(Pokud vás zajímá písnička v médiích, tak je od Ed Sheerana - Perfect)
__________________________________

,,Myslíš, že tyhle šaty jsou dobrý?" zeptala jsem se Amy.
,,Nemůžeš být přece hezčí než samotná nevěsta, Ellie."
,,Nejsem hezká." prohodila jsem a dál se prohrabovala v šatníku.
,,Říkají všechny holky, které jsou hezké."
,,Tím pádem seš ty asi hnusná."
,,Pokud budeš mít nadále nějaké připomínky o našem vzhledu, tak ti garantuju, že se na tu svatbu ani nedostaneš."

,,Škoda, že tam nebudeš semnou."
,,Budeš tam s Chrisem."
,,Jo, jenom s Chrisem." oddychla jsem si a sedla si na postel.
,,Co je na tom špatného?" nechápala.

,,Víš jak to bude divný? Celá Chrisova rodina a já."
,,Nemyslím si, že budeš jediná. Chris nemá třeba sestřenici? Bratrance? Že by taky mohli někoho mít a přijdou s nimi."
,,Pokud je vůbec ségra od Chrisovy mámy pozvala."
,,To by byla ta horší možnost."

,,Trošku se toho bojím. Chrisovi rodiče jsem viděla jen jednou."
,,A? Oni tě taky viděli jen jednou. A navíc tě pozval Chris."
,,Vlastně sestra od jeho mámy.."
,,Ona ví, že Chris s někým chodí?"
,,Nevím?" zaváhala jsem. ,,ale když chtěla, aby měl doprovod.."

,,Co tyhle?" vytáhla ze skříně jedny šaty, které nevypadaly špatně.
,,Nebudu v nich hezčí než nevěsta?" zasmála jsem se.
,,Možná trošku."
,,Tak je polož sem na postel." ukázala jsem na místo vedle sebe.

,,Pořád nechápu, proč máš tolik šatů. Stejně je nenosíš."
,,Ale jsou hezký."
,,Hezký, nehezký - taky by ses nějakých mohla zbavit."
,,Nech můj šatník být. Aspoň tím zaplňuju místo."
,,Ale můžeš je vyhodit a koupit si jiné."
,,Ještě něco chytrého pro mě máš?"

,,Jednoho dne to s tebou protřídím."
,,Cože? Ne."
,,Ale ano."
,,Nejsem nakupovací typ."
,,A já nejsem třídící typ."

,,Tak proč to semnou chceš protřídit?"
,,Protože tam máš něco, co vůbec nenosíš."
,,Si to vem."
,,Co?" nadzvedla obočí.
,,Cokoliv, co se ti bude líbit." prohodila jsem.

,,Ellie?"
,,Co zas?"
,,Nemyslím si, že mi to bude."
,,Proč?" nechápala jsem.
,,Podívej se na sebe, ty vyžle."
,,Asi bych měla přestat jíst ty kebaby, co?"
,,Ty si debil." plácla se do čela a začala se smát.
,,Dík." zasmála jsem se s ní.

,,Co boty?"
,,Tenisky."
,,Na to zapomeň." hodila na mě vražedný pohled.
,,Já nemám jiný boty."
,,Tak koupíme."
,,Nejdu nikam." rozvalila jsem se na postel.
,,Však ne teď. Můžem třeba zítra."
,,Fajn, ale jdu do toho nedobrovolně."

,,Bude to zábava."
,,Zábava je jíst kebab, který je pomalu větší než já."
,,A těžší než ty."
,,Amy!" okřikla jsem ji.
,,Promiň." začala se smát. ,,bylo to vhodný."
,,Ty seš taky vhodná, prosím tě."
,,Při každé příležitosti!"

,,Budeš ještě něco hledat?"
,,Spíš ne."
,,Pokud čekáš na to, že si ty šaty zkusím, tak ztrácíš čas."
,,Nesnáším tě."
,,To vím už dávno."

