„Ach, Leen." Vyhoupl se na kolena a natáhl se směrem ke mně. Schoval mě do náručí, i přes všechny moje protesty. Vlasy mu stále smrděly směsí cigaretového a marihuanového kouře. Držel mě pevně u sebe, i když já jsem se kroutila a snažila jsem se z toho objetí vymanit, jak to jen šlo.

„Nech toho, Leen."

„Pusť mě!"

„Nepustím."

„Říkám ti, ať mě pustíš!"

„Nepustím tě."

„Nech mě být!"

„Ne."

„Pusť. Mě."

Ještě několik dlouhých minut jsem se v jeho objetí vzpouzela, křičela jsem, vztekala jsem, dokonce jsem se i zakousla do jeho ruky. Celou tu dobu mě pevně držel, nepovolil ani o trošku. I když jsem ho kousla, nevydal ze sebe ani hlásku.

Po chvíli mi došla síla na další souboj a já zůstala bezvládně viset v jeho objetí jako hadrová panenka. Teprve tehdy povolil, ale já už měla omotané paže kolem jeho těla a tentokrát jsem to byla já, kdo se nechtěl pustit. Pohladil mě po vlasech, zlehka políbil do vlasů.

„Já to nevěděl, Leen."

„Nikdo to neví."

„Ani Barb?"

„Ani Barb."

Z ničeho nic mě zvedl a donesl do postele. Sám si pak lehl vedle mě a nechal mě, abych se sama rozhodla, jestli stojím o jeho blízkost. Mlčel, jen mě hladil ve vlasech a čekal, jestli budu sama něco vyprávět.

„Řekla mi to babička."

„Hm," zamumlal a namotal si jeden můj pramínek na prst.

„Máma neví, že to vím. Nikdy mi to neřekla."

„Nemusíš mi to říkat, jestli nechceš."

Přikývla jsem a přitáhla se k němu.

„Včera jsem to přehnala."

„Vůbec ne, Leen."

Narovnal se a já musela taky, protože jsem měla hlavu položenou na jeho hrudníku. Opatrně uchopil můj obličej do svých dlaní, jako kdyby se bál, že se pod jeho dotykem rozbiju. Já ale zůstala omámeně sedět, naprosto vyčerpaná tím vším, co se dělo. Políbil mě na čelo, na špičku nosu a zlehka na rty. Pak pustil můj obličej a já se hned natáhla po jeho blízkosti. Omotala jsem mu ruce kolem krku a on si mě k sobě přitáhl.

„Mrzí mě to. Nevěděl jsem... Je to hudební festival... Lidi se..."

„Baví?" zeptala jsem se s úšklebkem na tváři a on přikývl.

„Leen, když si někdo vezme tabletu extáze na festivale, neznamená to, že se z něj přes noc stane závislák."

Chtěla jsem s ním souhlasit, ale něco uvnitř mě to nedokázalo spolknout. Vzpomněla jsem si na ten strach, který mě sevřel, když jsem je oba včera večer nebo možná už dneska ráno uviděla, a zase mi bylo do pláče.

Všude bylo tolik článků o tom, jaký život žijí celebrity. O jejich nespoutaném životním stylu plného alkoholu a drog. Ale Timothée takový nebyl. Nebo jsem ho možná jenom takového ještě neznala.

Nevím, jak si vyložil moje mlčení, ale místo dalších slov mě pohladil po vlasech a zlehka políbil na rameno, které měl zrovna nejblíž. „Půjdu si dát sprchu, kdyby ses chtěla přidat. A pak... pak se vyspíme a můžeme si o tom znovu promluvit."

Přikývla jsem, ale když se začal zvedat, zůstala jsem ležet v posteli. Během několika minut byl zpátky, vlasy měl mokré a voněl čistě, po mýdle. Lehl si ke mně, objal mě zezadu a přitáhl si mě k sobě tak blízko, jak to jen šlo.

---

Prospali jsme téměř celý den.

Když jsem se probudila, Timothée už byl překvapivě vzhůru a zrovna ve dveřích přebíral nějaké jídlo. Jak si všiml, že jsem vzhůru, vrátil se do postele i s tácem jídla, který položil mezi nás. Pak se naklonil ke mně, aby mě políbil na tvář.

„Vyspala ses dobře?"

Přikývla jsem.

„Chceš se vracet k tomu..."

Rychle jsem zavrtěla hlavou, takže ani nedořekl celou větu. Místo dalších slov se natáhl po croissantu, který si začal mazat marmeládou. Chvíli jsem ho pozorovala, než jsem se opatrně rozhodla udělat to stejné. Seděli jsme v tichu, snídali večeři, nebo možná večeřeli snídani.

Z ničeho nic ale do pokoje vtrhla Barb.

„Ježíši, to jsem ráda, že jenom jíte," řekla místo pozdravu a já se začala rychle zvedat. Věděla jsem, že by si rychle všimla mých napuchlých očí a začala by vyzvídat. Raději jsem proto zamumlala nějakou rychlou omluvu a vydala se do koupelny, abych se trochu upravila. Po pár minutách se ozvalo klepání na dveře a dovnitř vplul Timothée.

