Z mé skříňky jsem vytáhla svůj černý deštník s puntíky, černé vysoké Conversky a bundu.

Hned, co jsem vyšla ze školy na mě spadly kapky deště. Roztáhla jsem deštník a pospíchala směrem do kavárny.

Šla jsem deštěm po chodníku. Studené kapky dopadaly na zem a mé tenisky už od pohledu nevypadaly jako nové.

Otevřela jsem dveře od své oblíbené kavárny a vešla dovnitř. Rozhlédla jsem se kolem sebe, jestli tady byli ti stejní lidé jako vždy.

Nebyla to pravda.
Seděl tam on.

Nikdy jindy jsem tady toho kluka neviděla. Nevypadal na to, že by zrovna on přišel na kafe.

Každopádně jsem si sedla na místo, kam pokaždé. Jen, co mě zahlédla místní číšnice Amy, už mi nesla moje obvyklé latté.

Chvilkama jsem koukala na toho kluka. Jeho světle hnědé vlasy a modré oči nešly přehlédnout.

Snažila jsem se zjistit, co četl, ale mé téměř zamlžené brýle mi to zakázaly.
Vytáhla jsem kapesník a sklíčka utřela. Hned je to lepší!

Nepotřebovala jsem znát jméno dané knihy nebo autora. Podle obalu jsem poznala, že se jedná o Sherlocka Holmese. Musím o něm vědět víc!

Kéžby mi to mé svědomí povolilo. Bohužel jsem na něho musela jen koukat. Ale jak mu budu říkat? Zatím asi jen Čtenář.

Když Čtenář vstal a šel vyhodit kelímek od své kávy, tak se na mě podíval. Byla jsem ráda, že se na mě jen podíval a zároveň mě ničilo, že si ke mně nepřisedl.

Posadil se zpátky a opět se ponořil do světa Sherlocka Holmese. Venku pořád ještě pršelo a Čtenář neměl zřejmě deštník. Kdyby měl zájem, možná bych ho pozvala k sobě.. Co to meleš?

Netrvalo dlouho a svůj nápoj jsem dopila i já. Kelímek jsem vyhodila a utíkala za Amy. ,,Kdo je ten kluk?" zeptala jsem se.
,,Nevím, nikdy jsem ho tu neviděla."
,,To jsme dvě."

,,Čte Holmese, nevypadá na to."
,,To jsem si taky říkala."
,,Třeba povinná četba."
,,To teda nesmí být! Stanu se jeho kamarádkou!"
,,Moc si nevěř holka."
,,Proč?" nadzvedla jsem obočí.
,,Nevypadá jako kluk, s kterým bys měla být kamarádka."