Seděla tam jako vždy s kafem v ruce a knížkou na klíně.

Já jsem si jako pokaždé sedl o lavičku vedle a pozoroval jí.

Vlasy jí padaly do obličeje a při tom, co usrkávala svoje kafe se do listů knížky jemně usmívala.

Byla krásná a já se ani neodvážil jí  pozdravit.