,,Měj se." zvedla se a zamířila ke dveřím.
,,Víš, kde je východ, že jo?" zasmála jsem se.
,,A víš, kde je vchod, že jo?" zasmála se taky a odešla.

****

Zařizujeme si budoucnost podle toho, co nám vyhovuje dnes, nevědouce, zdali nám to bude vyhovovat zítra; děláme si o sobě úsudek, jako bychom byli stále stejní, a přitom se každodenně měníme. Kdo ví, zdali budeme milovat, co milujeme, chtít, co chceme... zdali probíhající změny tělesné nezmění naši duši a zdali nenalezneme své neštěstí právě v tom, co si zařizujeme pro své štěstí?

,,Jean Jacques Rousseau." povzdychla jsem si.

(p.a. [žán žák rusó])

Stála jsem před zrcadlem a prohlížela se. Popravdě, vůbec to nevypadalo jako já.

Moje namalované oči by šly vidět na kilometry daleko, dlouhé nakulmované vlasy mi spadaly na záda a přes můj odpor k podpatkům mi nakonec přidaly pár centimetrů. Chyběla mi jen jedna věc. Moje brýle.

Nemám nejmenší zdání, jak mi to bude ladit k tomu, co mám právě na sobě, ale myslím, že to nic nezmění.

Vzala jsem si brýle z nočního stolku a nasadila si je.

Ještě před víc jak rokem bych tu stála a měla uslzený oči, rozmazanou řasenku, velký kruhy pod očima, vybledlou pleť a můj pohled na sebe samotnou by mě ničil.

,,Tohle jsem já." dotkla jsem se zrcadla a přejela po něm prstem.

S těmito slovy jsem vyšla z pokoje a vydala se čekat před dům na Chrise, který pro mě měl přijet. Divím se, že v tom vůbec umím chodit a moje noha neskončila na tři a více částí. Nebo taky můj kotník.

Byla jsem nervózní, když jsem uviděla přijíždět auto, které zastavilo kousek ode mě. Chris mě takhle nikdy neviděl. Zná mě jako holku, která nosí mikiny, trička, džíny, tenisky a vlasy ji drží drdol nad kterým ani nepřemýšlí a má ho udělaný za pár vteřin.

Když vystoupil a uviděl mě široce se usmál. ,,Ahoj." objala jsem ho.
,,Vypadáš úžasně." nad tou poznámkou jsem se pousmála.
,,Ty taky."
,,Díky."

,,Myslím, že až tam přijedeme, tak na tebe budou všichni koukat." dodal.
,,Cože?" zpanikařila jsem.
,,Takhle jsem to nemyslel." zasmál se. ,,všichni ti budou závidět."
,,Já budu ráda, když si nezvrtnu nohy na těhlech botech."
,,Kdybys chtěla spadnout - tak řekni."
,,Já si neplánuju, kdy z toho sletím."

,,Doufám, že si tě lidí nespletou s nevěstou." usmál se a otevřel mi dveře od auta.
,,Ha, ha. To říkala i Amy."
,,Myslím, že to bude zábava."
,,Zábava? Když tam nikoho nebudu znát."
,,A co já? A moje máma a táta?"
,,Když jsem tvoje rodiče viděla jednou!" zanadávala jsem a zkřížila si ruce na prsou.
,,Tak máš mě."
,,Že mě tam nikde nenecháš samotnou?"
,,To si myslíš?"
,,Samozřejmě že ne, jenom jsem z toho nervózní."
,,Ellie.." objal mě. ,,to vůbec nemusíš být."
,,Já vím.. ale vždyť mě znáš."
,,Zůstanu tam s tebou."

****

,,Víš proč si mě nespletou?"
,,Proč?"
,,Protože nemám bílý šaty."
,,Oranžová je blízko bílé."
,,To je meruňková!" praštila jsem ho.
,,Typická holka.." zasmál se. ,,a nemlať mě nebo tam nedojeme."

