„Wow. Myslel jsem, že nám White začne nadávat za to cirkusové představení a on se vytasí s tímhle." řekl James, jen co zašli za roh.

„Taky jsem se bála, co po nás asi tak může chtít. Ale tohle je skvělé. Alespoň nás připraví na to, co můžeme venku očekávat." zamumlala tiše Lily a tvář se jí trochu stáhla, když si uvědomila, že všechny ty hrůzy co se za zdmi tohoto hradu dějí, jsou skutečné a oni se s nimi co nevidět setkají tváří v tvář.

„Musíme si užívat, dokud můžeme." zašeptala s tichým odhodláním a podívala se na Jamese.

„Teď si můžeme užívat akorát tak kouzelné formule." odpověděl jí po chvíli se slabým úšklebkem.

Lily se však zarazila, postavila se naproti němu a zašeptala „Musíme si užívat, dokud můžeme, Jamesi."

S těmito slovy jej v liduprázdné chodbě vroucně políbila.

Chlapce její náhlý útok na jeho rty překvapil, ale po pár sekundách jí začal polibky se stejnou vášní vracet.

Mysleli byste si, že když je ráno nachytala profesorka McGonagallová a poté je i profesor White jasně poučil o tom, co se sluší a patří, nechali by si tyto něžnosti do Komnaty nejvyšší potřeby či do ložnice. Tihle dva kouzelníci však dělali naprostý opak.

Dnešní den Lily Evansová dělala hodně věcí, na které by nikdy nejspíše ani nepomyslela. Ale dnes měla narozeniny. Vstupovala do nové životní éry a symbolicky za sebou nechávala celé dospívání.

I když bylo jasné, že zítra nebude jiná než byla doteď, v její mysli se tenhle den jevil jako dokonalá příležitost k tomu trochu si zablbnout a porušit nějaká ta pravidla. Porušování školního řádu bylo pro tuhle dívku stále něčím novým a vzhledem k tomu, že už ráno se vyhnuli trestu, řekla si, proč to nerisknou i teď. Napříč tomu, jak moc chtěla jít dnešní den do vyučování, byly její myšlenky všude, jen ne u hodiny kouzelných formulí, kde měli s chlapcem za několik málo minut být.

Oba dva se stále nenasytně líbali a jejich ruce cestovali po těle toho druhého, jakoby od sebe byli odloučeni půl století.

„Lily... musíme jít na hodinu." zamumlal hoch zadýchaně mezi polibky.

„Musíme si užívat, dokud můžeme, Jamesi." řekla mu místo toho rudovláska svou novou mantru pro tento den.

Na chvíli se od sebe odtáhli a Lily se pozorně rozhlédla po chodbě.

Na jejím konci spatřila malá dvířka vedoucí do přístěnku na košťata. Tento přístěnek si moc dobře pamatovala, jelikož jej James před pár týdny uklízel a ona se přišla podívat, jak mu to jde. Trochu mu přitom pomohla hůlkou a tak nebylo divu, že Filch na konci trestu jen kulil oči nad Jamesovými uklízečskými schopnostmi.

„Pojď." zamumlala s jiskřičkami v očích směrem k chlapci a za ruku jej táhla k oněm dveřím.

„Lily...měli bychom..." snažil se být ten rozumný, když ona očividně svůj rozum hodila za hlavu.

„Mám narozeniny." zamumlala k němu a znovu jej pomalu políbila.

„Lily, ještě ráno jsi říkala, že nechceš zameškat." zkoušel to na ni znovu James.

„Změnila jsem názor." usmála se na něj a začala malými polibky zasypávat jeho krk.

Jakoby se jejich role najednou obrátily.

James byl nyní ten rozumný a zdrženlivý, zatímco Lily se zpátky rozhodně nedržela.

„Lily..." zasténal James.

Dívka se jen potěšeně usmála a opět se vrátila k jeho rtům, aby tak zamezila dalším slovům, které by se z nich jistojistě během chvíle vylinuly.

„Co bys to byl za Pobertu, kdybys alespoň jednou nezameškal vyučování díky své holce?" mrkla na něj rudovláska a bylo jí jasné, že má vyhráno.

„Zodpovědný Poberta?" tipl si chlapec.

Lily se uchechtla a kousek od jeho rtů zašeptala „Teď bych si přála spíše pravého Pobertu, který se nebojí ničeho a s chutí porušuje školní řád."

„Jsi si jistá, že máš o takového člověka zájem?" zeptal se jí hoch s jiskřičkami v oříškových očích a pevněji si ji k sobě přitáhl, takže nyní téměř dýchali tentýž vzduch.

