#40. Kapitola✔
,,Nejsem zvyklý číst knížky o lásce."
,,Tak si zvykneš."
,,Můžu si přečíst jenom obsah?"
,,Co? Ne!"
,,Dělám si srandu." zasmál se. ,,rád si to přečtu."
,,Dobře, tak čti nahlas."
,,Když se sedlák Oak usmál, koutky jeho úst se roztáhly až se ocitly v zanedbatelné vzdálenosti od uší, oči se mu zužily v štěrbiny a kolem nich se objevily rozbíhavé vrásky, jež se mu rozprostřely po tváři jako paprsky na primitivní kresbě vycházejícího slunce.
Jeho křestní jméno bylo Gabriel a ve všední dny byl mladým mužem se zdravým úsudkem, nenucenými pohyby, patřičným oblečením a celkově dobrou pověstí. O nedělích to byl muž mlhavých názorů, poněkud nakloněný věci odkládat a celý nesvůj ze svého nejlepšího obleku a deštníku.." dočetl větu a podíval se na mě s úšklebkem ,,tohle číst nebudu."
,,Chrisi, když ta kniha je úžasná! A navíc si řekl, že si ji přečteš.."
,,Za 5 liber ji přečtu."
,,Nebudu ti dávat peníze za to, abys tu knížku přečetl z donucení."
,,Tak mi kup sušenky ve Starbucks."
,,Koupím ti je, ale sním je."
,,Dobře, přečtu to."
,,To říkáš asi už po třetí."
,,Kolik je hodin?"
,,Ehmm.." podíval se na hodinky. ,,něco po páté."
,,Asi půjdu už domů."
,,Doprovodím tě."
,,Tak jo." usmála jsem se.
,,Nechceš si tu knížku vzít sebou?" ukázal na Tess d'Urbervillů.
,,Není třeba. Mám ji doma."
Šli jsme po schodech dolů do předsíně, kde jsme se obuli, vzali potřebné věci a vyšli před dům.
,,Kudy?" zeptala jsem se zmateně.
,,Tam." ukázal doprava.
,,Jak se má táta?" začal s konverzací.
,,Nejspíš si našel přítelkyni."
,,A jsi za to ráda?"
,,Já ani nevím. Pokud s námi bude bydlet, tak ji ani jako nevlastní mámu nebudu vnímat."
Posmutně se na mě podíval a objal mě kolem ramen. ,,Uvidíš, jestli bude v pohodě. Kdyby ne, tak mi hned napíšeš."
,,Dobře." zasmála jsem se.
Cestou jsme si ještě povídali o Paříži. Chris byl ve Francii jako malý, ale vůbec si to nepamatuje. Myslím, že bude fajn mu trošku připomenout, kde co je.
****
Chvilku jsme stáli před mým domem a koukali na sebe.
,,Tak ahoj." přitáhl si mě k sobě a dlouze mě políbil.
,,Ahoj." usmála jsem se a objala ho.
Došla jsem ke dveřím a naposled mu zamávala. Pak jsem jen zašla dovnitř do domu.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top