Včera na mě mrk
rozložitý smrk.
Zdrhám o zlomkrk.
Určitě tu straší!

Ráno jsem potkala,
pod strání hejkala.
Jak já jsem prchala!
Nesmějte se braši!

U vody mě překvapily
škodolibé vodní víly,
vodníka tam přivábily,
když jsem se šla mýt.

Bílá paní
nemá stání,
vzdycháním mi trhá spaní,
nepřeje mi klid.

Trpaslíci, potvory,
vyhloubili otvory,
v kterých moje pohory
docela se ztratí.

Strašidla se spikla asi,
bodláků mám plné vlasy,
už mě třikrát svedla z trasy,
šišky na mě klátí.

Prchám cesta necesta
bystře zpátky do města
a už nikdy víc,
nezavítám do přírody,
marné všechny její svody,
nevábí mě nic!

---

Inspirace k téhle legraci pochází z letošního DMD (duben měsíc drabble), konkrétně z tématu třetího dne, které znělo: Mrk smrk