„Nejprve si opratrně sundej ta lepítka."

Jindy bych se uchechtla výrazu, co použila, teď jsem však jen soustředěně dělala to, co po mně chtěla.

„Připrav si něco, čím budeš moct tlačit na ruku, aby ti netekla krev."

Popadla jsem kapesník, který jsem měla položený opodál.

„Skvělé. A teď opatrně vyndej tu hadičku, co ti vede do žíly."

Když jsem tak udělala, krev začla rychle téct a potřísnila mi celou noční košili.

Rychle jsem na místo, odkud vytékala, přiložila kapesník a pevně tlačila, aby krev dál netekla.

Po chvíli jsem kapesník odložila. Místo už bylo suché.

„Dobrá práce," pochválila mě Lesana. „Teď ještě jednou a můžeme jít."