„Jsem si jistá." odkývala mu to Lily a James se bez upozornění vrhl na její ústa.

Tentokrát to byl on, kdo ji nechával téměř bez dechu.

Po slepu ji vedl k oněm zavřeným dveřím a stále ji nenasytně líbal.

Jakmile se Lilyina záda dotkla oněch dvířek, dívka se spokojeně usmála.

Věděla, že má vyhráno.

James se na ni natiskl, až dřevo lehce zaprotestovalo. Jeho ruce pomalu začaly putovat pod rudovlásčiným hábitem a zkoumat, jestli se Lily za tu dobu co spolu nebyli, nijak nezměnila.

Když jí však začal prsty vjíždět pod lem sukně, zastavila jej.

„Ještě pořád jsme na chodbě." mrkla na něj lesklýma očima.

James se jen rošťácky zašklebil, bez upozornění ji zvedl do vzduchu, a jakmile dívka obmotala své nohy okolo jeho pasu, pomalu i s ní vstoupil do onoho miniaturního, ale přesto čistého přístěnku na košťata, kde následující půlhodinu provozovali podobné aktivity jako Sirius se všemi těmi dívkami, které podlehly jeho šarmu.

O třicet minut později vycházeli celí pomuchlaní, ale se spokojenými úsměvy.

„Nenechala jsi tam kalhotky?" ptal se James s úšklebkem, když viděl, jak si Lily poupravuje sukni, kterou měla před chvílí skoro až u krku.

„Ne." odpověděla mu s rudnoucí tváří dívka a rozpustile se na něj zakřenila.
„My jsme blázni." uchechtla se při vzpomínce na příjemné chvíle nadcházející této.

„Ale řekl bych, že přesně to jsme oba potřebovali." zaculil se na ni James a chlapácky ji objal kolem ramen, dávajíc jí letmou pusu do lehce zpocených vlasů.

Lily mu obmotala ruku okolo pasu a dodala „Taky si myslím. Přeci jen už to byla nějaká doba, co jsme naposledy..." nechala větu nedokončenou a nemohla se ubránit dalšímu slabému uchechtnutí.

„Naposledy to bylo tuším minulou neděli. Takže... to máme osm dní. Páni." divil se chlapec a pokračoval „Nechápu, jak jsme to mohli vydržet."

„Já bych vydržela klidně i dýl." pokrčila rameny rádoby lehkovážně dívka.

„Ty? Nevím, kdo mě do toho přístěnku skoro odvlekl násilím! Málem jsem se stal obětí znásilnění." utahoval si z ní James.

„Chtěla jsem nám udělat nějaké hezké vzpomínky, než odsud odejdeme." zamumlala s cukajícími koutky.

„Věř mi, tahle vzpomínka bude teď v mé nej desítce." uculil se James a poté zamyšleně dodal „Kolik že to je v Bradavicích celkem přístěnků na košťata?"

„To vy jste měli tu čest všechny uklízet... a Sirius vyzkoušet. Tak bys to měl vědět. Ale myslím, že opravdu hodně." odpověděla mu, netušíc kam tím míří.

„Řekl bych, že nás několik dalších měsíců čeká kupa práce." usmál se na ni rošťácky, takže dívce okamžitě došlo co má na mysli.

„Ty chceš...?" zamumlala překvapeně Lily a podívala se na dveře dalšího přístěnku, který míjeli.

„To si piš. Měli bychom si to tady nějak označkovat. Ale samozřejmě tě do ničeho nechci tlačit." řekl rychle, když si všiml zvláštního výrazu, který se jí usadil na tváři.

„Označkovat, není zrovna slovo, které bych použila, ale budiž. Myslím, že bychom si na Bradavice a jejich přístěnky měli udělat další nezapomenutelné vzpomínky." přeformulovala Jamesův návrh do mnohem přijatelnější podoby a dodala „Přeci jen to bylo trochu jiné... a... docela se mi to i líbilo."

„Já to věděl!" zasmál se chlapec a nechal onen pocit úplného štěstí prostoupit celým jeho tělem.

Lily se začala smát společně s ním.

Nyní se cítila naprosto dokonale.

Byla šťastná, bezstarostná a uvolněná.

Najednou se pozorně zadívala na Jamese, a jakmile spatřila co hledala, propukla v hlasitý smích.

„Co se děje?" ptal se jí chlapec, jelikož se cítil trochu mimo dění.

