Seděl jsem na lavičce a přemýšlel o tom, jestli jí mám říct alespoň jedno ahoj.

Jestli to neudělám, tak si to budu celý život vyčítat a život je moc krátký na to, abych si ho takhle zkazil.

Zvedl jsem se z lavičky a přisedl si k ní.

"Ahoj." usmál jsem se a čekal na její reakci.

Zvedla ke mně pohled a zářivě se usmála.
"Ahoj."