,,To je taky pravda," zamračila se.
,,Já ti kdyžtak napíšu."
,,Tak jo. Zítra se stav, budeš tam mít překvapení."
,,Když zítra nemám narozeniny."
,,Já vím," mrkla na mě.
,,Tak jaký překvapení?"
,,Uvidíš."
,,Fajn."
,,Zítra ahoj."
,,Měj se," usmála jsem se.

****

Ne, že to nebylo to, co jsem si myslela? Ale bylo! Čas pro vstávání!

Vylezla jsem ze své vyhřáté postele a šla do koupelny. Ne, nezděsila jsem se sama sebe, jak vypadám po ránu.

Opláchla jsem si obličej, vyčistila zuby, šla zpátky do pokoje a vzala první kousky oblečení, které byly v mé skříni. Světle hnědý svetřík a tmavší džíny se mi na podzim dokonale hodily.

Vrátila jsem se do koupelny a na obličej nanesla korektor, který jsem následně zapudrovala, a na oči použila linky a řasenku.

Vyrazila jsem s batohem na zádech do školy a zkontrolovala čas. Zjistila jsem, že... za dvě minuty mělo zvonit!

Posledních pár metrů jsem to doběhla až do budovy školy. Rychlým krokem jsem došla ke skříňce a vytáhla si učebnice na angličtinu. Do třídy jsem to zas doběhla.

,,Dále," ozvalo se z druhé strany dveří, když jsem zaklepala.
,,Dobrý den, pardon, zvonil mi špatně budík."
,,Slečno Jacksonová," podívala se na hodinky, ,,máte šest minut zpoždění."
,,Já vím, pardon. Už se to nestane."

Cestou jsem koukla po třídě a uviděla... Chrise? Moje čtyři procenta.. tohle je dost velká náhoda.

Okem jsem na něho koukla a on si mého pohledu všimnul. Třeba si myslel, že jsem se na něho podívala ve smyslu nový spolužák. Ale já tě znala z kavárny.

****

Asi patnáct minut jsem čekala na to, že by ho učitelka mohla vyvolat a on by promluvil, ale ono pořád nic!

Zazvonilo na přestávku a v učebně jsem zůstala poslední. Jak jinak. Kam tak rychle zmiznul Chris? Nestarej se pořád o něho, Elizabeth!