„Taky jsem si tě označkovala." zamumlala k němu tiše a lehce bříškem prstu přejela přes viditelný flíček na jeho krku.

„Děláš si srandu?" vyjekl James.

„Teď jsme si kvit." vyplázla na něj jazyk Lily a nemohla se přestat smát, když viděla jak si chlapec přejíždí dlaní přes krk.

„Ty máš alespoň vlasy." podotkl suše, ale široce se při tom usmíval.

„Alespoň všichni budou vědět, jaká jsi dračice." dodal se slabým úšklebkem a pokračoval „Musíme si jen dávat pozor, ať nenarazíme na někoho z našich spolužáků. Myslím, že by všem hned došlo, co jsme dělali vzhledem k tomu, že ráno jsem měl krk ještě bez poskvrnky."

„Myslím, že si to budou myslet i tak, ale s tím už asi nic nenaděláme." zamumlala Lily, ale nezdálo se, že by ji to nějak trápilo.

„Ještě že tady teď McGonagallová není." usmíval se spokojeně James.

„Myslím, že to je taky jeden z důvodů, proč dneska dělám všechny ty nezodpovědné věci. Ale samozřejmě z velké části za to můžeš hlavně ty." obviňovala jej se smíchem Lily.

„Tak to pěkně děkuju." odfrkl si hraně James.

Rudovláska se jen smála.

„Co teď?" ptala se po chvíli, když pořád bezcílně bloudili chodbami hradu.

„Já nevím... co bys chtěla dělat? Ještě nějaké speciální přání?" obrátil se na ni James se zvídavým pohledem.

„Nevím. Nejraději bych si dala pořádnou koupel a jenom tak lenošila." zamyslela se a unaveně zívla.

„Copak tě tak zmohlo?" utahoval si z ní chlapec, ale i on vypadal, že by si nejraději pořádně zareaxoval.

„Ne co, ale kdo." opravila jej s cukajícími koutky.

„Kdopak tě tak zmohl?" ptal se jí s jiskřičkami v očích.

„Ale nikdo, to nestojí za řeč." mávla nad tím ledabyle rukou a pokračovala v cestě.

„Jak to nestojí za řeč?!" vyhrkl afektovaně James, kterého tahle Lilyina poznámka nejspíše opravdu urazila.

„Kdybych ti o tom začala vyprávět, nejspíše bychom skončili zase v nějakém přístěnku." zamumlala k němu tiše.

„To už je lepší." komentoval její poznámku se spokojeným úšklebkem.

Najednou se James napřímil a vyhrkl „Mám nápad."

„A nechtěl by ses o něj podělit?" pohladila jej po boku Lily a upírala na něj svá zvídavá očka.

On tedy rychle pokračoval „Co kdybychom si teď skočili pro plavky a pak šli navštívit primusskou koupelnu? Naposledy jsme tam byli ještě, když jsme spolu nechodili a od té doby jsme ji už nevyužili." přednesl jí svůj návrh a podle toho jak se Lilyiny rty roztáhly do úsměvu, mu bylo jasné, že se jí tahle alternativa strávení volného odpoledne hodně zamlouvá.

„Skvělý plán. Jen bychom si měli pohnout, abychom nenarazili na žádného studenta anebo učitele." zamumlala dívka, když jí došlo, že by v tuto dobu stále ještě měli sedět na hodině kouzelných formulí s profesorem Kratiknotem.

„Teoreticky bychom si pro ty plavky ani chodit nemuseli, ale nejsem si jistý, jak by to pak dopadlo... a vzhledem k tomu, že mám pro tebe na večer přichystané ještě jedno velké překvapení, nerad bych plýtval naší energií více než je nutné. Takže návštěvu primusské koupelny budeme brát za čistě relaxující a očistný proces, souhlasíš?" ptal se jí s jiskřičkami v očích.

„Souhlasím. Oba si potřebujeme na chvíli odpočinout." zamumlala Lily a více se k chlapci přitiskla.

„Snad z toho nebudete mít problém." dodala po chvíli, když si všimla, že James to bere co nejméně nápadnou a frekventovanou cestou k nebelvírské věži.

„Tady bychom nikoho potkat neměli. Když si trochu pohneme, budeme v koupelně tou dobou, co budou ostatní končit." poznamenal a oba přidali do kroku.

Když se nacházeli jednu chodbu od společenské místnosti, James se najednou zastavil a napůl vážně se na Lily podíval.

„Co se děje?" ptala se jej okamžitě rudovláska, rozhlížejíc se nervózně okolo, jestli se k nim náhodou někdo neblíží.