,,Myslíš, že tam budou cupcaky?"
,,Vážně se staráš o jídlo?"
,,Ne. Starám se o cupcaky."
,,Neorganizoval jsem to, takže to nevím."
,,Ty ses neptal své tety, jestli tam budou mít cupcaky?"
,,Aj kdyby je tam měli, tak žádný nesníš."
,,A to jako proč?" nadzvedla jsem obočí.
,,Protože je sním já."
,,Se nerozdělíš, jo?"
,,Hadaš správně."
,,Hlavně, že o pizzu se rád dělíš."
,,Pizzu koupíš všude, cupcaky ne."
,,Ty koupíš v každé cukrárně."
,,Ale ne v každé cukrárně jsou dobrý."

,,Už mi to slovo cupcake leze na nervy."
,,Cupcake. Cupcake. Cupcake." začala jsem to opakovat několikrát po sobě a nemohla se přestat smát.
,,Necháš toho?"
,,Když mi koupíš cupcake, tak jo."
,,Pane bože." zakroutil hlavou a dál se věnoval řízení.

****

,,Ták, jsme tady."
,,Páni." otevřela jsem si dveře od auta a vystoupila.
,,Já bych ti otevřel." taky vystoupil a postavil se vedle mě.
,,Promiň, jsem nedočkavá."

,,Nejsme tady brzo?" dodala jsem.
,,Možná trošku, ale aspoň tady ještě nebude tolik lidí a seznámíš se."
,,Ježíši." zasmála jsem se.
,,Čemu se směješ?"
,,Když nad tím tak přemýšlím.." chvilku jsem nic neřekla. ,,nejdu tam!" sedla jsem si zpátky do auta a zavřela za sebou dveře.

,,Víš, že nemůžeš utéct?" otevřel je a opíral se o ně.
,,A to jako proč?"
,,Podívej se na svoje boty."
,,Do prdele." zanadávala jsem. ,,můžu si je sundat."
,,Za prvé - nemluv sprostě a za druhé vím, že nikam neutečeš, tak to na mě nezkoušej."
,,Ale Chrisi.." zakňučela jsem.
,,Ellie, já chápu, že ti to ze začátku bude nepříjemné, ale zvykneš si. Budu tam s tebou, nenechám tě ani minutu o samotě." usmál se.
,,Nechtěl si říct ani sekundu?"
,,Tak ani sekundu." zasmál se. ,,tak odtamtud vylez." podal mi ruku. Jeho ruku jsem přijala a vydala se společně s Chrisem na svatbu jeho tety.

,,Ahoj Chrisi!" zakřičel na něho kluk, který mu byl celkem podobný.
,,Bratranec." zašeptal směrem ke mně.
,,Dobře." stiskla jsem mu pevněji ruku.

,,Čau, jak je?"
,,Skvělý, nikdy bych neřekl, že se máma bude vdávat."

Jednoduše řečeno - cítila jsem se nesvá. ,,Jamesi, tohle je Ellie - moje přítelkyně."
,,Ahoj." špitla jsem.
,,Ahoj." usmál se na mě.

,,Jak dlouho jste spolu?"
,,Půl roku." řekla jsem trošku už víc nahlas, aby mě slyšel.
,,To vám přeju, já jsem pořád sám."
,,I na tebe se usměje štěstí jednou." odpověděl mu Chris.

,,Jinak tady máš už rodiče, tak se s nimi můžeš pozdravit. Pak se uvidíme." poplácal ho po rameni. ,,rád jsem tě poznal, Ellie."
,,Já tebe taky." odešel za někým se přivítat.

,,No? Co teď?" zeptala jsem ho.
,,Tak pojď za nimi, určitě jsou taky zvědaví."
,,Už nejsem tolik nervózní."
,,Tak mi můžeš přestat drtit tolik tu ruku."
,,Jo, promiň." začala jsem se smát.

,,Už jsem si myslela, že nepřijdeš."
,,Nenechal bych si přece ujít svatbu tvé sestry." uchechtl se.
,,Ahoj Ellie." pozdravila mě.
,,Dobrý den."