„Barb chce jít na nějaké další koncerty."

„Hm."

„Chceš jít taky?"

Otočila jsem se na něj a musela sama sobě přiznat, že nevím, co vlastně chci. A on to musel z mého zmateného pohledu poznat.

„Leen, prosím. Dáme si jenom pivo, nebo klidně nějaké nealko. Dneska hrají skvělé kapely, moc jsem se na to těšil."

„Však klidně můžete jít beze mě."

„Ale já jsem se těšil, že tam budeš se mnou."

„Víš, že mě to moc nebere."

„Leen, nedělej mi to na truc, prosím."

„Já ti nedělám nic na truc."

Tázavě zvedl obočí, ale zůstal mlčet.

„Když se tam nebudeš cítit dobře, půjdeme hned zpátky, slibuju."

Podívala jsem se do jeho očí, které tak zoufale toužily po mé kladné odpovědi a já jim nedokázala říct ne. Proto jsem přikývla a on mě radostně schoval do objetí. Zvedl mě do výšky a zatočil se mnou, stejně jako to dělal vždy, když měl z něčeho radost. Když mě položil na zem, ještě mě líbnul na špičku nosu a pak zmizel kdesi v útrobách našeho malého pokoje, aby se nachystal.

---

Protože Barb i Timmy milovali rap, samozřejmě že jsme se ocitli u pódia s rapovými interprety. Oba skákali do rytmu, zpívali do rytmu a užívali si každou minutu. Timothée si dal u vchodu jedno pivo, ale Barb nic neprodali. Podle všeho si ani jeden z nich nedal žádnou taneční drogu, přesto oba vypadali, že se opravdu baví. Celou dobu mě Timmy držel za ruku, rapoval mi do obličeje a pobízel mě, ať se přidám k jeho divokému tanci.

Nebo co to vlastně bylo.

Po konci rapového koncertu jsme se přemístili k dalšímu pódiu, kde podle slov Barb hrála více moje hudba. Vystupovala tam nějaká indie rocková skupina, kterou jsem neznala, ale jejich hudba lahodila mému uchu. S Timmym jsme tančili do rytmu a Barb se k nám hned přidala. Cítila jsem překvapivě šťastná, skoro jako kdyby se včerejšek vůbec nestalo.

Vystřídaly jsme ještě několik dalších menších koncertů, většina z nich byla více ve stylu Barb a Timmyho než toho mého.

Jakmile se festival zahalil do tmy, chtěla jsem se vrátit na hotel. Timmy měl podle všeho pozvánku na after party od jednoho z účinkujících. Barb prosila, abych šla s nimi, ale já se i tak rozhodla pro hotelový pokoj.

„Eileen, není ti osmdesát, pojď s námi!" Prosila Barb, ale já znovu zavrtěla hlavou.

„Půjdu s tebou, jestli chceš."

„Jéžiši, nebuď takový podpantoflák!" zaúpěla Barb a já se pokusila o úsměv.

„Klidně běž," řekla jsem pak k Timmymu. Ten se otočil k Barb, která stála kousek od nás a tančila na hudbu, která k nám teď doléhala z větší dálky. Oba jsme pak ještě o pár kroků ustoupili, abychom měli jistotu, že nás Barb doopravdy neuslyší.

„Jestli chceš, půjdu s tebou."

„Ne, klidně... se běž bavit."

„Leen, nic si nedám, slibuju."

„Ani jointa?"

Na chvíli se zamyslet, ale nakonec přikývl.

Vděčně jsem ho objala kolem krku a on se zasmál pod tím náhlým přívalem lásky. Políbil mě do vlasů, ale to už u nás byla Barb, která ze sebe vydala několik dávivých zvuků, abychom si všimli, že už nejsme sami.

„Tak co bude!"

„Já jdu domů, Timmy jde s tebou."

Barb protočila očima a dramaticky rozhodila rukama. „Jak chceš, je to tvoje mládí!" A pak dramaticky odkráčela několik kroků ode mě. Timothée se ke mně ještě sklonil, zlehka mě políbil na rozloučenou a naposledy mi prohrábl vlasy. Pak mi i s Barb zmizel z očí a já mohla jen doufat, že skutečně dodrží svůj slib.

Uch. Po delší době zase trochu vážnější epizoda a tak trochu (pokus o) plot twist. Zatím jen lehce nakousnuto, ale konečně jsme se dozvěděli, co se stalo s otcem Eileen. I tak jeho příběh ještě není uzavřený a k minulosti se ještě několikrát vrátíme. Přece jen... Timmy za chvíli bude propagovat film o drogové závislosti.

Přišlo vám, že Eileen to přehnala, že reagovala přehnaně? A vůbec co Timmyho názor, že drogy na hudební festival tak nějak... patří? 

Ale i když to tak možná dlouho nevypadalo, nakonec přece jen kapitola skončila happy endem, i proto je možná trochu delší než normálně. 

Mimochodem - Eileen na Barbřině instagramu má zhruba úplně stejný výraz jako já na každé podobné akci :D