„Buclatá dáma se bude určitě zase vyptávat a zdrží nás bezmála na pět minut. A jelikož nemáme zrovna moc času na rozdávání navrhuji ji trochu oklamat." rošťácky se zašklebil a než Lily stačila jakkoliv zareagovat, vzal ji do náruče.

„Tvař se, že jsi omdlela." zamumlal k ní ještě, než rychlými kroky pokračoval v cestě.

Rudovláska si mu opřela tvář o hruď a zavřela oči.

Jakmile se James i s Lily v náruči pomalu přibližovat k onomu obrazu, Buclatá dáma už z dálky pištěla. „Co se stalo?! Je Lily v pořádku?!" strachovala se.

„Ano, jen omdlela. Potřebuji ji co nejrychleji dopravit do ložnice." zamumlal hoch a bez dalších zbytečných slov jí sdělil heslo.

Bradavice si snad nepamatují rychlejší odklopení tohoto obrazu, než se stalo toho dne.

Jakmile byli oba studenti ve společenské místnosti, hlasitě se rozesmáli.

James Lily opatrně postavil na nohy a řekl „Dobrá práce, myslím, že jsme ji oklamali na výbornou."

„To jo. Akorát by mě zajímalo, jak se teď dostaneme ven, aniž by si nás všimla." uchechtla se dívka.

„Připrav se na pořádný sprint." slíbil jí James a poté dodal „Myslím, že převléct se můžeme až v koupelně. Tak alespoň ušetříme trochu času. Vezmi si plavky a ručník a za pár sekund se sejdeme zase tady." řekl Lily a ta jen kývla na srozuměnou.

Oba dva se tedy rozešli do svých pokojů, aby si vzali vše potřebné na koupání.

Netrvalo to ani minutu a už sbíhali i se svými věcmi ze schodů.

Přesně ve chvíli, kdy se setkali v prostoru společenské místnosti, se její vchod otevřel a dovnitř vběhla smějící se dvojice malých studentů.

Jakmile si všimli primusů stojících uprostřed společenské místnosti, ztuhli a vyděšeně se po sobě podívali. V obličejích o pár odstínů bledší.

„Caroline? Maxi?" řekl James s důrazem na jejich jména, ovšem koutky úst mu začaly pomalu cukat.

„Ahoj Jamesi. Ahoj Lily." pozdravila je rádoby normálně malá školačka.

Její kamarád jen kývl hlavou a vypadalo to, že se snaží vymyslet jak z téhle šlamastyky pryč.

James se je však rozhodl potrápit.

„Co tady děláte tak brzo? To už vám skončilo vyučování?" vyptával se jich.

„Ne. My jsme si jen šli do věže pro učebnice." odpověděl nervózním hláskem malý Max.

„A to vám profesor dovolil vzít si školní tašku sebou?" nesedělo Jamesovi.

„To abychom měli ty knížky v čem nést." vložila se do toho Caroline, špatně skrývajíc svůj potěšený úsměv ze své bravurní odpovědi.

„Co jste měli za hodinu?" zajímalo Lily, protože i jí bylo jasné, o co tady běží.

„Dějiny čar a kouzel." zamumlal otráveně Max.

James se hlasitě rozesmál a obdařil dva malé záškoláky obdivuhodným pohledem.

„Vy jste zdrhli Binnsovi?!" ptal se jich mezi smíchem.

„Nezdrhli jsme. On nás pustil." vymýšlel si Max.

„Kecy! Binns nikdy nepouští dřív. Ani o pár sekund. Je duch, nic jiného než mluvit o minulosti na práci nemá a tak nikoho nepouští dřív. Vy jste mu normálně zdrhli!" uhodil na ně stále se smějíc.

I Lilyiny koutky sebou nekontrolovatelně cukaly, když viděla provinilý výraz na tvářích dvou prváků.

„Strhnete nám body?" zeptal se po chvíli provinile se tvářící Max.

Caroline se do toho však vložila s velmi trefnou otázkou „A co tady vůbec děláte vy?"

Oba primusové se po sobě se skrývanými úsměvy podívali, vědíc že budou co nevidět odhaleni.

James se to však na poslední chvíli i přes to snažil zachránit.

„Asi to bude znít divně, ale taky jsme si šli pro učebnice." řekl jim chytře.

„A kde je máte?" ptala se zvědavě Caroline.

Jediné, co totiž oba drželi, byl ručník a plavky.