,,Kde je táta?"
,,Nemám zdání." prohodila.
,,Už si ji viděla?"
,,Samozřejmě, že jo. Jsem její sestra."
,,Jak vypadá?" zeptala jsem se.
,,Překrásně." usmála se.

,,Budou tady cupcaky?"
,,Christiane, ty pořád myslíš na jídlo."
,,Že se nestydíš Chrisi." zasmála jsem se.

Dal si ruce v bok a protočil očima. ,,Nesnáším vás."
,,Já bych řekla, že nás obě miluješ." řekla jeho máma.
,,Jsi vtipná, mami."

****

Asi dvě hodiny to bylo pořád dokola. Pozdravit se se členem rodiny. Říct tohle je moje přítelkyně Ellie, a na chvilku si popovídat.

Momentálně stojím u pití a rozhoduju se mezi alkoholickým a nealkoholickým. ,,Být tebou si dám nealko." ozval se Chrisův bratranec James.
,,Proč si to myslíš?"
,,Když si dáš alkohol, tak si potom dáš další, další a jednou nebudeš vědět, co děláš."
,,Stejně mi ještě není osmnáct." prohodila jsem.
,,Kde máš Chrise?"
,,Odskočil si na záchod."

,,Mimochodem.. tady si na svatbě, nikdo neřeší jestli jsi nebo nejsi plnoletá."
,,Máš pravdu, ale stejně si vezmu tohle."
,,To je víno."
,,Tak radši nebudu pít nic."
,,Můžeš všechno ochutnat."
,,Ne, díky. Hele, kolik je vlastně tobě?"
,,Dvacet tři."
,,Hezký no.."

,,Víš, cos mi neřekla?"
,,Co?" nadzvedla jsem obočí.
,,Že je mi Chris podobný."
,,Neřekla, ale měla jsem tu myšlenku v hlavě."
,,Tak si nás hlavně nespleť." usmál se a odešel.
,,Neměj strach." zašeptala jsem si pro sebe.

,,Co chtěl?" objal mě zezadu Chris.
,,Popovídat si semnou ohledně pití."
,,To je mu podobný." zasmál se. ,,jdeš si zatančit?"

,,Oba dva víme, že neumíme tančit."
,,Vážně?"
,,Nepamatuješ si snad tu příhodu u tebe doma?"
,,Jasně! Už si to vybavuju. Tak mi hlavně teď nešlápni na nohu."
,,Pokusím se."

(pusťte si tady tu písničku) ❤

,,Však nemusíme tancovat jak profíci."
,,My jsme lepší než profíci."
,,Svatá pravda, tak pojď." vzal mě za ruku a táhl mě za ostatníma.
,,My budeme tancovat na Eda, jo?" zasmála jsem se a obmotala jsem si ruce kolem jeho krku.
,,Že se vůbec ptáš." objal mě kolem pasu a přitáhl si mě blíž k sobě.

,,Přijde mi to teď jiný."
,,V čem?" zašeptal.
,,Myslím, že na nás koukají."
,,No a?"
,,Já jen.. je to takový divný."
,,A kdo na nás třeba kouká?"
,,Tvoje máma s tátou."
,,To oni dělají strašně rádi."

,,Mně to přijde hezký." dodal.
,,Co se ti na tom líbí?"
,,Všechno." políbil mě na čelo.
,,Miluju tě."
,,To já tebe taky a moc."

,,Víš co navždycky zůstaneš?"
,,Povídej."
,,Moje Malířka." usmál se.

________________________________

Nevím jak vy, ale já tady trošku brečím 😭❤

Nevěřím tomu, že je konec. Opravdu.. nemám slov.. nevím, co na to říct.

Lidi, chci vám zatraceně moc poděkovat úplně za všechno ❤❤😭

Za neuvěřitelných 238K reads, 23K votes, 1,74K komentářů a několikrát dosáhnutého #1. místa v Teen Fikci 😍 To je tak úžasný a prostě moje radost nejde vyjádřit..

Ještě se s vámi neloučím, víc napíšu v příštích dvou kapitolách, které vyjdou zítra ❤

(knížku ještě z knihovny nemažte)