Sedím za sklem svého oblíbeného podniku a pozoruju zasněžené město. Střechy domů zasypala hustá bílá pokrývka a sněhové vločky rozpustile tančí nad hlavami lidí, kteří se jako stádo ženou domů, aby nakrmili své děti, přečetli jim pohádku a pak sami unaveně upadli vyčerpáním do hlubokého spánku. Tomuhle se, prosím pěkně, říká stereotyp.

Nad vchodovými dveřmi zacinká zvoneček oznamující příchod dalšího hosta. Instinktivně se otočím za zdrojem toho zvuku a spatřím hnědovlasého chlapce v doprovodu vysokého černocha a štíhlé blondýnky. Je to zbytek mojí party. Tato antikvariáto-kavárna je naší obligátní zastávkou. Všichni jsme milovníky dobrých knih a dobré kávy, a tak se toto místo stalo naší druhou domovinou.
,,Hele, Raven!" vykřikne brunet mé jméno. Elliot, Marvin a Bonnie okamžitě přispěchají a posadí se okolo kulatého konferenčního stolku, který jsme si svým způsobem tak nějak přivlastnili.

,,Raven, buď tak laskava a vyvrať tady Elliotovi jeho mylnou domněnku, že Harry Potter a Draco Malfoy i po sedmičce zůstali nepřátelé," promluví Marvin usedajíc na své místo vedle Bonnie, jeho přítelkyně.

Marvin Paul Clayton je ztělesněním toho, co od dobrého kamaráda očekáváte. Když je člověku mizerně, Marvin se mu vysměje, řekne mu, že se chová jako hysterka a pak ho pozve na čínu. Ačkoli je černoch, nemůžu tvrdit, že působí přísně. Nosí velké brýle a je to přesně ten typ člověka, který si udělá legraci i z těch nejvážnějších věcí. A když je člověk senzačně vtipný a milý a kamarádský, už tak zůstane v podvědomí celého světa. Marvin je ten typ člověka, který má na Facebooku u profilovky přes 300 liků.

,,Ale oni spolu nijak nepekli, ne?" ujišťuju se. ,,To sice ne," vloží se do diskuze Bonnie ,,ale nemůžeš přehlížet to sexuální napětí, který mezi nima ke konci bylo."
,,Jen ve fan fiction, Bonnie," obhájím se a s hrnkem kávy se opřu hlouběji do svého ušatého křesla.
,,Takže se zastáváš Elliota?" rozprskne se Marvin a teatrálně u toho máchá rukama.
,,Nezastávám se nikoho. Jen říkám, že mezi Harrym a Malfoyem žádný sexuální napětí nebylo. Vždyť si vzal Ginny, boha jeho."
,,Nikdo mi tu nevěří," mele si pro sebe Marvin. ,,Nikdo mi tu nevěří, protože jsem černej," zamumlá a naoko se na mě zamračí.
,,Marvine," osloví ho Elliot. ,,Marvine, ty naše černý sluníčko, sám dobře víš, že prostě nemůžeš mít ve všem pravdu."
,,Ještě jednou mi řekneš černý sluníčko, a tenhle hrnek letí po tobě, Elliote, ty prašivá hubo," pohrozí Marvin přemáhajíc hlasitý smích. Elliot se s širokým úsměvem ukloní a otočí se na mě. ,,Jak vlastně bylo?"
,,Myslíš dneska? Copak, zajímaj tě nejnovější drby z dvanáctýho ročníku?"
,,Ani ve snu!" řekne Elliot a zasměje se.

Elliot Abernathy je první člověk, se kterým jsem se v tomhle městě kdy bavila. Povedlo se nám naše přátelství vybudovat na pevných základech a postupně jsme k sobě přibrali i Bonnie s Marvinem. Má hnědé vlasy a dost zelené oči. Ale ne tu žabí zelenou. Asi jako smrk. Elliot má smrčí oči. Celoročně nosí modré mokasíny, které pro letošní zimu musel vyměnit za farmářky. Neznám jeho druhé jméno.

,,No, kromě toho, že jsem asi po sto letech zase pochopila chemii, se nic extra neděje."
,,Ale to musíme oslavit!" zvolá Marvin a podivně se u toho zakření. ,,Možná by to chtělo čínu?"
,,Ani mě nehne," ozve se Bonnie. ,,Vy si klidně dojděte, ale já bych po jediný nudli už vážně praskla." Svalí se na dvousicu a chytne se za břicho, aby dodala svým slovům na váze.
,,Nechceš mi snad říct, že ve školní jídelně opravdu uvařili něco, co člověk může sníst - nebo snad ještě něco horšího - přežrat se?" podiví se Elliot a chytne se za tváře.
,,To se může stát jen v tý největší fantasmagorii," přitakám.
,,Vlastně jsem si ještě předtím skočila na bagetu," vysvětlí Bonnie.
,,A strašně ses jí přežrala," odtuším. Jsem fakt hrozná. Myslím, že v sedmnácti bych už měla být dost stará na sarkasmus. Ale asi nejsem.
,,No... Jo."
,,Bonnie, skončíš na psychárně s anorexií. Není nad to přecpat se čínou!" zvolá vesele Elliot a přitom zvedne hrnek nad hlavu, takže to vypadá jako nějaká scénka z trapné rodinné komedie. Bohužel se ale při pohledu na něj opravdu zasměju.

V tomhle směru jsem dost nevyzpytatelná: jsem si jistá, že určité věci jsou prostě nepatřičné a hloupé a nepřichází v úvahu je akceptovat. A pak přijde Elliot nebo Marvin nebo Bonnie a udělají přesně tu neakceptovatelnou věc. A já zjistím, že je to ve skutečnosti fakt vtipný, načež se zastřelím neviditelnou pistolí, protože jsem stejně pitomá jako zbytek mojí party. A tak to prostě je.

,,Jdem pro tu čínu?"
,,Jo."
,,Jo."
,,Ne."
Tři vyčítavé pohledy padnou na Bonnieino ploché břicho. ,,Jo," řekne Marvin.
Bonnie odevzdaně zvedne ruce a přitom pokrčí rameny. To dělá dost často. Myslím, že tím chce vyjádřit, jak moc je jí náš názor putna. Blonďaté vlasy se jí zatřepetají kolem hlavy, když i po dalším vyzvání na čínu razantně zakroutí hlavou.

A tak se sebereme a jdeme. Bonnie nám věnuje spokojený úsměv, který říká:,Je dobře, že jste mě tu nechali, nic si nevyčítejte, jsem tu sama děsně ráda' a pak nám zamává. Já jí také zamávám a Elliot taky a Marvin nakonec taky, i když na ní chtěl nejdřív vypláznout jazyk. Tihle dva že jsou pár?

***

(Ahoj! Dnes je 20. 11. 2015, což znamená, že jsem tady s novým příběhem. Bude to zas něco jiného, dokonce jsem se rozhodla i pro jiný čas vypravování a asi mi to sedí víc. Jsem ráda za všechna ta čísla a spokojené komentáře u Nyctophilie, a tak doufám, že pro vás Coffee club nebude zklamáním. Své první dojmy mi můžete sdělit v komentářích. Krásný den!)