„Dobře, vyhráli jste." kapituloval James a dodal „Taky tak trochu kašleme na školu. McGonagallová tu teď není, takže z toho zase tak velký průšvih nebude."

„To jsme si taky říkali." usmáli se na sebe zářivě ti dva malí záškodníci.

Poté však holčička naklonila hlavu na stranu a zkoumavě se zadívala na Jamese.

„Co to máš na krku?" ptala se jej zvědavě.

Lily se zakuckala a chlapec nepřirozeně zrudnul.

„Spadl jsem." zamumlal.

„Tobě se povedlo spadnout na bok krku?" nechápala dívenka.

„James má někdy opravdu zvláštní pády." vložila se do toho Lily a nervózně si rukou pročísla vlasy.

Tím však odhalila i své hrdlo a malá Caroline si toho okamžitě všimla.
„To jste padali spolu?" vyhrkla nechápavě.

„Tak nějak." řekl James ledabyle a snažil se co nejrychleji změnit téma.

„A proč jste vy dva vůbec utekli z dějin? Teda kromě toho, že je ten předmět neskutečně nudný a jediné plus na něm je možnost dokonalého spánku s bonusovou ukolébavou v podobě hlasu profesora Binnse." ušklíbal se James a když jej Lily po tomto prohlášení šťouchla, s jiskřičkami v očích se na ni zadíval.

„Mám pravdu, Lily a ty to moc dobře víš. Poslední dobou tam taky občas vytuhneš." řekl jí s cukajícími koutky.

„Už nás to tam prostě nebavilo. A navíc... musíme nachystat další překvapení pro Filche a paní Norrisovou." rozzářil se Max.

„Víte jistě, že je bezpečné tyto informace svěřovat primusovi a primusce?" prohlížel si je s přivřenýma očima James.

Oba dva se na chvíli zatvářili nadmíru vyděšeně, Caroline se však nakonec široce zazubila a řekla „Od vás žádné nebezpečí nehrozí. A kdyby náhodou hrozilo, tak řekneme, že jste taky porušili školní řád."

„Chytré. Ty máš budoucnost, holka." pochválil ji skoro až pyšně James a poté dodal „Uzavřeme dohodu, ano? Vy nikomu neřeknete, že jste viděli nás a my nikomu neřekneme, že jsme viděli zase vás. Platí?" ptal se jich.

„Platí." prohlásili jako jeden a než se kdokoliv nadál zmizeli ve chlapeckých ložnicích.

„To jsou nezmaři." zamumlala se smíchem Lily.

„Za pár let budeme muset Bradavice navštívit. Chci ty dva vidět, až budou v pubertě." uchechtl se James a pobaveně kroutil hlavou.

„Něco mi říká, že Poberti už můžou v klidu odejít do důchodu nebo alespoň na poloviční úvazek." zamumlala Lily.

„Taky mám pocit, že nám Caroline s Maxem fušují do řemesla. Jejich plány mají občas ještě znatelné trhliny, to však roky zkušeností vypilují. Nejlepší bylo, jak za námi před pár týdny přišla McGonagallová a ptala se, jestli to my jsme přestěhovali všechna brnění před Filchův krcálek. Když jsme jí odpřisáhli, že jsme to my skutečně nebyli, jen nad tím kroutila hlavou a pak řekla něco ve smyslu, že doufá, že praví pachatelé chodí alespoň do sedmého ročníku, jinak ji prý čeká dalších pár krušných let." uchechtl se James při té vzpomínce.

„Má docela těžký život... jen co odejdete vy, na trůn se dostane Caroline s Maxem." litovala profesorku s cukajícími koutky Lily.

„Myslím, že nás pak ještě bude prosit, abychom se vrátili. Ty jejich žertíky jsou už teď totiž docela kvalitní, vezmeme-li v potaz jejich věk." uznal James.

Lily mu jen kývla hlavou na souhlas a po chvíli prohlásila „Řekla bych, že tímto střetnutím jsme právě ztratili čas, který jsme získali, když jsme se nepřevlékli v ložnicích." nervózním pohledem přitom těkala ke vchodu do společenské místnosti.

„Taky si myslím... takže bychom si teď měli opravdu pohnout. Jak jsem ti sliboval, dáme si menší běh." mrkl na ni chlapec a vzal ji za ruku.

„Hlavně mě nepouštěj." usmála se na něj Lily a zhluboka se nadechla.

„Nikdy." zamumlal k ní něžně James.

Poklusem se vydali k obrazu a modlili se, ať nepotkají nikoho známého.

n